ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhého senátu)
29. dubna 2015
Spojené věci F‑159/12 a F‑161/12
CJ
v.
Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC)
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Smlouva na dobu určitou – Výpověď – Ztráta důvěry – Právo být vyslechnut – Porušení“
Předmět: Žaloby podané na základě článku 270 SFEU, kterými se CJ domáhá zaprvé zrušení rozhodnutí ředitele Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) ze dne 24. února 2012 o výpovědi jeho smlouvy smluvního zaměstnance, jakož i náhrady majetkové újmy, která mu vznikla v důsledku tohoto rozhodnutí, a zadruhé náhrady údajně vzniklé nemajetkové újmy.
Rozhodnutí: Rozhodnutí ředitele Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí ze dne 24. února 2012 o výpovědi pracovní smlouvy se smluvním zaměstnancem CJ se zrušuje. Žaloba ve věci F‑159/12 se ve zbývající části zamítá. Žaloba ve věci F‑161/12 se zamítá. Ve věci F‑159/12 každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení. Ve věci F‑161/12 CJ ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí. Ve věci F‑159/12 se CJ ukládá povinnost, aby Soudu pro veřejnou službu zaplatil částku ve výši 2 000 eur jako částečnou náhradu nákladů, kterým bylo možno předejít a které tento soud musel vynaložit.
Shrnutí
1. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Popis uplatňovaných žalobních důvodů – Dodatečné žalobní důvody uvedené výlučně v přílohách – Nepřípustnost
[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 50 odst. 1 písm. e)]
2. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Předčasné vypovězení smlouvy na dobu určitou s výpovědní dobou – Posuzovací pravomoc administrativy – Povinnost zahájit disciplinární řízení – Neexistence
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písm. b) a čl. 49 odst. 1]
3. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Předčasné vypovězení smlouvy na dobu určitou s výpovědní dobou – Právo být vyslechnut – Rozsah – Výpověď bez upozornění dotčené osoby – Porušení – Důsledky
[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a); pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písm. b) bod ii)]
4. Úředníci – Zásady – Právo na presumpci neviny – Rozsah
5. Úředníci – Disciplinární režim – Vyšetřování předcházející zahájení disciplinárního řízení – Posuzovací pravomoc administrativy – Rozsah
(Služební řád, příloha IX)
6. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Předčasné vypovězení smlouvy na dobu určitou s výpovědní dobou – Odůvodnění vycházející ze ztráty důvěry – Soudní přezkum – Meze
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písm. b) bod ii)]
7. Žaloby úředníků – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného protiprávního aktu – Odpovídající náhrada nemajetkové újmy – Meze
(Služební řád, článek 91)
1. Podle čl. 50 odst. 1 písm. e) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí žalobce v žalobě uvést přesné žalobní důvody, ohledně nichž má Tribunál rozhodnout, a alespoň stručně uvést právní a skutkové okolnosti, na kterých se tyto žalobní důvody zakládají.
I když lze v tomto ohledu žalobu podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, přílohy mají čistě důkazní a instrumentální funkci a nemohou tedy sloužit k rozvinutí žalobního důvodu stručně popsaného v žalobě uvedením výtek nebo argumentů, které v ní nebyly uvedeny.
Výtky uvedené výlučně v příloze žaloby tak jsou nepřípustné.
(viz body 76 a 77)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Giannini v. Komise, F‑49/08, EU:F:2009:76, bod 86
2. Vzhledem k široké posuzovací pravomoci, které požívá orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv, nemá tento orgán v případě provinění, které může odůvodňovat propuštění dočasného nebo smluvního zaměstnance, povinnost zahájit disciplinární řízení vůči této osobě spíše než využít možnosti jednostranného ukončení smlouvy podle čl. 47 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců.
Pouze v případě, že orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv hodlá propustit dočasného či smluvního zaměstnance bez výpovědní doby, pokud závažným způsobem poruší své povinnosti, je třeba zahájit, jak stanoví čl. 49 odst. 1 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, disciplinární řízení upravené v příloze IX služebního řádu a použitelné analogicky na dočasné a smluvní zaměstnance.
(viz bod 81)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: rozsudek Longinidis v. Cedefop, T‑283/08 P, EU:T:2011:338, bod 100
Soud pro veřejnou službu: rozsudky Gomes Moreira v. ECDC, F‑80/11, EU:F:2013:159, bod 49, a CT v. EACEA, F‑36/13, EU:F:2013:190, bod 54
3. Podle čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie má každý právo být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout. Právo být vyslechnut musí být kromě toho respektováno i v případě, že použitelná právní úprava takovou formalitu výslovně nestanoví.
Rozhodnutí o výpovědi pracovní smlouvy smluvního zaměstnance na dobu určitou s výpovědní dobou na základě čl. 47 písm. b) bodu ii) pracovního řádu ostatních zaměstnanců je individuální opatření, které se dotyčného zaměstnance nepříznivě dotýká, takže tento zaměstnanec má právo být vyslechnut před přijetím takového rozhodnutí, ačkoli uvedený článek toto právo výslovně nestanoví.
K porušení práva být vyslechnut dojde, pokud dotyčný neměl možnost vyjádřit se k důsledkům, které orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv hodlá vyvodit z jeho chování, a konkrétně k tomu, že hodlá předčasně vypovědět jeho pracovní smlouvu.
Aby však porušení práva být vyslechnut mohlo vést ke zrušení rozhodnutí o vypovězení pracovní smlouvy, je ještě nezbytné, aby řízení při neexistenci tohoto pochybení mohlo vést k jinému výsledku.
V tomto ohledu je rozhodnutí vypovědět předčasně smlouvu smluvního zaměstnance, byť odůvodněné, natolik závažným aktem pro dotčený orgán či agenturu, která jej řádně vybrala a přijala ve značně konkurenčním výběrovém řízení, i pro zaměstnance, který se náhle octne bez zaměstnání a jehož kariéra může být negativně zasažena na několik let. Krom toho, že jde o základní právo dotčeného zaměstnance, za výkon práva užitečně se vyjádřit k plánovanému rozhodnutí o propuštění nese odpovědnost orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv a musí ji nést řádným způsobem. Unijnímu soudu nepřísluší zaujímat stanovisko k tomu, zda existují jiná řešení, která by v jeho případě přicházela do úvahy. Trvat na tom, že by orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv přijal stejné rozhodnutí, i pokud by dotyčného zaměstnance vyslechl, by neznamenalo nic jiného, než zbavit základní právo být vyslechnut zakotvené v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie jeho podstaty, protože samotný obsah tohoto práva předpokládá možnost dotčené osoby ovlivnit předmětný rozhodovací proces.
(viz body 108 až 110, 122 až 124 a 129)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudky Foshan Shunde Yongjian Housewares & Hardware v. Rada, C‑141/08 P, EU:C:2009:598, bod 83, a Kamino International Logistics a Datema Hellmann Worldwide Logistics, C‑129/13 a C‑130/13, EU:C:2014:2041, body 39 a 79
Soud pro veřejnou službu: rozsudky CH v. Parlament, F‑129/12, EU:F:2013:203, body 34 a 38; Tzikas v. AFE, F‑120/13, EU:F:2014:197, bod 46, a Wahlström v. Frontex, F‑117/13, EU:F:2014:215, body 28 a 33 a citovaná judikatura
4. Právo na presumpci je základním právem a unijní soudy musí zaručit, že jej budou orgány dodržovat. Toto právo je obecnou zásadou, která se uplatní v řízeních vedených administrativou, vzhledem k povaze předmětného porušení a povaze či míře závažnosti opatření s ním spojených. Z toho vyplývá, že právo na presumpci neviny se uplatní i v případě neexistence trestního stíhání na úředníka obviněného z nesplnění povinností vyplývajících ze služebního řádu, které je natolik závažné, aby odůvodnilo vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům, v jehož světle může administrativa přijmout jakékoli opatření, i přísné, které se jeví jako nezbytné.
Pokud jde o rozhodnutí o vypovězení pracovní smlouvy smluvního zaměstnance na dobu určitou s výpovědní dobou z důvodu ztráty důvěry, toto právo může být porušeno, pokud se administrativa rozhodne vypovědět smlouvu dotčenému smluvnímu zaměstnanci pouze na základě obvinění, které vůči němu vznesl jeho nadřízený, a nedá dotčenému zaměstnanci možnost podat vysvětlení a neověří, zda jsou jemu vytýkané skutečnosti odůvodněné. Je-li však rozhodnutí přijato poté, co proběhlo řádné šetření, během něhož měl dotyčný možnost se vyjádřit, zásada presumpce neviny není porušena.
(viz body 154 a 155)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek Apostolidis v. Soudní dvůr, T‑86/97, EU:T:1998:71, bod 47
Soud pro veřejnou službu: rozsudek BD v. Komise, F‑36/11, EU:F:2012:49, bod 51 a citovaná judikatura
5. Orgány mají širokou posuzovací pravomoc při výběru osob, kterým svěří vyšetřování případů odepření poslušnosti v rámci administrativy. V této souvislosti mají orgány povinnost vybrat osoby připravené na citlivé úkoly, které jsou jim svěřeny, avšak zkušenosti těchto osob jakožto vyšetřovatelů nejsou při tomto výběru rozhodující.
Vzhledem k této široké posuzovací pravomoci nemůže dotčená osoba před unijním soudem platně kritizovat rozhodnutí administrativy pouze na základě údajného nedostatku zkušeností vyšetřovatelů, pokud se ani nepokusila prokázat, že orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv použil svou posuzovací pravomoc zjevně nesprávným způsobem.
(viz body 174 a 175)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Tzirani v. Komise, F‑46/11 EU:F:2013:115, bod 121
6. Základem pro předčasné vypovězení smlouvy smluvního zaměstnance podle čl. 47 písm. b) bodu ii) pracovního řádu ostatních zaměstnanců může být chování dotčeného zaměstnance vedoucí ke ztrátě důvěry mezi ním a orgánem oprávněným k uzavírání pracovních smluv. Příslušný orgán v tomto ohledu disponuje širokou posuzovací pravomocí a unijní soud pouze ověřuje, že nedošlo ke zjevnému zneužití pravomoci.
Předpokladem k tomu, aby bylo prokázáno, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu takové povahy, že odůvodňuje zrušení rozhodnutí přijatého na základě takového posouzení, je to, aby důkazy, které musí předložit žalobce, dostatečným způsobem prokázaly nevěrohodnost posouzení administrativy. Jinými slovy, žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení je třeba zamítnout, jestliže je navzdory důkazům předloženým žalobcem možné považovat zpochybňované posouzení za odůvodněné a soudržné.
(viz body 188 a 189)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: rozsudek ETF v. Michel, T‑108/11 P, EU:T:2013:625, bod 77
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Mocová v. Komise, F‑41/11, EU:F:2012:82, bod 44 a citovaná judikatura, a CT v. EACEA, EU:F:2013:190, bod 43 a citovaná judikatura
7. Zrušení aktu postiženého vadou spočívající v protiprávnosti může samo o sobě představovat přiměřené zadostiučinění, v zásadě dostatečné pro veškerou nemajetkovou újmu, kterou takový akt způsobil, pokud žalobce neprokáže, že utrpěl nemajetkovou újmu, kterou lze oddělit od protiprávnosti zakládající zrušení a která nemůže být plně napravena tímto zrušením.
(viz bod 234)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek CP v. Parlament, F‑8/13, EU:F:2014:44, bod 105