ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
19. září 2013
Věc F‑83/08
Johan Gheysens
v.
Rada Evropské unie
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanec pro pomocné práce – Podmínky přijetí – Funkční skupina – Soulad mezi typy pracovních činností a funkčními skupinami – Doba trvání pracovního poměru“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se J. Gheysens domáhá zrušení rozhodnutí, kterým orgán Rady Evropské unie oprávněný k uzavírání pracovních smluv stanovil jeho zařazení do funkční skupiny III platové třídy 11 1. stupně, a omezil trvání jeho pracovní smlouvy na dva roky.
Rozhodnutí: Rozhodnutí Rady Evropské unie přijmout J. Gheysense se zrušuje v rozsahu, v jakém stanoví jeho zařazení do funkční skupiny III. Žaloba se ve zbývající části zamítá. Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada tří čtvrtin nákladů vynaložených J. Gheysensem. Johan Gheysens ponese čtvrtinu vlastních nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Posouzení pracovních činností, které mohou spadat do různých funkčních skupin – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv – Soudní přezkum – Meze
(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 80 odst. 2)
2. Úředníci – Pomocní a smluvní zaměstnanci – Přijímání – Uzavření smlouvy za účelem dočasného obsazení stálého pracovního místa – Podmínky
(Služební řád, čl. 1a odst. 1; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 2 až 5, 51, 53 a 88)
1. Článek 80 odst. 1 pracovního řádu ostatních zaměstnanců stanoví, že smluvní zaměstnanci se dělí do čtyř funkčních skupin, které odpovídají pracovním činnostem, které mají vykonávat. Odstavec 2 uvedeného článku uvádí, které pracovní činnosti spadají do kterých funkčních skupin. Údaje v čl. 80 odst. 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců jsou pro orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv závazné, avšak toto ustanovení vyhrazuje orgánům širokou posuzovací pravomoc. Za účelem omezení této posuzovací pravomoci čl. 80 odst. 3 uvedeného pracovního řádu stanoví, že každý orgán vymezí po projednání s Výborem pro služební řád pravomoci náležející ke každému druhu pracovní činnosti. Vzhledem k široké posuzovací pravomoci, jíž disponují orgány, instituce a jiné subjekty Unie při posuzování pracovních činností, které mohou být zařazeny do různých funkčních skupin uvedených v čl. 80 odst. 2 tohoto pracovního řádu, se přezkum Soudu, týkající se rozdělení těchto pracovních činností do uvedených funkčních skupin, musí omezit na zjištění, zda se orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv držel v rozumných mezích a nepoužil svou posuzovací pravomoc zjevně nesprávným způsobem. Prokázání toho, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení, které může odůvodnit zrušení rozhodnutí přijatého na základě tohoto posouzení, v tomto kontextu vyžaduje, aby důkazy, které přísluší předložit žalobci, byly dostatečné k tomu, aby vyvrátily věrohodnost posouzení učiněného administrativou.
V tomto ohledu za účelem rozhodnutí, zda s ohledem na pracovní činnosti, které měl zaměstnanec vykonávat, se orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv dopustil zjevně nesprávného posouzení, když jej zařadil do určité funkční skupiny, je třeba určit, zda uvedené pracovní činnosti byly činnostmi spadajícími do dotčené funkční skupiny. Vzhledem k tomu, že k zařazení smluvního zaměstnance dochází v okamžiku uzavření smlouvy, je třeba zohlednit celou škálu pracovních činností, které měl zaměstnanec vykonávat podle své pracovní smlouvy, a nikoliv pouze činnosti, které vykonával, jestliže mu orgán, s nímž uzavřel smlouvu, z jakéhokoliv důvodu během doby platnosti smlouvy některé činnosti nesvěřil.
(viz body 29 až 31 a 33 až 35)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 4. října 2007, de la Cruz a další v. OSHA, F‑32/06, bod 64; 24. dubna 2008, Dalmasso v. Komise, F‑61/05, bod 53; 13. června 2012, Macchia v. Komise, F‑63/11, bod 49 a citovaná judikatura, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑368/12 P
2. Z článku 1a odst. 1 služebního řádu ve spojení s články 2 až 5 pracovního řádu ostatních zaměstnanců plyne, že stálá pracovní místa u orgánů mají být v zásadě obsazována úředníky, a tudíž mohou být zaměstnanci obsazována jen výjimečně. I když čl. 2 písm. b) a d) uvedeného pracovního řádu tedy výslovně stanoví, že dočasnými zaměstnanci lze obsadit stálé pracovní místo, upřesňuje zároveň, že tomu tak může být jen dočasně. Kromě toho čl. 3 písm. b) a čl. 3b první pododstavec písm. b) tohoto pracovního řádu stanoví, že administrativa může přijmout pomocné zaměstnance nebo smluvní zaměstnance pro pomocné práce – po přezkoumání možnosti obsazení míst úředníky orgánu – k zastoupení některých úředníků či dočasných zaměstnanců zařazených na stálé pracovní místo. Články 51 a 53 pracovního řádu ostatních zaměstnanců na jedné straně a článek 88 tohoto pracovního řádu na straně druhé nicméně stanoví, že pracovní smlouva těchto zaměstnanců musí být uzavřena na dobu určitou, a omezují jak možnosti prodloužení pracovní smlouvy, tak možnou skutečnou délku takového zaměstnání. Díky tomu má zaměstnání těchto zaměstnanců nejistou povahu, která odpovídá jeho účelu, jímž je zastoupit úředníka, který dočasně nemůže vykonávat své funkce. Pracovní místo zařazené v plánu rozpočtových pracovních míst, která nemají dočasný charakter, může totiž nastálo obsadit pouze úředník.
(viz body 61 až 64)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: 21. září 2011, Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, body 78 až 80