ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (prvního senátu)
8. února 2012
Věc F‑11/11
Vincent Bouillez a další
v.
Rada Evropské unie
„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Povyšovací řízení za rok 2010 – Odmítnutí povýšení – Zvažování srovnatelných zásluh úředníků funkční skupiny AST podle jejich služebního postupu – Povinnost orgánu neuplatňovat ustanovení, kterým se provádí služební řád, je-li toto ustanovení protiprávní“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE podle jejího článku 106a, domáhající se zrušení rozhodnutí, jimiž je Rada odmítla povýšit do vyšší platové třídy v rámci povyšovacího řízení za rok 2010.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Rada ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobci.
Shrnutí
1. Úředníci – Povýšení – Stížnost nepovýšeného uchazeče – Rozhodnutí o zamítnutí – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah
(Služební řád úředníků, články 25 a 45)
2. Úředníci – Povýšení – Zvažování srovnatelných zásluh – Podmínky – Úředníci funkční skupiny AST – Odlišné zvažování podle služebního postupu
(Služební řád úředníků, článek 45; příloha XIII, článek 10)
3. Úředníci – Povýšení – Zvažování srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Skutečnosti, k nimž je možné přihlédnout – Míra služební odpovědnosti
(Služební řád úředníků, čl. 45 odst. 1)
4. Úředníci – Služební řád – Obecná prováděcí ustanovení – Pravomoc orgánů – Meze – Protiprávní odchýlení se od ustanovení vyšší právní síly – Nepřípustnost
(Služební řád úředníků, článek 110)
1. Ačkoli není orgán oprávněný ke jmenování povinen odůvodnit rozhodnutí o povýšení ve vztahu k nepovýšeným uchazečům, je naproti tomu povinen odůvodnit své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nepovýšeného uchazeče.
V tomto rámci je dostatečnost odůvodnění posuzována s ohledem na skutkový a právní kontext, za kterého k přijetí napadeného aktu došlo. Vzhledem k tomu, že se povýšení provádí výběrem v souladu s článkem 45 služebního řádu, postačí, že se odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí stížnosti odvolává na právní podmínky a podmínky služebního řádu ohledně povýšení, které byly použity na konkrétní situaci daného úředníka.
Navíc, pokud jde o odůvodnění rozhodnutí přijatého v rámci řízení týkajícího se velkého počtu úředníků nebo zaměstnanců, nelze od orgánu oprávněného ke jmenování vyžadovat, aby zdůvodnil své rozhodování týkající se rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nad rámec vytýkaných skutečností uplatněných v této stížnosti, zejména aby vysvětlil, z jakých důvodů měl každý z povýšených úředníků větší zásluhy, než jsou zásluhy autora stížnosti.
(viz body 21 až 23)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 2. června 2005, Strohm v. Komise, T‑177/03, bod 54
Soud pro veřejnou službu: 10. listopadu 2011, Merhzaoui v. Rada, F‑18/09, bod 60; 10. listopadu 2011, Juvyns v. Rada, F‑20/09, bod 70
2. Pokud jde o úředníky funkční skupiny AST, článek 10 přílohy XIII služebního řádu stanoví pro určení počtu volných pracovních míst pro každý stupeň referenční sazby násobení, které se liší podle služebního postupu. Jelikož je správa povinna tyto sazby dodržovat, orgán oprávněný ke jmenování právem provádí odlišné zvažování srovnatelných zásluh úředníků ve funkční skupině AST podle služebního postupu.
V tomto ohledu srovnání zásluh úředníků ve funkční skupině AST podle služebního postupu pro účely povyšovacího řízení neporušuje článek 45 služebního řádu, jelikož článek 10 přílohy XIII služebního řádu se jakožto zvláštní pravidlo odchyluje od obecných ustanovení služebního řádu.
(viz body 31, 32 a 34)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: Juvyns v. Rada, uvedený výše, body 42 a 43
3. Z ustanovení čl. 45 odst. 1 služebního řádu vyplývá, že míra služební odpovědnosti úředníků připadajících v úvahu pro povýšení představuje jednu ze tří relevantních skutečností, k nimž musí správní orgán přihlédnout hlavně při zvažování srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení.
(viz bod 38)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 5. května 2010, Bouillez a další v. Rada, F‑53/08, bod 52
4. Ačkoli je na orgánech, aby rozhodnutími upravily způsoby provedení řízení zavedeného služebním řádem především tehdy, když přijetí těchto prováděcích ustanovení služební řád výslovně stanoví, nemohou tato rozhodnutí legálně stanovit pravidla, která by se odchylovala od ustanovení vyšší právní síly, jako jsou obecné právní zásady nebo ustanovení služebního řádu.
V tomto ohledu v případě, že se rozhodnutí obecné povahy přijaté orgánem protiprávně odchyluje od ustanovení vyšší právní síly, přísluší tomuto orgánu toto rozhodnutí obecné povahy neuplatnit. Platí to zejména tehdy, musí-li orgán rozhodnout o konkrétní situaci úředníka a je konfrontován s obecným prováděcím ustanovením porušujícím pravidlo vyšší právní síly: orgán musí rozhodnout o konkrétní situaci úředníka a přitom neuplatnit protiprávní obecné prováděcí ustanovení.
Pokud tak jde o obecné prováděcí ustanovení, které služební postup úředníka funkční skupiny AST, který získal osvědčení podle čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, podmiňuje skutečným výkonem funkcí asistenta, které orgán vyhrazuje určité kategorii úředníků funkční skupiny AST v rozporu s čl. 7 odst. 1 služebního řádu, a není-li navíc tato podmínka stanovena v článku 45 služebního řádu, orgán se nedopouští nesprávného právního posouzení, respektuje-li ustanovení služebního řádu vyšší právní síly tím, že neuplatní takové protiprávní obecné prováděcí ustanovení.
(viz body 45, 46, 50 a 51)
Odkazy:
Soudní dvůr: 28. dubna 2011, El Dridi, C‑61/11 PPU, bod 61
Soud prvního stupně: 20. listopadu 2007, Ianniello v. Komise, T‑308/04, bod 38