ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
20. července 2011
Věc F-116/10
Sandro Gozi
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Povinnost poskytnout pomoc – Článek 24 služebního řádu – Náhrada nákladů na právní zastoupení vynaložených v rámci soudního řízení před vnitrostátním soudem“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se S. Gozi domáhá zrušení rozhodnutí, jímž mu Komise odmítla nahradit částku 24 480 eur, již vynaložil jako náklady na právní zastoupení v rámci soudního řízení vedeného v Itálii, a uložení Komisi povinnosti k zaplacení uvedené částky.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese veškeré náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Povinnost správy poskytnout pomoc – Rozsah
(Služební řád, článek 24)
2. Úředníci – Povinnost správy poskytnout pomoc – Výkon – Podmínka – Předchozí žádost dotčené osoby – Výjimka
(Služební řád, článek 24)
3. Úředníci – Povinnost správy poskytnout pomoc – Výkon – Podmínka – Předchozí žádost dotčené osoby – Podmínky přípustnosti žádosti
(Služební řád, článek 24)
4. Úředníci – Povinnost správy poskytnout pomoc – Rozsah
(Služební řád, čl. 24 první pododstavec)
5. Úředníci – Povinnost správy poskytnout pomoc – Legalita odmítnutí orgánu přijmout opatření
(Služební řád, článek 24)
1. Vzhledem k tomu, že účelem článku 24 služebního řádu je poskytnout úředníkům jistotu ve vztahu jak k současnosti, tak budoucnosti, s cílem umožnit jim lepší plnění jejich povinností v obecném zájmu služby, není povinnost orgánů k poskytnutí pomoci omezena na zaměstnance v aktivní službě, ale týká se všech úředníků, včetně těch, kteří čerpají pracovní volno z osobních důvodů.
(viz bod 12)
Odkazy:
Soudní dvůr: 12. června 1986, Sommerlatte v. Komise, 229/84, bod 19
Tribunál: 19. května 1999, Connolly v. Komise, T-34/96 a T-163/96, bod 130
2. Úředníkovi v zásadě přísluší, aby podal žádost o pomoc orgánu, k němuž náleží, nejsou-li dány určité výjimečné okolnosti, jež by orgán zavazovaly poskytnout určitou pomoc z vlastního podnětu, bez předchozí žádosti dotčené osoby.
(viz bod 13)
Odkazy:
Soudní dvůr: výše uvedený rozsudek Sommerlatte v. Komise, bod 20
3. Úředník je oprávněn podat žádost o pomoc i v tom případě, kdy pouze zmíní povinnost poskytnout pomoc zakotvenou v článku 24 služebního řádu, aniž by uvedl další upřesnění, nebo naopak, pokud měl úředník s ohledem na jednoznačné znění jeho žádosti v úmyslu se této povinnosti dovolávat, třebaže výslovně tento článek neuvedl.
Dále vzhledem k tomu, že druhý pododstavec tohoto článku umožňuje úředníkům získat náhradu škody, kterou utrpěli v důsledku urážky nebo pomluvy, kterým jsou vystaveni z důvodů svého postavení nebo služebních povinností, nemá okolnost, že tato žádost o pomoc má čistě formu návrhu na náhradu škody směřujícího k náhradě nákladů na právní zastoupení, vliv na kvalifikaci uvedené žádosti.
Mimoto, i když je úředník v zásadě oprávněn podat žádost o pomoc orgánu, k němuž přísluší, od začátku trestního řízení, které je proti němu vedeno, neboť článek 24 služebního řádu má právě za cíl zajistit obhajobu úředníků, proti kterým je vedeno soudní řízení z důvodů jejich postavení nebo jejich služebních povinností, nebrání pouhá skutečnost, že se dotčená osoba obrátila na orgán až po skončení soudního řízení, které bylo proti ní vedeno, jako taková tomu, aby mohla podat žádost o pomoc.
(viz body 14, 16 a 17)
Odkazy:
Soudní dvůr: 26. ledna 1989, Koutchoumoff v. Komise, 224/87
Tribunál: 26. října 1993, Caronna v. Komise, T-59/92, bod 65
4. Na základě povinnosti poskytnout pomoc, vyplývající z čl. 24 prvního pododstavce služebního řádu, musí správa v případě události neslučitelné s řádným a nerušeným průběhem služby zasáhnout s veškerou potřebnou razancí a rychle reagovat při současném zohlednění zájmu úředníků, jak to vyžadují okolnosti konkrétního případu, aby zjistila skutkový stav a vyvodila z něj – se znalostí věci – patřičné důsledky.
Nicméně, i když povinnost poskytnout pomoc uvedená v čl. 24 prvním pododstavci služebního řádu představuje pro úředníka hlavní záruku plynoucí ze služebního řádu, je rovněž potřeba, aby daný úředník předložil důkazy, které by prima facie nasvědčovaly tomu, že je takovými jednáními třetích osob, jako jsou obvinění z podvodu, vystaven z důvodu svého postavení nebo služebních povinností a že tato jednání jsou protiprávní podle použitelného vnitrostátního zákona. Pokud by totiž takové požadavky nebyly na úředníka kladeny, správa by byla v případě, kdy některý z jejích úředníků podá stížnost pro skutky, které údajně souvisejí s výkonem jeho služebních povinností, nucena poskytnout mu pomoc nezávisle na povaze těchto skutků, závažnosti stížnosti a jeho šancích na úspěch.
(viz body 23 a 24)
Odkazy:
Soudní dvůr: 5. října 1988, Hamill v. Komise, 180/87; výše uvedený rozsudek Koutchoumoff v. Komise
Tribunál: 27. června 2000, K v. Komise, T‑67/99, body 34 až 42
Soud pro veřejnou službu: 23. listopadu 2010, Wenig v Komise, F‑75/09, bod 48
5. Legalitu odmítnutí orgánu přijmout opatření na základě článku 24 služebního řádu je nutné posoudit na základě údajů, které měl tento orgán k dispozici v okamžiku přijetí svého rozhodnutí.
(viz bod 25)
Odkazy:
Soudní dvůr: výše uvedený rozsudek Koutchoumoff v. Komise