Language of document :

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia nº 17 de Palma de Mallorca (Španělsko) dne 14. března 2019 – CY v. Caixabank S.A.

(Věc C-224/19)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de Primera Instancia n.º 17 de Palma de Mallorca

Účastníci původního řízení

Žalobce: CY

Žalovaná: Caixabank SA

Předběžné otázky

Lze vzhledem k čl. 6 odst. 1 směrnice 93/131 po určení neplatnosti ujednání, podle kterého veškeré výdaje za vyřízení, novaci nebo zrušení hypotečního úvěru nese úvěrovaný, z důvodu jeho zneužívající povahy moderovat restituční účinky tohoto určení neplatnosti?

Lze vzhledem k čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 považovat vnitrostátní judikaturu, podle níž se po určení neplatnosti ujednání, podle kterého veškeré výdaje za vyřízení, novaci nebo zrušení hypotečního úvěru nese úvěrovaný, rozdělí výdaje za notářské úkony a za poradenské služby rovným dílem mezi úvěrujícího a úvěrovaného, za soudní moderaci určené neplatnosti zneužívajícího ujednání, a je proto taková judikatura v rozporu se zásadou nezávaznosti upravenou v čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13?

Je vzhledem k čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 vnitrostátní judikatura, podle níž po určení neplatnosti ujednání, podle kterého veškeré výdaje za vyřízení, novaci nebo zrušení hypotečního úvěru nese úvěrovaný, musí být úvěrovanému uloženo i zaplacení výdajů za odhad ceny nemovitosti a daně, jíž podléhá zřízení zástavního práva k nemovitosti, vyplývajících ze smlouvy o úvěru, porušením zásady nezávaznosti zneužívajícího ujednání prohlášeného za neplatné pro spotřebitele a je uložení povinnosti úvěrovanému prokázat, že mu nebylo umožněno předložit svůj vlastní odhad ceny nemovitosti, v rozporu s čl. 3 odst. 2 směrnice 93/13?

Je vzhledem k čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 v rozporu [s touto směrnicí] vnitrostátní judikatura, podle níž po určení neplatnosti ujednání, podle kterého veškeré výdaje za zřízení, novaci nebo zrušení hypotečního úvěru nese úvěrovaný, může [toto ujednání] nadále vyvolávat účinky vůči úvěrovanému, když provádí kumulativní novace nebo ruší zástavní právo k nemovitosti, v tom smyslu, že musí nadále hradit výdaje vzniklé v důsledku takové změny nebo takového zrušení zástavního práva k nemovitosti, a představuje uložení těchto výdajů úvěrovanému porušení zásady nezávaznosti zneužívajícího ujednání prohlášeného za neplatné pro spotřebitele?

Byla by vzhledem k čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 vnitrostátní judikatura, jež částečně vylučuje restituční účinky určení neplatnosti – z důvodu zneužívající povahy – ujednání, podle kterého veškeré výdaje za vyřízení, novaci nebo zrušení hypotečního úvěru nese úvěrovaný, v rozporu s odrazujícím účinkem na podnikatele stanoveným v čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13?

Může zásada zákazu moderace ujednání prohlášených za neplatná, stanovená v judikatuře SDEU, a zásada nezávaznosti upravená v článku 6 směrnice bránit vnitrostátní judikatuře, která s odůvodněním, že je to v zájmu úvěrovaného, moderuje restituční účinky určené neplatnosti ujednání, podle kterého veškeré výdaje za vyřízení, novaci nebo zrušení nese úvěrovaný?

Může vnitrostátní judikatura, podle které ujednání nazvané „poplatek za poskytnutí úvěru“ u přezkumu transparentnosti automaticky obstává, představovat vzhledem k čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 93/13 porušení zásady obrácení důkazního břemene stanovené v čl. 3 odst. 2 směrnice, protože prodávající nebo poskytovatel nemusí prokazovat poskytnutí informací předem a jeho individuální sjednání?

Je v rozporu s článkem 3 směrnice 93/13 a s judikaturou SDEU možnost uznat ve vnitrostátní judikatuře, že spotřebitel by sám měl vědět, že účtování poplatku za poskytnutí úvěru je obvyklou praxí finančních institucí, takže není nezbytné, aby úvěrující jakkoli prokazoval, že ujednání bylo individuálně sjednáno, nebo naopak musí úvěrující v každém případě prokázat, že individuálně sjednáno bylo?

Může vzhledem k článkům 3 a 4 směrnice 93/13 a k judikatuře SDEU být s touto směrnicí v rozporu vnitrostátní judikatura, podle které ujednání nazvané „poplatek za poskytnutí úvěru“ nelze z důvodu uplatnění čl. 4 odst. 2 posuzovat z hlediska jeho zneužívající povahy, neboť se týká vymezení hlavního předmětu smlouvy, nebo je naopak třeba mít za to, že takový poplatek za poskytnutí úvěru není součástí smluvní ceny, nýbrž doplňkovou odměnou, takže vnitrostátní soud musí mít možnost provést přezkum transparentnosti nebo obsahu a tímto způsobem určit jeho zneužívající povahu podle vnitrostátního práva?

Je vzhledem k čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13, jejž LCGC2 do španělského právního řádu neprovedl, v rozporu s článkem 8 směrnice 93/13 situace, kdy španělský soud odkáže na čl. 4 odst. 2 téže směrnice a uplatní jej, přičemž toto ustanovení zůstalo neprovedené do španělského právního řádu z vůle zákonodárce, jenž usiloval o stupeň naprosté ochrany v souvislosti se všemi ujednáními, která prodávající nebo poskytovatel může vložit do spotřebitelské smlouvy, včetně ujednání týkajících se hlavního předmětu smlouvy, a to i tehdy, kdyby byla sepsána jasným a srozumitelným jazykem, jestliže by ujednání nazvané „poplatek za poskytnutí úvěru“ bylo shledáno součástí hlavního předmětu smlouvy o úvěru?

Způsobuje vzhledem k čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 ujednání nazvané „poplatek za poskytnutí úvěru“ v případě, kdy nebylo individuálně sjednáno a finanční instituce neprokáže, že odpovídá skutečně poskytnutým službám a výdajům, které vynaložila, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran smlouvy, takže vnitrostátní soud musí určit jeho neplatnost?

Musí vzhledem k čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 být náhrada nákladů řízení, ve kterém spotřebitel navrhuje určení neplatnosti zneužívajících ujednání obsažených ve smlouvě s prodávajícím nebo poskytovatelem a ve kterém soudy určí jejich neplatnost z důvodu jejich zneužívající povahy, uložena v důsledku zásady nezávaznosti a zásady odrazujícího účinku na prodávajícího nebo poskytovatele prodávajícímu nebo poskytovateli, když vnitrostátní soud těmto návrhům na určení neplatnosti vyhoví, a to bez ohledu na skutečné vrácení peněžitých částek, které bylo rozsudkem uloženo, navíc s přihlédnutím k tomu, že primárním návrhovým žádáním je určení neplatnosti ujednání a že vrácení peněžitých částek je jen akcesorickým návrhovým žádáním vyplývajícím z primárního?

Mohou vzhledem k zásadě nezávaznosti a k zásadě odrazujícího účinku směrnice 93/13 (čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1) být restituční účinky vyplývající z určení neplatnosti – z důvodu zneužívající povahy – ujednání obsaženého ve smlouvě uzavřené mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem časově omezeny vyhověním námitce promlčení práva podat návrh na vrácení peněžité částky, i když právo podat návrh na absolutní neplatnost a určení zneužívající povahy ujednání je podle vnitrostátních právních předpisů nepromlčitelné?

____________

1 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288, a oprava Úř. věst. 2016, L 303, s. 26)

2     Ley 7/1998, de 13 de abril, sobre condiciones generales de la contratación (zákon č. 7/1998 ze dne 13. dubna 1998, o obecných smluvních podmínkách).