ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(třetí senát)
28. března 2012
Věc F‑19/10
Letizia Marsili
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Nezapsání na seznam úspěšných uchazečů – Vyhodnocení ústní zkoušky – Složení výběrové komise“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se L. Marsili domáhá zejména zrušení rozhodnutí výběrové komise v otevřeném výběrovém řízení EPSO/AST/51/08 o nezapsání jejího jména na seznam úspěšných uchazečů.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobkyně ponese veškeré náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a zkoušek – Způsoby a obsah zkoušek – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, příloha III)
2. Úředníci – Výběrové řízení – Hodnocení způsobilosti kandidátů – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, příloha III, článek 5)
3. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Zamítnutí kandidatury – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Dodržování tajnosti jednání
(Služební řád, článek 25, příloha III článek 6)
4. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Složení – Vyrovnané zastoupení žen a mužů
(Služební řád, příloha III, čl. 3 pátý pododstavec)
1. Výběrová komise má širokou posuzovací pravomoc, co se týče způsobů provedení a podrobného obsahu zkoušek výběrového řízení. Soud může přezkoumávat podmínky průběhu zkoušky pouze v rozsahu nezbytném k zajištění rovného zacházení s uchazeči a objektivního výběru mezi nimi. Soudu kromě toho nepřísluší přezkoumávat podrobný obsah zkoušky, ledaže se tento obsah nedrží rámce uvedeného v oznámení o výběrovém řízení nebo nemá spojitost s účelem zkoušky nebo výběrového řízení.
Co se týče kritérií, která se netýkají konkrétních znalostí, jež musí uchazeč mít, ale vlastností a schopností, jako je „motivace“, „schopnost přizpůsobit se daným podmínkám“ nebo „kreativita“, jež musí uchazeč prokázat, mohou být tyto vlastnosti a schopnosti posouzeny na základě jeho chování a slovních projevů při ústní zkoušce, aniž by byly kladeny otázky, jež mají bezprostřední či výslovný vztah k dotyčným vlastnostem a schopnostem.
V důsledku toho pouhá neexistence otázky, jež vykazuje přímý či zjevný vztah k prokázání takovýchto vlastností a schopností, za předpokladu že by byla prokázána, nemůže doložit, že výběrová komise nebyla s to provést posouzení zmíněných vlastností a schopností.
(viz body 20, 23 a 24)
Odkazy:
Tribunál: 7. února 2002, Felix v. Komise, T‑193/00, bod 35
Soud pro veřejnou službu: 5. května 2010, Schopphoven v. Komise, F‑48/09, bod 31
2. Posouzení učiněná výběrovou komisí při hodnocení znalostí a schopností uchazečů nepodléhají přezkumu Soudu pro veřejnou službu.
Kromě toho jsou výkony uchazečů v rámci výběrového řízení posuzovány komparativně. Prokazování skutečných vlastností a schopností uchazeče na základě kritérií stanovených v oznámení o výběrovém řízení – za předpokladu, že by se provádělo – tudíž neumožňuje prokázat existenci zjevně nesprávného posouzení, jímž by bylo stiženo rozhodování výběrové komise.
Při vyhodnocování zkoušek má výběrová komise širokou posuzovací pravomoc a její rozhodování lze podrobit soudní kontrole pouze v případě zjevného porušení pravidel, kterými se řídí jednání výběrové komise.
(viz body 39, 42 a 52)
Odkazy:
Soudní dvůr: 9. října 1974, Campogrande a další v. Komise, 112/73, 144/73 a 145/73, bod 53; 16. června 1987, Kolivas v. Komise, 40/86, bod 11; 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, bod 32
Soud pro veřejnou službu: 11. září 2008, Coto Moreno v. Komise, F‑127/07, bod 33, a citovaná judikatura
3. Povinnost odůvodnit takové rozhodnutí zasahující do právního postavení dotčené osoby, jako je rozhodnutí přijaté výběrovou komisí ohledně uchazeče, má za cíl jednak poskytnout této osobě nezbytné údaje pro posouzení, zda je rozhodnutí opodstatněné, či nikoli, a jednak umožnit soudní přezkum tohoto rozhodnutí.
Pokud jde o rozhodnutí přijatá výběrovou komisí, musí být tato povinnost uvést odůvodnění v souladu s požadavkem zachování tajnosti, který se vztahuje na jednání výběrové komise podle článku 6 přílohy III služebního řádu.
Požadavek tajnosti byl zaveden s cílem zaručit nezávislost výběrových komisí a objektivitu jejich jednání tím, že budou chráněny před jakýmikoli vnějšími zásahy či tlaky ze strany samotné administrativy, dotčených uchazečů nebo třetích osob. Zachování této tajnosti brání tedy prozrazení jak postojů zastávaných jednotlivými členy výběrových komisí, tak i všech skutečností souvisejících s posouzeními osobní povahy týkajícími se uchazečů.
Jednání výběrové komise má ve stadiu přezkumu způsobilosti uchazečů především srovnávací charakter, a v důsledku toho se na něj vztahuje utajenost, která je tomuto jednání vlastní.
Vzhledem k nezbytnému hledání rovnováhy mezi povinností uvést odůvodnění rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení dotyčné osoby a respektováním požadavku tajnosti jednání výběrové komise představuje sdělení známek získaných u jednotlivých zkoušek dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise.
Takovéto odůvodnění není v rozporu s právy odmítnutých uchazečů a umožňuje Soudu pro veřejnou službu provést soudní přezkum vhodný pro tento druh sporů.
(viz body 47 až 52)
Odkazy:
Soudní dvůr: výše uvedený rozsudek Campogrande a další v. Komise, bod 53; 26. listopadu 1981, Michel v. Parlament, 195/80, bod 22; výše uvedený rozsudek Parlament v. Innamorati, body 23, 24, 28, 31 a 32; výše uvedený rozsudek Kolivas v. Komise, bod 11
4. Příloha III služebního řádu, a zejména její článek 3 týkající se složení výběrových komisí, nestanoví možnost jmenovat náhradní členy, třebaže judikatura připouští, že se k ní administrativa může uchýlit. Ustanovení této přílohy odkazují tedy v zásadě na výběrové komise složené z řádných členů, třebaže se tato ustanovení mohou analogicky uplatnit i ohledně náhradních členů.
Co se týče výrazu „výběrová komise [, která se] skládá z více než čtyř členů“, použitého v čl. 3 pátém pododstavci přílohy III služebního řádu, je třeba jej chápat ve smyslu „výběrová komise[, která se] skládá z více než čtyř řádných členů“.
Náhradní členové výběrové komise se totiž mohou při ústní zkoušce vyjadřovat k vlastnostem a schopnostem uchazeče pouze v rozsahu, v němž nahrazují nepřítomného řádného člena, přičemž počet rozhodujících hlasů výběrové komise je omezen počtem řádných členů. Jmenování náhradních členů nemá tedy v podstatě za následek změnu počtu členů výběrové komise.
Kromě toho analogické uplatnění výrazu „výběrová komise [, která se] skládá z více než čtyř členů“, není ohledně náhradních členů možné, jelikož pro každé výběrové řízení je třeba určit jednotnou hranici, od níž se použije pravidlo stanovené v čl. 3 pátém pododstavci přílohy III služebního řádu.
Konečně k ověření, zda bylo dodrženo pravidlo stanovené článkem 3 pátým pododstavcem přílohy III služebního řádu, je v zásadě třeba zohlednit pouze řádné členy výběrové komise, neboť právě tito členové obvykle zajišťují řádný průběh zkoušek. Dodržení zmíněného pravidla musí být ověřeno při zveřejnění seznamu členů výběrové komise, a nikoli v průběhu zkoušek.
(viz body 83 až 86, 88 a 91)
Odkazy:
Tribunál: 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, bod 207; 13. října 2008, Neophytou v. Komise, T‑43/07 P, bod 53
Soud pro veřejnou službu: 23. listopadu 2010, Bartha v. Komise, F‑50/08, body 39 a 41