Language of document :

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Maďarsko) dne 3. ledna 2017 – Sporting Odds Limited v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Központi Irányítása

(Věc C-3/17)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Fővárosi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Sporting Odds Limited

Žalovaný: Nemzeti Adó- és Vámhivatal Központi Irányítása

Předběžné otázky

Musí se článek 56 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), zákaz diskriminace a požadavek, podle něhož má být omezování hazardních her členskými státy soudržné a systematické – který je legitimním cílem, jehož plnění členské státy zpravidla odůvodňují odkazem na boj proti hráčské závislosti a na ochranu spotřebitele – vykládat v tom smyslu, že vnitrostátní monopol členského státu v oblasti sportovních a dostihových sázek, ať již pořádaných on-line nebo mimo internet, je s výše uvedenými předpisy v rozporu, pokud reorganizace trhu, kterou uskutečňuje členský stát, vede v tomto státě mimo jiné k tomu, že soukromí poskytovatelé služeb mohou v kamenných kasinech provozovaných na základě koncese poskytovat jiné hazardní hry (kasino, karetní hry, výherní hrací přístroje, on-line kasino, on-line karetní hry), ať již on-line nebo mimo internet, u nichž existuje značné riziko vzniku závislosti?

Musí se článek 56 SFEU, zákaz diskriminace a požadavek, podle něhož má být omezování hazardních her členskými státy soudržné a systematické, vykládat v tom smyslu, že dochází k porušení tohoto článku a k nesplnění tohoto požadavku, je-li konstatováno, že přímým následkem nebo projevem reorganizace trhu, která je ospravedlněna bojem proti hráčské závislosti a zákonem stanoveným cílem ochrany spotřebitele, je skutečnost, že poté, co členský stát provedl tuto reorganizaci trhu, soustavně narůstá počet kasin, roční daň z hazardních her v kasinech a objem státních prostředků plynoucích z poplatků za koncese udělované kasinům, z žetonů zakoupených hráči a z finančních prostředků nezbytných k získání práva hrát na výherních hracích přístrojích?

Musí se článek 56 SFEU, zákaz diskriminace a požadavek, podle něhož má být omezování hazardních her členskými státy soudržné a systematické, vykládat v tom smyslu, že dochází k porušení tohoto článku a k nesplnění tohoto požadavku, je-li konstatováno, že zavedení vnitrostátního monopolu členského státu a oprávnění soukromých poskytovatelů služeb k pořádání hazardních her, jež se v zásadě odůvodňují bojem proti hráčské závislosti a zákonem stanoveným cílem ochrany spotřebitele, sledují i hospodářskopolitický cíl, jež spočívá v získání vyšších čistých příjmů z her a v dosažení mimořádně vysoké hladiny příjmů plynoucích z trhu herních kasin, a to v co nejkratším časovém období a s cílem financovat jiné rozpočtové výdaje a veřejné služby poskytované státem?

Musí se článek 56 SFEU, zákaz diskriminace a požadavek, podle něhož má být omezování hazardních her členskými státy soudržné a systematické, vykládat v tom smyslu, že dochází k porušení tohoto článku a k nesplnění tohoto požadavku, jakož i k neodůvodněnému rozdílnému zacházení s poskytovateli služeb, je-li konstatováno, že členský stát, který se přitom dovolává téhož důvodu veřejného pořádku, vyhradí vnitrostátnímu monopolu státu některé služby on-line hazardních her, zatímco přístup k jiným službám hazardních her umožňuje udělováním stále se zvyšujícího počtu koncesí?

Musí se článek 56 SFEU a zákaz diskriminace vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby povolení k provozování on-line kasina mohli získat pouze poskytovatelé služeb, kteří mají na maďarském území k dispozici kamenná kasina (provozovaná na základě koncese), takže poskytovatelé služeb, kteří nemají na maďarském území k dispozici kamenné kasino (včetně poskytovatelů služeb, kteří mají k dispozici kamenné kasino v jiném členském státě), nemohou získat povolení k provozování on-line kasina?

Musí se článek 56 SFEU a zákaz diskriminace vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát prostřednictvím případného vyhlášení řízení o udělení koncese pro kamenná kasina, jakož i tím, že umožní prověřeným poskytovatelům hazardních her, aby předložili [v rámci výběrového řízení] nabídku za účelem získání koncese na provozování kamenného kasina, zaručil teoretickou možnost, že kterýkoli hospodářský subjekt splňující zákonem stanovené požadavky – včetně hospodářských subjektů usazených v jiném členském státě – získá koncesi na provozování kamenného kasina a jakožto držitel této koncese posléze i povolení k provozování on-line kasina, avšak ve skutečnosti tento členský stát nevyhlásil žádné veřejné a transparentní výběrové řízení o udělení koncese a poskytovatel služby v praxi neměl ani žádnou možnost podat [v rámci výběrového řízení] nabídku, a navzdory výše uvedenému orgány členského státu prohlásily, že poskytovatel služby porušil právní předpisy, neboť poskytoval danou službu bez povolení, a udělily mu správní sankci?

Musí se článek 56 SFEU, zákaz diskriminace a požadavek na transparentní, objektivní a veřejné povolovací řízení vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát zavedl systém udělování koncesí pro některé hazardní hry a aby současně orgán rozhodující o těchto koncesích mohl namísto vyhlášení výběrového řízení o udělení koncesí uzavřít koncesní smlouvy s určitými osobami označenými za prověřené provozovatele hazardních her, namísto toho, aby vyhlášením jediného výběrového řízení poskytl všem poskytovatelům služeb možnost zúčastnit se za stejných podmínek tohoto výběrového řízení?

Pokud bude odpověď na sedmou otázku záporná a pokud může být v dotčeném členském státě zavedeno více různých řízení pro získání téže koncese, musí členský stát na základě článku 56 SFEU a s ohledem na požadavek na transparentní, objektivní a veřejné povolovací řízení, jakož i na požadavek na rovné zacházení, zaručit s cílem zajistit užitečný účinek unijních právních předpisů upravujících základní svobody rovnocennost všech těchto řízení?

Má na způsob, jakým bude zodpovězena šestá až osmá otázka, dopad okolnost, že v žádném z výše uvedených případů není zaručen soudní přezkum ani žádný jiný účinný opravný prostředek, který by mohl být podán proti rozhodnutí o udělení koncese?

Musí se článek 56 SFEU, ustanovení o loajální spolupráci obsažené v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „SEU“) a institucionální a procesní autonomie členských států ve spojení s články 47 a 48 Listiny základních práv (dále jen „Listina“), jakož i ve spojení s právem na účinné prostředky nápravy a s právem na účinnou procesní obranu, které je zakotveno ve výše uvedených ustanoveních, vykládat v tom smyslu, že v okamžiku, kdy vnitrostátní soud rozhodující o sporu provádí přezkum požadavků unijního práva vyplývajících z judikatury Soudního dvora, jakož i nezbytnost a přiměřenost omezení zavedeného dotyčným členským státem, může nařídit a i bez návrhu provést přezkum a dokazování i v případě, že toto oprávnění není stanoveno ve vnitrostátních procesněprávních předpisech daného členského státu?

Musí se článek 56 SFEU ve spojení s články 47 a 48 Listiny, jakož i ve spojení s právem na účinné prostředky nápravy a s právem na účinnou procesní obranu, které je zakotveno ve výše uvedených ustanoveních, vykládat v tom smyslu, že v okamžiku, kdy vnitrostátní soud rozhodující o sporu provádí přezkum požadavků unijního práva vyplývajících z judikatury Soudního dvora, jakož i nezbytnost a přiměřenost omezení zavedeného dotyčným členským státem, nemůže přenést důkazní břemeno na poskytovatele služeb, jež jsou dotčeni daným omezením, nýbrž že je věcí členského státu – konkrétněji státního orgánu, který vydal rozhodnutí napadené v daném sporu – aby odůvodnil a prokázal slučitelnost vnitrostátních právních předpisů s unijním právem, jakož i jejich nezbytnost a přiměřenost, a pokud tak neučiní, tato skutečnost vede sama o sobě k tomu, že jsou dané vnitrostátní právní předpisy v rozporu s unijním právem?

Musí se článek 56 SFEU ve spojení též s právem na spravedlivý proces stanoveným v čl. 41 odst. 1 Listiny, právem být vyslechnut stanoveným v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny a povinností uvést odůvodnění stanovenou v čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny, jakož i s ustanovením o loajální spolupráci obsaženým v čl. 4 odst. 3 SEU a institucionální a procesní autonomií členských států, vykládat v tom smyslu, že tyto požadavky nejsou splněny, pokud příslušný orgán členského státu neoznámí provozovateli hazardních her zahájení sankčního správního řízení podle vnitrostátních právních předpisů ani jej následně ve správním řízení nepožádá o vyjádření stanoviska ke slučitelnosti právních předpisů členského státu s unijním právem a – aniž v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vysvětlí tuto slučitelnost a podloží ji důkazy – uloží v řízení vedeném v jediném stupni sankci, která má podle vnitrostátních právních předpisů správní povahu?

Je s ohledem na ustanovení obsažená v článku 56 SFEU a v čl. 41 odst. 1, čl. 41 odst. 2 písm. a) a c) a článcích 47 a 48 Listiny, jakož i s ohledem na právo na účinné prostředky nápravy a na právo na účinnou procesní obranu, která jsou zakotvena ve výše uvedených ustanoveních, třeba považovat požadavky stanovené ve výše uvedených článcích za splněné, pokud je zpochybnění slučitelnosti vnitrostátních právních předpisů s unijním právem umožněno provozovateli hazardních her poprvé a jedině u vnitrostátního soudu?

Lze článek 56 SFEU a povinnost členských států odůvodnit omezení volného pohybu služeb vykládat v tom smyslu, že členský stát tuto povinnost nesplnil, pokud v okamžiku zavedení daného omezení ani v okamžiku přezkumu nebylo a není dostupné příslušné hodnocení dopadu, jímž by mohly být potvrzeny cíle veřejného pořádku, které má dané omezení sledovat?

Lze s ohledem na právní rámec, jímž je upraveno určení výše správní sankce, kterou lze uložit, jakož i s ohledem na povahu činnosti, která je postihována uložením sankce, a zvláště pak na to, do jaké míry narušuje tato činnost veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost, a na represivní cíl, který sankce sleduje, mít ve světle článků 47 a 48 Listiny za to, že má dotyčná správní sankce „trestní povahu“? Má tato skutečnost dopad na způsob, jakým bude zodpovězena jedenáctá až čtrnáctá předběžná otázka?

Musí se článek 56 SFEU vykládat v tom smyslu, že pokud na základě odpovědí na předcházející otázky musí soud rozhodující o sporu v okamžiku, kdy prohlásí právní předpisy a jejich používání za protiprávní, prohlásit rovněž, že sankce uložená na základě vnitrostátního právního předpisu, který není v souladu s článkem 56 SFEU, je v rozporu s unijním právem?

____________