ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)
20. listopadu 2007
Věc F-120/05
Antonis Kyriazis
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Odměňování – Příspěvek za práci v zahraničí – Podmínky pro přiznání – Podmínky stanovené v článku 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se A. Kyriazis domáhá zaprvé zrušení rozhodnutí Komise ze dne 12. října 2005, kterým se zamítá jeho stížnost směřující k získání příspěvku za práci v zahraničí, a zadruhé přiznání jeho práva pobírat uvedený příspěvek se zpětným účinkem ode dne 1. března 2005, a zatřetí přiznání jeho práva pobírat uvedený příspěvek do budoucna.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Odměňování – Příspěvek za práci v zahraničí – Podmínky pro přiznání
[Služební řád, příloha VII, čl. 4 odst. 1 písm. a)]
2. Úředníci – Odměňování – Příspěvek za práci v zahraničí – Podmínky pro přiznání
[Služební řád, příloha VII, čl. 4 odst. 1 písm. a)]
3. Úředníci – Odměňování – Příspěvek za práci v zahraničí – Podmínky pro přiznání
[Služební řád, příloha VII, čl. 4 odst. 1 písm. a)]
1. V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) druhou odrážkou přílohy VII služebního řádu, je pro to, aby byl příspěvek za práci v zahraničí přiznán, třeba, aby na území státu přidělení neměla dotyčná osoba v době pěti let končících šest měsíců přede dnem jejího nástupu do služebního poměru ani obvyklé bydliště, ani místo obvyklého výkonu svého hlavního povolání. Z toho vyplývá, že v případě úředníka se doba šesti měsíců stanovená tímto ustanovením situuje bezprostředně před nástupem do služebního poměru.
Tento doslovný výklad čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážky přílohy VII služebního řádu je posílen teleologickým výkladem tohoto ustanovení. Tato šestiměsíční lhůta totiž musí být vykládána ve světle svého účelu, kterým je vyhnout se, aby úředníci, kteří obvykle a během prakticky celého referenčního období měli bydliště nebo vykonávali své hlavní povolání v zemi místa žádaného přidělení, nezměnili své obvyklé bydliště, nebo obvyklé místo výkonu svého hlavního povolání pouze určitou dobu před svým nástupem do služebního poměru. Aby bylo takové riziko vyloučeno, situuje se období šesti měsíců bezprostředně před nástupem do služebního poměru.
Co se týče vymezení referenčního období, tato doba celkem pěti let nemusí být nutně nepřerušená, avšak může být rozdělena do jednotlivých fází v případě, že dotyčná osoba vykonávala v minulosti funkci ve službách státu nebo mezinárodní organizace.
(viz body 24, 25 a 31)
Odkazy:
Soudní dvůr: 10. října 1989, Atala-Palmerini v. Komise, 201/88, Recueil, s. 3109, body 2 a 6
Soud prvního stupně: 3. května 2001, Liaskou v. Rada, T‑60/00, Recueil FP, s. I‑A‑107 a II‑489, body 42, 43, 45 a 50; 19. června 2007, Asturias Cuerno v. Komise, T‑473/04, Sb. VS s. I-A-2-0000 a II-A-2-0000, bod 72
2. Obvyklé bydliště, na které odkazuje čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu pro účely přiznání příplatku za práci v zahraničí, odpovídá místu, které si dotyčná osoba stanovila jako trvalé nebo obvyklé centrum svých zájmů s úmyslem přiznat tomuto místu stálou povahu. Pro účely určení obvyklého bydliště je třeba zohlednit všechny skutkové okolnosti vytvářející toto bydliště.
V případě odmítnutí přiznat příspěvek za práci v zahraničí náleží úředníkovi, aby prokázal, že splňuje podmínky stanovené služebním řádem pro to, aby mu byl přiznán, a předložil všechny důkazní materiály za tímto účelem. V tomto ohledu a v případě existence skutkových okolností vytvářejících obvyklé bydliště v členském státě přidělení během referenčního období nejsou postačující pobyty v jiném členském státě za účelem připravit v něm znovuusídlení a nalézt v něm zaměstnání, ani řada jiných skutečností, které potvrzují s tímto státem vazby, jako jsou ty, které obvykle existují mezi úředníkem a jeho rodnou zemí.
(viz body 47, 48, 53, 56, 58 a 59)
Odkazy:
Soudní dvůr: 9. října 1984, Witte v. Parlament, 188/83, Recueil, s. 3465, body 5, 9 a 11; 15. září 1994, Magdalena Fernández v. Komise, C‑452/93 P, Recueil, s. I‑4295, bod 22
Soud prvního stupně: 28. září 1993, Magdalena Fernández v. Komise, T‑90/92, Recueil, s. II‑971, bod 30; výše uvedený rozsudek Liaskou v. Rada, body 62 až 64; 13. prosince 2004, E v. Komise, T‑251/02, Sb. VS s. I‑A‑359 a II‑1643, bod 61; 13. září 2005, Recalde Langarica v. Komise, T‑283/03, Sb. VS s. I‑A‑235 a II‑1075, bod 142; 25. října 2005, De Bustamante Tello v. Rada, T‑368/03, Sb. VS s. I‑A‑321 a II‑1439, body 60 a 62 a citovaná judikatura; 27. září 2006, Koistinen v. Komise, T‑259/04, Sb. VS s. I-A-2-177 a II‑A‑2‑879, bod 34; 16. května 2007, F v. Komise, T‑324/04, Sb. VS s. I-A-2-0000 a II-A-2-0000, body 63 a 87
Soud pro veřejnou službu: 26. září 2007, Salvador Roldán v. Komise, F‑129/06, Sb. VS s. I-A-1-0000 a II-A-1-0000, bod 59 a citovaná judikatura
3. Výjimka v oblasti přiznávání příspěvku za práci v zahraničí, stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé odrážce poslední větě přílohy VII služebního řádu, nemůže být omezena pouze na osoby, které byly součástí personálu jiného státu nebo jiné mezinárodní organizace, neboť se týká všech „výkonů funkcí ve službách státu nebo mezinárodní organizace“. Pouze situace zahrnující přímý právní vztah mezi dotyčnou osobou a organizací nebo dotčeným státem však odpovídají situacím, na které se vztahuje pojem výkonu funkce ve službách státu nebo mezinárodní organizace ve smyslu tohoto ustanovení.
Zásah, jako prostředníka, soukromé společnosti nezávislé na orgánu Společenství neumožňuje učinit závěr, že existuje přímý právní vztah mezi zaměstnancem a orgánem Společenství.
(viz body 74, 75, 77 a 78)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 14. prosince 1995, Diamantaras v. Komise, T‑72/94, Recueil FP, s. I‑A‑285 a II‑865, bod 52; výše uvedený rozsudek Liaskou v. Rada, bod 50; 22. září 2002, Nevin v. Komise, T‑127/00, Recueil FP, s. I‑A‑149 a II‑781, bod 51; výše uvedený rozsudek Asturias Cuerno v. Komise, body 45 a 48 až 52