Language of document : ECLI:EU:T:2018:884

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu)

6. prosince 2018 (*)

„Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie V – Starší mezinárodní obrazové ochranné známky V – Důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany starší ochranné známky – Pravidlo 19 odst. 2 písm. a) bod ii) nařízení (ES) č. 2868/95 [nyní čl. 7 odst. 2 písm. a) bod ii) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2018/625]“

Ve věci T‑848/16,

Deichmann SE, se sídlem v Essenu (Německo), zastoupená C. Onkenem, advokátem,

žalobkyně,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému A. Söder a D. Hanfem, jako zmocněnci,

žalovanému,

přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je

Vans, Inc., se sídlem v Cypress, Kalifornie (Spojené státy americké), zastoupená M. Hirschem, advokátem,

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 20. září 2016 (věc R 2129/2015-4), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Deichmann a Vans,

TRIBUNÁL (devátý senát),

ve složení S. Gervasoni (zpravodaj), předseda, K. Kowalik-Bańczyk a C. Mac Eochaidh, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: R. Ukelyte, rada,

s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 1. prosince 2016,

s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 2. února 2017,

s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 9. února 2017,

s přihlédnutím k rozhodnutí ze dne 12. května 2017 o spojení věcí T‑848/16 a T‑817/16 pro účely ústní části řízení,

po jednání konaném dne 16. května 2018,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 17. října 2011 podala vedlejší účastnice, společnost Vans, Inc., u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění pozdějších předpisů, [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

2        Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

Image not found

3        Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 18 a 25 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků.

4        Dne 21. února 2012 podala žalobkyně, společnost Deichmann SE, proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 46 nařízení 2017/1001).

5        Námitky byly založeny na následujících starších ochranných známkách:

–        mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 937 479 ze dne 10. srpna 2007 pro výrobky spadající do tříd 18, 25 a 28 a s tímto ztvárněním:

Image not found

–        mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 937 526 ze dne 10. srpna 2007 pro výrobky spadající do tříd 18, 25 a 28 a s tímto ztvárněním:

Image not found

–        mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie č. 937 528 ze dne 13. srpna 2007 pro výrobky spadající do tříd 18, 25 a 28 a s tímto ztvárněním:

Image not found

6        Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001].

7        Dne 28. září 2015 námitkové oddělení EUIPO námitky zamítlo, neboť mělo za to, jednak že neexistuje nebezpečí záměny, pokud jde o ochranné známky č. 937 479 a 937 526, a jednak že ochrana ochranné známky č. 937 528 nebyla právně dostačujícím způsobem prokázána.

8        Dne 21. října 2015 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání, přičemž měla za to, že nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 existuje.

9        Rozhodnutím ze dne 20. září 2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát OHIM odvolání žalobkyně zamítl, aniž zkoumal existenci nebezpečí záměny tvrzeného žalobkyní.

10      Zaprvé odvolací senát potvrdil rozhodnutí námitkového oddělení, pokud jde o neexistenci důkazu o ochraně mezinárodního zápisu s vyznačením Evropské unie č. 937 528 (bod 11 napadeného rozhodnutí).

11      Zadruhé měl odvolací senát, opíraje se o pravidlo 19 odst. 1 až 3 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189) [nyní čl. 7 odst. 1 až 4 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení 2017/1001 a zrušuje nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 1)], za to, že odvolání není, pokud jde o ochranu mezinárodních zápisů č. 937 479 a 937 526, opodstatněné.

12      Odvolací senát měl za to, že mu z úřední povinnosti přísluší zkoumat důkaz o ochraně starších práv vyžadovaný pravidlem 19 nařízení č. 2868/95, aniž je nezbytný návrh účastníků řízení (bod 12 napadeného rozhodnutí). Měl za to, že požadavky pravidla 19 nařízení č. 2868/95 nepředstavují podmínky přípustnosti námitek, ale podmínky spadající do přezkumu merita námitek, a proto nebyl EUIPO povinen upozornit osobu, která námitky podala, na nesrovnalosti předložených dokumentů a konkrétně ji vyzvat k předložení některých dalších důkazů (bod 13 napadeného rozhodnutí).

13      Odvolací senát měl za to, že pokud jde o mezinárodní zápis, jehož ochrana se vztahuje na Evropskou unii, musí být podle pravidla 19 odst. 2 nařízení č. 2868/95 (nyní čl. 7 odst. 2 nařízení 2018/625) předložen důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany starší ochranné známky prostřednictvím oficiálních dokumentů vystavených příslušným orgánem, který provedl zápis ochranné známky, a předložených v jazyce řízení nebo doprovázených překladem v souladu s pravidlem 19 odst. 3 nařízení č. 2868/95 (bod 14 napadeného rozhodnutí).

14      Odvolací senát měl za to, že v souladu s článkem 152 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 190 nařízení 2017/1001) byl mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie zveřejněn EUIPO pouze tak, že byly zveřejněny některé bibliografické údaje, vyobrazení ochranné známky, jakož i čísla tříd (bod 16 napadeného rozhodnutí).

15      Odvolací senát měl za to, že na základě pravidla 19 odst. 2 a 3 nařízení č. 2868/95 měla žalobkyně předložit výpis z rejstříku mezinárodního úřadu, včetně předkladu do jazyka řízení, aby prokázala ochranu mezinárodních zápisů s vyznačením Evropské unie (bod 17 napadeného rozhodnutí). Odvolací senát poukázal na to, že žalobkyně tím, že předložila výpis z databáze TMview, spravované nikoliv Světovou organizací duševního vlastnictví (WIPO), ale EUIPO, jakož i překlad seznamu výrobků do jazyka řízení, nepředložila důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany svých starších práv (viz bod 18 napadeného rozhodnutí).

16      Odvolací senát dodal, že námitkové oddělení již mělo námitky zamítnout jako neodůvodněné, jelikož náležité důkazy o mezinárodních zápisech č. 937 479 a 937 526 nebyly předloženy ve stanovené lhůtě (bod 19 napadeného rozhodnutí).

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

17      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

18      EUIPO navrhuje, aby Tribunál zrušil napadené rozhodnutí.

19      Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

20      Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

21      V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil ustanovení čl. 151 odst. 2 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 189 odst. 2 nařízení 2017/1001), jakož i ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. a) nařízení č. 2868/95 [nyní čl. 7 odst. 2 písm. a) nařízení 2018/625], když měl za to, že žalobkyně měla podat důkaz o ochraně starších mezinárodních zápisů s vyznačením Evropské unie č. 937 479 a 937 526.

22      V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně uvádí, že odvolací senát porušil ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 2868/95 [nyní čl. 7 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení 2018/625] a pravidla 19 odst. 3 uvedeného nařízení, jakož i ustanovení pravidla 20 téhož nařízení (nyní čl. 8 odst. 1 až 4 a 7 až 9 nařízení 2018/625), když měl za to, že nepodala důkaz o ochraně svých starších ochranných známek č. 937 479 a 937 526, a z tohoto důvodu zamítl námitky jako neopodstatněné.

23      V rámci třetího žalobního důvodu žalobkyně podpůrně tvrdí, že i za předpokladu, že výpisy z databáze TMview nesplňují požadavky stanovené v pravidle 19 odst. 2 písm. a) nařízení č. 2868/95, porušil odvolací senát s ohledem zejména na rozhodovací praxi EUIPO a obsah metodických pokynů EUIPO pro přezkum zásady ochrany legitimního očekávání, právní jistoty, řádné správy, rovného zacházení a zákazu zpětné účinnosti.

 K prvnímu žalobnímu důvodu

24      Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil ustanovení čl. 151 odst. 2 nařízení č. 207/2009, jakož i ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. a) nařízení č. 2868/95, když měl za to, že žalobkyně měla podat důkaz o ochraně starších mezinárodních zápisů s vyznačením Evropské unie č. 937 479 a 937 526.

25      Žalobkyně tvrdí, že mezinárodní zápisy s vyznačením Evropské unie vyvolávají tytéž účinky jako ochranné známky Evropské unie na základě čl. 151 odst. 2 nařízení č. 207/2009, a s těmito dvěma kategoriemi ochranných známek musí být proto nakládáno jednotně. Pokud není v případě námitek založených na ochranné známce Evropské unie nezbytné podat důkaz o ochraně starší ochranné známky podle pravidla 19 odst. 2 písm. a) nařízení č. 2868/95, to samé musí platit, pokud jde o mezinárodní zápisy s vyznačením Evropské unie. To platí tím spíše, že ustanovení nařízení č. 207/2009 mají přednost před ustanoveními prováděcího nařízení č. 2868/95.

26      Žalobkyně mimoto uvádí, že předložení důkazů o starších právech není nutné, pokud se jedná o mezinárodní zápisy s vyznačením Evropské unie, což je odlišuje od národních ochranných známek a mezinárodních zápisů s vyznačením pouze některých členských států Unie. EUIPO má totiž k dispozici informace, které mohou podložit existenci, platnost a rozsah ochrany mezinárodních zápisů s vyznačením Evropské unie, neboť tyto informace jsou na základě článku 152 nařízení č. 207/2009 zveřejněny zejména v jeho vlastní databázi CTM-Online (nyní eSearch plus). Předložení doplňujících dokumentů pro účely odůvodnění námitek je tudíž podle ní nadbytečné, vyjma popřípadě překladu seznamu výrobků a služeb do jazyka řízení, který byl v projednávané věci předložen.

27      EUIPO má za to, že otázkou, zda bylo nezbytné prokázat existenci, platnost a rozsah ochrany mezinárodního zápisu s vyznačením Evropské unie, není nutné se v projednávané věci zabývat, neboť druhý žalobní důvod vznesený žalobkyní je opodstatněný.

28      Vedlejší účastnice argumentaci žalobkyně zpochybňuje.

29      Na úvod je třeba připomenout relevantní ustanovení nařízení č. 207/2009 použitelná na mezinárodní zápisy s vyznačením Evropské unie, jakož i ustanovení nařízení č. 2868/95.

30      Podle článku 145 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 182 nařízení 2017/1001), který je vložen do oddílu 1 hlavy XIII, nadepsané „Mezinárodní zápis ochranných známek“:

„Není-li v této hlavě stanoveno jinak, použije se toto nařízení a všechna jeho prováděcí nařízení pro žádosti o mezinárodní zápis podle Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek, přijatého v Madridu dne 27. června 1989 (dále jen ‚mezinárodní přihlášky‘ a ‚Madridský protokol‘), založený na přihlášce ochranné známky Společenství nebo na ochranné známce Společenství a pro zápisy ochranných známek do mezinárodního rejstříku vedeného Mezinárodním úřadem Světové organizace duševního vlastnictví (dále jen ‚mezinárodní zápisy‘ a ‚Mezinárodní úřad‘) s vyznačením Evropského společenství“.

31      Podle článku 151 nařízení 207/2009:

„1. Mezinárodní zápis s vyznačením Evropského společenství má, počínaje datem zápisu podle čl. 3 odst. 4 Madridského protokolu nebo datem následného vyznačení Evropského společenství podle čl. 3 ter odst. 2 Madridského protokolu, stejný účinek jako přihláška ochranné známky Společenství.

2. Nebylo-li oznámeno odmítnutí podle čl. 5 odst. 1 a 2 Madridského protokolu nebo bylo-li takové odmítnutí vzato zpět, má mezinárodní zápis ochranné známky s vyznačením Evropského společenství, počínaje datem uvedeným v odstavci 1, stejný účinek jako zápis ochranné známky jako ochranné známky Společenství.

3. Pro účely uplatňování čl. 9 odst. 3 se zveřejnění přihlášky ochranné známky Společenství nahrazuje zveřejněním údajů o mezinárodním zápisu s vyznačením Evropského společenství podle čl. 152 odst. 1 a zveřejnění zápisu ochranné známky Společenství se nahrazuje zveřejněním podle čl. 152 odst. 2.“

32      Podle pravidla 20 odst. 1 nařízení č. 2868/95 (nyní čl. 8 odst. 1 a 7 nařízení 2018/625) platí, že neprokáže-li do uplynutí lhůty uvedené v pravidle 19 odst. 1 téhož nařízení osoba, která námitky podala, existenci, platnost a rozsah ochrany své starší známky nebo staršího práva a oprávnění k podání námitek, budou námitky zamítnuty jako neodůvodněné.

33      Pravidlo 19 nařízení č. 2868/95 stanoví:

„1. Úřad poskytne osobě, která námitky podala, příležitost uvést skutečnosti, důkazy a argumenty na podporu svých námitek nebo na doplnění jakýchkoliv skutečností, důkazů a argumentů, které již byly předloženy podle pravidla 15 odst. 3, ve lhůtě, kterou stanoví a která bude činit alespoň dva měsíce ode dne, kdy bude námitkové řízení považováno za zahájené v souladu s pravidlem 18 odst. 1.

2. Ve lhůtě uvedené v odstavci 1 předloží osoba, která námitky podala, i důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany své starší známky nebo staršího práva a důkazy o svém oprávnění podat námitky. Osoba, která námitky podala, předloží zejména tyto důkazy:

a) jsou-li námitky založeny na ochranné známce, která není ochrannou známkou Společenství, důkazy o jejím podání nebo zápisu, a to tak, že předloží:

i) […];

ii) je-li ochranná známka zapsána, kopii příslušného osvědčení o zápisu, a případně nejnovějšího osvědčení o obnově zápisu, které prokazuje, že ochranná známka je chráněna i po lhůtě uvedené v odstavci 1 a jakémkoliv jejím prodloužení, nebo rovnocenné dokumenty vystavené orgánem, u něhož byla přihláška ochranné známky zapsána;

[…].

3. Informace a důkazy uvedené v odstavcích 1 a 2 budou v jazyce řízení nebo budou doprovázeny překladem. Překlad bude předložen ve lhůtě stanovené pro podání originálu.“

34      Z ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. a) nařízení č. 2868/95, která se použijí na mezinárodní zápisy s vyznačením Evropské unie v souladu s ustanoveními článku 145 nařízení č. 207/2009, vyplývá, že osoba, která námitky podala, musí podat důkaz o podání nebo zápisu starší ochranné známky, jsou-li námitky založeny na jiné ochranné známce, která není ochrannou známkou Evropské unie. Nezbytnost podat takový důkaz se tudíž týká rovněž mezinárodních zápisů s vyznačením Evropské unie, které nejsou ochrannými známkami Evropské unie.

35      Okolnost, že čl. 151 odst. 2 nařízení č. 207/2009 stanoví, že mezinárodní zápis ochranné známky s vyznačením Evropské unie má, počínaje datem uvedeným v odstavci 1 tohoto článku, stejný účinek jako zápis ochranné známky jako ochranné známky Evropské unie, nemá vliv na nutnost pro osobu, která námitky podala, podat důkaz o starším mezinárodním zápisu s vyznačením Evropské unie na základě ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 2868/95. Požadavek podat důkaz o starší ochranné známce stanovený pravidlem 19 nařízení č. 2868/95 je totiž ustanovením, které se týká možnosti majitele starší ochranné známky, včetně mezinárodního zápisu s vyznačením Evropské unie, bránit zápisu ochranné známky Evropské unie, a nikoliv ustanovením týkajícím se účinků ochranné známky Evropské unie, které jsou definovány v článcích 9 až 14 nařízení č. 207/2009 (nyní články 9 až 17 nařízení 2017/1001), obsažených v oddíle 2, nadepsaném „Účinky ochranné známky Evropské unie“, hlavy II nařízení č. 207/2009.

36      Pravidlo 19 odst. 2 písm. a) bod ii) nařízení č. 2868/95, které stanoví, že osoba, jež námitky podala, předloží důkazy o ochraně mezinárodního zápisu s vyznačením Evropské unie, tedy není v rozporu s ustanoveními čl. 151 odst. 2 nařízení č. 207/2009, která se netýkají pravidel řízení o námitkách proti zápisu ochranné známky Evropské unie.

37      Žalobkyně nemůže účinně tvrdit ve snaze prokázat, že odvolací senát porušil ustanovení čl. 151 odst. 2 nařízení č. 207/2009, jakož i ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. a) nařízení č. 2868/95, že předložení důkazů o starších ochranných známkách není nutné, co se týče mezinárodních zápisů s vyznačením Evropské unie, protože EUIPO má, s přihlédnutím ke zveřejnění údajů o mezinárodním zápisu s vyznačením Evropské unie, stanovených v článku 152 nařízení č. 207/2009, v databázi CTM-Online (nyní eSearch plus) k dispozici informace, které mohou podložit existenci, platnost a rozsah ochrany mezinárodních zápisů s vyznačením Evropské unie.

38      I za předpokladu, že EUIPO má k dispozici informace týkající se ochrany mezinárodních zápisů s vyznačením Evropské unie, totiž z jasného znění pravidla 19 odst. 2 nařízení č. 2868/95, které, jak již bylo uvedeno výše, není v rozporu s ustanoveními čl. 151 odst. 2 nařízení č. 207/2009, vyplývá, že je věcí samotné osoby, která námitky podala, aby předložila důkaz o ochraně svého staršího práva.

39      Odvolací senát tudíž neporušil ustanovení čl. 151 odst. 2 nařízení č. 207/2009, jakož i ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. a) nařízení č. 2868/95, když měl za to, že žalobkyně měla podat důkaz o ochraně starších mezinárodních zápisů s vyznačením Evropské unie č. 937 479 a 937 526.

40      První žalobní důvod je tedy nutné zamítnout.

 K druhému žalobnímu důvodu

41      Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil pravidlo 19 odst. 2 písm. a) bod ii) a odst. 3 nařízení č. 2868/95, jakož i pravidlo 20 téhož nařízení, když měl za to, že nepředložila důkaz o ochraně starších ochranných známek č. 937 479 a 937 526.

42      Žalobkyně tvrdí, že předložení výpisu z databáze TMview představuje důkaz v souladu s požadavky pravidla 19 odst. 2 nařízení č. 2868/95. Žalobkyně uvádí, že údaje z databáze TMview pocházejí od známkových úřadů účastnících se na této databázi, zejména WIPO, a že výpisy z této databáze obsahují všechny relevantní informace k prokázání ochrany staršího mezinárodního zápisu s vyznačením Evropské unie. Dodává, že platnost výpisů z databáze TMview je uznána ustálenou správní praxí EUIPO uvedenou v jeho metodických pokynech pro přezkum.

43      Žalobkyně uvádí, že v projednávané věci předložila výpisy z databáze TMview, jakož i překlad seznamu výrobků a služeb do jazyka řízení v souladu s pravidlem 19 odst. 3 nařízení č. 2868/95 a že odvolací senát měl následně nesprávně za to, že nepředložila důkaz o ochraně svých starších mezinárodních ochranných známek č. 937 479 a 937 526.

44      EUIPO má za to, že žalobní důvod je opodstatněný.

45      Vedlejší účastnice se domnívá, že žalobní důvod je nutné odmítnout, protože databázi TMview spravuje EUIPO, a nikoliv WIPO, jediný orgán příslušný v oblasti zápisu mezinárodních ochranných známek. Předložení výpisů z této databáze jako důkazu o starší mezinárodní ochranné známce je podle ní tudíž v rozporu s ustanoveními pravidla 19 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 2868/95.

46      Podle vedlejší účastnice se metodické pokyny EUIPO pro přezkum, které připouštějí výpisy z databáze TMview jako důkaz o existenci a platnosti starších práv, v projednávané věci nepoužijí. Zaprvé metodické pokyny EUIPO pro přezkum byly přijaty dva roky po uplynutí lhůty, ve které byla žalobkyně povinna odůvodnit svá starší práva. Zadruhé tyto pokyny nejsou závazné a nejsou v souladu s ustanoveními nařízení č. 207/2009 a č. 2868/95. Tato nařízení mají přednost před metodickými pokyny EUIPO pro přezkum a mají je uplatňovat odvolací senáty, které mají přesně stanovenou pravomoc při svém rozhodování o zápisu označení jako ochranné známky Evropské unie.

47      Zaprvé je třeba zkoumat argument žalobkyně vycházející z toho, že metodické pokyny EUIPO pro přezkum povolují předložení výpisů z databáze TMview.

48      Žalobkyně totiž na podporu svého druhého žalobního důvodu tvrdí, že metodické pokyny EUIPO pro přezkum upřesňují, pokud jde o pravidlo 19 odst. 2 nařízení č. 2868/95, že pro účely prokázání platnosti starších zápisů ochranných známek, které nejsou ochrannými známkami Evropské unie, může osoba, která námitky podala, předložit, jedná-li se o starší zápisy s vyznačením Unie, výpisy z databáze TMview.

49      Tyto pokyny ve svém znění ze dne 23. března 2016, předložené v příloze žaloby, v bodě 4.2.3.2 části C „Námitky“ oddíle 1 „Procesní otázky“ uvádějí, že EUIPO přijímá zejména, pokud jde o mezinárodní zápisy, výpisy z databáze TMview za předpokladu, že obsahují užitečné informace.

50      Nicméně opodstatněnost žalobního důvodu vzneseného žalobkyní musí být zkoumána pouze s ohledem na relevantní ustanovení nařízení č. 207/2009 a č. 2868/95, a nikoliv metodických pokynů EUIPO pro přezkum.

51      Rozhodnutí, která odvolací senáty přijímají na základě nařízení č. 207/2009, týkající se zápisu označení jako ochranné známky Evropské unie, jsou přijímána v rámci přesně stanovené pravomoci, a nikoli v rámci diskreční pravomoci, takže legalita rozhodnutí týchž odvolacích senátů musí být posuzována výlučně na základě tohoto nařízení, jak jej vykládá unijní soud (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. září 2005, BioID v. OHIM, C‑37/03 P, EU:C:2005:547, bod 47; ze dne 12. ledna 2006, Deutsche SiSi-Werke v. OHIM, C‑173/04 P, EU:C:2006:20, bod 48, jakož i ze dne 19. ledna 2012, OHIM v. Nike International, C‑53/11 P, EU:C:2012:27, bod 57).

52      Metodické pokyny EUIPO pro přezkum nepředstavují právně závazný akt pro výklad ustanovení unijního práva (rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Leno Merken, C‑149/11, EU:C:2012:816, bod 48). Ustanovení metodických pokynů EUIPO pro přezkum jako taková nemohou mít přednost před ustanoveními nařízení č. 207/2009 a č. 2868/95 ani ovlivnit výklad těchto ustanovení unijním soudem. Naopak mají být vykládána v souladu s ustanoveními nařízení č. 207/2009 a č. 2868/95 [rozsudek ze dne 27. června 2012, Interkobo v. OHIM – XXXLutz Marken (my baby), T‑523/10, EU:T:2012:326, bod 29].

53      Ustanovení metodických pokynů EUIPO pro přezkum, uplatňovaná žalobkyní, nemohou mít tudíž přednost před ustanoveními pravidla 19 odst. 2 a 3 nařízení č. 2868/95 týkajícími se předložení důkazů o ochraně starších ochranných známek osobou, která námitky podala, ani ovlivnit výklad těchto ustanovení Tribunálem.

54      Argumentaci, prostřednictvím níž se žalobkyně dovolává obsahu metodických pokynů EUIPO pro přezkum za účelem prokázání porušení ustanovení nařízení č. 2868/95, je tudíž nutné odmítnout jako irelevantní.

55      Zadruhé ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 2868/95 dovolují osobě, která námitky podala, předložit nejenom kopii příslušného osvědčení o zápisu, a případně nejnovějšího osvědčení o obnově zápisu, ale také jakýkoliv rovnocenný dokument vystavený orgánem, u něhož byla přihláška ochranné známky zapsána.

56      Bylo rozhodnuto, že předložení dokumentu pocházejícího od příslušného orgánu a obsahujícího tytéž informace, jako jsou informace obsažené v osvědčení o zápisu, splňuje ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. a) nařízení č. 2868/95 [rozsudek ze dne 5. února 2016, Kicktipp v. OHIM – Italiana Calzature (kicktipp), T‑135/14, EU:T:2016:69, bod 63].

57      Mimoto je třeba zdůraznit, že tato ustanovení nevylučují možnost předložit dokumenty pocházející z databází, jako je databáze příslušného vnitrostátního úřadu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. října 2014, Grau Ferrer v. OHIM – Rubio Ferrer (Bugui va), T‑543/12, nezveřejněný, EU:T:2014:911, body 25 a 26].

58      Pravidlo 19 odst. 2 písm. a) bod ii) nařízení č. 2868/95 upřesňuje, že dotčené dokumenty „[byly] vystaven[y] orgánem, u něhož byla přihláška ochranné známky zapsána“, čímž vylučuje možnost předložit výpisy z databáze poskytující přístup k dokumentům, které nebyly vystaveny orgánem, u něhož byla přihláška ochranné známky zapsána. Výpisy z databáze CTM-Online vedené EUIPO tedy nepředstavují důkazy o ochraně mezinárodního zápisu s vyznačením Evropské unie, protože EUIPO, který není orgánem příslušným pro zápis mezinárodních ochranných známek, není orgánem, u něhož byla přihláška ochranné známky zapsána [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2014, Aldi Einkauf v. OHIM – Alifoods (Alifoods), T‑240/13, EU:T:2014:994, body 27 a 28].

59      Naproti tomu, i když ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 2868/95 stanoví, že dokumenty „[byly] vystaven[y]“ příslušným orgánem, nebrání tomu, aby dokumenty vystavené příslušným orgánem byly přístupné prostřednictvím informačního systému spravovaného EUIPO, ale kterého se účastní příslušný orgán tím, že předává a aktualizuje relevantní informace.

60      Z dokumentů obsažených ve spise, zejména z vysvětlení poskytnutých EUIPO v jeho písemnostech a na jednání, vyplývá, že databáze TMview je nástrojem informační technologie spravovaným EUIPO, kterého se účastní třetí známkové úřady, zejména WIPO. Tento nástroj shromažďuje přihlášky a zápisy ochranných známek účastnících se známkových úřadů a umožňuje přístup k nim. Informace jsou poskytovány známkovými úřady, které nesou odpovědnost za obsah a jeho pravidelnou aktualizaci. Databáze TMview umožňuje zobrazení informací týkajících se ochranných známek zapsaných známkovými úřady účastnících se na této databázi tak, jak jsou tyto informace obsaženy v jejich rejstřících ochranných známek. Výpis z databáze TMview odpovídá stavu rejstříku příslušného orgánu v okamžiku nahlédnutí uživatele do této databáze.

61      S přihlédnutím k charakteristikám databáze TMview, uvedeným v bodě 60 výše, představuje výpis z této databáze, pokud jde o mezinárodní zápisy s vyznačením Unie, dokument rovnocenný kopii osvědčení o zápisu, a popřípadě nejnovějšího osvědčení o obnově zápisu, vystaveného WIPO, ve smyslu ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 2868/95 za podmínky, že výpis poskytnutý osobou, která námitky podala, obsahuje veškeré užitečné informace. Jakmile je tato podmínka splněna, lze výpis z databáze TMview považovat, jak správně tvrdí žalobkyně a EUIPO, za srovnatelný s výpisem z databáze Romarin vedené WIPO nebo kopií osvědčení o zápisu u této organizace.

62      Okolnost, kterou uplatňuje vedlejší účastnice, že databáze TMview je spravována EUIPO, tento závěr nezpochybňuje, protože se WIPO, která je orgánem příslušným pro zápis mezinárodních známek, podílí na fungování této databáze tak, že poskytuje a pravidelně aktualizuje údaje týkající se mezinárodních ochranných známek.

63      Nakonec vedlejší účastnice nemůže důvodně tvrdit, že rozsudek ze dne 26. listopadu 2014, Alifoods (T‑240/13, EU:T:2014:994), brání využití databáze TMview k prokázání ochrany starší mezinárodní ochranné známky.

64      V rozsudku ze dne 26. listopadu 2014, Alifoods (T‑240/13, EU:T:2014:994), Tribunál rozhodl, že jelikož EUIPO nepřísluší spravovat mezinárodní zápisy a není orgánem, u něhož byla přihláška ochranné známky zapsána ve smyslu čl. 19 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 2868/95, dokument předložený žalobkyní, a sice výpis z databáze CTM-Online spravované EUIPO, nepředstavuje ve smyslu tohoto ustanovení důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany mezinárodní ochranné známky.

65      Tribunál pro doplnění upřesnil, že toto posouzení je podpořeno teleologickým výkladem relevantního nařízení. Na základě článku 152 nařízení č. 207/2009 se totiž zveřejnění mezinárodního zápisu s vyznačením Evropské unie úřadem EUIPO týká pouze některých údajů, jako je vyobrazení ochranné známky a čísla tříd výrobků nebo služeb, na které se vztahuje, ale nikoli seznamu těchto výrobků nebo služeb. Uvedený seznam EUIPO nepřekládá, a je tedy k dispozici pouze ve třech jazycích, v nichž WIPO zveřejnila mezinárodní zápis, a sice v angličtině, španělštině a francouzštině. Z toho vyplývá, že pokud by taková informace zveřejněná EUIPO byla považována za dostatečnou jako důkaz o existenci, platnosti a rozsahu dotyčné ochranné známky, vyplynula by z toho z právního hlediska nejistota a nerovnost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2014, Alifoods, T‑240/13, EU:T:2014:994, body 29 až 31).

66      Úvahy Tribunálu v rozsudku ze dne 26. listopadu 2014, Alifoods (T‑240/13, EU:T:2014:994), týkající se výpisů z databáze CTM-Online, nelze přitom přenést na databázi TMview.

67      Fungování databáze TmMview je totiž zajištěno účastí známkových úřadů, jako je WIPO, které zajišťují pravidelnou aktualizaci informací, takže tyto informace přesně odrážejí jejich rejstříky ochranných známek.

68      Mimoto informace obsažené v databázi TMview nejsou omezeny pouze na údaje o mezinárodních zápisech s vyznačením Evropské unie, jejichž zveřejnění je stanoveno ustanoveními článku 152 nařízení č. 207/2009. Tato databáze, z níž lze pořizovat výpisy, obsahuje veškeré relevantní údaje k prokázání ochrany starší ochranné známky ve smyslu pravidla 19 nařízení č. 2868/95, včetně seznamu výrobků nebo služeb, na které se vztahuje.

69      V případě, kdy seznam výrobků nebo služeb, který je obsažen ve výpisu z databáze TMview, není dostupný v jazyce námitkového řízení, musí osoba, která námitky podala, na základě ustanovení pravidla 19 odst. 3 nařízení č. 2868/95 předložit uvedený seznam spolu s jeho překladem do jazyka řízení. Pokud je tato podmínka splněna, nevytváří možnost podat důkaz o starším mezinárodním zápisu s vyznačením Evropské unie předložením výpisů z databáze TMview z právního hlediska ani nejistotu ani nerovnost.

70      Z výše uvedeného vyplývá, že předložení výpisu z databáze TMview, s výhradou, že tento výpis obsahuje veškeré užitečné informace, zejména seznam výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka, představuje, jedná-li se o mezinárodní zápisy s vyznačením Evropské unie, dokument rovnocenný osvědčení o zápisu vystavenému WIPO ve smyslu ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 2868/95.

71      Zatřetí z dokumentů obsažených ve spise vyplývá, že v projednávané věci žalobkyně předložila ve lhůtě stanovené pravidlem 19 odst. 1 nařízení č. 2868/95 výpisy z databáze TMview týkající se starších mezinárodních zápisů s vyznačením Evropské unie č. 937 479 a 937 526. Nebylo zpochybněno, jak ostatně potvrdila vedlejší účastnice na jednání, že tyto výpisy obsahují veškeré relevantní informace týkající se existence, platnosti a rozsahu ochrany starších ochranných známek, zejména seznam výrobků, na které se vztahují tyto ochranné známky. Tento seznam výrobků byl v souladu s pravidlem 19 odst. 3 nařízení 2868/95 doprovázen překladem do jazyka námitkového řízení, a sice němčiny, který byl předložen ve lhůtě stanovené pro předložení originálu.

72      Žalobkyně tak, v souladu s požadavky pravidla 20 odst. 1 nařízení č. 2868/95 a jak ostatně připouští EUIPO, prokázala existenci, platnost a rozsah ochrany svých starších mezinárodních ochranných známek č. 937 479 a 937 526 před uplynutím lhůty stanovené v pravidle 19 odst. 1 nařízení č. 2868/95.

73      Za těchto podmínek může žalobkyně důvodně tvrdit, že odvolací senát porušil ustanovení pravidla 19 odst. 2 písm. a) bodu ii) a odst. 3 nařízení č. 2868/95, jakož i pravidla 20 téhož nařízení, když měl za to, že žalobkyně nepodala před uplynutím lhůty stanovené v pravidlu 19 odst. 1 uvedeného nařízení důkaz o ochraně svých starších ochranných známek č. 937 479 a 937 526, a z tohoto důvodu zamítl námitky jako neopodstatněné.

74      Je třeba tudíž přijmout druhý žalobní důvod vznesený žalobkyní.

75      Vzhledem k tomu, že druhý žalobní důvod je opodstatněný, je třeba napadené rozhodnutí zrušit, aniž je nutné zkoumat třetí žalobní důvod, vznesený podpůrně, který vychází z porušení zásad ochrany legitimního očekávání, právní jistoty, řádné správy, rovného zacházení a zákazu zpětné účinnosti.

 K nákladům řízení

76      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

77      Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a EUIPO neměl ve věci úspěch, jelikož napadené rozhodnutí se zrušuje, je důvodné posledně uvedenému uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.

78      Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice řízení neměla ve věci úspěch, ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (devátý senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (EUIPO) ze dne 20. září 2016 (věc R 2129/2015-4) se zrušuje.

2)      EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Deichmann SE.

3)      Společnost Vans., Inc. ponese vlastní náklady řízení.

Gervasoni

Kowalik-Bańczyk

Mac Eochaidh

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. prosince 2018.

Podpisy.


*Jednací jazyk: němčina.