USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

28. ledna 2013

Věc F‑92/12

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Článek 34 odst. 1 jednacího řádu – Žaloba podaná telefaxem ve lhůtě pro podání žaloby a podepsaná otiskem razítka napodobujícím podpis advokáta nebo jiným způsobem reprodukce – Zmeškání lhůty pro podání žaloby – Zjevná nepřípustnost“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se L. Marcuccio domáhá zejména zrušení rozhodnutí Evropské komise o provádění srážek z jeho invalidního důchodu za měsíce říjen, listopad a prosinec 2011, jakož i úhrady sražených částek a úroků. Před podáním návrhu poštou byl dne 5. září 2012 zaslán telefaxem dokument, který byl prezentován jako kopie tohoto návrhu.

Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Luigi Marcuccio ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Vlastnoruční podpis advokáta – Striktně uplatňovaná norma obsahující podstatnou náležitost – Návrh podaný telefaxem – Podpis advokáta otiskem razítka nebo jiným způsobem reprodukce – Datum přijetí telefaxu, jenž nelze zohlednit za účelem posouzení dodržení lhůty pro podání žaloby – Podání řádně podepsaného návrhu po lhůtě – Zjevná nepřípustnost žaloby

(Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 34 odst. 1; služební řád, čl. 91 odst. 3)

Požadavek podpisu návrhu na zahájení řízení, který může být připojen pouze právním zástupcem účastníka řízení ve smyslu čl. 34 odst. 1 prvního pododstavce jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, má za účelem právní jistoty za cíl zajistit pravost návrhu a vyloučit riziko, že návrh ve skutečnosti není dílem autora k tomu oprávněného. Tento požadavek tedy musí být považován za podstatnou formální náležitost a musí být uplatňován striktně, takže jeho nedodržení způsobí nepřípustnost žaloby. Co se týče opatření návrhu otiskem razítka napodobujícím podpis advokáta zplnomocněného žalobcem, je nutno konstatovat, že tento nepřímý a mechanický způsob „podepisování“ neumožňuje sám o sobě konstatovat, že dotčené podání podepsal nutně sám advokát.

Návrh podaný telefaxem a podepsaný otiskem razítka napodobujícím podpis advokáta nebo jiným způsobem reprodukce tedy nepředstavuje, v rozporu s čl. 34 odst. 1 prvním pododstavcem jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, originál podpisu advokáta žalobce, a proto musí být prohlášen za nepřípustný.

Z toho vyplývá, že datum přijetí tohoto dokumentu zaslaného telefaxem nelze zohlednit za účelem posouzení, zda byla dodržena lhůta pro podání žaloby stanovená v čl. 91 odst. 3 statutu, a že je možné v tomto ohledu vzít v úvahu pouze návrh došlý kanceláři Soudu pro veřejnou službu, který obsahuje vlastnoruční podpis advokáta žalobce.

Vzhledem k tomu, že tento návrh došel do uvedené kanceláře po uplynutí lhůty pro podání žaloby, je třeba ho považovat za podání učiněné po lhůtě, jež způsobuje nepřípustnost takového návrhu.

(viz body 25, 26, 29 a 30)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 23. května 2007, Parlament v. Eistrup, T‑223/06 P, body 51 a 52