ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)
13. prosince 2007
Věc F-73/06
Kris Van Neyghem
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Otevřené výběrové řízení – Hodnocení písemné zkoušky – Lhůta pro podání stížnosti – Přípustnost – Povinnost uvést odůvodnění“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 EA, kterou se K. V. Neyghem v zásadě domáhá, aby bylo jednak zrušeno rozhodnutí výběrové komise pro otevřené výběrové řízení EPSO/A/19/04 ze dne 1. června 2005 o jeho nepřipuštění k ústní zkoušce uvedeného výběrového řízení, a jednak aby mu byla Komisí nahrazena škoda za majetkovou a morální újmu, kterou údajně utrpěl.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Rozhodnutí výběrové komise – Předcházející administrativní stížnost – Nepovinnost – Podání – Důsledky
(Služební řád úředníků, články 90 a 91)
2. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Rozhodnutí přijaté po přezkoumání dřívějšího rozhodnutí
(Služební řád úředníků, čl. 90 druhý pododstavec a čl. 91 odst. 1)
3. Úředníci – Žaloba – Předcházející administrativní stížnost – Datum podání
(Služební řád úředníků, čl. 90 druhý pododstavec; nařízení Rady č. 1182/71, čl. 3 odst. 4)
4. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Odmítnutí přihlášky – Povinnost uvést odůvodnění
(Článek 253 ES; služební řád úředníků, čl. 25 druhý pododstavec; příloha III, článek 6)
5. Úředníci – Výběrové řízení – Hodnocení způsobilosti kandidátů – Posuzovací pravomoc výběrové komise
(Služební řád úředníků, příloha III)
1. Rozhodnutí výběrové komise může být přímo napadeno před soudem Společenství, aniž by bylo třeba předtím podat stížnost ve smyslu článku 90 služebního řádu.
Pokud se nicméně zúčastněná osoba namísto přímého předložení věci soudu Společenství dovolává ustanovení služebního řádu s cílem obrátit se formou administrativní stížnosti na orgán oprávněný ke jmenování, bude přípustnost žaloby podané později záviset na tom, zda zúčastněná osoba dodrží veškerá procesní omezení, která jsou spojena s řízením, v němž je nejprve podávána stížnost.
(viz body 36 a 37)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek ze dne 7. května 1986, Rihoux a další v. Komise, 52/85, Recueil, s. 1555, bod 9
Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 23. ledna 2002, Gonçalves v. Parlament, T‑386/00, Recueil FP, s. I‑A‑13 a II‑55, bod 35; a ze dne 21. října 2004, Schumann v. Komise, T‑49/03, Sb. VS s. I‑A‑301 a II‑1371, bod 25
2. Žádá-li kandidát, jehož žádost o připuštění do výběrového řízení Společenství byla zamítnuta, o přezkum tohoto rozhodnutí na základě konkrétního ustanovení, kterým je administrativa vázána, je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení ve smyslu čl. 90 druhého pododstavce nebo popřípadě čl. 91 odst. 1 služebního řádu právě rozhodnutí přijaté výběrovou komisí po předchozím přezkumu. Od tohoto rozhodnutím přijatého po přezkumu rovněž počíná běžet lhůta pro podání stížnosti nebo žaloby, aniž by bylo namístě ověřovat, zda může být uvedené rozhodnutí za takové situace případně považováno za čistě potvrzující akt.
(viz bod 39)
Odkazy:
Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Gonçalves v. Parlament, bod 39; rozsudek ze dne 7. června 2005, Cavallaro v. Komise, T‑375/02, Sb. VS s. I‑A‑151 a II‑673, bod 58; a ze dne 31. ledna 2006, Giulietti v. Komise, T‑293/03, Sb. VS s. I‑A‑2‑5 a II‑A‑2‑19, bod 28
3. Pokud jde o určení data podání předcházející administrativní stížnosti, čl. 90 druhý pododstavec služebního řádu musí být vykládán tak, že stížnost je „podána“ nikoli tehdy, když je odeslaná orgánu, ale tehdy, kdy je tomuto orgánu doručena.
Tříměsíční lhůta stanovená tímto ustanovením uplyne dnem, který se ve třetím měsíci lhůty svým číslem shoduje se dnem, kdy nastala událost nebo byl proveden úkon, od kterých se tato lhůta počítá. Podle čl. 3 odst. 4 nařízení č. 1182/71, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny, pokud tato lhůta uplyne například v sobotu, skončí tato lhůta uplynutím poslední hodiny následujícího pracovního dne.
(viz body 43, 45, 47 a 48)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudky ze dne 26.listopadu 1981, Michel v. Parlament, 195/80, Recueil, s. 2861, body 8 a 13; a ze dne 15. ledna 1987, Misset v. Rada, 152/85, Recueil, s. 223, body 8 a 9
Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 25. září 1991, Lacroix v. Komise, T‑54/90, Recueil, s. II‑749, body 28 a 29; ze dne 26. září 1996, Maurissen v. Účetní dvůr, T‑192/94, Recueil FP, s. I‑A‑425 a II‑1229, bod 28; ze dne 13. března 1998, Lonuzzo-Murgante v. Parlament, T‑247/97, Recueil FP, s. I‑A‑119 a II‑317, bod 38; a ze dne 30. května 2002, Onidi v. Komise, T‑197/00, Recueil FP, s. I‑A‑69 a II‑325, bod 47
Soud pro veřejnou službu: rozsudky ze dne 15. května 2006, Schmit v. Komise, F‑3/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑9 a II‑A‑1‑33, bod 28, Sb. VS s. I-A-1-0000 a II-A-1-0000 a ze dne 24. května 2007, Lofaro v. Komise, F‑27/06 a F‑75/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 31 a 32, jež je předmětem probíhajícího řízení o kasačním opravném prostředku před Soudem prvního stupně
4. Z článku 253 ES a čl. 25 druhého pododstavce služebního řádu vyplývá, že každé individuální rozhodnutí, které je přijato na základě služebního řádu a které nepříznivě zasahuje do právního postavení osoby, musí být odůvodněno. Účelem povinnosti odůvodnit rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení osoby je jednak poskytnout dotčené osobě údaje potřebné pro posouzení, zda rozhodnutí je, či není opodstatněné, a jednak umožnit soudní přezkum.
Pokud jde o rozhodnutí přijatá výběrovou komisí, musí být tato povinnost v souladu s dodržením tajnosti jednání výběrové komise podle článku 6 přílohy III služebního řádu, která byla zavedena s cílem zaručit nezávislost výběrových komisí a objektivitu jejich jednání tím, že budou chráněny před jakýmikoli vnějšími zásahy či tlaky ze strany samotné administrativy Společenství, kandidátů nebo třetích osob. Dodržování tajnosti tak brání tomu, aby byly sdělovány postoje jednotlivých členů výběrových komisí, jakož i veškeré skutečnosti související s osobním hodnocením nebo srovnáváním kandidátů.
Posouzení srovnávací povahy, která výběrová komise provádí, se tedy projeví ve známkách, které tato komise kandidátům uděluje a které jsou výrazem hodnotových soudů ohledně každého z kandidátů. S ohledem na tuto tajnost představuje sdělení získaných známek v jednotlivých zkouškách dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise. Takové odůvodnění neporušuje práva uchazečů. Umožňuje jim zjistit, jak byly posouzeny jejich výkony, popřípadě ověřit, že skutečně neobdrželi počet bodů požadovaný v oznámení o výběrovém řízení pro připuštění k některým nebo všem zkouškám.
(viz body 70 a 74 až 77)
Odkazy:
Soudní dvůr: výše uvedený rozsudek Michel v. Parlament, bod 22; rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, Recueil, s. I‑3423, body 23 a 24
Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 23. ledna 2003, Angioli v. Komise, T‑53/00, Recueil FP, s. I‑A‑13 a II‑73, bod 67; ze dne 27. března 2003, Martínez Páramo a další v. Komise, T‑33/00, Recueil FP, s. I‑A‑105 a II‑541, body 43 a 44, a ze dne 19. února 2004, Konstantopoulou v. Soudní dvůr, T‑19/03, Recueil FP, s. I‑A‑25 a II‑107, body 27 a 31 až 33
5. Posouzení, která provádí výběrová komise při hodnocení znalostí a schopností kandidátů, jakož i rozhodnutí, jimiž konstatuje neúspěch kandidáta při zkoušce, jsou výrazem hodnotového soudu. Spadají tedy do široké posuzovací pravomoci, kterou výběrová komise disponuje, jež však nemohou uniknout přezkumu soudem Společenství v případě zjevného pochybení. Výběrová komise tedy není povinna upřesnit, které z odpovědí kandidáta byly hodnoceny jako nedostačující, ani vysvětlit, proč byly tyto odpovědi hodnoceny jako nedostačující.
(viz body 78 a 86)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek ze dne 16. června 1987, Kolivas v. Komise, 40/86, Recueil, s. 2643, bod 11
Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 11. února 1999, Jiménez v. OHIM, T‑200/97, Recueil FP,
s. I‑A‑19 a II‑73, bod
40; výše uvedený rozsudek Konstantopoulou v. Soudní dvůr, bod
34,
a rozsudek ze dne 5. dubna 2005, Christensen v. Komise, T‑336/02, Sb. VS
s. I‑A‑75 a II‑341, bod
25