ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(třetí senát)
14. září 2011
Věc F‑12/09
A
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Nemoc z povolání – Vztah mezi postupy stanovenými v článcích 73 a 78 služebního řádu – Dočasný příspěvek – Úhrada léčebných výloh – Přístup do osobního spisu“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 236 ES a článku 152 AE, kterou se A v zásadě domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 28. dubna 2008, kterým se orgán oprávněný ke jmenování odmítl vyjádřit k „provádění“ čl. 73 odst. 2 písm. b) služebního řádu ve vztahu k A; zrušení rozhodnutí ze dne 29. května 2008, kterým mu orgán oprávněný ke jmenování odmítl předat určitý počet dokumentů, které jsou nebo měly být součástí jeho lékařského spisu; zrušení rozhodnutí ze dne 29. května 2008 a ze dne 14. července 2008, kterými se zamítá náhrada určitých cestovních výdajů; náhrady újmy, která mu měla být způsobená všemi pochybeními, které vytýká Komisi v rámci řízení o uznání jeho nemoci za nemoc z povolání.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobci se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Invalidita – Příspěvek – Nárok na vyplacení – Podmínky – Stabilizace celkových zdravotních poškození
(Služební řád úředníků, čl. 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, článek 19 odst. 3 a odst. 4)
2. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Stížnosti založené na stejných důvodech, jejichž předmět se ale z právního hlediska liší – Přípustnost
(Služební řád úředníků, články 90 a 91)
3. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Pracovní neschopnost – 100 % trvalá invalidita – Odlišné pojmy
(Služební řád úředníků, články 73 a 78)
4. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Uznání nemoci jako nemoci z povolání – Řízení – Přístup úředníka k dokumentům z lékařského spisu – Nepřímý přístup
(Služební řád úředníků, články 26 a 73; předpis o krytí rizik úrazů a nemocí z povolání, článek 17)
5. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Náhrada nákladů
(Služební řád úředníků, článek 72 a čl. 73 odst. 3 pravidel pojištění úředníků pro případ úrazu nebo nemoci z povolání, článek 9)
1. Podle čl. 19 odst. 3 společných pravidel o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání úředníků Evropských společenství, se rozhodnutí o stupni invalidity vydá po stabilizaci zdravotních poškození pojištěnce. Nárok na vyplacení příspěvků stanovených za celkovou trvalou invaliditu a částečnou trvalou invaliditu podle čl. 73 odst. 2 písm. b) a c) služebního řádu může tedy vzniknout teprve po stabilizaci zdravotních poškození pojištěnce.
Nicméně čl. 19 odst. 4 pravidel pojištění uvádí, že v případě uznané nemoci z povolání přizná orgán oprávněný ke jmenování dočasný příspěvek odpovídající nesporné části míry trvalé invalidity, přičemž tento příspěvek se připočte ke konečným dávkám. I když to znění čl. 19 odst. 4 pravidel o pojištění výslovně neupřesňuje, ze systematického výkladu tohoto ustanovení vyplývá, že toto ustanovení se musí považovat za použitelné v případech, kdy byla uznána nemoc z povolání, ale následky této nemoci nejsou ještě stabilizované. Ustanovení čl. 19 odst. 4 pravidel pojištění totiž následuje hned po ustanovení čl. 19 odst. 3 těchto pravidel, tedy ustanovení, podle kterého se rozhodnutí o stupni invalidity vydá po stabilizaci zdravotních poškození pojištěnce.
Z těchto ustanovení vyplývá, že pokud správní orgán uznal nemoc pojištěnce za nemoc z povolání, jeho povinnosti se liší v závislosti na tom, zda je tato nemoc stabilizovaná, či nikoliv. V prvním případě má správní orgán povinnost určit tělesné a duševní zdravotní postižení pojištěnce. Tato povinnost nepředurčuje rozhodnutí, které musí v této souvislosti přijmout, jelikož je možné, že pojištěnec může onemocnět nemocí z povolání a přitom takové postižení neutrpěl. V druhém případě má správní orgán povinnost přezkoumat, zda je pojištěnec postižen nespornou částí trvalé invalidity, která mu zakládá právo na úhradu dočasného příspěvku. Ani v tomto případě povinnost správního orgánu nepředurčuje rozhodnutí, které musí v této souvislosti přijmout, protože nelze vyloučit, že takový přezkum povede ke zjištění, že neexistuje část trvalé invalidity, která je již konečná.
Pokud tedy správní orgán uzná nemoc pojištěnce za nemoc z povolání, je povinen zaujmout stanovisko k peněžitým dávkám stanoveným v čl. 73 odst. 2 služebního řádu a v čl. 19 odst. 4 pravidel pojištění. Správní orgán nevyčerpá pravomoc, kterou mu přiznává článek 73 služebního řádu a pravidla o pojištění, pokud se v případě, kdy se na něj obrátí pojištěnec se žádostí o uznání nemoci za nemoc z povolání, omezí na takové uznání, aniž by z něj vyvodil případné finanční důsledky.
(viz body 99 až 102)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 17. února 2011, Strack v. Komise, F‑119/07, bod 89
2. Úředník je oprávněn dovolávat se téhož důvodu, téhož argumentu či téže skutečnosti na podporu několika stížností, jejichž předmět se z právního hlediska liší.
(viz bod 136)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 13. ledna 2010, A a G v. Komise, F‑124/05 a F‑96/06, bod 205
3. Existuje základní rozdíl mezi trvalou invaliditou ve smyslu článku 78 služebního řádu, tedy pojmem rovnajícím se pracovní neschopnosti, která odůvodňuje přiznání náhradního příjmu ve formě příspěvku v invaliditě, a trvalou invaliditou ve smyslu článku 73 služebního řádu, která se rovná tělesnému a duševnímu poškození bez toho, aby toto poškození bolo nezbytně spojené s pracovní neschopností, a tedy zaplacením náhradního příjmu. V důsledku toho být úplně neschopný práce – jde o neschopnost, která je předmětem článku 78 služebního řádu – a být postižen 100 % trvalou invaliditou na základě článku 73 služebního řádu jsou dvě zcela odlišné věci. I když úplná invalidita ve smyslu článku 73 obecně vede k plné pracovní neschopnosti, ne vždy platí i opak, protože úředník může být plně neschopný práce ve smyslu uvedeného článku 78, a přitom může trpět jen velmi omezenou částečnou trvalou invaliditou ve smyslu uvedeného článku 73.
(viz body 149 a 150)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 27. červen 2000, Plug v. Komise, T‑47/97, body 73 a 74
4. Článek 26 služebního řádu stanoví, že je každému úředníku veden jeden osobní spis obsahující všechny písemnosti týkající se jeho služebního postavení a všechny zprávy týkající se jeho způsobilosti, výkonnosti nebo chování, jakož i připomínky úředníka k uvedeným písemnostem. Písemnosti nemohou být orgánem použity ani uváděny proti úředníkovi, pokud s nimi před jejich zařazením do spisu nebyl seznámen. Účelem těchto ustanovení je zaručit úředníkovi právo na obhajobu.
Pokud jde o přístup ke zdravotnické dokumentaci v rámci řízení o uznání existence nemoci z povolání, pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání úředníků zavedla zvláštní řízení, v jehož rámci je stanovena povinnost zaslání celé lékařské zprávy, na níž se zakládá rozhodnutí, jež orgán oprávněný ke jmenování zamýšlí přijmout, lékaři vybranému úředníkem, jakož i postup před lékařskou komisí, jejímž členem je i lékař určený úředníkem. Respektování práv úředníka totiž vyžaduje, aby mu byla přiznána možnost přístupu ke zdravotnické dokumentaci, která se ho týká. Toto právo na přístup přiznané úředníkovi však musí být uvedeno do souladu s požadavky souvisejícími s lékařským tajemstvím, které z každého lékaře činí soudce v otázce možnosti sdělit osobám, kterým poskytuje svou péči nebo jejichž zdravotní stav přezkoumává, povahu chorob, které by mohly mít. Pravidla pojištění tím, že stanoví nepřímý přístup ke zdravotnické dokumentaci prostřednictvím zapojení důvěrného lékaře určeného úředníkem, uvádí do souladu práva úředníka s požadavky souvisejícími s lékařským tajemstvím.
Respektování práv úředníka vyžaduje, aby mu byla přiznána nejen určitá možnost přístupu ke zdravotnické dokumentaci, ale také ke skutkovým zjištěním, z nichž vychází zamýšlené rozhodnutí. Dokumenty týkající se skutkových zjištění ve spojitosti s událostí, k níž došlo během výkonu služebních povinností, na jejichž základě může být zahájeno řízení o uznání existence pracovního úrazu nebo nemoci z povolání ve smyslu pravidel pojištění, je proto třeba rovněž považovat za zdravotnickou dokumentaci.
Mimoto skutečnost, že některé dokumenty tvoří zdravotnickou dokumentaci, nebrání tomu, aby se mohly případně týkat rovněž služebního poměru úředníka. V takovém případě musí být tyto dokumenty uvedeny v osobním spise dotyčného.
Proto na jedné straně spis, z něhož vychází lékař určený orgánem nebo lékařská komise při posouzení, zda je určitá nemoc nemocí z povolání, představuje zdravotnickou dokumentaci, a může být tudíž konzultován jen nepřímo prostřednictvím lékaře určeného úředníkem, a na druhé straně okolnosti související se služebním poměrem, které se mohou v uvedeném spise vyskytovat a mít vliv na postavení úředníka v rámci služby, musí být rovněž uvedeny v osobním spise, kde je úředník může v souladu s článkem 26 služebního řádu konzultovat přímo. Na veškeré dokumenty poskytnuté lékaři určenému orgánem nebo lékařské komisi se tak vztahuje režim stanovený v pravidlech pojištění. Zařazení některých z těchto dokumentů do osobního spisu úředníka, a to aby měl úředník možnost se s nimi seznámit, je tudíž nutné jen tehdy, když jsou tyto dokumenty použity ze strany útvaru, k němuž úředník náleží, pro účely posouzení nebo změny postavení úředníka v rámci služby.
(viz body 189 až 195)
Odkazy:
Soudní dvůr: 28. června 1972, Brasseur v. Parlament, 88/71, bod 11; 7. října 1987, Strack v Komise, 140/86, body 7 a 9 až 13; 1. října 1991, Vidrányj v. Komise, C‑283/90 P, body 20 až 22, 24 a 25
Soud prvního stupně: 12. července 1990, Vidrányi v. Komise, T‑154/89, body 33 a 36; Vainker v. Parlament, T‑48/01, body 136 a 137
5. I když čl. 73 odst. 3 druhý pododstavec služebního řádu stanoví, že náhrada nákladů vzniklých v důsledku nemoci z povolání se poskytne pouze v případě, že částka vyplacená úředníkovi podle článku 72 služebního řádu nepokryje v plném rozsahu vzniklé výdaje, čl. 9 odst. 1 třetí pododstavec pravidel o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání úředníků stanoví, že náklady vzniklé v důsledku úrazu se nahradí, když systém nemocenského pojištění podle článku 72 služebního řádu za podmínek v něm stanovených uhradil část nákladů, které spadají do tohoto systému.
Proto jak čl. 73 odst. 3 služebního řádu tak čl. 9 odst. 1 třetí pododstavec pravidel pojištění musejí být vykládány v tom smyslu, že představují pouze doplňkovou náhradu výdajů vynaložených na služby zahrnuté v článku 72 služebního řádu, přicházející v úvahu až po náhradě části výdajů spadajících do systému nemocenského pojištění. Systém úrazového pojištění představuje doplněk, a nestanoví tudíž žádnou náhradu výdajů vynaložených na služby, které nejsou zahrnuty do systému nemocenského pojištění, a z tohoto důvodu nemohou být hrazeny ze systému nemocenského pojištění.
(viz body 206 a 207)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 1. prosince 2010, Gagalis v. Rada, F‑89/09, bod 42