Language of document : ECLI:EU:F:2007:15

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)

25. ledna 2007

Věc F‑55/06

Augusto de Albuquerque

v.

Komise Evropských společenství

„Úředníci – Přeřazení – Článek 7 odst. 1 služebního řádu – Zjevně nesprávné posouzení – Zásada rovného zacházení – Zneužití pravomoci – Zájem služby“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se A. de Albuquerque domáhá zrušení rozhodnutí generálního ředitele generálního ředitelství Komise pro informační společnost a sdělovací prostředky ze dne 23. září 2005 o přeřazení žalobce na místo vedoucího jednotky G 2 „Micro a nanosystémy“, jakož i rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 2. února 2006, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce proti napadenému rozhodnutí.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Organizační struktura – Přidělení zaměstnanců

(Služební řád úředníků, čl. 7 odst. 1)

2.      Řízení – Důkaz – Žaloba proti rozhodnutí o přeřazení úředníka

3.      Úředníci – Organizační struktura – Přidělení zaměstnanců

(Služební řád úředníků, čl. 7 odst. 1)

4.      Úředníci – Organizační struktura – Přidělení zaměstnanců

(Služební řád úředníků, čl. 7 odst. 1)

1.      Dokud nebylo rozhodnuto, že rozhodnutí je v rozporu se zájmem služby, nelze hovořit o zneužití pravomoci. Tak tomu je v případě rozhodnutí přeřazení přijatém za účelem ukončení správní situace, jež se stala neudržitelnou, jestliže obtížné vztahy uvnitř služby způsobují napětí, které škodí řádnému fungování služby. V tomto ohledu není rozhodné určení osoby zodpovědné za dotčené případy ani zjištění, zda jsou vznesené výtky opodstatněné.

(viz body 60, 61 a 89)

Odkazy:

Soudní dvůr: 12. července 1979, List v. Komise, 124/78, Recueil, s. 2499, bod 13; 14. července 1983, Nebe v. Komise, 176/82, Recueil, s. 2475, bod 25; 7. března 1990, Hecq v. Komise, C‑116/88 a C‑149/88, Recueil, s. I‑599, bod 22; 12. listopadu 1996, Ojha v. Komise, C‑294/95 P, Recueil, s. I‑5863, bod 41

Soud prvního stupně: 10. června 1992, Eppe v. Komise, T‑59/91 a T‑79/91, Recueil, s. II‑2061, bod 57; 22. ledna 1998, Costacurta v. Komise, T‑98/96, Recueil FP, s. I‑A‑21 a II‑49, bod 39; 28. května 1998, W v. Komise, T‑78/96 a T‑170/96, Recueil FP, s. I‑A‑239 a II‑745, bod 88; 17. listopadu 1998, Gómez de Enterría y Sanchez v. Parlament, T‑131/97, Recueil FP, s. I‑A‑613 a II‑1855, bod 62; 6. března 2001, Campoli v. Komise, T‑100/00, Recueil FP, s. I‑A‑71 a II‑347, body 45 a 63; 28. října 2004, Meister v. OHIM, T‑76/03, Sb. VS s. I‑A‑325 a II‑1477, body 79 a 80; 24. listopadu 2005, Marcuccio v. Komise, T‑236/02, Sb. VS s. I‑A‑365 a II‑1621, bod 182

2.      Na svou obranu a zejména pro prokázání opodstatněnosti důvodů na podporu napadeného rozhodnutí o přeřazení uvedených před soudem Společenství se správa může platně odvolávat na dopis žalobce, z kterého vyplývá existence napětí, které je na újmu řádnému fungování služby, ačkoli tento dopis, nesoucí dovětek „osobní a důvěrný“, nebyl formálně doručen svému adresátovi, nadřízenému žalobce, nýbrž žalobcem sdělen jiným odpovědným osobám služby, jelikož tyto okolnosti ho nemohou zbavit důkazní síly.

(viz bod 64)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 18. září 1996, Postbank v. Komise, T‑353/94, Recueil, s. II‑921, body 67 a 68

3.      Okolnost, že rozhodnutí o přeřazení úředníka v zájmu služby v důsledku obtížných vztahů k jeho nadřízeným bylo spojeno s přeřazením jiných úředníků z důvodu opatření spadajícího do povinné mobility stanovené vnitřní směrnicí přijaté správou, nemůže zpochybnit jeho legalitu.

(viz bod 70)

4.      V rámci přeřazení týkajícího se několika úředníků, při němž je jeden z nich v zájmu služby přeřazen v důsledku obtížných vztahů k jeho nadřízeným, zatímco ostatní z důvodu povinné mobility stanovené vnitřní směrnicí přijaté správou, nelze činit srovnání mezi prvně uvedeným a osobami zmíněnými na druhém místě, které se, jelikož nejsou zapleteny do žádného personálního konfliktu, nacházejí v situaci jiné, nežli je situace prvně uvedené osoby. Skutečnost, že správa zohlednila odmítnutí přeřadit úředníka na určité místo z důvodu povinné mobility, avšak nezohlednila téže odmítnutí úředníka přeřazovaného v zájmu služby, tak nepředstavuje diskriminaci.

(viz body 92 a 94)