Language of document : ECLI:EU:F:2012:23

USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

28. února 2012

Věc F‑140/11 R

BK

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení o předběžných opatřeních – Návrh na odklad vykonatelnosti – Vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) – Předvolání k výslechu – Zpráva, kterou se uzavírá vyšetřování – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Nepřípustnost žaloby v hlavním řízení“

Předmět:      Návrh podaný na základě článků 278 SFEU a 157 AE, jakož i článku 279 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterým se BK domáhá zejména odkladu výkonu rozhodnutí Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), ze dne 28. října 2011, kterým byl předvolán k výslechu v rámci interního vyšetřování, v rozsahu, v němž toto rozhodnutí oznamuje uzavření vyšetřování a vypracování závěrečné zprávy týkající se tohoto vyšetřování

Rozhodnutí:      Návrh na předběžné opatření se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přípustnosti – Sporné rozhodnutí, jehož účinky částečně zanikly ke dni podání návrhu na předběžné opatření – Částečně nepřípustný návrh

(Článek 278 SFEU)

2.      Řízení o předběžných opatřeních – Pravomoc soudce příslušného k rozhodování o předběžných opatřeních – Vydávání příkazů předběžné povahy

(Článek 279 SFEU)

3.      Řízení o předběžných opatřeních – Podmínky přípustnosti – Přípustnost žaloby v hlavním řízení – Nedostatek relevance – Meze

(Články 278 SFEU a 279 SFEU)

4.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Zpráva Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), kterou se uzavírá vyšetřování – Oznámení uzavření vyšetřování a vypracování závěrečné zprávy – Rozhodnutí, kterým se úředník předvolává k výslechu a informuje se o předmětu a způsobu provedení tohoto výslechu – Vyloučení

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1073/1999, čl. 4 odst. 1 a 2 a odst. 9)

5.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky přiznání – „Fumus boni juris“ – Naléhavost – Kumulativní charakter – Zvážení všech dotčených zájmů – Posuzovací pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních

(Článek 278 SFEU a 279 SFEU; Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

6.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky přiznání – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Důkazní břemeno

(Článek 278 SFEU a 279 SFEU; Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

1.      Jestliže před podáním návrhu na předběžná opatření zaniknou účinky části sporného rozhodnutí, jsou návrhová žádání vztahující se k této části nepřípustná.

(viz bod 29)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 27. května 2011, Mariën v. Komise a SEAE, F‑5/11 R a F‑15/11 R, body 39 a 42

2.      Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních disponuje pravomocí vydávat příkazy, které mají předběžnou povahu a nijak nepředjímají rozhodnutí soudu rozhodujícího v hlavním řízení.

(viz bod 31)

Odkazy:

Soudní dvůr: 5. srpna 1983, CMC a další v. Komise, 118/83 R, bod 53

Soud prvního stupně: 12. prosince 1995, Connolly v. Komise, T‑203/95 R, bod 25

3.      Otázka přípustnosti žaloby v hlavním řízení nesmí být v zásadě posuzována v rámci řízení o předběžném opatření, ale musí být vyhrazena pro přezkum této žaloby. Jinak by totiž rozhodnutí o přípustnosti ve stadiu projednávání návrhu na předběžné opatření, pokud by přípustnost této žaloby nebyla prima facie zcela vyloučena, znamenalo předjímání rozhodnutí soudu v hlavním řízení.

Soudu se nicméně může jevit nezbytným, obzvláště pokud je uplatněna zjevná nepřípustnost žaloby v hlavním řízení, k níž se váže návrh na předběžné opatření, ověřit existenci určitých skutečností, které umožní na první pohled dojít k závěru o přípustnosti takové žaloby.

(viz body 32 a 33)

Odkazy:

Soudní dvůr: 27. června 1991, Bosman v. Komise, C‑117/91 R, bod 7

Soud prvního stupně: 4. února 1999, Peña Abizanda a další v. Komise, T‑196/98 R, bod 10 a citovaná judikatura; 30. října 2003, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise, T‑125/03 R a T‑253/03 R, bod 56

Soud pro veřejnou službu: 14. prosince 2006, Dálnoky v. Komise, F‑120/06 R, bod 41

4.      Jak v rámci zvláštních sporných řízení v oblasti evropské veřejné služby, tak v rámci obecných sporných řízení představují pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení, akty nepříznivě zasahující do právního postavení a tedy napadnutelné akty.

V tomto ohledu zpráva Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), kterou se uzavírá vyšetřování, nemění právní postavení osob, které jsou v ní uvedeny. A fortiori nelze za akt nepříznivě zasahující do právního postavení považovat oznámení o uzavření vyšetřování a vypracování závěrečné zprávy.

Kromě toho ani rozhodnutí OLAF předvolat úředníka nebo zaměstnance k výslechu a dodatkem jej informovat o předmětu a způsobu provedení tohoto výslechu, nemění jeho právní postavení dostatečně závažně, aby představovalo akt nepříznivě zasahující do právního postavení. Jedná se totiž jasně o přípravné opatření přijaté v rámci vedení vyšetřování, které může vést ke konečnému rozhodnutí, které dotčený orgán nebo příslušné vnitrostátní soudní orgány mohou přijmout s ohledem na zprávu OLAF, kterou se uzavírá toto vyšetřování.

(viz body 39, 41 a 42)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 6. dubna 2006, Camós Grau v. Komise, T‑309/03, body 48 a 49

Tribunál Evropské unie: 20. května 2010, Komise v. Violetti a další, T‑261/09 P, bod 46

5.      Na základě čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musejí návrhy na předběžná opatření označit zejména okolnosti, které dokládají naléhavost, a rovněž skutkové i právní důvody, které na první pohled (fumus boni juris) odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření.

Podmínky týkající se naléhavosti a fumus boni juris jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, není-li některá z těchto podmínek splněna. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rovněž případně zváží dotčené zájmy.

V rámci tohoto souhrnného přezkumu má soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních širokou posuzovací pravomoc a může s ohledem na specifika projednávaného případu určit způsob, jakým mají být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, jakož i pořadí tohoto přezkumu, jelikož žádné právní pravidlo mu neukládá předem stanovené schéma přezkumu za účelem posouzení nutnosti prozatímního rozhodnutí.

(viz body 56 až 58)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 10. září 1999, Elkaïm a Mazuel v. Komise, T‑173/99 R, bod 18; 9. srpna 2001, De Nicola v. EIB, T‑120/01 R, body 12 a 13

Soud pro veřejnou službu: 31. května 2006, Bianchi v. ETF, F‑38/06 R, body 20 a 22

6.      Cílem řízení o předběžných opatřeních není zajistit náhradu škody, ale zaručit plnou účinnost rozsudku ve věci samé. Pro dosažení tohoto cíle je třeba, aby navrhovaná opatření byla naléhavá v tom smyslu, že k tomu, aby bylo zabráněno závažné a nenapravitelné újmě na zájmech žalobce, je nezbytné, aby o nich bylo rozhodnuto a jejich účinky nastaly ještě před rozhodnutím v hlavním řízení. Je dále na účastníku řízení, který požaduje předběžná opatření, aby prokázal, že nelze vyčkat na výsledek hlavního řízení, aniž by utrpěl závažnou a nenapravitelnou újmu.

(viz bod 60)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 19. prosince 2002, Esch-Leonhardt a další v. ECB, T‑320/02 R, bod 27