Language of document :

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Općinski sud u Zadru (Chorvatsko) dne 2. dubna 2019 – R. D., A. D. v. Raiffeisenbank St. Stefan-Jagerberg-Wolfsberg eGen

(Věc C-277/19)

Jednací jazyk: chorvatština

Předkládající soud

Općinski sud u Zadru

Účastníci původního řízení

Žalobci: R. D., A. D.

Žalovaná: Raiffeisenbank St. Stefan-Jagerberg-Wolfsberg eGen

Předběžné otázky

Jaký rozsah a meze ochrany spotřebitelů stanovují směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU1 ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU2 ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010?

Vzhledem k tomu, že žalovaná zpochybňuje jejich postavení spotřebitelů, jsou žalobci spotřebiteli ve smyslu ustanovení směrnice [2011/83] a směrnice [2014/17]?

Je ustanovení vnitrostátního práva čl. 3 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru v rozporu s ustanoveními článku 4 směrnice [2014/17] a článku 3 směrnice 2008/48/ES3 , jakož i dalšími cíli uvedenými v odůvodnění směrnice 2014/17/EU, k nimž patří i ochrana spotřebitelů, v rozsahu, v němž omezuje horní hranici ochrany spotřebitelů na určitou výši, a sice na 1 000 000,00 kun?

Je třeba vykládat čl. 5 odst. 1 [2014/17/EU] v tom smyslu, že situace, v níž byla žalovaná družstevní bankou registrovanou v Rakouské republice, a neměla povolení Chorvatské národní banky k poskytování úvěrů v letech 2007 a 2008, zvláštní povolení Ministerstva financí podle článku 22 ZPP, ani registrovaného zástupce či pobočku v CHR, je důvodem k prohlášení neplatnosti úvěrové smlouvy a je porušením ustanovení směrnice, jelikož tímto způsobem jsou (případně) přímo ohrožena práva spotřebitelů, kteří jsou fyzickými osobami, na území CHR, v rozsahu, v němž žalovaná nepodléhá žádnému dohledu, který byl zákonem stanoven s cílem ochrany spotřebitelů a stanovení jednotných pravidel a kritérií pro poskytování spotřebitelských úvěrů v případě hypotečních úvěrů, jak je uvedeno v odůvodnění směrnice [2014/17/EU]?

Lze mít v projednávaném případě za to, že došlo k porušení článků 18, 19 a 20 směrnice 2014/17/EU vzhledem k tomu, že zásady dobré víry a loajality jsou právní normou, a konkrétně, že došlo k porušení výše uvedené směrnice při uzavírání úvěrových smluv, jelikož úvěr byl poskytnut s úrokovou sazbou 9,4 %, zatímco domácím spotřebitelům rakouské státní příslušnosti poskytuje žalovaná úrokovou sazbu 4 % - § 1000 ABGB (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, Rakouský občanský zákoník), a navíc se jedná o pohyblivou úrokovou sazbu, takže žalovaná jako úvěrová instituce jí jednostranně mění, a úvěry poskytuje jen na základě hypotéky?

Lze mít za to, že došlo k porušení ustanovení směrnice 2014/17/EU ve spojení se směrnicemi 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízením (EU) č. 1093/2010 vzhledem k tomu, že ustanovení vnitrostátního práva článku 2 a čl. 5 odst. 1 bodu 2 zákona o úvěrových institucích umožňují žalované jako úvěrové instituci založené podle rakouského práva poskytovat spotřebitelské úvěry chorvatským občanům na území CHR bez povolení nebo dohledu ze strany vnitrostátních orgánů, a lze mít za to, že v tomto případě uvedená vnitrostátní ustanovení neposkytují fyzickým osobám jakožto spotřebitelům přiměřenou ochranu stanovenou v článku 5 směrnice 2014/17/EU a že žalovaná nejednala v souladu se zásadou dobré víry upravenou v článku 4 ZOO, což má za následek neplatnost úvěrové smlouvy?

Došlo při uzavírání úvěrové smlouvy k formální vadě a v původním řízení k porušení ustanovení článků 13, 14 a 16 směrnice 2014/17/EU, tím, že článek A smlouvy o jednorázovém splavení úvěru - strana 2 - stanoví: „Roční procentní sazba je 9,4 %. Pokud jde o roční proměnlivou úrokovou sazbu v případě zpoždění při vrácení platby, viz sazebník“?

    Lze mít za to, že v takové situace, jako je situace ve věci v původním řízení, došlo k porušení ustanovení článků 13, 14 a 16 směrnice 2014/17/EU vzhledem k tomu, že sporné smlouvy byly adhézními smlouvami, a sice vzorovými smlouvami, které byly sepsány na formulářích, jež žalovaná předem vypracovala, byly vytištěny v němčině a nebyly úplně přeloženy do mateřského jazyka žalobců, a uzavření smluv předcházela reklama prostřednictvím sítě zprostředkovatelů žalované (družstva) v CHR, kteří stejně jako žalovaná neměli v souladu s chorvatskými právními předpisy povolení Chorvatské národní banky k uskutečňování úvěrových operací ani povolení ministerstva financí k poskytování spotřebitelských úvěrů na území CHR?

Lze mít za to, že v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, došlo k porušení ustanovení směrnice 2014/17/EU ve spojení se směrnicemi 2008/48/ES a 2013/36/EU4 a nařízením (EU) č. 1093/20105 vzhledem k tomu, že ustanovení vnitrostátního práva článku 2 odst. 1, 2 a 3 a čl. 5 odst. 1 bodů 1 a 2 zákona o úvěrových institucích umožňují žalované jako úvěrové instituci založené podle rakouského práva poskytovat spotřebitelské úvěry chorvatským občanům na území CHR bez povolení chorvatského vnitrostátního orgánu pro dohled, a lze mít za to, že v tomto případě uvedená vnitrostátní ustanovení neposkytují fyzickým osobám jakožto spotřebitelům přiměřenou ochranu stanovenou v článku 5 směrnice 2014/17/EU a že žalovaná nejednala v souladu se zásadou dobré víry upravenou v článku 4 ZOO, což má za následek neplatnost úvěrové smlouvy?

Způsobila neexistence vhodných prováděcích pravidel v chorvatském právním řádu v době uzavírání úvěrových smluv v roce 2007 a 2008, která by podrobně upravovala možnost a podmínky zadlužování chorvatských občanů v zahraničí, značnou nerovnováhu v postavení dlužníků a bank, přičemž toto právní vakuum vedlo k chybějící právní ochraně dlužníků, což bylo v rozporu s ustanoveními směrnice 2014/17/EU ze dne 4. února 2014, a konkrétně článkem 13 této směrnice?

____________

1 Úř. věst. 2011, L 304, s. 64.

2 Úř. věst. 2014, L 60, s. 34.

3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. 2008, L 133, s. 66).

4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. 2013, L 176, s. 338).

5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. 2010, L 331, s. 12).