ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
23. února 2010
Věc F‑7/09
Marie-Hélène Faria
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Veřejná služba – Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Hodnocené období 2006/2007 – Žádost o zrušení hodnotící zprávy – Zjevně nesprávné posouzení – Náhrada nemajetkové újmy“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se M.‑H. Faria domáhá v podstatě zrušení její hodnotící zprávy za období od 1. října 2006 do 30. září 2007 a dále uložení povinnosti OHIM zaplatit jí částku 100 000 eur jako náhradu nemajetkové újmy, kterou údajně utrpěla.
Rozhodnutí: Hodnotící zpráva žalobkyně vyhotovená OHIM za období od 1. října 2006 do 30. září 2007 se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. OHIM ponese vlastní náklady řízení a nahradí tři čtvrtiny nákladů řízení vzniklých žalobkyni. Žalobkyně ponese jednu čtvrtinu vlastních nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva
(Služební řád, článek 43)
2. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Zjevně nesprávné posouzení
(Služební řád, článek 43)
3. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Pracovní doba věnovaná dvěma odlišným činnostem
(Služební řád, článek 43)
4. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Posouzení výkonnosti úředníka
(Služební řád, článek 43)
5. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Předmět obecného hodnocení
(Služební řád, článek 43)
6. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Zjevně nesprávné posouzení
(Služební řád, článek 43)
7. Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného protiprávního aktu – Odpovídající náhrada nemajetkové újmy
(Služební řád, článek 91)
1. Soudu pro veřejnou službu nepřísluší nahrazovat posouzení provedené osobami pověřenými hodnotit práci posuzované osoby svým posouzením, jelikož orgány Unie disponují při hodnocení práce svých úředníků širokým prostorem pro uvážení. S výjimkou případů nesprávných skutkových zjištění, zjevně nesprávných posouzení nebo zneužití pravomoci tak Soudu nepřísluší, aby přezkoumával opodstatněnost posouzení, které administrativa uvedla v hodnotící zprávě ohledně odborné způsobilosti úředníka, jestliže toto posouzení obsahuje komplexní hodnotové soudy, které ze své povahy nemohou být objektivně ověřeny.
(viz bod 44)
Odkazy:
Soudní dvůr: 1. června 1983, Seton v. Komise, 36/81, 37/81 a 218/81, Recueil, s. 1789, bod 23
Tribunál: 24. ledna 1991, Latham v. Komise, T‑63/89, Recueil, s. II‑19, bod 19; 26. října 1994, Marcato v. Komise, T‑18/93, Recueil FP, s. I‑A‑215 a II‑681, bod 45; 20. května 2003, Pflugradt v. ECB, T‑179/02, Recueil FP, s. I‑A‑149 a II‑733, bod 46; 25. října 2005, Cwik v. Komise, T‑96/04, Sb. VS s. I‑A‑343 a II‑1523, bod 41; 13. července 2006, Andrieu v. Komise, T‑285/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑161 a II‑A‑2‑775, bod 99
2. Za účelem prokázání zjevně nesprávného posouzení při vypracování hodnotící zprávy se může úředník Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky vzory) opřít o srovnání jednotlivých verzí uvedené zprávy, pokud jsou konečné, tedy podepsané hodnotitelem a spolupodepisujícím úředníkem, a pokud jsou součástí vlastního procesu vyhotovování hodnotící zprávy podle obecných prováděcích pravidel k článku 43 služebního řádu, přijatých Úřadem, která se použijí v případě nesouhlasu dotčené osoby s obsahem jednotlivých verzí hodnotící zprávy.
(viz bod 45)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 6. března 2008, Skareby v. Komise, F‑46/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑69 a II‑A‑1‑337, bod 95 a citovaná judikatura
3. Hodnotící zpráva je stižena věcnou nesprávností, jestliže uvádí, že úředník po celou dobu hodnoceného období věnoval polovinu pracovní doby jednomu pracovnímu místu a druhou polovinu druhému pracovnímu místu, a tudíž posuzuje práci dotčené osoby na tomto základě, ačkoliv ze součtu jednotlivých procentních podílů pracovní doby připadající na jednotlivá pracovní místa vyplývá, že uvedený úředník věnoval o něco méně než dvě třetiny svého času prvnímu pracovnímu místu a o něco více než třetinu druhému.
(viz body 48 a 49)
4. Pracovní zátěž, pokud je mimořádně vysoká, představuje z důvodu svého vlivu na výkonnost úředníků nebo na jejich chování ve službě jeden z faktorů, které nemohou orgány při posuzování práce svých zaměstnanců pominout.
I když hodnotitelé mají při výkonu posuzovací pravomoci, která je jim přiznána, volnost při určení způsobu, jakým zohlední mimořádně vysokou pracovní zátěž, a mohou případně rozhodnout, že se neodchýlí od svých posuzovacích kritérií, nemohou nicméně takovou pracovní zátěž zcela mlčky přejít a posouzení obsažená v hodnotící zprávě musí zachycovat, byť jen stručně, že k ní její autoři přihlédli.
K různým omezením a obtížím, která musí hodnotitelé zohlednit při posuzování úrovně výkonnosti úředníka nebo jeho chování ve službě, patří ty, které souvisí s nedostatkem zaměstnanců a z něj vyplývajícího pracovního přetížení dotčených úředníků.
Kumulace dvou pracovních míst představuje z podstaty věci zjevné pracovní přetížení, které tedy hodnotící zpráva musí zmínit.
(viz body 52 a 53)
Odkazy:
Tribunál: 31. ledna 2007, Aldershoff v. Komise, T‑236/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑13 a II‑A‑2‑75, bod 85
5. Obecné hodnocení musí odrážet analytické hodnocení v rámci téže hodnotící zprávy.
Připustit, že výrazné zlepšení analytického hodnocení nemusí vést ke změně obecných hodnocení, tedy těch, ke kterých je obzvláště přihlíženo při povyšování, by bylo v rozporu s požadavkem soudržnosti těchto dvou typů hodnocení.
(viz body 55 a 57)
Odkazy:
Tribunál: 7. března 2007, Sequeira Wandschneider v. Komise, T‑110/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑73 a II‑A‑2‑533, bod 110 a citovaná judikatura
6. Hodnotící zpráva je stižena vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení, jestliže obsahuje věcnou nesprávnost, pokud jde o pracovní dobu, kterou dotčený úředník věnoval každé z činností hodnocených v uvedené zprávě, neodkazuje nijak na pracovní zatížení úředníka a je nesoudržná s prvními verzemi uvedené zprávy.
(viz bod 58)
7. Zrušení aktu správy napadeného úředníkem může samo o sobě představovat odpovídající a v zásadě dostatečnou náhradu jakékoliv nemajetkové újmy, kterou úředník nebo zaměstnance případně utrpěl, ledaže protiprávní akt správy obsahuje posouzení schopností nebo chování úředníka, které jej může poškodit.
(viz bod 64)
Odkazy:
Tribunál: 12. prosince 2000, Dejaiffe v. OHIM, T‑223/99, Recueil FP, s. I‑A‑277 a II‑1267, bod 91 a citovaná judikatura