Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supremo Tribunal Administrativo (Portugalsko) dne 17. února 2020 (upravená dne 16. dubna 2020) – BPC Lux 2 Sàrl a další v. Banco de Portugal a další
(Věc C-83/20)
Jednací jazyk: portugalština
Předkládající soud
Supremo Tribunal Administrativo
Účastníci původního řízení
Navrhovatelky: BPC Lux 2 Sàrl, BPC UKI LP, Bennett Offshore Restructuring Fund Inc.,Bennett Restructuring Fund LP, Queen Street Limited, BTG Pactual Global Emerging Markets and Macro Master Fund LP, BTG Pactual Absolute Return II Master Fund LP, CSS LLC, Beltway Strategic Opportunities Fund LP, EJF Debt Opportunities Master Fund LP, TP Lux HoldCo Sàrl, VR Global Partners LP, CenturyLink Inc. Defined Benefit Master Trust, City of New York Group Trust, Dignity Health, GoldenTree Asset Management Lux Sàrl, GoldenTree High Yield Value Fund Offshore 110 Two Ltd, San Bernardino County Employees Retirement Association, EJF DO Fund (Cayman) LP, Massa Insolvente da Espírito Santo Financial Group SA
Odpůrci: Banco de Portugal, Banco Espírito Santo SA, Novo Banco SA
Předběžné otázky
Musí být unijní právo, konkrétně člá[nek] 17 [Listiny základních práv Evropské unie] a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU1 ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012, a zejména její články 36, 73 a 74, vykládáno v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jako je shora popsaná, která byla uplatněna prostřednictvím nástroje k řešení krize spočívajícího ve zřízení překlenovací instituce a oddělení aktiv, a která při částečném provedení citované směrnice předtím, než uplynula lhůta pro její provedení:
a) nestanovila provedení spravedlivého, obezřetného a realistického ocenění aktiv a pasiv úvěrové instituce, jíž se týká opatření k řešení krize, před jeho přijetím;
b) nestanovila vyplacení případné náhrady založené na ocenění uvedeném v předchozím písmeni a) instituci v režimu řešení krize, nebo případně držitelům akcií nebo jiných vlastnických titulů, a namísto toho pouze stanovila, že případný zůstatek výtěžku z prodeje překlenovací banky bude vrácen původní úvěrové společnosti nebo do její konkurzní podstaty;
c) nestanovila, že akcionáři instituce v režimu řešení krize mají právo obdržet částku, která není nižší, než kterou by podle odhadu obdrželi, pokud by instituce byla likvidována zcela v rámci běžného insolvenčního řízení, a stanovila tento ochranný mechanismus pouze pro věřitele, jejichž pohledávky nebyly převedeny, a
d) nestanovila jiné ocenění, než které je zmíněno v písmeni a), zaměřené na určení toho, zda by v případě, kdyby úvěrová instituce v režimu řešení krize vstoupila do běžného insolvenčního řízení, bylo s akcionáři a věřiteli zacházeno příznivěji?
Může vnitrostátní právní úprava, o jakou se jedná v projednávaném případě, která částečně provádí směrnici 2014/59/EU, ve světle judikatury Soudního dvora obsažené v rozsudku ze dne 18. prosince 1997, Inter-Environnement Wallonie [věc C-129/962 , judikatura později opakovaně uplatňovaná tímto soudem], v rámci použití nástroje k řešení krize vážně ohrozit dosažení výsledku stanoveného touto směrnicí, zejména jejími články 36, 73 a 74?
____________
1 Úř. věst. 2014, L 173, s. 190
2 EU:C:1997:628