Věc C‑207/16

Řízení zahájené Ministerio Fiscal

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Audiencia Provincial de Tarragona (odvolací soud provincie Tarragona, Španělsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Elektronické komunikace – Zpracování osobních údajů – Směrnice 2002/58/ES – Články 1 a 3 – Působnost – Důvěrnost elektronických komunikací – Ochrana – Článek 5 a čl. 15 odst. 1 – Listina základních práv Evropské unie – Články 7 a 8 – Údaje zpracovávané v souvislosti s poskytováním služeb elektronických komunikací – Přístup vnitrostátních orgánů k údajům pro účely vyšetřování – Míra závažnosti trestného činu odůvodňující zpřístupnění údajů“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 2. října 2018

1.        Sbližování právních předpisů – Oblast telekomunikací – Zpracování osobních údajů a ochrana soukromí v odvětví elektronických komunikací – Směrnice 2002/58 – Působnost – Žádost o zpřístupnění údajů uchovávaných poskytovateli služeb elektronických komunikací podaná orgánem veřejné moci v rámci trestního řízení – Zahrnutí

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58, ve znění směrnice 2009/136, čl. 1 odst. 1 a článek 3 a čl. 2 odst. 1 a 2 písm. b)]

2.        Sbližování právních předpisů – Oblast telekomunikací – Zpracování osobních údajů a ochrana soukromí v odvětví elektronických komunikací – Směrnice 2002/58 – Možnost členských států omezit rozsah určitých práv a povinností – Restriktivní výklad – Cíle, které mohou odůvodnit přijetí omezení – Taxativní povaha

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58, ve znění směrnice 2009/136, čl. 15 odst. 1)

3.        Sbližování právních předpisů – Oblast telekomunikací – Zpracování osobních údajů a ochrana soukromí v odvětví elektronických komunikací – Směrnice 2002/58 – Možnost členských států omezit rozsah určitých práv a povinností – Přístup veřejných orgánů k údajům za účelem identifikace držitele karty SIM aktivované z odcizeného mobilního telefonu – Zásah do práva na respektování soukromého života a práva na ochranu osobních údajů – Nezávažný zásah – Odůvodnění za účelem prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů

(Listina základních práv Evropské unie, článek 8; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58, ve znění nařízení č. 2009/136, čl. 15 odst. 1)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 32, 38–42)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 52)

3.      Článek 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009 musí být ve světle článků 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie vykládán v tom smyslu, že zpřístupnění takových údajů, jako je jméno, příjmení a případně adresa držitelů SIM karet aktivovaných v odcizeném mobilním telefonu za účelem jejich identifikace, orgánům veřejné moci nezasahuje do základních práv těchto držitelů zakotvených v těchto článcích Listiny základních práv natolik závažným způsobem, že by přístup k nim měl být v oblasti prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů omezen na boj proti závažné trestné činnosti.

V tomto ohledu žádost dotčená ve věci v původním řízení, kterou se kriminální policie pro účely trestního vyšetřování domáhá zpřístupnění osobních údajů uchovávaných poskytovateli služeb elektronických komunikací, slouží pouze k identifikaci držitelů karet SIM aktivovaných během dvanácti dnů prostřednictvím kódu IMEI odcizeného mobilního telefonu. Jak bylo uvedeno v bodě 40 tohoto rozsudku, tato žádost se týká pouze telefonních čísel odpovídajících těmto SIM kartám a údajů o totožnosti držitelů uvedených karet, jako je jejich jméno, příjmení a případně adresa. Tyto údaje se naopak netýkají, jak potvrdila španělská vláda i státní zastupitelství na jednání, komunikace uskutečněné s pomocí odcizeného mobilního telefonu ani jeho lokalizace. Bez křížové kontroly údajů o komunikaci vedené z uvedených karet SIM a bez lokalizačních údajů nelze z těchto údajů zjistit datum, čas, dobu trvání ani adresáty komunikace uskutečněné prostřednictvím dotčené SIM karty či dotčených SIM karet, ani místo, kde se tato komunikace uskutečnila, či její četnost s určitými osobami v určitém období. Z uvedených údajů tedy nelze vyvodit přesné závěry o soukromí osob, o jejichž údaje se jedná. Za těchto podmínek nelze poskytnutí přístupu pouze k údajům dotčeným v žádosti ve věci v původním řízení kvalifikovat jako „závažný“ zásah do základních práv osob, o jejichž údaje se jedná.

Jak vyplývá z bodů 53 až 57 tohoto rozsudku, zásah daný zpřístupněním takových údajů lze tedy odůvodnit cílem spočívajícím v prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání „trestných činů“ obecně, který zmiňuje čl. 15 odst. 1 první věta směrnice 2002/58, a není nutné, aby tyto trestné činy byly kvalifikovány jako „závažné“.

(viz body 59–63 a výrok)