ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého rozšířeného senátu)

12. dubna 2019(*)

„Žaloba na neplatnost – Státní podpory – Opatření, která poskytlo Německo ve prospěch letiště Frankfurt-Hahn a leteckých společností, které toto letiště využívají – Rozhodnutí, kterým jsou opatření ve prospěch letiště Frankfurt-Hahn kvalifikována jako státní podpory slučitelné s vnitřním trhem a je konstatována neexistence státní podpory ve prospěch leteckých společností využívajících toto letiště – Neexistence osobního dotčení – Neexistence bezprostředního dotčení – Nepřípustnost“

Ve věci T‑492/15,

Deutsche Lufthansa AG, se sídlem v Kolíně nad Rýnem (Německo), zastoupená A. Martin-Ehlersem, advokátem,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené K. Herrmann, T. Maxian Ruschem a S. Noëm, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Land Rheinland-Pfalz (Německo), zastoupenou C. Koenigem, profesorem,

a

Ryanair DAC, dříve Ryanair Ltd, se sídlem v Dublinu (Irsko), zastoupenou G. Berrischem, advokátem, a B. Byrnem, solicitor,

vedlejšími účastnicemi řízení,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2016/789 ze dne 1. října 2014 o státní podpoře SA.21121 (C29/08) (ex NN 54/07), kterou poskytlo Německo v souvislosti s financováním letiště Frankfurt-Hahn a finančními vztahy mezi letištěm a společností Ryanair (Úř. věst. 2016, L 134, s. 46),

TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát),

ve složení H. Kanninen, předseda, J. Schwarcz, C. Iliopoulos, L. Calvo-Sotelo Ibáñez-Martín (zpravodaj) a I. Reine, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: S. Bukšek Tomac, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. července 2018,

vydává tento

Rozsudek

I.      Skutečnosti předcházející sporu

1        Žalobkyně Deutsche Lufthansa AG je letecká společnost se sídlem v Německu, jejíž hlavní činnost spočívá v přepravě cestujících. Jejím prvním základním letištěm je letiště ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo).

2        Letiště Frankfurt-Hahn se nachází v Německu na území Spolkové země Porýní-Falc (dále jen „spolková země“) ve vzdálenosti přibližně 120 km západně od Frankfurtu nad Mohanem a 115 km od letiště Frankfurt nad Mohanem. Do roku 1992 se na místě, kde je letiště Frankfurt-Hahn, nacházela vojenská základna. Tato základna byla následně přeměněna na civilní letiště. Dne 1. dubna 1995 převedla Spolková republika Německo vlastnické právo k předmětné infrastruktuře na Holding Unternehmen Hahn GmbH & Co. KG (dále jen „Holding Hahn“), který byl partnerstvím veřejného a soukromého sektoru, jehož se účastnila i spolková země.

3        Dne 1. ledna 1998 společnost Flughafen Frankfurt/Main GmbH (dále jen „společnost Fraport“), která provozovala a spravovala mezinárodní letiště Frankfurt nad Mohanem, odkoupila 64,90 % podíl ve společnosti Flughafen Hahn GmbH & Co. KG Lautzenhausen (dále jen „společnost Flughafen Hahn“), která provozovala letiště Frankfurt-Hahn.

4        V roce 1999 přilákalo letiště Frankfurt-Hahn prvního nízkonákladového dopravce, společnost Ryanair Ltd (nyní Ryanair DAC, dále jen „společnost Ryanair“). První smlouva společnosti Flughafen Hahn se společností Ryanair vstoupila v platnost dne 1. dubna 1999 (dále jen „smlouva se společností Ryanair z roku 1999“). Předmětem pětileté smlouvy se společností Ryanair z roku 1999 byly letištní poplatky, které měla společnost Ryanair hradit.

5        V srpnu 1999 získala společnost Fraport 73,37 % podíl v Holdingu Hahn a 74,90 % podíl svého komplementáře, společnosti Holding Unternehmen Hahn Verwaltungs GmbH.

6        Dne 31. srpna 1999 uzavřely spolková země a společnost Fraport smlouvu, v níž se společnost Fraport zavázala k uzavření smlouvy o převodu zisků a ztrát. Tato smlouva byla téhož dne schválena, dne 24. listopadu 2000 byla potvrzena v notářské listině a vstoupila v platnost dne 1. ledna 2001. Společnost Fraport měla podle této smlouvy nárok na veškerý zisk provozovatele letiště Frankfurt-Hahn a na oplátku musela pokrýt všechny ztráty posledně uvedeného (dále jen „smlouva o převodu zisků a ztrát z roku 2001“).

7        Holding Hahn a společnost Flughafen Hahn se posléze spojily a vytvořily společnost Flughafen Hahn GmbH, nyní společnost Flughafen Frankfurt Hahn GmbH (dále jen „společnost FFHG“ nebo „společnost Frankfurt-Hahn“), přičemž 26,93 % jejího kapitálu vlastnila spolková země a 73,07 % společnost Fraport.

8        Do 11. června 2001 měli 100% podíl ve společnosti Fraport veřejní akcionáři. Téhož dne byla společnost Fraport uvedena na burzu cenných papírů a 29,71% podíl v této společnosti byl prodán soukromým akcionářům, přičemž 70,29% podíl drželi i nadále veřejní akcionáři.

9        Dne 16. října 2001 spolková země schválila ceník letištních poplatků letiště Frankfurt-Hahn, který vstoupil v platnost se zpětnou účinností ke dni 1. října 2001 (dále jen „ceník z roku 2001“).

10      Dne 14. prosince 2001 společnost Fraport a dne 9. ledna 2002 akcionáři společnosti FFHG rozhodli o navýšení kapitálu společnosti FFHG za účelem financování nejneodkladnější části programu na zlepšení letištní infrastruktury (dále jen „navýšení kapitálu v roce 2001“). Společnost Fraport a spolková země s navýšením kapitálu v roce 2001 o 27 milionů eur souhlasily, přičemž dne 9. ledna 2002 společnost Fraport přispěla částkou ve výši 19,7 milionu eur a spolková země částkou ve výši 7,3 milionu eur.

11      Dne 14. února 2002 byla mezi společnostmi FFHG a Ryanair uzavřena druhá smlouva (dále jen „smlouva se společností Ryanair z roku 2002“). Nahradila smlouvu se společností Ryanair z roku 1999.

12      Dne 27. listopadu 2002 spolková země Hesensko (Německo) a společnosti Fraport a FFHG uzavřely smlouvu o dalším rozvoji letiště Frankfurt-Hahn. Tato smlouva stanovila druhé navýšení kapitálu společnosti FFHG, přičemž spolková země Hesensko se stala třetím akcionářem společnosti FFHG.

13      Dne 22. března 2004 byla připravena dohoda akcionářů týkající se podílu společnosti Fraport, spolkové země a spolkové země Hesensko na kapitálu společnosti FFHG (dále jen „dohoda akcionářů“). Společnost Fraport, spolková země a spolková země Hesensko tuto dohodu podepsaly dne 30. března 2005.

14      Za účelem provedení dohody akcionářů byla učiněna dohoda o navýšení kapitálu společnosti FFHG o 19,5 milionu eur, aby mohl pokračovat investiční program zmíněný v bodě 10 výše. V letech 2004 až 2009 byly do společnosti FFHG v několika splátkách vloženy tyto částky: společnost Fraport vložila 10,21 milionu eur, spolková země 540 000 eur a spolková země Hesensko 8,75 milionu eur. Spolková země a spolková země Hesensko se mimoto zavázaly, že podle rozpisu plateb do roku 2009 každá vloží další částku ve výši 11,25 milionu eur jako kapitálovou rezervu.

15      Na základě navýšení kapitálu popsaného v bodě 14 výše (dále jen „navýšení kapitálu v roce 2004“), jehož celkový objem činil 42 milionů eur, společnost Fraport vlastnila 65% podíl společnosti FFHG a spolková země Hesensko a spolková země každá 17,5% podíl.

16      V dohodě akcionářů bylo rovněž stanoveno, že každý další dluh společnosti FFHG musí být zajištěn společností Fraport, spolkovou zemí a spolkovou zemí Hesensko v poměru odpovídajícím jejich podílu na kapitálu společnosti FFHG a že platnost smlouvy o převodu zisků a ztrát z roku 2001 musí být prodloužena do roku 2014. Společnosti Fraport a FFHG uzavřely za účelem dodržení těchto povinností dne 5. dubna 2004 novou smlouvu o převodu zisků a ztrát (dále jen „smlouva o převodu zisků a ztrát z roku 2004“). Smlouva o převodu zisků a ztrát z roku 2004 vstoupila v platnost dne 2. června 2004 poté, co byla na valné hromadě akcionářů společnosti Fraport schválena tříčtvrtinovou většinou požadovanou v dohodě akcionářů. Společnost Fraport se ve smlouvě o převodu zisků a ztrát z roku 2004 zavázala, že pokryje všechny ztráty společnosti FFHG v letech 2004 až 2009.

17      V letech 1997 až 2004 spolková země poskytovala provozovateli Frankfurt-Hahn přímé granty (dále jen „přímé granty spolkové země“). Cílem přímých grantů spolkové země poskytnutých do roku 2000 bylo financování investic do letištní infrastruktury, zatímco účelem přímých grantů vyplácených od roku 2001 bylo financování nákladů na zaměstnance provádějící bezpečnostní kontroly. Spolková země vybírá na letišti Frankfurt-Hahn od leteckých společností, které toto letiště využívají, poplatek za bezpečnostní ochranu všech odletových cestujících a veškeré příjmy z uvedeného poplatku, jakož i finanční prostředky, které jsou součástí jejího souhrnného rozpočtu, převádí provozovateli letiště Frankfurt-Hahn jako vyrovnávací platbu za provádění bezpečnostních kontrol (dále jen „vyrovnávací platba za bezpečnostní kontroly“).

18      Dne 4. listopadu 2005 byl ke smlouvě se společností Ryanair z roku 2002 přidán dodatek (dále jen „smlouva se společností Ryanair z roku 2005“).

19      V letech 2003 až 2006 obdržela Komise Evropských společenství několik stížností týkajících se údajných státních podpor poskytnutých společností Fraport, spolkovou zemí a spolkovou zemí Hesensko společnostem Ryanair a FFHG. Ve dnech 22. září 2003 a 1. června 2006 zaslal jeden ze stěžovatelů Komisi další informace.

20      Dne 26. dubna 2006 spolková země schválila nový ceník letištních poplatků letiště Frankfurt-Hahn (dále jen „ceník z roku 2006“). Vstoupil v platnost dne 1. června 2006.

21      Dopisy ze dne 25. září 2006 a 9. února 2007 si Komise vyžádala od Spolkové republiky Německo informace; Spolková republika Německo této žádosti vyhověla dopisy ze dne 20. prosince 2006 a 29. června 2007.

22      Dopisem ze dne 17. června 2008 oznámila Komise Spolkové republice Německo, že se v souvislosti se státními podporami týkajícími se financování společnosti Frankfurt-Hahn a jejích vztahů se společností Ryanair rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES (nyní čl. 108 odst. 2 SFEU) (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení z roku 2008“). Rozhodnutí, kterým byly zúčastněné strany vyzvány, aby podaly své připomínky, bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. ledna 2009 (Úř. věst. 2009, C 12, s. 6).

23      Dne 31. prosince 2008 prodala společnost Fraport spolkové zemi celý svůj podíl ve společnosti FFHG. Po tomto prodeji měla spolková země ve společnosti FFHG většinový 82,5% podíl, přičemž zbývající 17,5% podíl vlastnila i nadále spolková země Hesensko, a zároveň byla vypovězena smlouva o převodu zisků a ztrát z roku 2004.

24      Komise obdržela v rámci formálního vyšetřovacího řízení připomínky zejména od žalobkyně a od společnosti Ryanair; tyto připomínky byly zaslány Spolkové republice Německo.

25      Dne 1. července 2009 zaslala Spolková republika Německo Komisi své vyjádření a doplňující informace.

26      Dne 13. července 2011 se Komise rozhodla zahájit druhé formální vyšetřovací řízení týkající se opatření financování společnosti FFHG, která byla přijata v letech 2009 až 2011. Rozhodnutí, kterým byly zúčastněné strany vyzvány, aby podaly své připomínky, bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. července 2012 (Úř. věst. 2012, C 216, s. 1). Souběžně tudíž byla vedena dvě řízení.

27      Dopisem ze dne 20. února 2012 Komise požádala Spolkovou republiku Německo, aby jí k rozhodnutí o zahájení řízení z roku 2008 předložila další informace. Spolková republika Německo této žádosti vyhověla v dopise ze dne 16. dubna 2012.

28      Dopisem ze dne 27. července 2012 zaslala Komise Spolkové republice Německo novou žádost o doplňující informace, přičemž tento stát uvedené žádosti vyhověl v dopise ze dne 4. září 2012.

29      Spolková republika Německo se zavázala, že do společnosti FFHG vloží kapitál za účelem refinancování půjček této společnosti, jejichž cílem bylo financování opatření týkajících se infrastruktury, o kterých rozhodly orgány veřejné správy v letech 1997 až 2012 a na které se nevztahovaly smlouvy o převodu zisků a ztrát, navýšení kapitálu ani jiné podpory (dále jen „poslední navýšení kapitálu“).

30      Dopisem ze dne 25. února 2014 informovala Komise Spolkovou republiku Německo o tom, že dne 20. února 2014 byly přijaty pokyny ke státní podpoře letišť a leteckých společností (Úř. věst. 2014, C 99, s. 3, dále jen „pokyny z roku 2014“).

31      Dopisy ze dne 23. března a 4. dubna 2014 si Komise vyžádala od Spolkové republiky Německo další objasňující informace. Dopisy ze dne 17. a 24. dubna a 9. května 2014 Spolková republika Německo této žádosti vyhověla.

32      Dne 15. dubna 2014 bylo v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno oznámení, v němž byly členské státy a zúčastněné strany vyzvány, aby podaly připomínky k použití pokynů z roku 2014 v daném případě. Žalobkyně předložila připomínky, které Komise zaslala Spolkové republice Německo dopisem ze dne 26. srpna 2014. Dopisem ze dne 3. září 2014 Spolková republika Německo Komisi informovala, že nemá žádné připomínky.

33      Dne 1. října 2014 Komise přijala rozhodnutí (EU) 2016/789 o státní podpoře SA.21121 (C 29/08) (ex NN 54/07), kterou poskytlo Německo v souvislosti s financováním letiště Frankfurt-Hahn a finančními vztahy mezi letištěm a společností Ryanair (Úř. věst. 2016, L 134, s. 46, dále jen „napadené rozhodnutí“).

II.    Napadené rozhodnutí

34      Komise se v napadeném rozhodnutí zabývala existencí státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a to pokud jde zaprvé o opatření ve prospěch letiště Frankfurt-Hahn (viz body 292 až 420 odůvodnění napadeného rozhodnutí), zadruhé o opatření ve prospěch společnosti Ryanair (viz body 421 až 456, 464 až 484 a 580 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a zatřetí o opatření ve prospěch leteckých společností, které využívají letiště Frankfurt-Hahn, tj. ceník z roku 2001 a ceník z roku 2006 (viz body 457 až 463, 485 až 494 a 581 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Vzhledem k tomu, že konstatovala, že některá opatření ve prospěch letiště Frankfurt-Hahn představují státní podporu, dále se zabývala jejich slučitelností s vnitřním trhem (viz body 497 až 579 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

A.      Opatření ve prospěch společnosti Frankfurt-Hahn

35      Komise zaprvé konstatovala, že smlouva o převodu zisků a ztrát z roku 2001 nepředstavuje státní podporu. Komise totiž v podstatě měla za to, že uvedená smlouva byla s konečnou platností uzavřena před přijetím rozsudku ze dne 12. prosince 2000, Aéroports de Paris v. Komise (T‑128/98, EU:T:2000:290), tedy v době, kdy mohly orgány veřejné moci legitimně předpokládat, že financování týkající se letiště Frankfurt-Hahn nepředstavuje státní podporu.

36      Komise se zadruhé zabývala tím, zda představuje státní podporu navýšení kapitálu v roce 2001. V tomto ohledu Komise předně konstatovala, že navýšení kapitálu v roce 2001 bylo financováno ze souhrnného rozpočtu spolkové země, a tedy ze státních prostředků, a že jej lze přičíst státu. Komise měla kromě toho za to, že společnost Fraport se na uvedeném navýšení kapitálu podílela prostřednictvím státních prostředků, jelikož tato společnost je podnikem převážně ve veřejných rukou, jehož finanční prostředky podléhají přímé či nepřímé kontrole státu, a že je tento podíl přičitatelný státu, jelikož se společnost Fraport považuje za „závislý podnik ve veřejném vlastnictví“ a vedení společnosti FFHG vedlo přímá jednání se spolkovou zemí a spolkovou zemí Hesensko, přičemž spolková země společnost Fraport přímo přiměla, aby se na navýšení kapitálu v roce 2001 podílela. Komise měla kromě toho za to, že navýšením kapitálu v roce 2001 byla společnosti FFHG poskytnuta selektivní výhoda, jelikož rozhodnutí o vložení dalšího kapitálu není v souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu. Komise nakonec dovodila, že zejména v důsledku velikosti letiště Frankfurt-Hahn a blízkosti jiných letišť v Evropské unii mohlo navýšení kapitálu v roce 2001 ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit hospodářskou soutěž.

37      Komise se zatřetí v souvislosti se společností Fraport společně zabývala navýšením kapitálu v roce 2004 a smlouvou o převodu zisků a ztrát z roku 2004, a to vzhledem ke skutečnosti, že uzavření této smlouvy, která měla platit až do 31. prosince 2014, bylo pro navýšení kapitálu v roce 2004 podmínkou. Komise uvedla, že smlouva o převodu zisků a ztrát z roku 2004 musela být schválena tříčtvrtinovou většinou valné hromady akcionářů společnosti Fraport, přičemž tohoto schválení nemohlo být dosaženo bez účasti soukromých akcionářů uvedené společnosti, jelikož veřejní akcionáři měli jen přibližně 70% podíl. Komise z toho dovodila, že veřejní akcionáři nemohli mít kontrolu nad rozhodnutím společnosti Fraport o schválení smlouvy o převodu zisků a ztrát z roku 2004, a tudíž ani nad rozhodnutím o navýšení kapitálu v roce 2004, a tato rozhodnutí tedy státu nebyla přičitatelná.

38      Komise tedy měla za to, že smlouva o převodu zisků a ztrát z roku 2004 a podíl společnosti Fraport na navýšení kapitálu v roce 2004 nepředstavují státní podpory.

39      Co se týče podílů spolkové země a spolkové země Hesensko na navýšení kapitálu v roce 2004, Komise nejprve uvedla, že byly financovány z jejich souhrnných rozpočtů, tj. ze státních prostředků, a že jsou přičitatelné státu. Dále měla za to, že uvedené podíly nejsou v souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu, a že tudíž poskytly společnosti FFHG selektivní výhodu. Komise nakonec připomněla, že každá selektivní hospodářská výhoda, která byla poskytnuta společnosti FFHG, může narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy.

40      Komise tudíž dospěla k závěru, že podíly spolkové země a spolkové země Hesensko na navýšení kapitálu v roce 2004 představují státní podporu.

41      Komise se začtvrté zabývala tím, zda představuje státní podporu vyrovnávací platba za bezpečnostní kontroly.

42      Komise v tomto ohledu nejprve uvedla, že spolková země může podle německého práva provozovateli letiště Frankfurt-Hahn nahradit pouze náklady související s poskytnutím a údržbou prostor nezbytných pro vykonávání bezpečnostních kontrol. Komise tedy konstatovala, že vzhledem k tomu, že převzetí nákladů na bezpečností kontroly spolkovou zemí šlo nad rámec nákladů, které lze nahradit, provozovateli letiště Frankfurt-Hahn v důsledku tohoto převzetí odpadla povinnost, kterou by měl za obvyklých okolností, a tímto převzetím mu tudíž byla poskytnuta selektivní výhoda.

43      Komise dále vzala do úvahy skutečnost, že částka vyrovnávací platby za bezpečností kontroly, kterou spolková země vyplatila provozovateli letiště Frankfurt-Hahn, zahrnovala nejen příjmy z poplatků za bezpečnostní ochranu vybraných od leteckých společností, ale také finanční prostředky ze souhrnného rozpočtu spolkové země. Komise z toho dovodila, že tato vyrovnávací platba byla financována ze státních prostředků a lze ji přičíst státu.

44      Komise kromě toho připomněla, že každá selektivní hospodářská výhoda, která byla poskytnuta provozovateli letiště Frankfurt-Hahn, může narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy.

45      Komise konečně konstatovala, že v rozsahu, v němž částky vyplacené provozovateli letiště Frankfurt-Hahn spolkovou zemí za bezpečnostní kontroly převyšovaly příjmy z poplatků za bezpečnostní ochranu vybraných od leteckých společností, veřejné financování poskytnuté provozovateli letiště Frankfurt-Hahn jako vyrovnávací platba za bezpečnostní kontroly představuje státní podporu.

46      Co se zapáté týče přímých grantů spolkové země, Komise se domnívala, že přímé granty poskytnuté v letech 1997 až 2000, jejichž cílem bylo financování investic do letištní infrastruktury, státní podpory nepředstavují, jelikož o nich bylo rozhodnuto před přijetím rozsudku ze dne 12. prosince 2000, Aéroports de Paris v. Komise (T‑128/98, EU:T:2000:290). Dále konstatovala, že přímé granty poskytnuté spolkovou zemí, kterými byly v letech 2001 až 2004 financovány náklady na zaměstnance provádějící bezpečnostní kontroly, je třeba posuzovat jako možné státní podpory, jelikož pokrývaly náklady, které měl nést provozovatel letiště Frankfurt-Hahn.

47      Komise v tomto ohledu předně uvedla, že přímé granty, které spolková země poskytla v letech 2001 až 2004 v celkové výši 1,93 milionu eur, byly financovány ze státních prostředků, a jsou tedy přičitatelné státu. Vzhledem k tomu, že uvedené granty pokrývaly náklady, které měl nést provozovatel letiště Frankfurt-Hahn, a byly poskytnuty pouze jemu, Komise měla za to, že zmíněnému provozovateli poskytnuly selektivní hospodářskou výhodu. Komise nakonec připomněla, že každá selektivní hospodářská výhoda, která byla poskytnuta provozovateli letiště Frankfurt-Hahn, může narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy. Komise tudíž dospěla k závěru, že předmětné granty představují státní podpory.

48      Komise měla zašesté za to, že poslední navýšení kapitálu, jehož cílem bylo refinancování půjček společnosti FFHG, kterými měla být v letech 1997 až 2012 financována zdokonalení infrastruktury na letišti Frankfurt-Hahn, představuje státní podporu a v tomto ohledu odkázala na úvahy, které uvedla v souvislosti s podílem spolkové země a spolkové země Hesensko na navýšení kapitálu v roce 2004 a na vyrovnávací platbu za bezpečnostní kontroly.

49      Komise v této souvislosti konstatovala, že investiční podpory protiprávně poskytnuté společnosti FFHG, a sice navýšení kapitálu v roce 2001, příspěvky spolkové země a spolkové země Hesensko k navýšení kapitálu v roce 2004 a poslední navýšení kapitálu, jsou slučitelné s vnitřním trhem, jelikož splňují kritéria uvedená v bodě 61 pokynů Společenství pro financování letišť a pro státní podpory na zahájení činnosti pro letecké společnosti s odletem z regionálních letišť (Úř. věst. 2005, C 312, s. 1). Dále konstatovala, že provozní podpory protiprávně poskytnuté provozovateli letiště Frankfurt-Hahn před 4. dubnem 2014, tj. vyrovnávací platba za bezpečnostní kontroly a přímé granty spolkové země, jsou slučitelné s vnitřním trhem, jelikož splňují kritéria uvedená v bodě 137 pokynů z roku 2014.

B.      Opatření ve prospěch společnosti Ryanair

50      Pro účely posouzení existence státní podpory ve prospěch společnosti Ryanair Komise nejprve konstatovala, že je třeba určit, zda byly smlouva se společností Ryanair z roku 1999, smlouva se společností Ryanair z roku 2002 a smlouva se společností Ryanair z roku 2005 v okamžiku uzavření v souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu. Komise v tomto ohledu uvedla, že v souladu s pokyny z roku 2014 je třeba pro účely uplatnění zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu posoudit ex ante inkrementální ziskovost každé smlouvy uzavřené mezi společností Ryanair a provozovatelem letiště Frankfurt-Hahn s přihlédnutím ke všem příslušným inkrementálním příjmům a nákladům souvisejícím s každou z těchto smluv.

51      Komise měla v podstatě za to, že smlouva se společností Ryanair z roku 1999, smlouva se společností Ryanair z roku 2002 a smlouva se společností Ryanair z roku 2005 jsou se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu v souladu, jelikož mohly přispět k ziskovosti letiště Frankfurt-Hahn v tom smyslu, že očekávané inkrementální příjmy byly vyšší než očekávané inkrementální náklady. Komise z toho dovodila, že ani jednou z těchto tří smluv nebyla společnosti Ryanair poskytnuta žádná výhoda, a tyto smlouvy proto nezahrnují žádné prvky podpory.

C.      Ceníky letištních poplatků

52      Komise měla za to, že ceník z roku 2001 a ceník z roku 2006 jsou v souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu, jelikož z hlediska ex ante inkrementálně přispívají k ziskovosti letiště Frankfurt-Hahn.

53      Komise měla tudíž za to, že ceník z roku 2001 ani ceník z roku 2006 neposkytují leteckým společnostem, které využívají letiště Frankfurt-Hahn, žádnou hospodářskou výhodu, kterou by nezískaly za běžných tržních podmínek, a že tudíž nepředstavují státní podporu.

D.      Výrok napadeného rozhodnutí

54      Výrok napadeného rozhodnutí zní takto:

„Článek 1

1.      Státní podpora, kterou Německo poskytlo protiprávně v rozporu s čl. 108 odst. 3 [SFEU] společnosti [FFHG] v období od roku 2001 do roku 2012 prostřednictvím navýšení kapitálu v roce 2001 ve výši 27 milionů [eur], navýšení kapitálu v roce 2004 ve výši 22 milionů [eur] a přímých grantů poskytnutých spolkovou zemí […] je slučitelná s vnitřním trhem.

2.      Navýšení kapitálu v roce 2004 ze strany společnosti Fraport […] a smlouva o převodu zisků a ztrát z roku 2004 nepředstavují podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 [SFEU].

Článek 2

1.      Smlouva mezi společnostmi Ryanair a [FFHG], která vstoupila v platnost dne 1. dubna 1999, nepředstavuje podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 [SFEU].

2.      Smlouva mezi společnostmi Ryanair a [FFHG] ze dne 14. února 2002 nepředstavuje podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 [SFEU].

3.      ‚Smlouva Ryanair/[FFHG] – dodání letadel 6 až 18 – rok 2005 až rok 2012‘ ze dne 4. listopadu 2005 nepředstavuje podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 [SFEU].

Článek 3

Ceníky letištních poplatků, které vstoupily v platnost dne 1. října 2001 a 1. června 2006, nepředstavují podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 [SFEU].

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno Spolkové republice Německo.“

III. Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

55      Žalobkyně podala projednávanou žalobu návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 26. srpna 2015.

56      Komise předložila kanceláři Tribunálu žalobní odpověď dne 13. listopadu 2015.

57      Replika byla kanceláři Tribunálu předložena dne 5. února 2016 a duplika dne 31. března 2016.

58      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 5. října 2015 podala společnost Ryanair plc návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise. Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 23. října 2015 společnost Ryanair plc v souladu s čl. 144 odst. 8 jednacího řádu Tribunálu informovala Tribunál, že svůj návrh na vstup do řízení bere zpět.

59      Usnesením ze dne 18. listopadu 2015 předseda šestého senátu Tribunálu rozhodl o vyškrtnutí společnosti Ryanair plc z věci T‑492/15 coby vedlejší účastnice řízení a určil, že uvedená společnost ponese vlastní náklady řízení.

60      Společnost Ryanair podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 23. října 2015 a spolková země podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 17. listopadu 2015 podaly návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením ze dne 26. února 2016, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑492/15, nezveřejněné, EU:T:2016:126), předseda šestého senátu Tribunálu povolil vedlejší účastenství spolkové země a usnesením ze dne 17. března 2016, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑492/15, nezveřejněné, EU:T:2016:193), povolil vedlejší účastenství společnosti Ryanair.

61      Spolková země předložila spis vedlejší účastnice řízení kanceláři Tribunálu dne 12. března 2016 a společnost Ryanair předložila spis vedlejší účastnice řízení kanceláři Tribunálu dne 20. května 2016.

62      Vyjádření žalobkyně ke spisu spolkové země coby vedlejší účastnice řízení bylo kanceláři Tribunálu předloženo dne 2. května 2016 a vyjádření žalobkyně ke spisu společnosti Ryanair coby vedlejší účastnice řízení bylo kanceláři Tribunálu předloženo dne 18. července 2016.

63      Dopisy došlými kanceláři Tribunálu ve dnech 7. dubna a 15. července 2016 Komise sdělila, že ke spisům spolkové země a společnosti Ryanair coby vedlejších účastnic řízení nemá připomínky.

64      Vzhledem k tomu, že se změnilo složení Tribunálu, předseda Tribunálu v zájmu řádného výkonu spravedlnosti v souladu s čl. 27 odst. 3 jednacího řádu přidělil věc novému soudci zpravodaji, který byl přidělen k prvnímu senátu.

65      V dopise došlém kanceláři Tribunálu dne 29. dubna 2016 uvedla žalobkyně další připomínky prezentované jako nové žalobní důvody. Spolková země předložila kanceláři Tribunálu k uvedeným připomínkám vyjádření dne 19. srpna 2016, společnost Ryanair tak učinila dne 26. srpna 2016 a Komise tak učinila dne 29. srpna 2016.

66      Dne 6. června 2016 položil Tribunál (první senát) žalobkyni v rámci organizačních procesních opatření písemnou otázku. Žalobkyně na tuto otázku odpověděla ve stanovené lhůtě.

67      Vzhledem k tomu, že se změnilo složení senátů Tribunálu, soudce zpravodaj byl podle čl. 27 odst. 5 jednacího řádu přidělen ke čtvrtému senátu, kterému byla tudíž přidělena tato věc.

68      Dne 6. října 2016 předložila žalobkyně kanceláři Tribunálu nový důkazní návrh.

69      Vyjádření Komise k novému důkaznímu návrhu došlo kanceláři Tribunálu dne 28. října 2016, vyjádření spolkové země k tomuto návrhu došlo dne 4. listopadu 2016 a vyjádření společnosti Ryanair dne 14. listopadu 2016.

70      V dopise došlém kanceláři Tribunálu dne 11. dubna 2017 žalobkyně znovu uvedla další připomínky prezentované jako nové žalobní důvody. Spolková země předložila kanceláři Tribunálu k uvedeným připomínkám vyjádření dne 12. května 2017. Komise a společnost Ryanair předložily kanceláři Tribunálu vyjádření k uvedeným připomínkám dne 2. června 2017.

71      Dne 26. května 2017 předložila žalobkyně kanceláři Tribunálu nový důkazní návrh.

72      Vyjádření k novému důkaznímu návrhu žalobkyně předložily spolková země a společnost Ryanair kanceláři Tribunálu dne 23. června 2017. Komise předložila kanceláři Tribunálu vyjádření k uvedenému důkaznímu návrhu dne 28. června 2017.

73      Dne 15. března 2018 rozhodl Tribunál na návrh čtvrtého senátu podle článku 28 jednacího řádu předat projednávanou věc rozšířenému senátu.

74      Dne 22. května 2018 položil Tribunál (čtvrtý rozšířený senát) v rámci organizačních procesních opatření upravených v článku 89 jednacího řádu žalobkyni a Komisi písemné otázky týkající se opatření ve prospěch společnosti Frankfurt-Hahn a všem účastnicím řízení položil otázky týkající se opatření ve prospěch společnosti Ryanair. Účastnice řízení odpověděly na uvedené písemné otázky podáními došlými kanceláři Tribunálu ve dnech 8. a 21. června 2018.

75      Dne 5. června 2018 společnost Ryanair navrhla, aby bylo paní R. – hlavní autorce zprávy poradenské společnosti Oxera, která byla vypracována na žádost společnosti Ryanair a byla citována v napadeném rozhodnutí i v písemnostech účastnic řízení – povoleno promluvit na jednání a odpovědět na případné otázky Tribunálu a hovořit přitom v angličtině.

76      Žalobkyně, Komise a spolková země předložily kanceláři Tribunálu vyjádření k návrhu společnosti Ryanair uvedenému v bodě 75 výše ve dnech 15. a 22. června 2018. Spolková země s tímto návrhem souhlasila, zatímco ostatní účastnice vznesly námitky, a to zejména k tomu, aby paní R. používala angličtinu. Předseda čtvrtého senátu předal uvedený návrh čtvrtému senátu.

77      Usnesením ze dne 6. července 2018, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑492/15, nezveřejněné, EU:T:2018:434), bylo paní R. povoleno, aby v angličtině a za přítomnosti a pod dohledem zástupců společnosti Ryanair promluvila na jednání.

78      Dne 7. července 2018 předložila Komise kanceláři Tribunálu opravu své písemné odpovědi na otázky položené Tribunálem dne 22. května 2018.

79      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 9. července 2018. Paní R. se slova nechopila.

80      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        napadené rozhodnutí zrušil;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

81      Komise a spolková země navrhují, aby Tribunál:

–        odmítl žalobu jako nepřípustnou a v každém případě ji zamítl jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

82      Komise v duplice kromě toho požádala, aby byly v replice vymazány odkazy na žalobní odpověď Komise předloženou ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 27. dubna 2017, Germanwings v. Komise (T‑375/15, nezveřejněný, EU:T:2017:289).

83      Společnost Ryanair navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

IV.    Právní otázky

84      Žalobkyně vznáší na podporu žaloby v podstatě sedm žalobních důvodů: první vychází z procesního pochybení, druhý a třetí z nesprávného posouzení skutkového stavu, čtvrtý ze zjevných rozporů v napadeném rozhodnutí a pátý až sedmý z porušení článku 107 SFEU. Ve dvou různých podáních kromě toho žalobkyně vznesla připomínky, které prezentuje jako nové žalobní důvody.

85      Komise sice formálně nevznesla námitku nepřípustnosti, ale přípustnost žaloby zpochybňuje na základě tří důvodů. Zaprvé primárně namítá nekonzistentnost žaloby. Zadruhé se podpůrně dovolává nedostatku právního zájmu žalobkyně na podání návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká opatření ve prospěch společnosti Frankfurt-Hahn. Zatřetí, rovněž podpůrně, namítá nedostatek aktivní legitimace žalobkyně.

86      Spolková země vznáší další námitku nepřípustnosti vycházející z toho, že uplynula lhůta pro podání žaloby.

87      Komise a vedlejší účastnice řízení rovněž namítají, že žaloba v žádném případě není opodstatněná.

88      Žalobkyně tvrdí, že žaloba je přípustná a opodstatněná. Dodává, že spolková země již nemá zájem na rozhodnutí daného sporu, a přišla proto o postavení vedlejší účastnice řízení, a že žalobní odpověď je nepřípustná.

89      Tribunál má v projednávaném případě za to, že v prvé řadě je třeba zkoumat přípustnost žalobní odpovědi, ve druhé řadě to, zda má spolková země i nadále postavení vedlejší účastnice řízení, a ve třetí řadě přípustnost žaloby. Pouze v případě, že je žaloba přípustná, Tribunál případně ve čtvrté řadě rozhodne o její opodstatněnosti.

A.      K přípustnosti žalobní odpovědi

90      Žalobkyně tvrdí, že žalobní odpověď Komise je v plném rozsahu nepřípustná, jelikož obsahuje nekonzistentní, a proto nesrozumitelné úvahy. Komise se totiž podle názoru žalobkyně v této odpovědi bez zjevného důvodu odchýlila od struktury napadeného rozhodnutí, změnila pořadí okolností, které mají být posouzeny, svévolně vyloučila určité části posouzení některých opatření a zpochybnila zjištěné skutkové okolnosti. Bod 2.2.2.1 uvedené odpovědi kromě toho nese název, který neodpovídá jeho obsahu.

91      Komise navrhuje, aby byla tato námitka nepřípustnosti zamítnuta.

92      Podle čl. 81 odst. 1 písm. c) jednacího řádu platí, že žalobní odpověď musí obsahovat dovolávané důvody a argumenty. Z toho vyplývá, že za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je taková odpověď přípustná pouze tehdy, pokud ze samotného jejího textu vyplývají přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena [rozsudek ze dne 5. března 2014, HP Health Clubs Iberia v. OHIM – Shiseido (ZENSATIONS), T‑416/12, nezveřejněný, EU:T:2014:104, bod 18].

93      V projednávaném případě je přitom třeba konstatovat, že důvody a argumenty, kterých se Komise dovolává, vyplývají z textu žalobní odpovědi dostatečně jasně a přesně. Ze žalobní odpovědi v této souvislosti jednoznačně plyne, že Komise zaprvé zpochybňuje přípustnost žaloby, a to na základě její nekonzistentnosti a nedostatku právního zájmu žalobkyně na podání žaloby a aktivní legitimace žalobkyně (bod 1), a zadruhé obhajuje opodstatněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká opatření ve prospěch společnosti Ryanair (bod 2), opatření ve prospěch společnosti Frankfurt-Hahn (bod 3) a ceníků poplatků (bod 4). I kdyby byly prokázány, okolnosti, že se Komise nedržela struktury napadeného rozhodnutí, že neodkázala na všechny skutečnosti, které žalobkyně považuje za relevantní, že zpochybňuje údajně zjištěné skutkové okolnosti a že nezajistila, aby obsah určitého bodu odpovídal jeho názvu, jasnost a konzistentnost této argumentace nikterak nezpochybňují. Je ostatně třeba uvést, že žalobkyně byla v replice schopna určit, jaké argumenty byly v žalobní odpovědi uplatněny, a odpovědět na ně.

94      Námitka nepřípustnosti vycházející z údajné nekonzistentnosti žalobní odpovědi tedy musí být zamítnuta.

B.      K vedlejšímu účastenství spolkové země

95      V odpovědi na písemné otázky položené Tribunálem v rámci organizačních procesních opatření a na ústní otázky položené Tribunálem na jednání žalobkyně namítla, že spolková země již nemá bezprostřední a trvající zájem na rozhodnutí předmětného sporu, jelikož v létě roku 2017 poté, co bylo vydáno usnesení ze dne 26. února 2016, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑492/15, nezveřejněné, EU:T:2016:126), kterým předseda šestého senátu Tribunálu povolil její vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Komise, prodala svůj podíl ve společnosti FFHG. Spolková země tudíž přišla o své postavení vedlejší účastnice řízení.

96      Komise a vedlejší účastnice řízení argumentaci žalobkyně zpochybňují.

97      Podle čl. 40 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který se na řízení před Tribunálem použije na základě čl. 53 prvního pododstavce uvedeného statutu, je každá osoba, která prokáže zájem na rozhodnutí sporu – vyjma sporu mezi členskými státy, sporu mezi orgány Unie nebo sporu mezi členskými státy a orgány Unie – oprávněna vstoupit do řízení. Zájmem na rozhodnutí sporu ve smyslu článku 40 statutu Soudního dvora Evropské unie se rozumí bezprostřední a trvající zájem na tom, aby bylo vyhověno návrhovým žádáním, na jejichž podporu byl návrh na vstup do řízení podán (usnesení ze dne 10. ledna 2006, Diputación Foral de Álava a Gobierno Vasco v. Komise, T‑227/01, EU:T:2006:3, body 4 a 15). Tento zájem musí trvat až do ukončení sporu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2010, Řecko a další v. Komise, T‑415/05, T‑416/05 a T‑423/05, EU:T:2010:386, body 64 a 65).

98      Z toho vyplývá, že skutečnost, že spolkové zemi bylo usnesením ze dne 26. února 2016, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑492/15, nezveřejněné, EU:T:2016:126), povoleno vstoupit do řízení na podporu návrhových žádání Komise, nebrání tomu, aby byla znovu zkoumána přípustnost jejího vedlejšího účastenství ve fázi rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 1999, Hüls v. Komise, C‑199/92 P, EU:C:1999:358, bod 52).

99      V projednávaném případě je třeba poznamenat, že je pravda, že předseda šestého senátu Tribunálu v bodě 13 usnesení ze dne 26. února 2016, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑492/15, nezveřejněné, EU:T:2016:126), uvedl, že spolková země patří mezi „hlavní akcionáře“ společnosti FFHG.

100    Je však třeba připomenout, že v rámci žaloby na neplatnost rozhodnutí, kterým Komise kvalifikuje určitá opatření přijatá entitou působící pod úrovní státu jako opatření, která nepředstavují státní podpory, nebo prohlásí, že jsou slučitelná s vnitřním trhem, má entita působící pod úrovní státu, která tato opatření přijala, zájem na rozhodnutí sporu ve smyslu článku 40 statutu Soudního dvora Evropské unie. Rozsudek Tribunálu, kterým je rozhodnuto o takovém sporu, totiž může vést ke zpochybnění kvalifikace těchto opatření, a tedy k vyvolání právních účinků, které mohou ovlivnit zájmy dotčené entity působící pod úrovní státu, která je přijala, a to především tak, že je zpochybněn výkon jejích pravomocí podle jejího uvážení (usnesení ze dne 4. února 2015, Grandi Navi Veloci v. Komise, T‑506/14, nezveřejněné, EU:T:2015:102, body 12 až 15).

101    V bodě 13 usnesení ze dne 26. února 2016, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑492/15, nezveřejněné, EU:T:2016:126), přitom předseda šestého senátu dospěl k závěru, že spolková země má na rozhodnutí sporu zájem, a to zejména proto, že taková územní entita, jako je spolková země, má zájem na vstup do sporu, který se týká legality rozhodnutí, jímž bylo prohlášeno, že několik opatření, k nimž přispěla nejen jako akcionář společnosti FFHG, ale také prostřednictvím grantů, je slučitelných s vnitřním trhem.

102    V bodě 14 usnesení ze dne 26. února 2016, Deutsche Lufthansa v. Komise (T‑492/15, nezveřejněné, EU:T:2016:126), kromě toho předseda šestého senátu podpořil závěr, že spolková země má zájem na rozhodnutí daného sporu, i tím, že je třeba vzít v úvahu skutečnost, že zrušením napadeného rozhodnutí by mohlo být ohroženo úsilí spolkové země, která se od 90. let 20. století snažila zřídit letiště, které by ulevilo letišti Frankfurt nad Mohanem, a rozvíjet německý region Hunsrück.

103    Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že spolková země má i nadále zájem na rozhodnutí sporu, a v důsledku prodeje svého podílu ve společnosti FFHG tudíž nepřišla o postavení vedlejší účastnice řízení.

C.      K přípustnosti žaloby

1.      K nekonzistentnosti žaloby

104    Komise podporovaná společností Ryanair v žalobní odpovědi tvrdí, že žaloba nesplňuje formální požadavky stanovené v čl. 76 písm. d) jednacího řádu. Podle Komise totiž z žaloby konzistentním způsobem nevyplývají dovolávané žalobní důvody. Část žaloby, v níž jsou popsány tyto žalobní důvody, se týká pouze uplatnění kritéria soukromého investora, a vztahuje se tedy jen částečně na údajné problémy, které má způsobovat napadené rozhodnutí a které jsou popsány v předchozích částech zmíněné žaloby. Uvedené žalobní důvody se tedy podle Komise týkají výlučně článku 2 napadeného rozhodnutí, podle něhož Komise na základě použití kritéria soukromého investora vyloučila, že byly společnosti Ryanair poskytnuty státní podpory.

105    Komise dále uvedla, že část žaloby, v níž jsou popsány dovolávané žalobní důvody, není v rozsahu, v němž se týká údajně nesprávných skutkových zjištění a údajně chybného posouzení těchto zjištění v rámci uplatnění kritéria soukromého investora, konzistentní, ani srozumitelná. Argumentace obsažená v této části se totiž omezuje na pouhé všeobecné tvrzení, které kromě obecného odkazu na zbytek žaloby neobsahuje žádné bližší vysvětlení.

106    Žalobkyně navrhuje, aby byla tato námitka nepřípustnosti zamítnuta.

107    Je třeba připomenout, že podle čl. 76 písm. d) jednacího řádu musí žaloba obsahovat předmět sporu, dovolávané žalobní důvody a argumenty, jakož i stručný popis uvedených žalobních důvodů. Tento popis musí být nezávisle na jakékoliv terminologické otázce dostatečně jasný a přesný, aby umožnil žalovanému připravit si svou obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je pro přípustnost žaloby z hlediska čl. 76 písm. d) jednacího řádu nezbytné, aby ze samotné žaloby vyplývaly přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena [viz rozsudky ze dne 12. května 2016, Itálie v. Komise, T‑384/14, EU:T:2016:298, bod 38 (nezveřejněný) a citovaná judikatura, a ze dne 27. dubna 2017, Germanwings v. Komise, T‑375/15, nezveřejněný, EU:T:2017:289, bod 23 a citovaná judikatura].

108    V projednávaném případě je nutno konstatovat, že žaloba má netypickou strukturu. Obsahuje totiž popis skutečností předcházejících sporu a předmětu žaloby (bod 1), shrnutí některých uplatněných výtek (bod 2), podrobný popis všech uplatněných výtek (body 3 až 9), bod týkající se přípustnosti žaloby (bod 10) a stručné připomínky týkající se „opodstatněnosti žaloby“ (bod 11).

109    Ze žaloby nicméně dostatečně jasně vyplývá, že žalobkyně navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí v plném rozsahu a na podporu tohoto návrhu vznáší sedm různých žalobních důvodů. Na rozdíl od toho, co může naznačovat název části „Opodstatněnost žaloby“, v této části nemají být taxativně vymezeny všechny žalobní důvody. V této části je naopak v podstatě pouze připomenuto, že některé z uplatněných výtek podléhají soudnímu přezkumu Tribunálu.

110    Je ostatně třeba uvést, že Komise – jak poznamenala žalobkyně – v žalobní odpovědi určila, jaké žalobní důvody jsou v projednávaném případě uplatněny, a všechny podrobně vyvrátila.

111    Z toho vyplývá, že žalobní důvody a výtky vyplývají z textu žaloby dostatečně jasně, přesně a konzistentně, aby Komisi umožnily připravit si svou obranu a Tribunálu o žalobě rozhodnout.

112    Námitka nepřípustnosti vycházející z údajné nekonzistentnosti žaloby musí být za těchto podmínek zamítnuta.

2.      K nedostatku aktivní legitimace žalobkyně

113    Komise podporovaná vedlejšími účastnicemi řízení podpůrně namítá, že žalobkyně nemá aktivní legitimaci na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Komise vznáší na podporu této námitky nepřípustnosti dva argumenty: první vychází z neexistence bezprostředního a osobního dotčení žalobkyně a druhý vychází z toho, že napadené rozhodnutí nemá nařizovací povahu.

114    Podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci tohoto ustanovení podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti nařizovacím aktům, které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.

115    Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU tedy rozlišuje mezi třemi předpoklady, za kterých lze žalobu na neplatnost podanou fyzickou nebo právnickou osobou prohlásit za přípustnou, a aby bylo možné zaujmout stanovisko k předmětné námitce nepřípustnosti, je třeba zkoumat, zda je v projednávané věci splněn některý z nich.

116    Předně je třeba konstatovat, že jak vyplývá z článku 4 napadeného rozhodnutí, toto rozhodnutí je určeno pouze Spolkové republice Německo, a nikoliv žalobkyni. Je tomu tak proto, že řízení o kontrole státních podpor je s ohledem na jeho obecnou systematiku řízením zahájeným vůči členskému státu odpovědnému za poskytnutí podpory (rozsudky ze dne 24. března 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise, T‑443/08 a T‑455/08, EU:T:2011:117, bod 50, a ze dne 12. listopadu 2015, HSH Investment Holdings Coinvest-C a HSH Investment Holdings FSO v. Komise, T‑499/12, EU:T:2015:840, bod 28). Na základě prvního předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU tedy projednávanou žalobu za přípustnou prohlásit nelze.

117    Za těchto podmínek lze projednávanou žalobu prohlásit za přípustnou na základě druhého a třetí předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU pouze tehdy, pokud je žalobkyně napadeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčena, nebo pokud je napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena a toto rozhodnutí je nařizovacím aktem, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. prosince 2013, Telefónica v. Komise, C‑274/12 P, EU:C:2013:852, bod 19; ze dne 27. února 2014, Stichting Woonpunt a další v. Komise, C‑132/12 P, EU:C:2014:100, bod 44, a ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 59).

118    V projednávaném případě je třeba z hlediska druhého a třetího předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU posoudit aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká jednak opatření ve prospěch společností Frankfurt-Hahn a Ryanair (viz body 119 až 187 níže) a jednak ceníků letištních poplatků (viz body 188 až 212 níže).

a)      K aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká opatření ve prospěch společností Frankfurt-Hahn a Ryanair

119    Komise tvrdí, že žalobkyně nemá aktivní legitimaci k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká opatření ve prospěch společností Frankfurt-Hahn a Ryanair, ani na základě druhého předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU, ani na základě třetího předpokladu uvedeného v tomto ustanovení.

120    Tribunál má v projednávaném případě za to, že je třeba postupně posoudit oba předpoklady uvedené v bodě 119 výše.

1)      Ke druhému předpokladu stanovenému v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU

121    Komise tvrdí, že žalobkyně neprokázala, že je bezprostředně a osobně dotčena zaprvé opatřeními ve prospěch společnosti Frankfurt-Hahn a zadruhé opatřeními ve prospěch společnosti Ryanair.

122    Komise zaprvé připomíná, že článek 1 napadeného rozhodnutí se týká poskytnutí opatření ve prospěch společnosti Frankfurt-Hahn. Žalobkyně, která letiště neprovozuje, přitom nevysvětlila, proč se jí taková opatření coby letecké společnosti dotýkají.

123    Žalobkyně tvrdí, že její konkurentka – společnost Ryanair – měla prospěch z převodu velké části opatření ve prospěch společnosti Frankfurt-Hahn, což zpochybňuje Komise i vedlejší účastnice řízení. V podáních došlých kanceláři Tribunálu dne 29. dubna 2016 žalobkyně v tomto ohledu vznesla dvě další připomínky prezentované jako nové žalobní důvody, které Komise a vedlejší účastnice řízení považují za nepřípustné.

124    Zadruhé Komise podporovaná vedlejšími účastnicemi řízení tvrdí, že žalobkyně neprokázala, že je napadeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčena v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká opatření ve prospěch společnosti Ryanair. K prokázání toho, že je žalobkyně napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena, totiž nepostačuje existence soutěžního vztahu s příjemcem podpory. Své osobní dotčení dále žalobkyně v žalobě dokládala pouze tak, že se dovolávala skutečnosti, že Komisi podala stížnost týkající se státní podpory; tato okolnost však k prokázání toho, že je žalobkyně napadeným rozhodnutím osobně dotčena, nemůže postačovat.

125    Spolková země dodává, že žalobkyně své osobní dotčení nemůže prokázat pouze tím, že se dovolává existence údajného soutěžního vztahu s příjemcem podpory. Žalobkyně musí doložit existenci konkrétního soutěžního vztahu, který ji může individualizovat ve vztahu k běžným konkurentům údajného příjemce podpory. Žalobkyně v projednávaném případě podle spolkové země mohla zejména předložit konkrétní důkaz, že údajné podpory systematicky využívala společnost Ryanair, aby mohla u určitých leteckých tras, které žalobkyně dosud provozovala se ziskem, nabízet agresivní ceny, což ve střednědobém až dlouhodobém horizontu snížilo ziskové rozpětí žalobkyně až do té míry, že byla ohrožena její existence. Žalobkyni se však v tomto směru nepodařilo své důkazní břemeno unést. Neoznačila dokonce ani relevantní trhy. Dotčené letecké trasy ostatně obsluhuje řada konkurentů, což podle judikatury zmírňuje účinky dotčených opatření do té míry, že je v zásadě vyloučeno jakékoliv podstatné zasažení postavení žalobkyně na trhu.

126    Žalobkyně argumentaci Komise a spolkové země zpochybňuje. Žalobkyně se dovolává zaprvé svého postavení stěžovatelky, a tedy i postavení zúčastněné strany ve smyslu nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. 1999, L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), které mají klíčový význam, zadruhé toho, že její aktivní legitimace nebyla nikdy v rámci řízení před německými soudy, kterého se účastní od roku 2006 a které se týká státních podpor poskytnutých společnosti Ryanair, zpochybněna a zatřetí toho, že přímé a nepřímé financování společnosti Ryanair ze strany společnosti FFHG má významné dopady na hospodářskou soutěž, a tedy i na ni. Na podporu posledně uvedeného argumentu žalobkyně mimo jiné předložila dva nové dokumenty, a sice výňatky z rozhodnutí Komise (EU) 2016/2069 ze dne 1. října 2014 o opatřeních SA.14093 (C76/2002) provedených Belgií ve prospěch společností Brussels South Charleroi Airport a Ryanair (Úř. věst. 2016, L 325, s. 63) (příloha K 83) a tiskovou zprávu společnosti Ryanair z března 2017 (příloha K 84). Žalobkyně začtvrté namítá, že argument spolkové země týkající se neexistence důkazů o konkrétním soutěžním vztahu mezi ní a společností Ryanair je nepřípustný, jelikož jej neuplatnila Komise.

127    Tribunál má v projednávaném případě za to, že je třeba nejprve rozhodnout o přípustnosti příloh K 83 a K 84 a argumentace spolkové země ohledně nedostatku podstatného zasažení postavení žalobkyně na trhu a teprve poté lze určit, zda žalobkyně prokázala, že je napadeným rozhodnutím v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká opatření ve prospěch společností Frankfurt-Hahn a Ryanair, bezprostředně a osobně dotčena.

i)      K přípustnosti příloh K 83 a K 84

128    Komise podporovaná vedlejšími účastnicemi řízení v podstatě připomíná, že nové důkazy nelze předkládat po ukončení písemné části řízení, ale lze je předkládat před ukončením ústní části řízení za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné. Žalobkyně však nikterak nezdůvodnila, proč tyto nové důkazy předložila až poté, co proběhly obě výměny spisů.

129    Podle čl. 85 odst. 3 jednacího řádu platí, že „[h]lavní účastníci řízení mohou výjimečně předložit nebo navrhnout další důkazy před ukončením ústní části řízení nebo před rozhodnutím Tribunálu, že rozhodne bez konání ústní části řízení, za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné“.

130    Je však třeba poznamenat, že takový dokument, jako jsou výňatky z rozhodnutí 2016/2069, na který žalobkyně odkazuje, je součástí rozhodovací praxe Komise, a nepředstavuje tudíž důkaz jako takový ve smyslu zejména článku 85 jednacího řádu. Účastník řízení na tuto praxi v řízení před Tribunálem může poukázat, a to i tehdy, pokud byla stejně jako v projednávané věci přijata až poté, co proběhlo řízení před Komisí [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. února 2017, International Gaming Projects v. EUIPO – adp Gauselmann (TRIPLE EVOLUTION), T‑82/16, nezveřejněný, EU:T:2017:66, body 17 a 19, a ze dne 26. října 2017, Alpirsbacher Klosterbräu Glauner v. EUIPO (Klosterstoff), T‑844/16, EU:T:2017:759, bod 57].

131    Dále je třeba poznamenat, že opožděné předložení důkazního návrhu je podle článku 85 jednacího řádu odůvodněné ve výjimečných případech, kdy účastník řízení, který jej předkládá, předmětný důkaz získal až po ukončení písemné části řízení.

132    Je přitom třeba konstatovat, že tisková zpráva společnosti Ryanair, která je uvedena v příloze K 84, byla vydána až po podání repliky, ke kterému došlo dne 5. února 2016. Její předložení coby nového důkazu spolu s podáním ze dne 26. května 2017 je tudíž výjimečně odůvodněné.

133    Je tudíž třeba prohlásit, že přílohy K 83 a K 84 jsou přípustné.

ii)    K přípustnosti argumentace spolkové země týkající se nedostatku podstatného zasažení postavení žalobkyně na trhu

134    Podle čl. 40 čtvrtého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a článku 142 jednacího řádu se vstup do řízení omezí na úplnou či částečnou podporu návrhového žádání jednoho z hlavních účastníků řízení. Podle judikatury nicméně platí, že vedlejší účastník může uvést argumenty odlišné od argumentů účastníka řízení, jehož podporuje, pod podmínkou, že tyto argumenty nemění rámec sporu a že vedlejší účastenství směřuje nadále k podpoře návrhových žádání předložených tímto účastníkem řízení (rozsudky ze dne 8. června 1995, Siemens v. Komise, T‑459/93, EU:T:1995:100, bod 21, a ze dne 13. dubna 2005, Verein für Konsumenteninformation v. Komise, T‑2/03, EU:T:2005:125, bod 52).

135    V tomto ohledu je třeba připomenout, že požadavek osobního dotčení stanovený v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU je splněn zejména tehdy, pokud žalobce prokáže, že podporou, která je předmětem dotčeného rozhodnutí, bylo podstatně zasaženo jeho postavení na trhu (rozsudky ze dne 13. prosince 2005, Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum, C‑78/03 P, EU:C:2005:761, bod 37, a ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, EU:C:2008:757, bod 30). Komise přitom již v žalobní odpovědi v rámci námitky nepřípustnosti vycházející z nedostatku aktivní legitimace žalobkyně tvrdila, že žalobkyně neprokázala, že je napadeným rozhodnutím osobně dotčena.

136    Z toho vyplývá, že argumentace spolkové země týkající se neexistence podstatného zasažení postavení žalobkyně na trhu úzce souvisí s argumenty, které vznesla Komise v žalobní odpovědi v souvislosti s nedostatkem osobního dotčení žalobkyně, a tedy i s její námitkou nepřípustnosti vycházející z nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. Nelze tedy mít za to, že tato argumentace mění rámec sporu, ani že vedlejší účastenství již nesměřuje k podpoře návrhových žádání Komise.

137    Je tedy třeba dospět k závěru, že argumentace spolkové země týkající se nedostatku podstatného zasažení postavení žalobkyně na trhu je přípustná.

iii) K bezprostřednímu a osobnímu dotčení žalobkyně

138    Žaloba na neplatnost je na základě druhého předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU přípustná pouze tehdy, pokud je žalobce napadeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčen. Podmínky bezprostředního dotčení a osobního dotčení napadeným rozhodnutím jsou kumulativní (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 11. listopadu 2014, Nguyen v. Parlament a Rada, T‑20/14, EU:T:2014:955, bod 55, a rozsudek ze dne 16. května 2018, Netflix International a Netflix v. Komise, T‑818/16, nezveřejněný, EU:T:2018:274, bod 70). Pro učinění závěru, že žalobu nelze na základě druhého předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU prohlásit za přípustnou, tedy postačuje, pokud není splněna jedna z těchto podmínek.

139    V projednávaném případě má Tribunál za to, že je třeba nejdříve posoudit podmínku osobního dotčení.

140    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury mohou jiné subjekty než osoby, jimž je rozhodnutí určeno, tvrdit, že jsou osobně dotčeny, pouze pokud jsou tímto rozhodnutím zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo z důvodu faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byla individualizována osoba, jíž je takové rozhodnutí určeno (rozsudky ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, EU:C:1963:17, s. 223; ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 93, a ze dne 12. května 2016, Hamr – Sport v. Komise, T‑693/14, nezveřejněný, EU:T:2016:292, bod 32).

141    V oblasti státních podpor byly za osobně dotčené rozhodnutím Komise, kterým se ukončuje řízení zahájené na základě čl. 108 odst. 2 SFEU, uznány kromě podniku, který je příjemcem podpory, i podniky konkurující posledně uvedenému, které hrály v rámci tohoto řízení aktivní úlohu, pokud bylo podporou, která je předmětem napadeného rozhodnutí, podstatně zasaženo jejich postavení na trhu (rozsudky ze dne 28. ledna 1986, Cofaz a další v. Komise, 169/84, EU:C:1986:42, bod 25; ze dne 22. listopadu 2007, Sniace v. Komise, C‑260/05 P, EU:C:2007:700, bod 55, a ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 98).

142    V projednávaném případě žalobkyně není příjemcem opatření ve prospěch společností Frankfurt-Hahn a Ryanair. Podala však u Komise stížnost a v rámci formálního vyšetřovacího řízení předložila připomínky. Zejména z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně předložila Komisi podrobné informace a připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení z roku 2008, jakož i vyjádření k uplatnění pokynů z roku 2014 na posuzovanou věc. Je tedy třeba konstatovat, že žalobkyně hrála v rámci správního řízení aktivní úlohu, což ostatně Komise nezpochybňuje.

143    Je ovšem třeba poznamenat – stejně jak to učinila Komise – že ze samotné účasti žalobce ve správním řízení nelze dovodit, že je napadeným rozhodnutím osobně dotčen (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2007, Sniace v. Komise, C‑260/05 P, EU:C:2007:700, bod 60, a usnesení ze dne 26. září 2016, Greenpeace Energy a další v. Komise, T‑382/15, nezveřejněné, EU:T:2016:589, bod 39), i kdyby tak jako v projednávaném případě hrál v rámci tohoto správního řízení důležitou roli, a to zejména proto, že podal stížnost, na jejímž základě bylo přijato napadené rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. července 2009, 3F v. Komise, C‑319/07 P, EU:C:2009:435, body 94 a 95). Žalobce musí v každém případě prokázat, že opatření, které je předmětem napadeného rozhodnutí, může podstatně zasáhnout jeho postavení na trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2007, Sniace v. Komise, C‑260/05 P, EU:C:2007:700, bod 60, a usnesení ze dne 26. ledna 2012, Mojo Concerts a Amsterdam Music Dome Exploitatie BV v. Komise, T‑90/09, nezveřejněné, EU:T:2012:30, bod 33).

144    Za těchto podmínek je třeba posoudit, zda mohou opatření ve prospěch společností Frankfurt-Hahn a Ryanair podstatně zasáhnout soutěžní postavení žalobkyně na relevantním trhu či relevantních trzích.

145    V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že samotná okolnost, že akt může mít určitý vliv na soutěžní vztahy na relevantním trhu a že se dotčený podnik nachází v jakémkoliv soutěžním vztahu s osobou, která má z tohoto aktu prospěch, nemůže postačovat k tomu, aby bylo možné konstatovat, že je uvedený podnik zmíněným aktem osobně dotčen. Podnik se tedy nemůže spoléhat výlučně na své postavení konkurenta podniku-příjemce (rozsudky ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, body 99 a 100, a ze dne 26. září 2014, Dansk Automat Brancheforening v. Komise, T‑601/11, EU:T:2014:839, bod 41).

146    Podle ustálené judikatury musí žalobce, který nese důkazní břemeno (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 26. září 2016, Greenpeace Energy a další v. Komise, T‑382/15, nezveřejněné, EU:T:2016:589, bod 68), předložit důkazy, které mohou prokázat jeho specifickou soutěžní situaci (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 27. května 2004, Deutsche Post a DHL v. Komise, T‑358/02, EU:T:2004:159, bod 38, a rozsudek ze dne 10. února 2009, Deutsche Post a DHL International v. Komise, T‑388/03, EU:T:2009:30, body 49 a 51).

147    Je pravda, že vzhledem k rozsahu soudního přezkumu, který unijní soud provádí, tomuto soudu nepřísluší, aby se ve fázi zkoumání přípustnosti konečným způsobem vyjádřil k soutěžním vztahům mezi žalobcem a podnikem, který je údajně příjemcem dotčené podpory. Je nicméně na žalobci, aby relevantním způsobem uvedl důvody, proč dotčená podpora může poškodit jeho oprávněné zájmy tím, že podstatně zasáhne jeho postavení na relevantním trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. ledna 1986, Cofaz a další v. Komise, 169/84, EU:C:1986:42, bod 28, a usnesení ze dne 26. září 2016, Greenpeace Energy a další v. Komise, T‑382/15, nezveřejněné, EU:T:2016:589, bod 44). Žalobce musí za tímto účelem prokázat závažnost zásahu do jeho postavení na tomto trhu (usnesení ze dne 27. května 2004, Deutsche Post a DHL v. Komise, T‑358/02, EU:T:2004:159, bod 37).

148    Takový zásah do soutěžního postavení nemusí být nutně dovozován z takových okolností, jako je významný pokles obratu, nezanedbatelné finanční ztráty nebo podstatné zmenšení podílů na trhu v důsledku přiznání dotčené podpory. Přiznání státní podpory může zasáhnout do soutěžní situace subjektu i jinými způsoby, zejména tím, že způsobí ušlý zisk nebo vývoj méně příznivý než ten, který by byl zaznamenán v případě neexistence takové podpory. Rovněž intenzita takového zásahu se může lišit v závislosti na značném počtu faktorů, jako je zejména struktura relevantního trhu nebo povaha dotčené podpory. Prokázání podstatného zásahu do postavení konkurenta na trhu se tedy nemůže omezovat na existenci určitých skutečností naznačujících zhoršení obchodní nebo finanční výkonnosti žalobce (rozsudky ze dne 22. listopadu 2007, Španělsko v. Lenzing, C‑525/04 P, EU:C:2007:698, body 34 a 35; ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, EU:C:2008:757, bod 53, a ze dne 26. září 2014, Dansk Automat Brancheforening v. Komise, T‑601/11, EU:T:2014:839, bod 42).

149    Prokázání takového zásahu přímo nezávisí ani na výši předmětné podpory. Závisí na závažnosti zásahu, který může tato podpora způsobit postavení žalobce na relevantním trhu, a může se tedy lišit u podpor podobné výše v závislosti na takových kritériích, jako je velikost tohoto trhu, specifická povaha podpory, doba, pro kterou byla poskytnuta, hlavní či vedlejší povaha zasažené činnosti žalobce a možnosti žalobce obejít negativní účinky podpory. Pokud má být tedy posouzen význam tohoto zásahu, žalobce zejména musí vymezit relevantní trh a poskytnout Tribunálu zásadní informace týkající se struktury tohoto trhu. Může jít zejména o informace ohledně počtu konkurentů, kteří na uvedeném trhu působí, jejich podílů na trhu a jejich případného vývoje od okamžiku, kdy byla poskytnuta dotčená opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. června 2014, Sarc v. Komise, T‑488/11, nezveřejněný, EU:T:2014:497, body 36, 37 a 43).

150    Žalobkyně však v žalobě ani v replice nevymezila trh nebo trhy, na kterých podle jejího názoru došlo k zásahu do jejího soutěžního postavení, ani a fortiori nepředložila žádný důkaz týkající se velikosti tohoto trhu nebo těchto trhů, jejich struktury a postavení, které měla na tomto trhu nebo těchto trzích ona sama, společnost Ryanair a jejich případní další konkurenti v průběhu relevantního období. Žalobkyně nevymezila relevantní trh nebo trhy ani ve vyjádření ke spisu spolkové země coby vedlejší účastnice řízení; omezila se na tvrzení, že metoda „O&D“, na kterou poukazuje spolková země a která spočívá v tom, že do relevantního trhu zahrnuje všechny hospodářské subjekty, které jsou na určité letecké trase zastupitelné, se v oblasti státních podpor nepoužije. Žalobkyně tvrdí, že je nutné „zohlednit posílení hospodářského postavení celé mezinárodní sítě společnosti Ryanair“. Nevymezuje však rysy případného trhu, na kterém by mohly být posouzeny dopady takového posílení na její soutěžní postavení.

151    Žalobkyně nicméně dodává, že by byla dotčenými opatřeními osobně dotčena i tehdy, pokud by byla použita metoda „O&D“. Konkrétně tvrdí, že dotčená opatření umožnila společnosti Ryanair, aby čím dál tím více přesouvala svoji činnost na větší letiště, jako jsou Frankfurt nad Mohanem, Hamburk (Německo), Kolín nad Rýnem/Bonn (Německo) a Norimberk (Německo). Právě na těchto velkých letištích přitom existuje hospodářská soutěž mezi leteckými trasami „v pravém slova smyslu“. Společnost Ryanair provozuje šestnáct leteckých tras s odletem z letiště Frankfurt nad Mohanem, které s odletem z tohoto letiště provozuje i žalobkyně. Žalobkyně se na podporu své argumentace dovolává přílohy K 83, která obsahuje výňatky z rozhodnutí 2016/2069, a přílohy K 84, která obsahuje tiskovou zprávu společnosti Ryanair z března 2017 (viz body 128 až 133 výše).

152    Žalobkyně na jednání odkazovala i na údajné překrývání na letecké trase mezi městy Frankfurt-Boloň, kterou z letiště Frankfurt nad Mohanem provozuje žalobkyně a z letiště Frankfurt-Hahn společnost Ryanair.

153    V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že je v zásadě na osobě, která se dovolává skutečností na podporu určité žádosti, aby poskytla důkazy o jejich existenci [usnesení ze dne 25. ledna 2008, Provincia di Ascoli Piceno a Comune di Monte Urano v. Apache Footwear a další, C‑464/07 P(I), nezveřejněné, EU:C:2008:49, bod 9; v tomto smyslu rovněž viz rozsudek ze dne 6. března 2001, Connolly v. Komise, C‑274/99 P, EU:C:2001:127, bod 113]. V projednávaném případě však žalobkyně nepoukázala na žádný důkaz, který by mohl prokázat překrývání, kterých se dovolává. Žalobkyně nepředložila ani žádné důkazy, na jejichž základě by bylo možné dospět k závěru o existenci příčinné souvislosti mezi poskytnutím opatření ve prospěch společností Frankfurt-Hahn a Ryanair a přesunutím činnosti společnosti Ryanair na velká letiště.

154    Zadruhé, i kdyby překrývání, jichž se žalobkyně dovolává, prokázána byla a letecké trasy, na kterých k nim dochází, mohly být považovány za relevantní trhy, bylo by třeba konstatovat, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz týkající se jejich struktury a dopadu, který by na ně mohlo mít poskytnutí dotčených opatření. Žalobkyně Tribunálu zejména neposkytla informace o velikosti takových trhů nebo o svých podílech, podílech společnosti Ryanair a podílech jejich případných konkurentů na takových trzích ani o případném vývoji těchto podílů od okamžiku, kdy byla poskytnuta opatření ve prospěch společností Ryanair a Frankfurt-Hahn. Nepředložila ani jiné důkazy, které by prokázaly, že jí na takových trzích ušel zisk nebo ve vztahu k ní došlo k vývoji, který byl méně příznivý než ten, který by byl zaznamenán v případě neexistence těchto opatření. Za těchto podmínek nebylo prokázáno, že poskytnutí těchto opatření podstatně zasáhlo soutěžní postavení žalobkyně na takových trzích.

155    Je pravda, že žalobkyně poukazuje i na dopad, který mohla mít opatření ve prospěch společností Ryanair a Frankfurt-Hahn na její soutěžní postavení ne na leteckých trasách popsaných v bodech 151 a 152 výše, ale na trhu osobní letecké dopravy v obecné rovině. Žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že je na tomto trhu se společností Ryanair v soutěžním vztahu, namítá, že na uvedeném trhu panuje silná konkurence, a uvádí, že její postavení na tomto trhu bylo podstatně zasaženo. Společnost Ryanair zejména vybudovala svoji mezinárodní a vnitrostátní síť z letiště Frankfurt-Hahn. Toto letiště se stalo „základním“ letištěm společnosti Ryanair bez její finanční účasti. Společnost Ryanair díky tomu zaznamenala prudký růst, a zvětšily se tak její podíly na relevantním trhu.

156    Žalobkyně ovšem nevymezila zeměpisný rozsah takového trhu, ani nepředložila důkazy týkající se jeho struktury ani struktury hypotetických trhů popsaných v bodech 151 a 152 výše. Z důkazů, které žalobkyně předložila, lze dovodit nanejvýš to, že na hypotetickém trhu osobní letecké dopravy panuje „silná konkurence“ a že se tento trh – jak zdůrazňuje spolková země – vyznačuje tím, že je na něm řada významných hospodářských subjektů, takže nelze jednoduše předpokládat, že žalobkyni ušel zisk nebo že ve vztahu k ní došlo k vývoji, který byl méně příznivý než ten, který by byl zaznamenán v případě neexistence opatření ve prospěch společností Ryanair a Frankfurt-Hahn (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 11. ledna 2012, Phoenix-Reisen a DRV v. Komise, T‑58/10, nezveřejněné, EU:T:2012:3, bod 50).

157    157      I za předpokladu – kterým se bude Tribunál zabývat v následujících úvahách – že došlo k převodu opatření poskytnutých společnosti Frankfurt-Hahn na společnost Ryanair a tento převod neproběhl v plném rozsahu prostřednictvím dalších opatření, která jsou předmětem napadeného rozhodnutí, žádný ze šesti argumentů, na jejichž základě chce žalobkyně prokázat, že bylo v důsledku opatření ve prospěch společností Ryanair a Frankfurt-Hahn podstatně zasaženo její soutěžní postavení na hypotetickém trhu osobní letecké dopravy, nemůže v žádném případě obstát. Žalobkyně ve svých argumentech totiž v podstatě pouze poukazuje na všeobecný konkurenční tlak, který vyvíjí společnost Ryanair a ostatní nízkonákladové letecké společnosti na tradiční letecké společnosti.

158    Žalobkyně zaprvé tvrdí, že se letiště Frankfurt-Hahn nachází v blízkosti letiště Frankfurt nad Mohanem, které je její hlavní provozní základnou, že jsou letištní poplatky uplatňované vůči společnosti Ryanair příliš nízké a obchodní vztah mezi provozovatelem letiště a společností Ryanair je ztrátový. To podle žalobkyně prokazuje, že podpory poskytnuté letišti Frankfurt-Hahn byly převedeny na společnost Ryanair a že byla vzhledem k významu těchto převodů podstatně zasažena.

159    Tento argument však musí být odmítnut. Nejprve je totiž třeba poznamenat, že zeměpisná blízkost letišť Frankfurt-Hahn a Frankfurt nad Mohanem (115 km) a okolnost, že se tudíž prvně uvedené nachází ve spádové oblasti druhého, by mohly prokázat nanejvýš existenci soutěžního vztahu mezi těmito dvěma letišti. I kdyby byla existence takového vztahu prokázaná a bylo by možné se domnívat, že svědčí o existenci soutěžního vztahu mezi žalobkyní a společností Ryanair, postačovalo by připomenout, že v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 145 výše se žalobkyně pro účely prokázání podstatného zasažení jejího soutěžního postavení nemůže dovolávat pouze svého postavení konkurenta podniku, který je příjemcem podpory.

160    Dále je třeba podotknout, že i kdyby okolnosti, že se na společnost Ryanair vztahují údajně příliš nízké letištní poplatky a obchodní vztah mezi provozovatelem letiště Frankfurt-Hahn a společností Ryanair je ztrátový, znamenaly, že došlo k převodu podpor ve prospěch společnosti Ryanair, nelze z nich dovodit závěr o závažnosti zásahu do soutěžního postavení, který žalobkyně údajně utrpěla. Takové okolnosti totiž obecně souvisejí s povahou zvýhodnění společnosti Ryanair a nejsou nikterak specifické pro dopady, které mohla mít taková zvýhodnění na soutěžní postavení žalobkyně.

161    Co se nakonec týče údajného významu převodů podpor ve prospěch společnosti Ryanair, postačuje připomenout, že jak vyplývá z bodu 149 výše, prokázání podstatného zasažení postavení žalobkyně na relevantním trhu nezávisí na výši poskytnuté podpory.

162    Žalobkyně zadruhé tvrdí, že v letech 2009 až 2011 se velmi rozrostl letecký park společnosti Ryanair, takže se z této společnosti z hlediska počtu sedadel stala nejvýznamnější letecká společnost v Evropě.

163    Tento argument musí být odmítnut. Je třeba konstatovat, že takový vývoj lze vysvětlit okolnostmi nesouvisejícími s opatřeními ve prospěch společností Frankfurt-Hahn a Ryanair, jako je nárůst počtu zákazníků využívajících leteckou dopravu. Žalobkyně totiž nepředložila žádný důkaz, který by mohl prokázat příčinnou souvislost mezi rozšířením leteckého parku společnosti Ryanair a těmito opatřeními. Žalobkyně se v žádném případě nedovolává žádné zvláštní povahy své situace, která by mohla doložit, že uvedeným rozšířením došlo k podstatnému zasažení jejího soutěžního postavení.

164    Zatřetí, růstem společnosti Ryanair, k němuž došlo v důsledku grantů, byl na žalobkyni podle jejího názoru vyvinut značný tlak. Ztratila významné podíly na trhu, trvale klesaly ceny jejích letenek a snižovaly se její příjmy. Žalobkyně rovněž musela přijmout protiopatření – založila vlastní nízkonákladovou leteckou společnost a byla nucena přijmout program restrukturalizace s názvem „Score“.

165    Tento argument nelze přijmout. Co se týče tlaku, který byl na žalobkyni údajně vyvinut v důsledku významného růstu společnosti Ryanair, je třeba poznamenat, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by prokázal, že významné ztráty podílů na trhu, trvající pokles cen letenek a snížení příjmů, které údajně utrpěla, a uplatnění protiopatření, která údajně přijala, jsou důsledkem opatření ve prospěch společností Ryanair a Frankfurt-Hahn. Z informací plynoucích ze spisu lze naopak dovodit, že takový vývoj by mohl být způsoben jinými faktory. Ve zprávě o činnosti za rok 2012, kterou předložila Komise, žalobkyně zdůvodňuje své hospodářské výsledky v roce 2012 několika stávkami. Tyto výsledky rovněž odůvodňuje hospodářskou soutěží v rámci evropské dopravy, náklady na emise CO, daněmi v Německu a v Rakousku, zákazem nočních letů a vysokou cenou petroleje.

166    Pokud jde konkrétně o program restrukturalizace Score, je třeba konstatovat, že žalobkyně ho nepředložila, a nepodložila tedy své tvrzení, že důvodem této restrukturalizace byl konkurenční tlak, který vyvíjela společnost Ryanair v důsledku opatření ve prospěch společnosti Frankfurt-Hahn.

167    Je pravda, že žalobkyně odkázala na článek v tisku ze dne 15. června 2015, který se programu restrukturalizace Score týkal. Je nicméně nutno konstatovat, že žalobkyně nepředložila ani tento článek.

168    Pokud přitom žalobkyně nepředložila relevantní části programu Score nebo alespoň shrnutí jeho obsahu, nelze vyloučit, že – jak tvrdí Komise – opatření spočívající ve snížení nákladů na pohonné hmoty si vyžádalo stáří leteckého parku žalobkyně, že cílem úspor nákladů prostřednictvím hromadných dodávek ve skutečnosti bylo vyřešit nedostatečnou integraci dodatečných nákupů a že účelem úspor nákladů prostřednictvím rozdělení letů v rámci Evropy na lety na lety „hub-and-spoke“ a lety „point-to-point“ (paprskový systém nebo systém letů s přestupem) bylo, aby žalobkyně zmírnila nepřehlednost nabídek letů v rámci Evropy. A konečně nelze vyloučit ani to, že část obtíží, které odůvodnily přijetí programu Score, byla – jak to tvrdí i Komise – důsledkem obtíží popsaných ve zprávě o činnosti žalobkyně z roku 2012 (viz bod 165 výše). Program Score byl ostatně podle této zprávy o činnosti přijat v návaznosti na opatření, k nimž bylo nutno přistoupit v důsledku strukturální krize letectví v Evropě, přičemž v této zprávě nebylo poukázáno na konkurenci společnosti Ryanair plynoucí z jejího postavení na letišti Frankfurt-Hahn.

169    Začtvrté pracovní dokument Komise o strategii pro evropské letectví z prosince 2015 podle žalobkyně dokládá skutečnost, že od roku 2001 neustále klesá počet evropských leteckých společností, které stejně jako žalobkyně patří k největším na světě.

170    Tento argument není opodstatněný. Je totiž třeba konstatovat, že pracovní dokument o strategii pro evropské letectví se zabývá převládajícími tendencemi v letecké dopravě a konkrétně neřeší ani situaci letišť Frankfurt-Hahn a Frankfurt nad Mohanem, ani vztahy mezi žalobkyní a společností Ryanair. Ze skutečnosti, že podle tohoto dokumentu v roce 2015 představoval podíl sedadel nízkonákladových společností 48 %, zatímco podíl sedadel tradičních společností se téhož roku snížil na 38 %, nelze dovozovat žádné závěry ohledně vývoje soutěžního postavení žalobkyně a společnosti Ryanair, a tím méně lze na základě této skutečnosti dovodit, že opatření ve prospěch společností Ryanair a Frankfurt-Hahn měla na tento vývoj podstatný dopad. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, nadto z grafu 5 tohoto pracovního dokumentu vyplývá, že tyto údaje lze vysvětlit tím, že nízkonákladové letecké společnosti mohly získat novou klientelu v důsledku otevření trhu letecké dopravy v 90. letech 20. století, zatímco postavení tradičních leteckých společností, jako je žalobkyně, na tomto trhu je stabilní a nedošlo u něj k žádným významným ztrátám. Žádná informace ve zmíněném dokumentu přitom neprokazuje, že tradiční letecké společnosti mohly získat větší podíl této nové klientely bez případných státních podpor poskytnutých ve prospěch nízkonákladových leteckých společností, a a fortiori z tohoto dokumentu neplyne, že tomu tak mohlo být v případě žalobkyně, kdyby nebyla poskytnuta opatření ve prospěch společností Ryanair a Frankfurt-Hahn.

171    V tabulce 2 pracovního dokumentu o strategii pro evropské letectví je uveden individualizovaný přehled finančních výsledků hlavních skupin unijních leteckých společností v roce 2014 a jsou v ní srovnány mimo jiné i skupina Lufthansa a společnost Ryanair. Vyplývá z ní, že ačkoliv v roce 2014 měla společnost Ryanair pozitivní výsledky, situace skupiny Lufthansa zůstala celkově stabilní. Roční příjmy společnosti Ryanair vzrostly o 12,3 %, zatímco roční příjmy skupiny Lufthansa klesly o 0,1 %. Z této tabulky rovněž vyplývá, že provozní marže skupiny Lufthansa byla v roce 2014 i nadále kladná.

172    Z těchto okolností však nelze dovodit, že pokud by nebyla přijata opatření ve prospěch společností Ryanair a Frankfurt-Hahn, finanční výsledky žalobkyně by mohly být podstatně příznivější. Každopádně je třeba uvést, že se tabulka 2 pracovního dokumentu o strategii pro evropské letectví týká vývoje finančních výsledků hlavních skupin unijních leteckých společností v letech 2013 až 2014, ačkoliv opatření ve prospěch společností Ryanair a Frankfurt-Hahn byla poskytnuta v letech 1999 až 2012. S výhradou konstatování, že se dopady těchto opatření na soutěžní postavení žalobkyně projevily až o několik let později, což žalobkyně v projednávaném případě netvrdila, tedy nelze dospět k závěru, že z předmětné tabulky je v tomto ohledu možné dovodit nějaké závěry.

173    Kromě toho je třeba poznamenat, jak to uvádí žalobkyně, že ačkoliv je v pracovním dokumentu o strategii pro evropské letectví konstatováno, že se od roku 2001 snížil počet evropských leteckých společností, které patří mezi hlavní letecké společnosti na světě, žalobkyně nevyvrátila vysvětlení Komise, podle něhož lze tento vývoj vysvětlit tím, že na evropském trhu došlo k velkému množství akvizic.

174    Žalobkyně se zapáté dovolává bodu 249 odůvodnění rozhodnutí Komise 2004/393/ES ze dne 12. února 2004 o výhodách poskytnutých Valonským regionem a letištěm Brussels South Charleroi Airport letecké společnosti Ryanair při zřízení její základny v Charleroi (Úř. věst. 2004, L 137, s. 1), ze kterého podle jejího názoru vyplývá zejména to, že zvýhodnění spočívající v tom, že stát převezme provozní náklady, které obvykle nese letecká společnost, nenarušuje pouze hospodářskou soutěž na jedné trase nebo na několika trasách a na určitém segmentu trhu, ale umožňuje této letecké společnosti posílit své hospodářské postavení oproti konkurenčním společnostem v rámci celé její sítě.

175    Tento argument nelze přijmout. V tomto ohledu je třeba uvést, že kritéria, která Komise používá k doložení skutečností naplňujících znaky narušení hospodářské soutěže nebo ovlivnění obchodu mezi členskými státy v rámci článku 107 SFEU, neplní stejné funkce a nemají stejný účel, jako kritéria požadovaná při posuzování přípustnosti žaloby, která jsou vymezena v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU. Přípustnost žaloby soukromé osoby lze v této souvislosti posuzovat pouze z hlediska čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 21. února 2006, Deutsche Post a DHL Express v. Komise, C‑367/04 P, nezveřejněné, EU:C:2006:126, bod 47). Bod 249 odůvodnění rozhodnutí 2004/393 se přitom týká výlučně kritérií pro ovlivnění hospodářské soutěže a obchodu mezi členskými státy ve smyslu článku 107 SFEU. Žalobkyně tudíž z tohoto bodu odůvodnění nemůže vyvozovat argument, který má doložit podstatné zasažení jejího postavení na relevantním trhu.

176    Dále je třeba poznamenat, že se bod 249 odůvodnění rozhodnutí 2004/393 v obecné rovině týká dopadu podpor na fungování hospodářské soutěže mezi leteckými společnostmi. Tento bod odůvodnění se netýká konkrétně dopadů takových podpor na soutěžní postavení žalobkyně, ani opatření ve prospěch společností Frankfurt-Hahn a Ryanair. Žalobkyně tedy takto nemůže doložit zvláštnost své soutěžní situace a prokázat, že je její soutěžní postavení podstatně zasaženo.

177    Žalobkyně zašesté tvrdí, že byla coby akcionář společnosti Fraport nucena podílet se na financování rozvoje letiště Frankfurt-Hahn a na dotování společnosti Ryanair. Až do konce roku 2008 byla totiž společnost Fraport hlavním akcionářem společnosti FFHG a jako taková vyrovnávala její ztráty a podílela se na dvou navýšeních jejího kapitálu.

178    Tento argument musí být odmítnut. Žalobkyně totiž neuvedla, jakou částkou k tomuto financování coby akcionář společnosti Fraport přispěla, takže nelze určit, jak významně mohlo být v důsledku toho zasaženo její soutěžní postavení.

179    Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že v důsledku poskytnutí opatření ve prospěch společnosti Ryanair a opatření ve prospěch společnosti Frankfurt-Hahn, i kdyby byla tato opatření převedena na společnost Ryanair, u ní došlo k významnému poklesu obratu, k nezanedbatelným finančním ztrátám nebo k podstatnému snížení jejích podílů na relevantním trhu nebo relevantních trzích. Žalobkyně neprokázala ani to, že jí ušel zisk nebo že ve vztahu k ní došlo k vývoji, který byl méně příznivý než ten, který by byl zaznamenán v případě neexistence těchto opatření.

180    I kdyby tedy na společnost Ryanair byl převeden přínos z opatření ve prospěch společnosti Frankfurt-Hahn a došlo by k tomu zcela nebo zčásti jiným způsobem než prostřednictvím dalších opatření, která byla předmětem napadeného rozhodnutí, nebylo by prokázáno, že situace žalobkyně na relevantním trhu byla těmito opatřeními a opatřeními ve prospěch společnosti Ryanair podstatně zasažena.

181    Není tedy třeba zjišťovat, zda byl přínos z opatření ve prospěch společnosti Frankfurt-Hahn převeden na společnost Ryanair a zda k tomu případně došlo v důsledku poskytnutí dalších opatření, která byla předmětem napadeného rozhodnutí, a zkoumat přípustnost dvou připomínek, které byly v podání ze dne 29. dubna 2016 prezentovány jako nové žalobní důvody a týkaly se tohoto převodu, a je tudíž třeba dospět k závěru, že žalobkyně náležitě nevysvětlila, proč mohou opatření ve prospěch společností Frankfurt-Hahn a Ryanair, kterých se týkají články 1 a 2 napadeného rozhodnutí, poškodit její oprávněné zájmy tím, že podstatně zasahují její postavení na relevantním trhu či relevantních trzích.

182    Vzhledem k tomu, že tedy žalobkyně právně dostačujícím způsobem neprokázala své osobní dotčení, pokud jde o opatření, kterých se týkají články 1 a 2 napadeného rozhodnutí, je třeba dospět k závěru – aniž je nutné zkoumat kritérium bezprostředního dotčení – že projednávanou žalobu nelze v rozsahu, v němž se týká těchto článků, považovat za přípustnou na základě druhého předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU. Za těchto podmínek je třeba zkoumat, zda lze projednávanou žalobu v rozsahu, v němž se týká uvedených článků, prohlásit za přípustnou na základě třetího předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU.

2)      Ke třetímu předpokladu stanovenému v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU

183    Komise v podstatě zpochybňuje aktivní legitimaci žalobkyně ve vztahu k článkům 1 a 2 napadeného rozhodnutí na základě třetího předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU. Komise zejména uvádí, že žalobkyně netvrdí, že je napadené rozhodnutí nařizovacím aktem, a že rozhodnutí v oblasti státních podpor podle judikatury v žádném případě nemůže mít nařizovací povahu. Dodává, že Tribunál může tuto otázku zkoumat i bez návrhu.

184    Žalobkyně se v tomto ohledu výslovně nevyjádřila.

185    Žaloba na neplatnost je na základě třetího předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU přípustná pouze tehdy, pokud směřuje proti nařizovacímu aktu, který se žalobce bezprostředně dotýká a nevyžaduje přijetí prováděcích opatření.

186    V tomto ohledu je třeba připomenout, že se pojem „právní akty s obecnou působností [nařizovací akty]“ týká aktů s obecnou působností, s výjimkou legislativních aktů (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 14. ledna 2015, SolarWorld a další v. Komise, T‑507/13, EU:T:2015:23, bod 64 a citovaná judikatura). Akt má podle judikatury obecnou působnost, pokud se uplatňuje na objektivně určené situace a způsobuje-li právní následky vůči kategoriím osob pojímaným obecným a abstraktním způsobem (viz rozsudek ze dne 17. března 2011, AJD Tuna, C‑221/09, EU:C:2011:153, bod 51 a citovaná judikatura). Tak tomu není v případě rozhodnutí, kterým Komise konstatuje slučitelnost individuální státní podpory s vnitřním trhem (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 3. dubna 2014, CFE-CGC France Télécom-Orange v. Komise, T‑2/13, nezveřejněné, EU:T:2014:226, bod 28, a rozsudek ze dne 3. prosince 2014, Castelnou Energía v. Komise, T‑57/11, EU:T:2014:1021, bod 23).

187    Je přitom třeba konstatovat, že opatření ve prospěch společností Ryanair a Frankfurt-Hahn nebyla poskytnuta na základě režimu podpor, a mají tudíž individuální povahu. Vzhledem k tomu, že se napadené rozhodnutí týká těchto opatření, neuplatňuje se tedy na objektivně určené situace a nezpůsobuje právní následky vůči kategoriím osob pojímaným obecným a abstraktním způsobem. Články 1 a 2 napadeného rozhodnutí, které se týkají uvedených opatření, mají individuální působnost, a nelze je tudíž kvalifikovat jako nařizovací akty ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Žalobkyně tedy články 1 a 2 napadeného rozhodnutí na základě třetího předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU nemůže zpochybňovat.

b)      K aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká ceníků letištních poplatků

188    Komise zpochybňuje aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká ceníku z roku 2001 a ceníku z roku 2006, na základě druhého i třetího předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU.

189    Tribunál má v projednávaném případě za to, že je třeba postupně posoudit oba předpoklady uvedené v bodě 188 výše.

1)      Ke druhému předpokladu stanovenému v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU

190    Komise tvrdí, že žalobkyně neprokázala, že je článkem 3 napadeného rozhodnutí, který se týká ceníku z roku 2001 a ceníku z roku 2006, bezprostředně a osobně dotčena. Ani jeden z těchto dvou ceníků se podle Komise nevztahuje na společnost Ryanair. V souladu s německými právními předpisy jsou totiž letištní poplatky, které musí platit tato letecká společnost, stanoveny v soukromoprávních smlouvách uzavřených mezi touto společností a provozovatelem letiště Frankfurt-Hahn. Těchto smluv se v projednávaném případě týká článek 2 napadeného rozhodnutí. Komise uvádí, že společnosti Ryanair tedy na základě ceníku z roku 2001 ani ceníku z roku 2006 nebyla poskytnuta žádná podpora. Žaloba přitom směřuje pouze proti podporám, které byly poskytnuty společnosti Ryanair. V rozsahu, v němž se týká článku 3 napadeného rozhodnutí, je tudíž žaloba nepřípustná.

191    Vedlejší účastnice řízení v obecné rovině tvrdí, že jelikož žalobkyně není napadeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčena, nemá aktivní legitimaci.

192    Žalobkyně tvrdí, že ani z rozhodnutí o zahájení řízení z roku 2008, ani z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že se ceníky letištních poplatků nevztahují na společnost Ryanair. V bodě 458 odůvodnění napadeného rozhodnutí je naproti tomu uvedeno, že „[c]eník letištních poplatků z roku 2001 se vztahoval na všechny letecké společnosti využívající letiště Frankfurt-Hahn“. Společnost Ryanair přitom patří mezi tyto letecké společnosti. Žalobkyně nicméně uvádí, že podle bodu 490 odůvodnění napadeného rozhodnutí se na společnost Ryanair podle všeho nevztahuje ceník z roku 2006.

193    Žalobkyně dodává, že by aktivní legitimaci k podání žaloby proti článku 3 napadeného rozhodnutí měla i tehdy, kdyby se předmětné ceníky na společnost Ryanair zčásti nevztahovaly. Je totiž třeba zohlednit skutečnost, že tyto ceníky byly přijaty po uzavření soukromoprávních smluv se společností Ryanair. Cílem uzavření těchto smluv podle žalobkyně zjevně bylo zajistit společnosti Ryanair zvláštní smluvní podmínky a ostatní letecké společnosti oproti této společnosti znevýhodnit.

194    Ve fázi dupliky Komise připustila, že bod 458 odůvodnění napadeného rozhodnutí vzbuzuje dojem, že ceník z roku 2001 se na společnost Ryanair vztahuje, ale zároveň uvedla, že z bodu 464 odůvodnění téhož rozhodnutí v podstatě plyne, že tomu tak není. Komise dále tvrdí, že argument vycházející z diskriminační povahy předmětných ceníků byl poprvé uplatněn ve fázi repliky, a musí být tedy odmítnut jako nepřípustný.

195    V tomto ohledu je třeba připomenout, že jak plyne z bodu 138 výše, žaloba na neplatnost na základě druhého předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU je přípustná pouze tehdy, pokud žalobce splňuje kumulativní podmínky bezprostředního dotčení a osobního dotčení.

196    V projednávaném případě má Tribunál za to, že je třeba nejprve zkoumat podmínku bezprostředního dotčení.

197    Podmínka bezprostředního dotčení uvedená v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU podle judikatury vyžaduje, aby měl napadený akt bezprostřední účinky na právní postavení žalobce a neponechával žádnou posuzovací pravomoc adresátům pověřeným jeho provedením, přičemž toto provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy (viz rozsudek ze dne 13. března 2008, Komise v. Infront WM, C‑125/06 P, EU:C:2008:159, bod 47 a citovaná judikatura; usnesení ze dne 23. listopadu 2015, Milchindustrie-Verband a Deutscher Raiffeisenverband v. Komise, T‑670/14, EU:T:2015:906, bod 20). Tato kritéria jsou kumulativní (viz usnesení ze dne 8. října 2015, Agrotikos Synetairismos Profitis Ilias v. Rada, T‑731/14, nezveřejněné, EU:T:2015:821, bod 26 a citovaná judikatura), takže pro učinění závěru, že žalobce není bezprostředně dotčen, postačuje, pokud není splněno jedno z nich.

198    Pokud jde konkrétně o pravidla týkající se státních podpor, je třeba zdůraznit, že jejich cílem je ochrana hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. června 2006, Air Liquide Industries Belgium, C‑393/04 a C‑41/05, EU:C:2006:403, bod 27). V oblasti státních podpor platí, že skutečnost, že rozhodnutí Komise zachovává v plném rozsahu účinky vnitrostátních opatření, v souvislosti s nimiž žalobce ve stížnosti adresované tomuto orgánu uvedl, že nejsou slučitelná s tímto cílem a způsobují, že je v nevýhodném soutěžním postavení, umožňuje dospět k závěru, že tímto rozhodnutím je bezprostředně dotčeno jeho právní postavení, zvláště jeho právo vyplývající z ustanovení Smlouvy o FEU v oblasti státních podpor, aby v důsledku dotčených vnitrostátních opatření nebyla narušena hospodářská soutěž (v tomto smyslu obdobně viz rozsudky ze dne 28. ledna 1986, Cofaz a další v. Komise, 169/84, EU:C:1986:42, bod 30; ze dne 6. července 1995, AITEC a další v. Komise, T‑447/93 až T‑449/93, EU:T:1995:130, bod 41, a ze dne 22. října 1996, Skibsværftsforeningen a další v. Komise, T‑266/94, EU:T:1996:153, bod 49).

199    Žalobkyně v projednávaném případě prokazuje své bezprostřední dotčení napadeným rozhodnutím v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká ceníku z roku 2001 a ceníku z roku 2006, v podstatě dvěma argumenty. Zaprvé se dovolává svého postavení konkurenta společnosti Ryanair, která měla z ceníku z roku 2001 a ceníku z roku 2006 prospěch.

200    Tento argument nemůže obstát. Z dokumentů založených ve spise totiž nevyplývá, že by se ceník z roku 2001 a ceník z roku 2006 na společnost Ryanair vztahovaly. Jak uznala sama žalobkyně, z bodu 490 odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně plyne, že ceník z roku 2006 se na společnost Ryanair nevztahoval, jelikož tato společnost uzavřela se společností FFHG individuální smlouvu.

201    Je pravda, že v bodě 458 odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že se ceník z roku 2001 vztahoval na „všechny letecké společnosti využívající letiště Frankfurt-Hahn“. Vzhledem k tomu, že společnost Ryanair mezi tyto letecké společnosti patří, bylo by možné konstatovat, že tento bod odůvodnění nasvědčuje tomu, že se ceník z roku 2001 vztahoval i na společnost Ryanair. Z napadeného rozhodnutí a písemností Komise ovšem plyne, že poplatky vztahující se na společnost Ryanair byly v relevantním období upraveny v soukromoprávních smlouvách odchylujících se od tohoto ceníku.

202    Žalobkyně nepoukázala na žádnou normu německého práva, na jejímž základě by bylo možné dospět k závěru, že se ceník z roku 2001 na společnost Ryanair vztahoval i přes to, že tato společnost uzavřela se společností Frankfurt-Hahn soukromoprávní smlouvy nebo doplněk k těmto smlouvám, ačkoliv v tomto ohledu nesla důkazní břemeno (v tomto smyslu obdobně viz rozsudky ze dne 20. září 2012, Francie v. Komise, T‑154/10, EU:T:2012:452, bod 65, a ze dne 15. prosince 2016, Abertis Telecom Terrestre a Telecom Castilla-La Mancha v. Komise, T‑37/15 a T‑38/15, nezveřejněný, EU:T:2016:743, bod 118). Naproti tomu pouze odkázala na bod 458 odůvodnění napadeného rozhodnutí a sama uznala, že „některé okolnosti nasvědčují tomu“, že ceník z roku 2001 se na společnost Ryanair „zčásti“ nevztahoval.

203    Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že se na společnost Ryanair vztahovaly ceník z roku 2001 a ceník z roku 2006. Žalobkyně tedy náležitým způsobem neprokázala, že se jí napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká uvedených ceníků, bezprostředně dotýká, jelikož je konkurentkou společnosti Ryanair.

204    Žalobkyně zadruhé namítá, že ceníky poplatků byly přijaty poté, co byly se společností Ryanair uzavřeny soukromoprávní smlouvy uvedené v bodech 4, 11 a 18 výše, jejichž cílem bylo zajistit společnosti Ryanair zvláštní smluvní podmínky a ostatní letecké společnosti využívající letiště Frankfurt-Hahn oproti společnosti Ryanair znevýhodnit. Došlo tak k diskriminaci těchto ostatních leteckých společností.

205    V tomto ohledu je třeba poznamenat, že žalobkyně při prokazování bezprostředního dotčení svého právního postavení ve smyslu judikatury citované v bodě 197 výše nemůže namítat argumenty, které se netýkají přímo jí. V projednávaném případě se žalobkyně v podstatě dovolává diskriminace jiných leteckých společností využívajících letiště Frankfurt-Hahn, než je společnost Ryanair. Žalobkyně však mezi tyto letecké společnosti nepatří. Při prokazování toho, že se jí bezprostředně dotýká napadené rozhodnutí, a to v rozsahu, v němž se týká ceníku z roku 2001 a ceníku z roku 2006, se tedy takové diskriminace dovolávat nemůže.

206    Dále je třeba v každém případě poznamenat, že žalobkyně netvrdila a a fortiori neprokázala, že je s jinými leteckými společnostmi využívajícími letiště Frankfurt-Hahn, než je společnost Ryanair, v soutěžním vztahu. Žalobkyně se totiž omezila na tvrzení, že tyto ceníky diskriminují uvedené letecké společnosti oproti společnosti Ryanair. Žalobkyně tedy neprokázala, že v rozsahu, v němž se ceník z roku 2001 a ceník z roku 2006 vztahovaly na tyto letecké společnosti, způsobily, že byla v nevýhodném soutěžním postavení.

207    Argument žalobkyně vycházející z údajně diskriminační povahy ceníku z roku 2001 a ceníku z roku 2006 je tedy třeba odmítnout, přičemž není nutné se zabývat jeho opožděností, kterou namítla Komise.

208    Aniž je tedy třeba zjistit, zda článek 3 napadeného rozhodnutí ponechává ve smyslu judikatury citované v bodě 197 výše svému adresátovi posuzovací pravomoc, je třeba dospět k závěru, že pokud jde o opatření, která jsou předmětem článku 3 napadeného rozhodnutí, žalobkyně neprokázala své bezprostřední dotčení. Nelze tudíž konstatovat, že projednávaná žaloba je v rozsahu, v němž se týká článku 3 napadeného rozhodnutí, přípustná na základě druhého předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU.

2)      Ke třetímu předpokladu, stanovenému v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU

209    Z důvodů, které se podobají těm, jež jsou vyloženy v bodě 183 výše, Komise v podstatě zpochybňuje aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby proti článku 3 napadeného rozhodnutí na základě třetího předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU.

210    Žalobkyně se v tomto ohledu výslovně nevyjádřila.

211    V tomto ohledu je třeba připomenout, že kritérium bezprostředního dotčení je v druhém i třetím předpokladu stanoveném v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU totožné (usnesení ze dne 13. března 2015, European Coalition to End Animal Experiments v. ECHA, T‑673/13, EU:T:2015:167, bod 67).

212    V bodech 195 až 208 výše v rámci posuzování druhého předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU přitom Tribunál rozhodl, že žalobkyně článkem 3 napadeného rozhodnutí bezprostředně dotčena není. Dotčena jím tedy není ani pro potřeby třetího předpokladu upraveného v tomto ustanovení. Z toho vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že má aktivní legitimaci k podání žaloby proti článku 3 napadeného rozhodnutí na základě třetího předpokladu stanoveného v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU.

213    Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že má aktivní legitimaci k podání žaloby proti článkům 1 až 3 napadeného rozhodnutí, žalobu je třeba v plném rozsahu odmítnout jako nepřípustnou, přičemž není třeba posuzovat námitky nepřípustnosti vycházející z údajného nedostatku právního zájmu žalobkyně na podání žaloby proti článku 1 uvedeného rozhodnutí a z uplynutí lhůty pro podání žaloby, ani není třeba zabývat se žádostí Komise, aby byly v replice vymazány odkazy na žalobní odpověď předloženou ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 27. dubna 2017, Germanwings v. Komise (T‑375/15, nezveřejněný, EU:T:2017:289), které se týkají merita věci. Vzhledem k tomu, že tento závěr vychází z uplatnění pravidel přípustnosti, která platí v rámci unijního soudního řízení (viz zejména body 113 až 117 výše), musí být – na rozdíl od toho, co naznačuje žalobkyně – učiněn, i když její aktivní legitimace nikdy nebyla zpochybněna v rámci řízení před německými soudy, kterého se účastnila od roku 2006 a které se týkalo státních podpor poskytnutých společnosti Ryanair.

V.      K nákladům řízení

214    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

215    Vzhledem k tomu, že Komise a vedlejší účastnice řízení požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)      Společnosti Deutsche Lufthansa AG se ukládá náhrada nákladů řízení.

Kanninen Schwarcz Iliopoulos

Calvo-Sotelo Ibáñez-Martín Reine

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. dubna 2019.

Podpisy.

Obsah

I. Skutečnosti předcházející sporu

II. Napadené rozhodnutí

A. Opatření ve prospěch společnosti Frankfurt-Hahn

B. Opatření ve prospěch společnosti Ryanair

C. Ceníky letištních poplatků

D. Výrok napadeného rozhodnutí

III. Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

IV. Právní otázky

A. K přípustnosti žalobní odpovědi

B. K vedlejšímu účastenství spolkové země

C. K přípustnosti žaloby

1. K nekonzistentnosti žaloby

2. K nedostatku aktivní legitimace žalobkyně

a) K aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká opatření ve prospěch společností Frankfurt-Hahn a Ryanair

1) Ke druhému předpokladu stanovenému v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU

i) K přípustnosti příloh K 83 a K 84

ii) K přípustnosti argumentace spolkové země týkající se nedostatku podstatného zasažení postavení žalobkyně na trhu

iii) K bezprostřednímu a osobnímu dotčení žalobkyně

2) Ke třetímu předpokladu stanovenému v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU

b) K aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká ceníků letištních poplatků

1) Ke druhému předpokladu stanovenému v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU

2) Ke třetímu předpokladu, stanovenému v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU

V. K nákladům řízení

*      Jednací jazyk: němčina.