Věc C‑143/13

Bogdan Matei

a

Ioana Ofelia Matei

v.

SC Volksbank România SA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Specializat Cluj)

„Směrnice 93/13/EHS – Zneužívající klauzule ve smlouvách uzavíraných mezi prodávajícím zboží nebo poskytovatelem služeb a spotřebitelem – Článek 4 odst. 2 – Posouzení zneužívajícího charakteru smluvních klauzulí – Vyloučení klauzulí týkajících se hlavního předmětu smlouvy nebo přiměřenosti ceny nebo odměny za předpokladu, že jsou sepsány jasným a srozumitelným jazykem – Klauzule, které obsahují ,rizikový poplatek‘ vybíraný věřitelem a opravňují věřitele, aby za určitých podmínek jednostranně změnil úrokovou sazbu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 26. února 2015

1.        Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Uzavření dohody o narovnání mezi účastníky původního řízení – Věc projednávaná před předkládajícím soudem, která se údajně stala bezpředmětnou – Předběžná otázka týkající se otázky veřejného pořádku – Odpověď Soudního dvora, jež je nadále užitečná a rozhodující pro řešení sporu v původním řízení – Zamítnutí námitky nepřípustnosti

(Článek 267 SFEU)

2.        Ochrana spotřebitele – Zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Rozsah působnosti – Klauzule, které definují hlavní předmět smlouvy nebo se týkají ceny nebo odměny a služeb nebo zboží dodávaného výměnou – Pojem – Klauzule, které obsahují „rizikový poplatek“ vybíraný věřitelem a opravňují věřitele, aby za určitých podmínek jednostranně změnil úrokovou sazbu – Vyloučení

(Směrnice Rady 93/13, čl. 4 odst. 2)

3.        Ochrana spotřebitele – Zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Rozsah působnosti – Klauzule, které definují hlavní předmět smlouvy nebo se týkají ceny nebo odměny a služeb nebo zboží dodávaného výměnou – Vyloučení – Podmínky – Povinnost splnění požadavků srozumitelnosti a transparentnosti – Rozsah

[Směrnice Rady 93/13, článek 3, čl. 4 odst. 2 a článek 5, příloha, bod 1 pododstavce j) a l) a bod 2 pododstavce b) a d)]

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 38, 40–42)

2.        Článek 4 odst. 2 směrnice 93/13 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že se výrazy „hlavní předmět smlouvy“ a „přiměřenost ceny a odměny na jedné straně a služby nebo zboží dodávané výměnou na straně druhé“ v zásadě nevztahují na druhy klauzulí nacházející se v úvěrových smlouvách uzavřených mezi prodávajícím zboží nebo poskytovatelem služeb a spotřebiteli, které na jedné straně věřiteli umožňují za určitých podmínek jednostranně změnit úrokovou sazbu a na druhé straně stanoví „rizikový poplatek“ vybíraný věřitelem. Je však věcí předkládajícího soudu, aby tuto kvalifikaci uvedených smluvních klauzulí ověřil s ohledem na povahu, obecnou systematiku a ustanovení dotyčných smluv, jakož i jejich právní a skutkové souvislosti, do kterých jsou zasazeny.

Za smluvní klauzule spadající pod pojem „hlavní předmět smlouvy“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 je totiž třeba považovat ty, které stanovují hlavní plnění této smlouvy a jako takové ji charakterizují. Naopak klauzule mající ve vztahu ke klauzulím definujícím samotnou podstatu smluvního vztahu doplňkový charakter, pod uvedený pojem „hlavní předmět smlouvy“ spadat nemohou. Ze znění čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 rovněž plyne, že druhá skupina klauzulí, u nichž nelze posuzovat případně zneužívající charakter, má omezený rozsah, jelikož se týká pouze posouzení přiměřenosti mezi cenou nebo stanovenou odměnou a protihodnotou poskytovanými službami nebo dodávaným zbožím, přičemž toto vyloučení lze vysvětlit tím, že neexistuje žádná klasifikační stupnice nebo právní kritérium, které by mohly přezkum takové přiměřenosti upravovat a směrovat.

Klauzule týkající se protiplnění, které dluží spotřebitel věřiteli nebo jež má dopad na skutečnou cenu, kterou má spotřebitel zaplatit věřiteli, tudíž v zásadě nespadají do této druhé skupiny klauzulí, s výjimkou otázky, zda je výše protiplnění nebo cena, která je sjednána ve smlouvě, přiměřená službě poskytované výměnou věřitelem.

(viz body 54–56, 78 a výrok)

3.        I když je klauzule součástí hlavního předmětu smlouvy, nebo je napadena s ohledem na přiměřenost ceny nebo odměny, nemění to nic na tom, že musí být předmětem posouzení svého případného zneužívajícího charakteru, pokud by bylo nutné konstatovat, což přísluší ověřit také předkládajícímu soudu, že není sepsána jasným a srozumitelným jazykem.

V této souvislosti nemůže být požadavek transparentnosti smluvních klauzulí, stanovený v čl. 4 odst. 2 a článku 5 směrnice 93/13 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách, omezen na pouhou srozumitelnost z formálního a gramatického hlediska.

Zejména z článků 3 a 5 směrnice 93/13, jakož i bodu 1 pododstavců j) a l) a bodu 2 pododstavců b) a d) přílohy této směrnice vyplývá, že pro účely dodržování požadavku transparentnosti má zásadní význam skutečnost, zda úvěrová smlouva transparentním způsobem uvádí důvody a zvláštnosti mechanismu změny úrokové sazby a vztah mezi touto klauzulí a ostatními klauzulemi týkajícími se odměny věřitele tak, aby informovaný spotřebitel mohl na základě jasných a srozumitelných kritérií předvídat ekonomické důsledky, které z toho pro něj plynou.

Tuto otázku musí přezkoumat vnitrostátní soud s ohledem na všechny relevantní skutkové okolnosti, mezi něž náleží reklama a informace poskytnuté věřitelem v rámci vyjednávání o úvěrové smlouvě a s přihlédnutím k úrovni pozornosti, kterou lze očekávat u běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného průměrného spotřebitele.

(viz body 72–75)