ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

12. prosince 2013

Věc F‑22/12

Mark Hall

v.

Evropská komise

a

Evropská policejní akademie (CEPOL)

„Veřejná služba – Odměna – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě – Příspěvek na vzdělání – Děti manželky žalobce, které nežijí v domácnosti páru – Podmínky přiznání“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se M. Hall domáhá zrušení implicitního rozhodnutí Evropské komise ze dne 25. března 2011 a výslovného rozhodnutí Evropské komise ze dne 11. července 2011, kterým se zamítá jeho žádost o přiznání příspěvku na vyživované dítě a příspěvku na vzdělání pro tři děti jeho manželky pro období, kdy děti ještě žily na Filipínách, a náhrady majetkové a nemajetkové újmy vyplývající z nevyplacení uvedených příspěvků.

Rozhodnutí:      Žaloba se v části, v níž směřuje proti Evropské policejní akademii, odmítá jako nepřípustná. Implicitní rozhodnutí Evropské komise ze dne 25. března 2011, jakož i výslovné rozhodnutí Evropské komise ze dne 11. července 2011, kterým se zamítá žádost o příspěvek na vyživované dítě a příspěvek na vzdělání pro tři děti manželky M. Halla pro období, kdy děti ještě žily na Filipínách, se zrušují. Žaloba směřující proti Evropské komisi se ve zbývající části zamítá. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené M. Hallem. Mark Hall nahradí náklady vynaložené Evropskou policejní akademií.

Shrnutí

Úředníci – Odměna – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě – Podmínky přiznání – Skutečná péče – Přesně stanovená pravomoc správy

(Služební řád, příloha VII, článek 2)

Článek 2 odst. 3 a 5 přílohy VII služebního řádu se týká případu, kdy dítě úředníka nezbytně zakládá nárok na příspěvek na vyživované dítě, a to z důvodu, že tato ustanovení předpokládají, že dotyčné dítě je úředníkem skutečně vyživováno již proto, že je nezletilé, studuje, je trvale nemocné nebo invalidní. Nevyplývá však z toho, že orgán je zproštěn povinnosti ověřit, zda podmínka stanovená v čl. 2 odst. 2 přílohy VII služebního řádu, kterou je skutečná péče o dítě úředníkem, je splněna. Pouze v případě splnění této podmínky lze mít za to, že orgán oprávněný ke jmenování má ve třech případech uvedených v čl. 2 odst. 3 písm. a) a b) a odst. 5 zmíněné přílohy přesně stanovenou pravomoc. Nezletilé dítě totiž nelze považovat za dítě vyživované dotyčným úředníkem, ani za zakládající nárok na příspěvek na vyživované dítě, pokud jiná osoba, veřejná nebo soukromá, plně zabezpečuje skutečnou péči o toto dítě.

(viz body 39 až 41)

Odkazy:

Soudní dvůr: 28. listopadu 1991, Schwedler v. Parlament, C‑132/90 P, body 19 až 24; 7. května 1992, Rada v. Brems, C‑70/91 P, bod 5

Soud prvního stupně: 11. července 2000, Skrzypek v. Komise, T‑134/99, bod 66