USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
4. února 2011
Věc F‑34/10
Oscar Orlando Arango Jaramillo a další
v.
Evropská investiční banka (EIB)
„Veřejná služba – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Reforma důchodového systému – Opožděná žaloba – Nepřípustnost“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 41 pracovního řádu zaměstnanců Evropské investiční banky, kterou se O. O. Arango Jaramillo a 34 dalších zaměstnanců Evropské investiční banky (EIB) domáhá zrušení svých výplatnic za měsíc únor 2010 v rozsahu, v němž odráží rozhodnutí EIB zvýšit jejich příspěvky na důchodové pojištění, jakož i toho, aby bylo EIB uloženo zaplatit jim náhradu škody
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobci ponesou veškeré náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Žaloba – Lhůty – Požadavek přiměřené lhůty
(Služební řád úředníků, článek 91)
2. Řízení – Lhůty pro podání žaloby – Prekluze – Náhoda nebo vyšší moc – Pojem
(Statut Soudního dvora, čl. 45 druhý pododstavec)
1. V případě, že ve Smlouvě o FEU a v pracovním řádu zaměstnanců Evropské investiční banky není uveden žádný údaj o lhůtě pro podání žaloby použitelné na spory mezi Bankou a jejími zaměstnanci, unijní soud, po zvážení práva jednotlivce na účinnou soudní ochranu a požadavku právní jistoty ustáleně rozhoduje, že spory mezi Bankou a jejími zaměstnanci mu musejí být předkládány v přiměřené lhůtě, a má za to, přičemž vychází z podmínek týkajících se lhůt pro předkládání žalob definovaných článkem 91 služebního řádu úředníků, že lhůta tří měsíců musí být v zásadě považována za přiměřenou.
Striktní uplatnění pravidel týkajících se lhůt pro podávání žalob zaměstnanců Evropské investiční banky nemůže samo o sobě ovlivnit právo na účinný procesní prostředek, jelikož taková pravidla mají zajistit dodržování zejména zásady právní jistoty a zabránit jakékoliv diskriminaci nebo jakémukoliv svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti.
(viz body 14 a 20)
Odkazy:
Soudní dvůr: 17. května 2002, Německo v. Parlament a Rada, C‑406/01, bod 20
Tribunál: 23. února 2001, De Nicola v. EIB, T‑7/98, T‑208/98 a T‑109/99, body 97 až 99, 100, 101, 107 a 119 a citovaná judikatura
2. Pojmy „náhoda“ a „vyšší moc“ zahrnují objektivní prvek týkající se okolností, které jsou pro osobu, která zamýšlí se jich dovolávat, neobvyklé a zvláštní, a subjektivní prvek týkající se povinnosti dotyčné osoby předem se zabezpečit proti následkům neobvyklé události tím, že přijme přiměřená opatření, aniž podstoupí nadměrné oběti. Konkrétně dotyčná osoba musí pečlivě sledovat průběh zahájeného řízení a zejména prokázat vynaložení náležité péče za účelem dodržení stanovených lhůt.
Je-li žaloba zaslána elektronickou cestou poslední den před uplynutím lhůty pro podání žaloby ve 23:59 hodin a je doručena na elektronickou adresu kanceláře Soudu pro veřejnou službu následující den v 00:00 hodin, tedy o méně než dvě minuty později, nemůže být taková lhůta považována za neobvyklou událost ve smyslu judikatury týkající se vyšší moci a náhody, a to vzhledem k poruchám, které mohou ovlivnit doručení elektronických zpráv, vyplývajícím například z provozních problémů poskytovatelů přístupu odesílatele nebo příjemce zpráv.
(viz body 23 a 24)
Odkazy:
Soudní dvůr: 15. prosince 1994, Bayer v. Komise, C‑195/91 P, bod 32