Language of document : ECLI:EU:F:2008:150

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)

27. listopadu 2008

Věc F-35/07

Bettina Klug

v.

Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMEA)

„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Neobnovení smlouvy na dobu určitou – Nepříznivá hodnotící zpráva – Psychické obtěžování“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se B. Klug domáhá, aby Evropské agentuře pro léčivé přípravky byla uložena povinnost prodloužit pracovní smlouvu uzavřenou dne 7. února 2002, která na dobu pěti let nabyla účinnosti dne 1. července 2002, povinnost zaplatit žalobkyni náhradu ve výši 200 000 eur za utrpěnou morální újmu, a aby byla zrušena její hodnotící zpráva za období od 31. prosince 2004 do 31. prosince 2006 a vypracována nová zpráva na základě rozhodnutí vydaného Soudem.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí, které připomíná datum, kdy končí smlouva dočasného zaměstnance a které je nutno vykládat jako rozhodnutí o neobnovení smlouvy

(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2)

2.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Obnovení smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc správního útvaru

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 47)

3.      Úředníci – Povinnost správy poskytnout pomoc – Rozsah – Povinnost správy přezkoumat stížnosti týkající se psychického obtěžování a informovat stěžovatele o dalším postupu vyřizování jeho stížnosti

(Služební řád úředníků, článek 24 a čl. 90 odst. 1; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 11)

1.      Rozhodnutí správy, které tím, že dočasnému zaměstnanci připomíná datum, kdy končí jeho pracovní smlouva, přestože může být prodloužena, může být dotyčným pochopeno pouze jako odmítnutí prodloužit uvedenou smlouvu, je aktem nepříznivě zasahujícím do jeho právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Takovéto rozhodnutí, jehož důsledkem je, že pracovní poměr dočasného zaměstnance s orgánem Společenství nebude zachován, je ze své povahy aktem, který se přímo a bezprostředně dotýká zájmů tohoto zaměstnance tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení.

(viz bod 43)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 15. října 2008, Potamianos v. Komise, T‑160/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑0000 a II‑A‑2‑0000, bod 23

Soud pro veřejnou službu: 28. června 2007, Bianchi v. ETF, F‑38/06, Sb. VS s. I‑A-1-0000 a II‑A‑1‑0000, body 92 až 94

2.      Výpověď smlouvy dočasného zaměstnance na dobu neurčitou v souladu s článkem 47 pracovního řádu ostatních zaměstnanců a při dodržení výpovědní doby stanovené ve smlouvě, jakož i předčasné rozvázání smlouvy dočasného zaměstnance uzavřené na dobu určitou podléhá široké posuzovací pravomoci příslušného orgánu, přičemž přezkum soudu Společenství tak musí být nezávisle na přezkumu dodržení povinnosti uvést odůvodnění omezen na ověření toho, zda nedošlo ke zjevnému pochybení nebo ke zneužití pravomoci. Toto platí tím spíše, pokud se nejedná o předčasné rozvázání, ale o neobnovení smlouvy dočasného zaměstnance uzavřené na dobu určitou, neboť u obnovení smlouvy se jedná o pouhou možnost, která podléhá podmínce, že obnovení je v souladu se zájmem služby.

V tomto ohledu je příslušný orgán při rozhodování o postavení zaměstnance povinen zohlednit všechny skutečnosti, které by mohly ovlivnit jeho rozhodnutí, zejména zájem dotyčného zaměstnance. To totiž vyplývá z povinnosti správního orgánu jednat s náležitou péčí, která odráží rovnováhu mezi vzájemnými právy a povinnostmi, kterou služební řád a obdobně i pracovní řád ostatních zaměstnanců vytvořily mezi orgánem veřejné správy a jeho zaměstnanci. Nicméně zohlednění osobního zájmu dotyčného zaměstnance nemůže jít až tak daleko, aby bylo příslušnému orgánu zakázáno neobnovit smlouvu uzavřenou na dobu určitou, jestliže si to vyžaduje zájem služby, i když s tím tento zaměstnanec nesouhlasí.

V důsledku toho se přezkum soudu Společenství musí omezit na ověření neexistence zjevně nesprávného posouzení zájmu služby, který mohl odůvodnit neobnovení pracovní smlouvy dočasného zaměstnance, zneužití pravomoci, jakož i porušení povinnosti jednat s náležitou péčí, které podléhá orgán Společenství, pokud má rozhodnout o prodloužení smlouvy, kterou uzavřel s některým ze svých zaměstnanců.

(viz body 65 až 68 a 79)

Odkazy:

Soudní dvůr: 26. února 1981, De Briey v. Komise, 25/80, Recueil, s. 637, bod 7; 29. června 1994, Klinke v. Soudní dvůr, C‑298/93 P, Recueil, s. I‑3009, bod 38

Soud prvního stupně: 28. ledna 1992, Speybrouck v. Parlament, T‑45/90, Recueil, s. II‑33, body 97 a 98; 17. března 1994, Hoyer v. Komise, T‑51/91, Recueil FP s. I‑A‑103 a II‑341, bod 36; 18. dubna 1996, Kyrpitsis v. CES, T‑13/95, Recueil FP s. I‑A‑167 a II‑503, bod 52; 14. července 1997, B v. Parlament, T‑123/95, Recueil FP s. I‑A‑245 a II‑697, bod 70; 12. prosince 2000, Dejaiffe v. OHIM, T‑223/99, Recueil FP s. I‑A‑277 a II‑1267, body 51 a 53; 6. února 2003, Pyres v. Komise, T‑7/01, Recueil FP s. I‑A‑37 a II‑239, body 50, 51 a 64; 1. března 2005, Mausolf v. Europol, T‑258/03, Sb. VS s. I‑A‑45 a II‑189, bod 49

3.      Povinnost pomoci stanovená v článku 24 služebního řádu, která se na základě odkazu uvedeného v článku 11 pracovního řádu ostatních zaměstnanců vztahuje i na dočasné zaměstnance, zahrnuje zejména povinnost správy vážně, rychle a ve vší důvěrnosti přezkoumat stížnosti týkající se psychického obtěžování a informovat stěžovatele o dalším postupu vyřizování jeho stížnosti.

Za tímto účelem stačí, aby úředník nebo zaměstnanec, který po svém orgánu požaduje ochranu, podal na základě článku 24 služebního řádu žádost podle čl. 90 odst. 1 téhož služebního řádu, která obsahuje alespoň neúplný důkaz o existenci útoků, o kterých tvrdí, že je jejich předmětem. V případě existence takových skutečností je věcí dotčeného orgánu přijmout vhodná opatření, zejména tak, že ve spolupráci se stěžovatelem provede šetření za účelem prokázání skutkového základu stížnosti.

(viz body 73, 74 a 76)

Odkazy:

Soudní dvůr: 14. června 1979, V. v. Komise, 18/78, Recueil, s. 2093, bod 15; 26. ledna 1989, Koutchoumoff v. Komise, 224/87, Recueil, s. 99, body 15 a 16

Soud prvního stupně: 21. dubna 1993, Tallarico v. Parlament, T‑5/92, Recueil, s. II‑477, body 30 a 31