ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
17. března 2005 (*)
„Ochranné známky – Směrnice 89/104/EHS – Článek 6 odst. 1 písm. c) – Omezení ochrany vyplývající z ochranné známky – Užití ochranné známky třetí osobou, pokud je nezbytné pro označení účelu výrobku nebo služby“
Ve věci C‑228/03,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES podaná rozhodnutím Korkein oikeus (Finsko) ze dne 23. května 2003, došlým Soudnímu dvoru dne 26. května 2003, v řízení
The Gillette Company,
Gillette Group Finland Oy
proti
LA-Laboratories Ltd Oy,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení A. Rosas, předseda senátu, A. Borg Barthet, S. von Bahr, U. Lõhmus a A. Ó Caoimh (zpravodaj), soudci,
generální advokát: A. Tizzano,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
21. října 2004,
s ohledem na písemná vyjádření předložená:
– za The Gillette Company a Gillette Group Finland Oy R. Hillim a T. Groopem, asianajajat,
– za LA-Laboratories Ltd Oy L. Latikkou, hallituksen puheenjohtaja,
– za finskou vládu T. Pynnä, jako zmocněnkyní,
– za vládu Spojeného království C. Jackson, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s M. Tappinem, barrister,
– za Komisi Evropských společenství M. Huttunenem a N. B. Rasmussenem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 9. prosince 2004,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 1 písm. c) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92).
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společnostmi The Gillette Company a Gillette Group Finland Oy (dále jen „Gillette Company“, „Gillette Group Finland“ a společně „společnosti Gillette“) a společností LA‑Laboratories Ltd Oy (dále jen „LA‑Laboratories“) o otázce umísťování ochranných známek Gillette a Sensor společností LA‑Laboratories na obaly výrobků, které prodává.
Právní rámec
Ustanovení práva Společenství
3 Podle prvního bodu odůvodnění směrnice 89/104 obsahují předpisy o ochranných známkách platné v současné době v členských státech rozdíly, které mohou bránit volnému pohybu zboží a služeb a mohou narušovat podmínky soutěže v rámci společného trhu. Podle tohoto bodu odůvodnění je proto z hlediska vytvoření a fungování vnitřního trhu nezbytné sblížit právní předpisy členských států. Třetí bod odůvodnění této směrnice upřesňuje, že v současné době není nutné provést sblížení právních předpisů členských států o ochranných známkách v celém rozsahu.
4 Desátý bod odůvodnění uvedené směrnice zejména připomíná, že cílem ochrany poskytované zapsané ochranné známce je především zajistit ochranné známce funkci označení původu.
5 Článek 5 odst. 1 téže směrnice stanoví:
„Ze zapsané ochranné známky vyplývají pro jejího majitele výlučná práva. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly:
a) označení totožné s ochrannou známkou pro zboží nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána;
b) označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a totožnosti či podobnosti zboží nebo služeb označovaných ochrannou známkou a označením existuje nebezpečí záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace označení s ochrannou známkou.“
6 Článek 5 odst. 3 písm. a) a b) směrnice 89/104 stanoví:
„Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2, může být zakázáno zejména:
a) umísťovat označení na zboží nebo jeho obaly;
b) nabízet zboží pod tímto označením, uvádět je na trh nebo skladovat za tímto účelem […]“
7 Článek 6 uvedené směrnice s názvem „Omezení účinků ochranné známky“ stanoví:
„1. Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí osobě užívat v obchodním styku:
[…]
c) ochrannou známku, je-li to nezbytné k označení účelu zboží nebo služby, zejména v případě příslušenství nebo náhradních dílů,
pokud ji užívá v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.
[…]“
8 Účelem směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o klamavé a srovnávací reklamě (Úř. věst. L 250, s. 17; Zvl. vyd. 15/01, s. 227), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/55/ES ze dne 6. října 1997 (Úř. věst. L 290, s. 18; Zvl. vyd. 15/03, s. 365), je na základě článku 1 této směrnice chránit spotřebitele, osoby provozující obchod, živnost, nebo řemeslo nebo vykonávající svobodné povolání, jakož i zájmy široké veřejnosti proti klamavé reklamě a jejím nekalým účinkům a stanovit podmínky, za nichž je dovolena srovnávací reklama.
9 Podle čl. 3a odst. 1 uvedené směrnice:
„1. Srovnávací reklama, pokud jde o srovnání, je dovolena při splnění následujících podmínek:
[…]
d) nevyvolává na trhu nejasnost v rozlišení mezi inzerentem reklamy a soutěžitelem anebo mezi ochrannými známkami, obchodními firmami, jinými rozlišovacími znaky, zbožím nebo službami inzerenta reklamy a soutěžitele;
e) nemá za následek oslabení důvěry nebo hanobení ochranné známky, obchodní firmy, jiného rozlišovacího znaku, zboží, služeb, činností nebo postavení soutěžitele;
[…]
g) protiprávně netěží z dobré pověsti ochranné známky, obchodní firmy nebo jiných rozlišovacích znaků soutěžitele anebo označení původu konkurujících výrobků;
h) nepředstavuje zboží nebo službu jako napodobeninu nebo reprodukci jiného zboží či služby nesoucích chráněnou známku nebo chráněnou obchodní firmu.
Ustanovení vnitrostátního práva
10 Ve Finsku je právo ochranných známek upraveno tavaramerkkilaki (zákonem o ochranných známkách) (7/1964) ze dne 10. ledna 1964, ve znění zákona 39/1993 ze dne 25. ledna 1993 (dále jen „tavaramerkkilaki“).
11 Článek 4 odst. 1 tavaramerkkilaki, který se týká obsahu výlučného práva majitele ochranné známky, stanoví:
„Právo umístit na své zboží rozlišovací označení, upravené v článcích 1 až 3 tohoto zákona, v sobě zahrnuje, že jiná osoba než majitel znaku nemůže v obchodním styku užívat jako označení pro své zboží zmínky, které by mohly vést k záměně, ať již na zboží nebo jeho obalu, v reklamě nebo v obchodních dokumentech nebo jiným způsobem, včetně ústního užívání. […]“
12 Podle odstavce 2 uvedeného článku:
„Za nepovolené užívání ve smyslu odstavce 1 se považuje mimo jiné uvedení na trh náhradních dílů, příslušenství atd., které jsou kompatibilní s výrobkem vyráběným nebo prodávaným jinou osobou a které připomínají ochrannou známku způsobem, který může vyvolávat dojem, že výrobek uvedený na trh pochází od majitele ochranné známky nebo že povolil užívání své ochranné známky.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
13 Gillette Company nechala zapsat ve Finsku ochranné známky Gillette a Sensor pro výrobky náležející do třídy 8 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a sice nářadí a přístroje pro ruční práce, nože, vidličky a lžíce, sečné a bodné zbraně, holicí strojky. Gillette Group Finland, která je držitelem výlučného práva užívat tyto ochranné známky ve Finsku, prodávala v tomto členském státě holicí strojky, zejména skládající se z násadky a vyměnitelné čepelky, jakož i uvedené čepelky samostatně.
14 LA‑Laboratories prodává rovněž ve Finsku holicí strojky skládající se z násadky a vyměnitelné čepelky, jakož i samostatné čepelky podobné těm, které prodává Gillette Group Finland. Tyto čepelky se prodávají pod ochrannou známkou Parason Flexor a na jejich obalu je umístěn štítek s nápisem: „všechny násadky Parason Flexor a Gillette Sensor jsou kompatibilní s touto čepelkou“.
15 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že LA‑Laboratories neměla povolení ve formě licence ochranné známky nebo jakékoliv jiné smlouvy užívat ochranné známky, jejichž majitelem je Gillette Company.
16 Společnosti Gillette podaly žalobu u Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách) (Finsko), ve které uplatňují, že LA‑Laboratories poškodila zapsané ochranné známky Gillette a Sensor. Podle těchto společností vytváří postup LA‑Laboratories u veřejnosti spojení mezi výrobky, které prodává, a mezi výrobky společností Gillette nebo vzbuzuje domněnku, že tato společnost má povolení, na základě licence nebo z jiného důvodu, užívat ochranné známky Gillette a Sensor, tak tomu však není.
17 Ve svém rozsudku ze dne 30. března 2000 měl Helsingin käräjäoikeus za to, že na základě čl. 4 odst. 1 tavaramerkkilaki mají společnosti Gillette výlučné právo umísťovat ochranné známky Gillette a Sensor na své výrobky a jejich obaly, jakož i užívat tyto ochranné známky v reklamě. Tím, že LA‑Laboratories na obalech svých výrobků nápadně zmínila uvedené ochranné známky, porušila toto výlučné právo. Kromě toho podle Helsingin käräjäoikeus musí být čl. 4 odst. 2 tavaramerkkilaki, který upravuje výjimku z této zásady výlučnosti, vykládán úzce ve světle čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104. Toto ustanovení se totiž netýká hlavních částí výrobku, ale pouze náhradních dílů, příslušenství a jiných podobných dílů, které jsou kompatibilní s výrobkem vyráběným nebo prodávaným jinou osobou.
18 Tento soud měl za to, že jak násadka, tak čepelka musí být považovány za hlavní části holicího strojku, a nikoliv za jeho náhradní díly nebo příslušenství. V důsledku toho rozhodl, že se výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 tavaramerkkilaki nepoužije. Z těchto důvodů se uvedený soud rozhodl zakázat LA‑Laboratories pokračovat v porušování práv k ochranným známkám Gillette a Sensor držených společnostmi Gillette nebo toto porušování znovu obnovit a odsoudil ji jednak k odstranění a zničení štítků užívaných ve Finsku, které zmiňují tyto ochranné známky, a jednak zaplatit společnostem Gillette částku v celkové výši 30 000 FIM z důvodu náhrady škody utrpěné těmito společnostmi.
19 V řízení o odvolání měl Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách) (Finsko) v rozhodnutí ze dne 17. května 2001 zaprvé za to, že jelikož se holicí strojek běžného typu dotčený v původním řízení skládá z násadky a čepelky, může spotřebitel čepelku nahradit tím, že si opatří novou čepelku, prodávanou odděleně. Tato čepelka nahrazující starší část holicího strojku tedy může být přirovnána k náhradnímu dílu ve smyslu čl. 4 odst. 2 tavaramerkkilaki.
20 Zadruhé tento soud usoudil, že by tedy údaj na štítku umístěném na obalu holicích čepelek prodávaných LA‑Laboratories, podle kterého jsou uvedené čepelky, kromě toho, že jsou kompatibilní s násadkami typu Parason Flexor, rovněž kompatibilní s násadkami prodávanými společnostmi Gillette, mohl být užitečný pro spotřebitele, a LA‑Laboratories tak může odůvodnit nezbytnost zmínit ochranné známky Gillette a Sensor na uvedeném štítku.
21 Zatřetí Helsingin hovioikeus rozhodl, že obaly holicích čepelek prodávaných LA‑Laboratories viditelně uvádějí rozlišovací označení Parason a Flexor, a tak udávají jednoznačně původ výrobku. Mimoto tento soud připustil, že zmínění ochranných známek Gillette a Sensor standardním malým písmem na relativně malých štítcích umístěných na vnější straně uvedených obalů nemůže žádným způsobem vzbuzovat domněnku, že existuje obchodní propojení mezi společnostmi Gillette a LA‑Laboratories, a že tedy LA‑Laboratories zmínila uvedené ochranné známky za podmínek dovolených čl. 4 odst. 2 tavaramerkkilaki. Helsingin hovioikeus z těchto důvodů zrušil rozsudek Helsingin käräjäoikeus a zamítl žalobu podanou společnostmi Gillette.
22 Společnosti Gillette podaly dovolání u Korkein oikeus, který měl za to, že věc v původním řízení vyvolává otázky týkající se výkladu čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104, pokud jde o kritéria, která umožňují určit, zda je výrobek svojí povahou srovnatelný s náhradním dílem nebo příslušenstvím, či nikoliv, dále pokud jde o požadavek, podle kterého užití ochranné známky patřící jiné osobě musí být nezbytné k označení účelu výrobku, a pokud jde o pojem poctivé zvyklosti v průmyslu nebo v obchodě, přičemž při výkladu těchto ustanovení je rovněž třeba vzít v úvahu směrnici 84/450.
23 Za těchto podmínek se Korkein oikeus rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„Pro účely použití článku 6 odst. 1 písm. c) první směrnice Rady 89/104 ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách,
1) jaká jsou kritéria,
a) která umožňují určit, zda lze výrobek považovat za náhradní díl nebo příslušenství, a
b) která umožňují určit jiné výrobky, než které lze považovat za náhradní díly nebo příslušenství, které mohou také náležet do působnosti výše uvedeného ustanovení?
2) Je třeba posuzovat oprávněnost užití ochranné známky patřící jiné osobě rozdílně podle toho, zda je výrobek možno přirovnat k náhradnímu dílu nebo příslušenství, nebo zda se jedná o výrobek, který může z jakéhokoliv jiného důvodu náležet do působnosti výše uvedeného ustanovení?
3) Jak je třeba vykládat požadavek, že užití musí být ‚nezbytné‘ k označení účelu výrobku? Může být požadavek nezbytnosti uspokojen, pokud je možno uvést tento účel bez výslovného odkazu na ochrannou známku patřící jiné osobě, například s pomocí technických zásad, podle kterých výrobek funguje? Jaká je relevance skutečnosti, že způsob představení výrobku může být pro spotřebitele bez výslovného uvedení ochranné známky patřící jiné osobě méně jasný?
4) Jaké poznatky je nutno vzít v úvahu při posuzování dodržování poctivých zvyklostí v průmyslu nebo v obchodě? Je zmínění ochranné známky patřící jiné osobě během prodeje vlastních výrobků údajem, že jsou tyto výrobky stejné, jak kvalitou, tak svými technickými nebo jinými vlastnostmi, jako výrobky prodávané pod ochrannou známkou jiné osoby?
5) Má skutečnost, že hospodářský subjekt, který se odvolává na ochrannou známkou patřící jiné osobě, neprodává pouze náhradní díly nebo příslušenství, ale také samotné výrobky, se kterými jsou tyto náhradní díly nebo příslušenství užívány, vliv na oprávněnost užití ochranné známky patřící jiné osobě?“
K první, druhé a třetí otázce
24 Podstatou první, druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, podle jakých kritérií je nutno vykládat požadavek, že užití ochranné známky osobou, která není jejím majitelem, musí být nezbytné k označení účelu výrobku ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104. Uvedený soud se rovněž táže, jednak podle jakých kritérií musí být výrobky považovány za příslušenství nebo náhradní díly ve smyslu uvedeného ustanovení a jednak zda kritéria posouzení oprávněnosti užití ochranné známky, pokud jde o příslušenství nebo náhradní díly, jsou odlišná od kritérií, která se použijí pro jiné výrobky.
25 Úvodem je třeba připomenout, že právo ochranné známky představuje podstatnou součást systému nenarušené soutěže, jehož zavedení a zachování je cílem Smlouvy o ES. V takovém systému musí podniky být schopny získat si zákazníky kvalitou svých výrobků nebo služeb, což je možné pouze díky existenci rozlišovacích znaků, které umožňují jejich identifikaci (viz zejména rozsudky ze dne 17. října 1990, HAG, C‑10/89, Recueil, s. I‑3711, bod 13; ze dne 4. října 2001, Merz & Krell, C‑517/99, Recueil, s. I‑6959, bod 21, a ze dne 12. listopadu 2002, Arsenal Football Club, C‑206/01, Recueil, s. I‑10273, bod 47).
26 Z tohoto pohledu je podstatnou funkcí ochranné známky zajistit spotřebiteli nebo konečnému uživateli identitu původu výrobku nebo služby označených ochrannou známkou tím, že mu umožní odlišit bez možnosti záměny tento výrobek nebo službu od výrobků nebo služeb jiného původu. Aby totiž mohla ochranná známka plnit podstatnou úlohu v systému nenarušené soutěže, jehož zavedení a zachování je cílem Smlouvy, musí představovat záruku, že všechny výrobky nebo služby, které označuje, byly vyrobeny nebo poskytnuty pod kontrolou jediného podniku, kterému je možno připsat odpovědnost za jejich kvalitu (viz zejména rozsudky ze dne 23. května 1978, Hoffmann-La Roche, 102/77, Recueil, s. 1139, bod 7; a ze dne 18. června 2002, Philips, C‑299/99, Recueil, s. I‑5475, bod 30, a výše uvedený rozsudek Arsenal Football Club, bod 48).
27 Článek 5 směrnice 89/104 vymezuje „práva z ochranné známky“ a její článek 6 obsahuje pravidla týkající se „omezení účinků ochranné známky“.
28 Podle čl. 5 odst. 1 první věty směrnice 89/104 vyplývají ze zapsané ochranné známky pro jejího majitele výlučná práva. Podle téhož odst. 1 písm. a) je majitel tohoto výlučného práva oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly označení totožné s ochrannou známkou pro zboží nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána. Článek 5 odst. 3 této směrnice uvádí demonstrativní výčet způsobů užití, které může majitel zakázat na základě odstavce 1 tohoto článku.
29 Je nutno uvést, že omezení účinků práv, která má majitel ochranné známky podle článku 5 směrnice 89/104, stanovené v článku 6 téže směrnice, má za cíl sladit základní zájmy ochrany práva k ochranné známce se zájmy volného pohybu zboží a služeb na společném trhu, a to takovým způsobem, aby právo ze známky mohlo plnit svou úlohu podstatné součásti systému nenarušené soutěže, jehož zavedení a zachování je cílem Smlouvy (viz zejména rozsudky ze dne 23. února 1999, BMW, C‑63/97, Recueil, s. I‑905, bod 62, a ze dne 7. ledna 2004, Gerolsteiner Brunnen, C‑100/02, Recueil, s. I-691, bod 16).
30 V tomto ohledu majitel ochranné známky zaprvé nemůže podle čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104 zakázat třetí osobě užívat v obchodním styku ochrannou známku, je-li to nezbytné k označení účelu zboží nebo služby, zejména v případě příslušenství nebo náhradních dílů.
31 Je namístě uvést, že toto ustanovení nestanoví kritéria pro určení, zda daný účel výrobku náleží do jeho působnosti, ale pouze vyžaduje, aby užití ochranné známky bylo nezbytné pro označení takového účelu.
32 Mimoto, jelikož jsou příslušenství nebo náhradní díly uvedeny pouze jako příklad účelu výrobku, není použití čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104, co se týče pravděpodobně běžných situací, kdy je nezbytné použít ochrannou známku pro označení účelu výrobku, na tyto situace omezeno, jak správně uvedla vláda Spojeného království a Komise Evropských společenství ve svých vyjádřeních. Za okolností původního řízení není tedy nezbytné určit, zda musí být výrobek považován za příslušenství nebo náhradní díl.
33 Zadruhé je třeba jednak uvést, že Soudní dvůr již konstatoval, že užití ochranné známky za účelem informování veřejnosti o tom, že inzerent je specializován (nebo odborník) v prodeji nebo že zajišťuje opravu a údržbu výrobků opatřených touto ochrannou známkou nebo uvedených na trh pod touto ochrannou známkou jejím majitelem nebo s jeho souhlasem, představuje užití označující účel výrobku nebo služby ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104 (viz výše uvedený rozsudek BMW, body 54 a 58 až 63). Tato informace je nezbytná za účelem zachování systému nenarušené soutěže na trhu tohoto výrobku nebo služby.
34 Stejně tak je tomu ve věci v původním řízení, neboť ochranné známky, jejichž majitelem je Gillette Company, byly třetí osobou použity s cílem poskytnout veřejnosti srozumitelnou a úplnou informaci o účelu výrobku, který prodává, a sice o jeho kompatibilitě s výrobkem, který je opatřen uvedenými ochrannými známkami.
35 Kromě toho postačuje uvést, že takové užití ochranné známky je nezbytné v případě, kdy uvedená informace v praxi nemůže být sdělena veřejnosti třetí osobou bez použití ochranné známky, jejímž majitelem tato osoba není (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek BMW, bod 60). Jak uvedl generální advokát v bodech 64 a 71 svého stanoviska, takové užití je nepochybně v praxi jediným prostředkem, jak takovou informaci poskytnout.
36 V tomto ohledu je pro získání jistoty, zda mohou být pro poskytnutí této informace použity jiné prostředky, nezbytné vzít v úvahu například případnou existenci technických standardů nebo norem obecně užívaných pro typ výrobku prodávaný třetí osobou, které veřejnost, které je tento typ výrobku určen, zná. Aby byl zachován systém nenarušené soutěže na trhu tohoto výrobku, musí být tyto normy nebo jiné technické údaje způsobilé uvedené veřejnosti poskytnout srozumitelnou a úplnou informaci o účelu výrobku prodávaného třetí osobou.
37 Je úkolem předkládajícího soudu ověřit, zda je v okolnostech případu v původním řízení užití ochranné známky nezbytné, s ohledem na požadavky uvedené v bodech 33 až 36 tohoto rozsudku, jakož i s ohledem na druh veřejnosti, které je výrobek prodávaný LA‑Laboratories určen.
38 Zatřetí nečiní čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104 při posuzování oprávněnosti užívání ochranné známky žádný rozdíl mezi možnými účely výrobků. Kritéria pro posouzení oprávněnosti užívání ochranné známky, zejména co se týče příslušenství nebo náhradních dílů, nejsou tedy odlišná od těch, která se použijí na jiné kategorie možných účelů.
39 S ohledem na předcházející úvahy je třeba odpovědět na první, druhou a třetí otázku, že je oprávněnost užití ochranné známky podle čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104 závislá na zjištění, zda je toto užití nezbytné pro označení účelu výrobku.
Užití ochranné známky třetí osobou, která není jejím majitelem, je pro označení účelu výrobku prodávaného touto třetí osobou nezbytné, pokud představuje v praxi jediný prostředek, jak veřejnosti srozumitelnou a úplnou informaci o tomto účelu poskytnout, s cílem zachovat systém nenarušené soutěže na trhu tohoto výrobku.
Úkolem předkládajícího soudu je ověřit, zda je ve věci v původním řízení takové užití nezbytné, s ohledem na druh veřejnosti, které je výrobek prodávaný dotčenou třetí osobou určen.
Článek 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104 nečiní při posuzování oprávněnosti užívání ochranné známky žádný rozdíl mezi možnými účely výrobků a kritéria pro posouzení oprávněnosti užívání ochranné známky, zejména co se týče příslušenství nebo náhradních dílů, nejsou tedy odlišná od těch, která se použijí na jiné kategorie možných účelů výrobků.
Ke čtvrté otázce
40 V první části čtvrté otázky se předkládající soud táže, jak má být vykládán požadavek čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104, podle kterého musí užití ochranné známky třetí osobou ve smyslu tohoto ustanovení být v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě. Ve druhé části této otázky se předkládající soud táže, zda užití ochranné známky třetí osobou představuje informaci, že výrobky prodávané touto třetí osobou jsou stejné, jak kvalitou, tak svými technickými nebo jinými vlastnostmi, jako výrobky opatřené uvedenou ochrannou známkou.
41 Pokud jde o první část této otázky, je třeba uvést, že podle ustálené judikatury Soudního dvora podmínka „poctivých zvyklostí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 89/104 v podstatě představuje výraz povinnosti loajality vůči oprávněným zájmům majitele ochranné známky (výše uvedené rozsudky BMW, bod 61, a Gerolsteiner Brunnen, bod 24). Taková povinnost je obdobná povinnosti, kterou má další prodejce, pokud používá ochrannou známku jiného pro inzerování dalšího prodeje výrobků opatřených touto ochrannou známkou (viz rozsudek ze dne 4. listopadu 1997, Parfums Christian Dior, C‑337/95, Recueil, s. I‑6013, bod 45, a výše uvedený rozsudek BMW, bod 61).
42 V tomto ohledu není užívání ochranné známky v průmyslu nebo v obchodě v souladu s poctivými zvyklostmi, zaprvé pokud k němu dochází způsobem, který může vzbuzovat dojem, že existuje obchodní propojení mezi třetí osobou a majitelem ochranné známky (výše uvedený rozsudek BMW, bod 51).
43 Dále nesmí takové užívání ovlivnit hodnotu ochranné známky tím, že protiprávně těží z její rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména (výše uvedený rozsudek BMW, bod 52).
44 Mimoto, jak správně ve svých vyjádřeních uvedla vláda Spojeného království i Komise, užívání ochranné známky není v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104, pokud způsobuje oslabení důvěry nebo hanobení této ochranné známky.
45 Konečně není v souladu s poctivými zvyklostmi ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) ani takové užívání, kdy třetí osoba představuje svůj výrobek jako napodobeninu nebo reprodukci výrobků opatřených ochrannou známkou, jejímž majitelem není.
46 Je úkolem předkládajícího soudu ověřit, zda ve věci v původním řízení bylo užívání ochranných známek, jejichž majitelem je Gillette Company, v souladu s poctivými zvyklostmi, s ohledem zejména na podmínky připomenuté v bodech 42 až 45 tohoto rozsudku. V tomto ohledu je nutno vzít v úvahu celkové představení výrobku prodávaného třetí osobou, zejména podmínky, za kterých je ochranná známka, jejímž majitelem třetí osoba není, v tomto představení zvýrazněna, podmínky, za kterých je činěn rozdíl mezi touto ochrannou známkou a ochrannou známkou nebo označením třetí osoby, jakož i snahu třetí osoby zajistit, že spotřebitelé odliší její výrobky od výrobků, jejichž ochranné známky není majitelem.
47 Pokud jde o druhou část této otázky, jak správně uplatnila ve svém vyjádření vláda Spojeného království, neznamená nutně skutečnost, že třetí osoba užívá ochrannou známku, jejímž majitelem není, s cílem označit účel svého výrobku, že tento výrobek představuje tak, jako by měl stejnou kvalitu nebo rovnocenné vlastnosti jako výrobek opatřený uvedenou ochrannou známkou. Takové představení závisí na skutečnostech projednávaného případu a je úkolem předkládajícího soudu, aby jeho případnou existenci posoudil v závislosti na okolnostech věci v původním řízení.
48 Mimoto, možnost představení výrobku prodávaného třetí osobou tak, že je stejné kvality nebo že má rovnocenné vlastnosti jako výrobek ochranné známky, kterou užívá, představuje skutečnost, kterou musí předkládající soud vzít v úvahu při ověřování, zda toto užití je v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.
49 S ohledem na předcházející úvahy je třeba odpovědět na čtvrtou otázku, že podmínka „poctivých zvyklostí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104 v podstatě představuje výraz povinnosti loajality vůči oprávněným zájmům majitele ochranné známky.
Užívání ochranné známky není v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě zejména pokud:
– je činěno takovým způsobem, že může vzbuzovat domněnku, že mezi třetí osobou a majitelem ochranné známky existuje obchodní propojení;
– ovlivňuje hodnotu ochranné známky tím, že protiprávně těží z její rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména;
– způsobuje oslabení důvěry nebo hanobení uvedené ochranné známky,
– nebo pokud třetí osoba představuje svůj výrobek jako napodobeninu nebo reprodukci výrobku opatřeného ochrannou známkou, jejímž majitelem není.
Skutečnost, že třetí osoba užívá ochrannou známku, jejímž majitelem není, s cílem označit účel výrobku, který prodává, nutně neznamená, že tento výrobek představuje tak, jako by měl stejnou kvalitu nebo rovnocenné vlastnosti jako výrobek opatřený uvedenou ochrannou známkou. Takové představení závisí na skutečnostech projednávaného případu a je úkolem předkládajícího soudu, aby posoudil jeho případnou existenci v závislosti na okolnostech věci v původním řízení.
Možnost představení výrobku prodávaného třetí osobou tak, že je stejné kvality nebo že má rovnocenné vlastnosti jako výrobek ochranné známky, kterou užívá, představuje skutečnost, kterou musí předkládající soud vzít v úvahu při ověřování, zda toto užívání je v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.
K páté otázce
50 Svou pátou otázkou se předkládající soud táže, zda se ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104 o nemožnosti majitele ochranné známky zakázat třetí osobě užívání této ochranné známky použije v případě, kdy třetí osoba neprodává pouze náhradní díly nebo příslušenství, ale také samotný výrobek, se kterým jsou tyto náhradní díly nebo příslušenství užívány.
51 Je třeba uvést, jak uplatnila ve svých vyjádřeních finská vláda i vláda Spojeného království, že žádné ustanovení uvedené směrnice nevylučuje, že se třetí osoba v takovém případě může odvolat na čl. 6 odst. 1 písm. c). Nicméně užívání ochranné známky touto třetí osobou musí být nezbytné pro označení účelu výrobku prodávaného touto osobou a musí být v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.
52 Otázka, zda užití ochranné známky třetí osobou za okolností výše popsaných je nezbytné pro označení účelu výrobku prodávaného touto osobou a zda je v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě, je skutkovou otázkou, jejíž posouzení v závislosti na okolnostech vlastních jednotlivému případu je věcí vnitrostátního soudu.
53 S ohledem na předcházející úvahy je třeba odpovědět na pátou otázku, že v případě, že třetí osoba, která užívá ochrannou známku, jejímž majitelem není, neprodává pouze náhradní díly nebo příslušenství, ale také samotný výrobek, se kterým jsou tyto náhradní díly nebo příslušenství užívány, náleží takové užívání do působnosti čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104, pokud je nezbytné pro označení účelu výrobku prodávaného touto osobou a pokud je v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.
K nákladům řízení
54 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
1) Oprávněnost užití ochranné známky podle čl. 6 odst. 1 písm. c) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, je závislá na zjištění, zda je toto užití nezbytné pro označení účelu výrobku.
Užití ochranné známky třetí osobou, která není jejím majitelem, je pro označení účelu výrobku prodávaného touto třetí osobou nezbytné, pokud představuje v praxi jediný prostředek, jak veřejnosti srozumitelnou a úplnou informaci o tomto účelu poskytnout, s cílem zachovat systém nenarušené soutěže na trhu tohoto výrobku.
Úkolem předkládajícího soudu je ověřit, zda je ve věci v původním řízení takové užití nezbytné, s ohledem na druh veřejnosti, které je výrobek prodávaný dotčenou třetí osobou určen.
Článek 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104 nečiní při posuzování oprávněnosti užívání ochranné známky žádný rozdíl mezi možnými účely výrobků a kritéria pro posouzení oprávněnosti užívání ochranné známky, zejména co se týče příslušenství nebo náhradních dílů, nejsou tedy odlišná od těch, která se použijí na jiné kategorie možných účelů výrobků.
2) Podmínka „poctivých zvyklostí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104 v podstatě představuje výraz povinnosti loajality vůči oprávněným zájmům majitele ochranné známky.
Užívání ochranné známky není v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě, zejména pokud:
– je činěno takovým způsobem, že může vzbuzovat domněnku, že mezi třetí osobou a majitelem ochranné známky existuje obchodní propojení;
– ovlivňuje hodnotu ochranné známky tím, že protiprávně těží z její rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména;
– způsobuje oslabení důvěry nebo hanobení uvedené ochranné známky,
– nebo pokud třetí osoba představuje svůj výrobek jako napodobeninu nebo reprodukci výrobku opatřeného ochrannou známkou, jejímž majitelem není.
Skutečnost, že třetí osoba užívá ochrannou známku, jejímž majitelem není, s cílem označit účel výrobku, který prodává, nutně neznamená, že tento výrobek představuje tak, jako by měl stejnou kvalitu nebo rovnocenné vlastnosti jako výrobek opatřený uvedenou ochrannou známkou. Takové představení závisí na skutečnostech projednávaného případu a je úkolem předkládajícího soudu, aby posoudil jeho případnou existenci v závislosti na okolnostech věci v původním řízení.
Možnost představení výrobku prodávaného třetí osobou tak, že je stejné kvality nebo že má rovnocenné vlastnosti jako výrobek ochranné známky, kterou užívá, představuje skutečnost, kterou musí předkládající soud vzít v úvahu při ověřování, zda toto užívání je v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.
3) V případě, že třetí osoba, která užívá ochrannou známku, jejímž majitelem není, neprodává pouze náhradní díly nebo příslušenství, ale také samotný výrobek, se kterým jsou tyto náhradní díly nebo příslušenství užívány, náleží takové užívání do působnosti čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104, pokud je nezbytné pro označení účelu výrobku prodávaného touto osobou a pokud je v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.
Podpisy.