Věc C‑157/14
Neptune Distribution SNC
v.
Ministre de l’Économie et des Finances
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d’État (Francie)]
„Řízení o předběžné otázce – Nařízení (ES) č. 1924/2006 – Směrnice 2009/54/ES – Článek 11 odst. 1 a článek 16 Listiny základních práv Evropské unie – Ochrana spotřebitele – Výživová a zdravotní tvrzení – Přírodní minerální vody – Obsah sodíku nebo soli – Výpočet – Chlorid sodný (jedlá sůl) nebo celkové množství sodíku – Svoboda projevu a informací – Svoboda podnikání“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 17. prosince 2015
1. Předběžné otázky – Příslušnost Soudního dvora – Určení relevantních ustanovení unijního práva – Přeformulování otázek
(Článek 267 SFEU)
2. Sbližování právních předpisů – Výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin – Nařízení č. 1924/2006 – Tvrzení týkající se obsahu sodíku nebo soli v přírodních minerálních vodách – Označování naznačující nízký obsah sodíku nebo soli v přírodních minerálních vodách, které však ve skutečnosti mají obsah sodíku roven či vyšší než 20 mg/l – Nepřípustnost
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006, ve znění nařízení č. 107/2008, čl. 8 odst. 1 a příloha; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/54, čl. 9 odst. 2 a příloha III)
3. Sbližování právních předpisů – Výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin – Nařízení č. 1924/2006 – Zákaz označování, které může spotřebitele uvést v omyl, pokud jde o obsah sodíku nebo soli v přírodních minerálních vodách – Nepřiměřené omezení práv na svobodu projevu a informací a svobody podnikání – Neexistence – Přihlédnutí k zásadě obezřetnosti
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 11 odst. 1 a článek 16; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006, ve znění nařízení č. 107/2008, čl. 8 odst. 1 a příloha; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/54, čl. 9 odst. 2 a příloha III)
4. Sbližování právních předpisů – Výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin – Nařízení č. 1924/2006 – Podmínky používání uvedených tvrzení – Posuzovací pravomoc unijního normotvůrce – Soudní přezkum – Meze
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006, ve znění nařízení č. 107/2008, čl. 8 odst. 1)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 33, 34)
2. Článek 8 odst. 1 nařízení č. 1924 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, ve znění nařízení č. 107/2008, ve spojení s přílohou tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že zakazuje používání tvrzení „s velmi nízkým obsahem sodíku/soli“ a jakékoli tvrzení mající pro spotřebitele pravděpodobně stejný význam, pokud jde o přírodní minerální vody a jiné vody.
Kromě toho čl. 9 odst. 2 směrnice o využívání a prodeji přírodních minerálních vod ve spojení s přílohou III této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby obaly, etikety nebo reklama na přírodní minerální vody obsahovaly tvrzení nebo údaje, které mohou u spotřebitelů vyvolat dojem, že dotyčné vody mají nízký obsah sodíku nebo soli nebo jsou vhodné pro dietu s nízkým obsahem sodíku, protože celkový obsah sodíku ve všech chemických formách, v nichž se sodík vyskytuje, je roven či je vyšší než 20 mg/l.
(viz bod 56 a výrok 1)
3. Zákaz uvádění jakýchkoli tvrzení nebo údajů na obalech, etiketách nebo v reklamě na přírodní minerální vody, které odkazují na nízký obsah sodíku v takových vodách, který je stanoven v čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1924/2006 nařízení o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, ve znění nařízení č. 107/2008, ve spojení s přílohou tohoto nařízení, a v čl. 9 odst. 2 směrnice 2009/54 o využívání a prodeji přírodních minerálních vod, ve spojení s přílohou III této směrnice, představuje zásah do svobody projevu a informací podnikatele, jakož i do jeho svobody podnikání.
Tento zásah je však stanoven právním předpisem a podstata svobody projevu a informací a svobody podnikání není uvedenými ustanoveními dotčena, jelikož tato ustanovení se omezují na to, že informace o obsahu sodíku nebo soli v přírodních minerálních vodách, které mohou být sdělovány spotřebiteli, podřizují určitým podmínkám. Právní úprava přitom zdaleka nezakazuje výrobu a uvádění přírodních minerálních vod na trh, ale omezuje se ve vymezené oblasti na regulaci s nimi souvisejícího označování a reklamy. Tím se nijak nedotýká podstaty svobody podnikání. Potřeba zajistit spotřebitelům co možná nejpřesnější a nejtransparentnější informace týkající se charakteristik produktu, má kromě toho úzkou spojitost s ochranou lidského zdraví a představuje otázku obecného zájmu, která může odůvodnit omezení svobody projevu a informací podnikatele a jeho svobodu podnikání.
Pokud jde o dodržení zásady proporcionality, vzhledem k tomu, že patrně není vyloučeno nebezpečí pro zdraví lidí způsobené nadměrnou spotřebou sodíku vyskytujícího se v různých chemických sloučeninách, zejména v hydrogenuhličitanu sodném, unijní normotvůrce mohl mít platně za to, že takové požadavky a omezení, jako jsou ty, které jsou stanoveny v čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1924/2006 a v čl. 9 odst. 2 směrnice 2009/54, pokud jde o používání tvrzení nebo údajů odkazujících na nízký obsah sodíku v přírodních minerálních vodách, jsou vhodné a nezbytné k zajištění ochrany zdraví lidí v Unii. Unijní normotvůrce totiž musí přihlédnout k zásadě obezřetnosti, podle které v případě, že přetrvává nejistota o riziku nebo jeho dosahu pro lidské zdraví, lze přijmout ochranná opatření a nemusí se čekat na úplné prokázání skutečné existence a závažnosti těchto rizik. Vyjde-li najevo, že je nemožné s jistotou určit tvrzené riziko nebo jeho dosah z důvodu nerozhodných výsledků provedených studií, avšak pravděpodobnost skutečné škody pro veřejné zdraví za předpokladu realizace rizika trvá, pak tato zásada odůvodňuje přijetí omezujících opatření. V důsledku toho je zásah do svobody projevu a informací podnikatele, jakož i do jeho svobody podnikání přiměřený sledovaným cílům.
(viz body 67, 69–71, 74, 81–85)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 76)