Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Rejonowy dla Warszawy-Woli w Warszawie (Polsko) dne 11. května 2020 – MN, DN, JN, ZN v. X Bank S.A.
(Věc C-198/20)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Rejonowy dla Warszawy-Woli w Warszawie
Účastníci původního řízení
Žalobci: MN, DN, JN, ZN
Žalovaná: X Bank S.A.
Předběžné otázky
Musí být čl. 2 písm. b) směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách1 , dále čl. 3 odst. 1 a 2 a článek 4 téže směrnice a její následující body odůvodnění:
– vzhledem k tomu, že spotřebitel musí mít stejnou ochranu u smluv uzavíraných ústně i písemně bez ohledu na to, zda v druhém případě jsou smluvní ujednání obsažena v jednom nebo více dokumentech;
– vzhledem k tomu, že posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání podle zvolených obecných kritérií, zejména v činnostech prodeje nebo poskytování, které mají veřejnoprávní povahu a které poskytují kolektivní služby se zohledněním solidarity mezi uživateli, musí být doplněno o prostředek k celkovému hodnocení různých dotčených zájmů; že to staví do popředí požadavek poctivosti [dobré víry]; že při posuzování poctivosti [dobré víry] musí být brán zvláštní ohled na sílu vyjednávacích pozic stran, na to, zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s ujednáním, a zda zboží bylo dodáno nebo služby poskytnuty na zvláštní objednávku spotřebitele; že požadavek poctivosti [dobré víry] může být uspokojen prodávajícím nebo poskytovatelem, jestliže jedná poctivě a spravedlivě s druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí vzít v úvahu;
– vzhledem k tomu, že smlouvy by měly být sepsány jasným a srozumitelným jazykem; že by měla být spotřebiteli dána příležitost, aby si prověřil všechna ujednání a v případě pochybnosti by měl převažovat výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější;
s přihlédnutím k bodům 16 a 21 rozsudku Soudního dvora ze dne 3. září 2015, Horațiu Ovidiu Costea v. SC Volksbank România SA (C-110/14, ECLI:EU:C:2015:538), a bodům 20 a 26 až 33 stanoviska generálního advokáta Pedra Cruz Villalóna předneseného dne 23. dubna 2015 (ECLI:EU:C:2015:271),
vykládány v tom smyslu, že se ochrana spotřebitele přiznaná směrnicí 93/13 vztahuje na jakéhokoli spotřebitele?
Nebo se ochrana spotřebitele vztahuje, jak vyplývá z bodu 74 rozsudku Soudního dvora ze dne 30. dubna 2014, Árpád Kásler, Hajnalka Káslerné Rábai v. OTP Jelzálogbank Zrt (C-26/13, ECLI:EU:C:2014:282), pouze na průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele? Jinými slovy, může vnitrostátní soud konstatovat zneužívající povahu ustanovení smlouvy uzavřené jakýmkoli spotřebitelem, nebo jen zneužívající povahu ustanovení smlouvy uzavřené spotřebitelem, kterého lze považovat za průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele?
Bude-li odpověď na první otázku taková, že se ochrana spotřebitele podle směrnice 93/13 nevztahuje na jakéhokoli spotřebitele, nýbrž jen na průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele, lze za průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele považovat spotřebitele, který si před uzavřením nepřečetl smlouvu o hypotečním úvěru ve výši 150 000 PLN indexovaném v cizí měně a sjednaném na dobu 30 let? Lze takovému spotřebiteli přiznat ochranu na základě směrnice 93/13?
Bude-li odpověď na první otázku taková, že se ochrana spotřebitele podle směrnice 93/13 nevztahuje na jakéhokoli spotřebitele, nýbrž jen na průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele, lze za průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele považovat spotřebitele, který si sice přečetl návrh smlouvy o hypotečním úvěru ve výši 150 000 PLN indexovaném v cizí měně a sjednaném na dobu 30 let, ale zcela mu neporozuměl, a přesto se nesnažil porozumět smyslu smlouvy před jejím uzavřením a zejména se neobrátil na druhou smluvní stranu (banku) s žádostí o vyjasnění jejího smyslu a smyslu jejích jednotlivých ustanovení? Lze takovému spotřebiteli přiznat ochranu na základě směrnice 93/13?
____________
1 Úř. věst. 1993, L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288.