ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
11. prosince 2013
Věc F‑113/12
Vilija Balionyte-Merle
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Oznámení o výběrovém řízení EPSO/AD/204/10 – Nezapsání na seznam úspěšných uchazečů – Hodnocení obecné způsobilosti uchazečů – Hodnocení na základě výkonu uchazečů při zkouškách v hodnotícím středisku – Soudržnost mezi číselně vyjádřenou známkou a poznámkami uvedenými ve znalostním pase“
Předmět: Žaloba podaná podle článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se V. Balionyte-Merle domáhá zrušení rozhodnutí výběrové komise ve výběrovém řízení EPSO/AD/204/10 (dále jen „výběrová komise“) nezapsat ji na seznam úspěšných uchazečů uvedeného výběrového řízení.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Vilija Balionyte-Merle ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
Shrnutí
1. Akty orgánů – Presumpce platnosti – Výskyt indicií, které jsou s to zpochybnit legalitu aktu – Důkazní břemeno
(Článek 256 SFEU)
2. Úředníci – Výběrové řízení – Hodnocení způsobilosti uchazečů – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Zohlednění jiných skutečností než výkonu uchazečů – Vyloučení
(Služební řád, příloha III, článek 5)
3. Úředníci – Výběrové řízení – Hodnocení způsobilosti uchazečů – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soulad mezi číselně vyjádřenou známkou a slovy formulovaným hodnocením výběrové komise – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, příloha III, článek 5)
4. Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Nedostatečné odůvodnění – Zhojení vad v průběhu soudního řízení – Podmínky
(Článek 296 SFEU)
1. Aktu administrativy svědčí domněnka legality. Důkazní břemeno má v zásadě ten, kdo něco tvrdí, takže každý žalobce musí uvést přinejmenším dostatečně přesné, objektivní a shodující se indicie, které jsou s to doložit pravdivost nebo pravděpodobnost skutečností na podporu jeho tvrzení.
(viz bod 31)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 4. února 2010, Wiame v. Komise, F‑15/08, bod 21; 24. dubna 2013, BX v. Komise, F‑88/11, bod 33, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného Tribunálem Evropské unie, věc T‑352/13 P
2. Výběrová komise musí při svém hodnocení odborných znalostí, jakož i schopností a motivace uchazečů vycházet v souladu s požadavky uvedenými v oznámení o výběrovém řízení výlučně a autonomně z výkonů uchazečů.
V případě, že uchazeč zpochybní známky, které získal při ústní zkoušce, nemohou přesvědčení uchazeče, že na položené otázky odpověděl správně, okolnost, že činnost vykonávaná v době před výběrovým řízením byla předmětem ústní zkoušky, nebo také okolnost, že s ním byli jeho nadřízení před podáním jeho žádosti o pracovní místo spokojeni, představovat nevyvratitelné důkazy o zjevně nesprávném posouzení.
(viz body 35 a 47)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 14. července 2000, Teixeira Neves v. Soudní dvůr, T‑146/99, bod 41
Soud pro veřejnou službu: 11. prosince 2012, Mata Blanco v. Komise, F‑65/10, bod 97; 23. ledna 2013, Katrakasas v. Komise, F‑24/11, bod 185
3. Soulad mezi číselně vyjádřenou známkou a slovně formulovaným hodnocením výběrové komise, která ručí za rovné zacházení s uchazeči, může být předmětem přezkumu ze strany Soudu pro veřejnou službu, který je nezávislý na přezkumu posouzení výkonů uchazečů výběrovou komisí, za předpokladu, že se přezkum souladu omezuje na ověření zjevného rozporu.
(viz bod 52)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 11. září 2008, Coto Moreno v. Komise, F‑127/07, bod 34; 13. prosince 2012, Mileva v. Komise, F‑101/11, bod 42
4. Zaprvé lze nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí výběrové komise – nikoli však jeho naprostou absenci – zhojit i v průběhu řízení, jestliže dotyčná osoba znala již před podáním své žaloby skutečnosti představující alespoň základ odůvodnění, a zadruhé lze považovat rozhodnutí za dostatečně odůvodněné, jestliže bylo přijato v kontextu, který je dotyčnému úředníkovi znám a který mu umožní porozumět jeho dosahu.
(viz bod 62)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: 2. března 2010, Doktor v. Rada, T‑248/08 P, bod 93 a citovaná judikatura