ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)
14. května 2020(*)
„Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitelů – Směrnice 2011/83/EU – Článek 6 odst. 1 písm. c) a h) a odstavec 4 – Část A přílohy I – Právo odstoupit od smlouvy – Informace, které musí poskytnout obchodník ohledně podmínek, lhůty a postupů pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy – Povinnost obchodníka uvést své telefonní číslo, ‚pokud existuje‘ – Dosah“
Ve věci C‑266/19,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) ze dne 7. března 2019, došlým Soudnímu dvoru dne 29. března 2019, v řízení
EIS GmbH
proti
TO,
SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),
ve složení M. Safjan (zpravodaj), předseda senátu, C. Toader a N. Jääskinen, soudci,
generální advokát: G. Pitruzzella,
vedoucí soudní kanceláře: Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za EIS GmbH A. Rinklerem, Rechtsanwalt,
– za Evropskou komisi C. Valero a M. Kellerbauerem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 1 písm. c) a h), jakož i čl. 6 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. 2011, L 304, s. 64), ve spojení s částí A přílohy I této směrnice.
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností EIS GmbH, německou společností zabývající se internetovým prodejem, a TO, jedním z jejích konkurentů, ohledně návrhu podaného TO, který vykonává své obchodní činnosti jako fyzická osoba, proti společnosti EIS, aby ukončila svou obchodní praktiku spočívající v neuvedení svého telefonního čísla na svých internetových stránkách v informacích týkajících se práva spotřebitele odstoupit od smlouvy.
Právní rámec
Unijní právo
3 V bodech 4, 5, 7 a 34 odůvodnění směrnice 2011/83 se uvádí:
„(4) […] Harmonizace určitých aspektů spotřebitelských smluv uzavřených na dálku nebo mimo obchodní prostory je nezbytná pro podporu skutečného spotřebitelského vnitřního trhu, na němž je nastolena správná rovnováha mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností podniků […]
(5) […] Úplná harmonizace v oblasti informací pro spotřebitele a práva odstoupit od smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory proto přispěje k vysoké míře ochrany spotřebitelů a k lepšímu fungování spotřebitelského vnitřního trhu.
[…]
(7) Úplnou harmonizací některých klíčových regulačních aspektů by se významným způsobem měla zvýšit právní jistota jak pro spotřebitele, tak pro obchodníky. Spotřebitelé i obchodníci by měli mít možnost spolehnout se na jednotný regulační rámec vycházející z jasně vymezených právních pojmů, které upravují určitá hlediska smluv uzavíraných mezi podniky a spotřebiteli v celé Unii. Výsledkem takové harmonizace by mělo být odstranění překážek vzniklých v důsledku roztříštěnosti pravidel a dotvoření vnitřního trhu v této oblasti. Tyto překážky lze odstranit pouze tím, že budou stanovena jednotná pravidla na úrovni Unie. Kromě toho by spotřebitelé měli požívat společné vysoké úrovně ochrany v celé Unii.
[…]
(34) Obchodník by měl spotřebitele jasně a srozumitelně informovat předtím, než bude spotřebitel zavázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory, jakoukoliv smlouvou jinou, než je smlouva uzavřená na dálku či mimo obchodní prostory, nebo jinou příslušnou smluvní nabídkou. […]“
4 Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, zní:
„Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu dosažením vysoké úrovně ochrany spotřebitele a sblížením určitých aspektů právních a správních předpisů členských států týkajících se smluv uzavíraných mezi spotřebiteli a obchodníky.“
5 Kapitola III uvedené směrnice, nadepsaná „Informace pro spotřebitele a právo odstoupit od smlouvy v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory“, obsahuje články 6 až 16 této směrnice.
6 Článek 6 této směrnice, nadepsaný „Požadavky na informace v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory“, stanoví:
„1. Před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající smluvní nabídkou, poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem tyto informace:
[…]
c) zeměpisnou adresu, na níž je obchodník usazen, a jeho telefonní číslo, číslo faxu a e-mailovou adresu, pokud existují, které spotřebiteli umožňují urychleně obchodníka kontaktovat a efektivně s ním komunikovat, a případně adresu a totožnost obchodníka, v jehož zastoupení jedná;
[…]
h) pokud lze využít práva odstoupit od smlouvy, pak podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva v souladu s čl. 11 odst. 1, jakož i vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy uvedený v části B přílohy I;
[…]
4. Informace uvedené v odst. 1 písm. h), i) a j) mohou být poskytnuty prostřednictvím vzorového poučení o odstoupení od smlouvy uvedeného v části A přílohy I. Pokud obchodník poskytl spotřebiteli toto poučení se správně vyplněnými údaji, splnil informační požadavky uvedené v odst. 1 písm. h), i) a j).
5. Informace uvedené v odstavci 1 tvoří nedílnou součást smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory a bez výslovného souhlasu smluvních stran je nelze měnit.
[…]“
7 Článek 11 odst. 1 směrnice 2011/83, nadepsaný „Uplatnění práva odstoupit od smlouvy“, stanoví:
„Spotřebitel před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy informuje obchodníka o svém rozhodnutí odstoupit od smlouvy. K tomuto účelu může spotřebitel buď:
a) použít vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy, který je uveden v části B přílohy I, nebo
b) učinit jakékoli jiné jednoznačné prohlášení o svém rozhodnutí odstoupit od smlouvy.
[…]“
8 Příloha I této směrnice, nadepsaná „Informace o uplatňování práva odstoupit od smlouvy“, obsahuje část A nadepsanou „Vzorové poučení o odstoupení od smlouvy“ a část B nadepsanou „Vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy“.
9 Část A této přílohy obsahuje mimo jiné pokyny, kterými se musí obchodník řídit, aby sdělil spotřebiteli standardizované informace o jeho právu na odstoupení od smlouvy, a konkrétně následující pokyn:
„Vložte Vaše jméno/název, zeměpisnou adresu a případně Vaše telefonní a faxové číslo a e-mailovou adresu.“
10 Část B uvedené přílohy obsahuje kolonku s následujícím zněním:
„Adresát [zde obchodník vloží jméno/název, zeměpisnou adresu a případně faxové číslo a e-mailovou adresu obchodníka].“
Německé právo
11 Ustanovení § 312d Bürgerliches Gesetzbuch (občanský zákoník, dále jen „BGB“), nadepsané „Informační povinnosti“, v odstavci 1 stanoví:
„V případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory a smluv uzavřených na dálku je obchodník povinen informovat spotřebitele v souladu s § 246a Einführungsgesetz zum Bürgerlichen Gesetzbuche (zákon, kterým se zavádí občanský zákoník). Údaje poskytnuté obchodníkem při plnění této povinnosti jsou nedílnou součástí smlouvy, pokud se smluvní strany výslovně nedohodly jinak.“
12 Ustanovení § 246a zákona, kterým se zavádí občanský zákoník (dále jen „EGBGB“), nadepsané „Informační povinnosti týkající se smluv uzavřených mimo obchodní prostory a smluv uzavřených na dálku, s výjimkou smluv o finančních službách“, v odstavci 1 stanoví:
„(1) Obchodník má na základě § 312d odst. 1 BGB povinnost poskytnout spotřebiteli následující informace:
[…]
2. svou totožnost, například obchodní název, jakož i adresu místa, kde je usazen, své telefonní číslo a popřípadě své faxové číslo a svou e-mailovou adresu, případně adresu a totožnost obchodníka, jehož zastupuje.
[…]
(2) Má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle § 312g odst. 1 BGB, obchodník je povinen informovat spotřebitele:
1. o podmínkách, lhůtách a postupech uplatnění práva na odstoupení od smlouvy podle § 355 odst. 1 BGB a o vzorovém formuláři pro odstoupení od smlouvy uvedeném v příloze 2,
[…]
Obchodník může tyto informační povinnosti splnit tím, že poskytne řádně a ve formě textu vyplněné vzorové poučení o možnosti odstoupení od smlouvy uvedené v příloze 1.
(3) Obchodník je rovněž povinen informovat spotřebitele
1. že spotřebitel nemá právo odstoupit od smlouvy na základě § 312g odst. 2 bodů 1, 2, 5 a 7 až 13 BGB, podle kterého spotřebitel nemůže odvolat svůj projev vůle,
[…]“
13 Ustanovení § 3 odst. 1 Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb (zákon na ochranu proti nekalé hospodářské soutěži), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „UWG“) zní:
„Nekalé obchodní praktiky jsou protiprávní […].“
14 Ustanovení § 4 bodu 11 UWG stanoví:
„Nekalého soutěžního jednání se dopouští zejména ten, kdo
[…]
11. jedná v rozporu s právním předpisem, který je určen mimo jiné k tomu, aby v zájmu účastníků trhu stanovil pravidla chování na trhu“.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
15 Dne 29. prosince 2014 EIS zaslala TO, svému konkurentovi v prodeji erotických výrobků na internetu, dopisem výzvu, aby ukončil svou obchodní praktiku spočívající zejména v tom, že poskytuje nesprávnou informaci o právu spotřebitelů uplatnit po uzavření smlouvy své právo odstoupit od smlouvy. V rámci této výzvy EIS vyzvala TO, aby jí předal strafbewehrte Unterlassungserklärung (prohlášení o zdržení se jednání pod hrozbou sankce), kterým se tato osoba pod hrozbou sankce zavazuje ukončit tuto praktiku.
16 Dne 8. ledna 2015 TO takový závazek sdělil EIS. Dopisem ze dne 12. ledna 2015 jí zase zaslal výzvu k ukončení její obchodní praktiky spočívající v tom, že v informacích týkajících se práva spotřebitele odstoupit od smlouvy na jejích internetových stránkách neuvádí telefonní číslo.
17 Společnost EIS podala k Landgericht Arnsberg (zemský soud v Arnsbergu, Německo) žalobu znějící na to, aby soud určil, že TO nebyl oprávněn domáhat se ukončení obchodní praktiky uvedené v jeho výzvě zaslané dopisem ze dne 12. ledna 2015. Vzájemnou žalobou se TO domáhal, aby bylo EIS uloženo ukončit praktiku uvedenou v této výzvě.
18 Rozsudkem ze dne 9. července 2015 Landgericht Arnsberg (zemský soud v Arnsbergu) zamítl žalobu EIS a vyhověl vzájemné žalobě TO.
19 Rozsudkem ze dne 10. srpna 2017 Oberlandesgericht Hamm (vrchní zemský soud v Hammu, Německo) v meritu zamítl odvolání podané EIS proti uvedenému rozsudku.
20 Společnost EIS podala proti rozsudku vydanému v odvolacím řízení opravný prostředek „Revision“ k předkládajícímu soudu, Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo).
21 Předkládající soud má za to, že řešení sporu v původním řízení závisí na tom, zda informace týkající se práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, které EIS poskytuje na své internetové stránce, porušují § 312d odst. 1 první větu BGB, jakož i § 246a odst. 1 druhý pododstavec první větu bod 1 a druhou větu EGBGB ve spojení s přílohou 1 EGBGB, a v důsledku toho, zda jsou tyto informace protisoutěžní ve smyslu § 3 a § 4 bodu 11 UWG. V tomto ohledu uvádí, že výše uvedená ustanovení provádí čl. 6 odst. 1 písm. h) a odst. 4 směrnice 2011/83 ve spojení s částí A přílohy I této směrnice do německého práva, a musí být tedy vykládána v souladu s těmito ustanoveními.
22 V projednávaném případě, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, využila EIS vzorové poučení o odstoupení od smlouvy, uvedené v části A příloze I směrnice 2011/83. Nicméně EIS neuvedla své telefonní číslo, přestože má k dispozici telefonní linku pro účely činnosti svého podniku. Společnost EIS nicméně uvedla své telefonní číslo v rámci zákonných údajů uvedených na jejích internetových stránkách, jakož i jasně a čitelně v dolní části úvodní stránky uvedené internetové stránky.
23 Předkládající soud uvádí, že jelikož EIS neuzavírá smlouvy po telefonu, tvrdí, že není povinna dát spotřebitelům k dispozici telefonní linku, aby mohli případně uplatnit své právo odstoupit od smlouvy v případě smluv uzavřených na dálku.
24 Za těchto podmínek se předkládající soud snaží zjistit, zda je telefonní číslo ve smyslu pokynů pro vyplnění vzorového poučení o odstoupení od smlouvy podle části A přílohy I směrnice 2011/83/EU „dostupné“, jestliže obchodník uvede telefonní číslo v rámci povinně zveřejňovaných informací (tzv. impressum) nebo ho jasně a čitelně zobrazí na úvodní stránce své internetové stránky. V tomto ohledu má za to, že pokud obchodník jasně neuvádí, že toto číslo není určeno k předložení prohlášení o odstoupení od smlouvy, musí být uvedené telefonní číslo považováno za „dostupné“ ve smyslu části A přílohy I směrnice 2011/83.
25 Kromě toho má předkládající soud za to, že okolnost, že obchodník nevyužívá telefonní číslo, které slouží pro činnosti jeho podniku, k uzavírání smluv na dálku, nevylučuje, že je toto číslo dostupné k tomu, aby od spotřebitelů převzal prohlášení o odstoupení od smlouvy.
26 Předkládající soud dále upřesňuje, že projednávaná věc se týká pouze otázky převzetí prohlášení spotřebitelů o uplatnění jejich práva odstoupit od smlouvy, na rozdíl od věci, ve které Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) položil Soudnímu dvoru otázky týkající se výkladu čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2011/83, a v níž byl vydán rozsudek ze dne 10. července 2019, Amazon EU (C‑649/17, EU:C:2019:576), týkající se předsmluvních informačních povinností.
27 Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je telefonní číslo ve smyslu pokynů pro vyplnění formuláře vzorového poučení o odstoupení od smlouvy podle části A přílohy I směrnice 2011/83/EU ‚dostupné‘, jestliže obchodník uvede toto telefonní číslo v rámci povinně zveřejňovaných informací nebo jasně a čitelně na úvodní stránce své internetové prezentace?
2) Je telefonní číslo ve smyslu pokynů pro vyplnění formuláře vzorového poučení o odstoupení od smlouvy podle části A přílohy I směrnice 2011/83/EU ‚dostupné‘, jestliže obchodník telefonní přípojku sice používá pro obchodní činnost, nevyužívá ji však pro uzavírání smluv na dálku, a tedy ji ani nenabízí ke zrušení smluv uzavřených na dálku, to znamená k převzetí prohlášení o odstoupení od smlouvy?“
K předběžným otázkám
28 Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je zaprvé, zda čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že v situaci, kdy se telefonní číslo obchodníka nachází na jeho internetové stránce a je použito pro účely činnosti jeho podniku, musí být toto číslo považováno za „dostupné“ ve smyslu tohoto ustanovení, a zadruhé, zda čl. 6 odst. 1 písm. c) a h), jakož i odstavec 4 této směrnice, ve spojení s částí A přílohy I směrnice 2011/83, musí být vykládány v tom smyslu, že obchodník, který poskytuje spotřebiteli před tím, než je tento vázán smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory nebo na dálku, informace o postupech uplatnění práva na odstoupení od smlouvy a za tímto účelem využívá vzorové poučení obsažené ve výše uvedené části A přílohy I, je povinen uvést své telefonní číslo, aby umožnil tomuto spotřebiteli mu oznámit své případné rozhodnutí o využití tohoto práva.
29 Úvodem je třeba připomenout, že čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2011/83 stanoví, že před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající smluvní nabídkou, poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem informace o zeměpisné adrese, na níž je obchodník usazen, a telefonní číslo, číslo faxu a e-mailovou adresu, pokud existují, které spotřebiteli umožňují jej urychleně kontaktovat a efektivně s ním komunikovat, a případně adresu, jakož i totožnost obchodníka, v jehož zastoupení jedná.
30 Jak vyplývá z čl. 6 odst. 1 písm. h) této směrnice, existuje-li právo odstoupit od smlouvy, obchodník je povinen předat spotřebiteli před uzavřením smlouvy informaci o podmínkách, lhůtě a postupech pro uplatnění tohoto práva v souladu s čl. 11 odst. 1 uvedené směrnice, jakož i vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy uvedený v příloze I části B této směrnice.
31 Podle čl. 6 odst. 4 směrnice 2011/83 mohou být informace uvedené v odst. 1 písm. h) až j) tohoto článku poskytnuty prostřednictvím vzorového poučení o odstoupení od smlouvy uvedeného v příloze I části A této směrnice. Rovněž se v něm upřesňuje, že se má za to, že obchodník splnil informační povinnost stanovenou v uvedeném čl. 6 odst. 1 písm. h) až j), pokud poskytl spotřebiteli uvedené informace se správně vyplněnými údaji.
32 Část A přílohy I směrnice 2011/83 obsahuje mimo jiné pokyny, kterými se musí obchodník řídit, aby sdělil spotřebiteli vzorové poučení o jeho právu na odstoupení od smlouvy, a konkrétně následující pokyn:
„Vložte Vaše jméno/název, zeměpisnou adresu a případně Vaše telefonní a faxové číslo a e-mailovou adresu.“
33 V tomto ohledu z rozsudku ze dne 10. července 2019, Amazon EU (C‑649/17, EU:C:2019:576), v podstatě vyplývá, že čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která ukládá obchodníkovi, aby před tím, než se spotřebitelem uzavře smlouvu uzavřenou na dálku nebo mimo obchodní prostory ve smyslu čl. 2 bodů 7 a 8 této směrnice, za všech okolností poskytl své telefonní číslo. Na druhé straně uvedené ustanovení neukládá obchodníkovi povinnost zavést telefonní linku, aby jej spotřebitelé mohli kontaktovat, a ukládá povinnost sdělit toto číslo pouze v případech, kdy tento obchodník již tímto prostředkem komunikace se spotřebiteli disponuje.
34 Soudní dvůr v tomto rozsudku konkrétně rozhodl, že i když čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2011/83 nestanoví přesnou povahu komunikačního prostředku, který musí obchodník zavést, toto ustanovení nutně vyžaduje, aby obchodník poskytl všem spotřebitelům k dispozici komunikační prostředek, který jim umožní urychleně jej kontaktovat a efektivně s ním komunikovat (rozsudek ze dne 10. července 2019, Amazon EU, C‑649/17, EU:C:2019:576, bod 46).
35 Bezpodmínečná povinnost dát spotřebiteli za všech okolností k dispozici telefonní číslo, které spotřebitelům umožní urychleně obchodníka kontaktovat, se jeví být nepřiměřená, zejména v hospodářském kontextu fungování některých podniků, zejména těch nejmenších, které mohou usilovat o snížení svých provozních nákladů organizováním prodeje nebo poskytování služeb na dálku nebo mimo obchodní prostory (rozsudek ze dne 10. července 2019, Amazon EU, C‑649/17, EU:C:2019:576, bod 48).
36 Z judikatury Soudního dvora citované v bodech 33 až 35 tohoto rozsudku vyplývá, že obchodník, který se spotřebitelem uzavře smlouvu prostřednictvím internetové stránky a za tímto účelem nepoužívá telefon, přičemž má k dispozici telefonní linku pro účely správy ostatních aspektů činnosti svého podniku, není v zásadě povinen sdělit tomuto spotřebiteli číslo přidělené této telefonní lince, pokud se rozhodne využít vzorové poučení uvedené v části A přílohy I směrnice 2011/83, které je určeno k tomu, aby tomuto spotřebiteli ulehčilo uplatnění jeho práva odstoupit od smlouvy.
37 Nicméně v situaci, kdy se telefonní číslo obchodníka objevuje na jeho internetové stránce takovým způsobem, že v očích průměrného spotřebitele, tj. běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele (rozsudek ze dne 11. září 2019, Romano, C‑143/18, EU:C:2019:701, bod 54 a citovaná judikatura) naznačuje, že tento obchodník toto číslo používá pro účely svých kontaktů se spotřebiteli, musí být uvedené číslo považováno za „dostupné“ pro kontaktování tohoto obchodníka ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2011/83. Tak je tomu zejména v případě, kdy je telefonní číslo uvedeno na internetové stránce v kolonce nadepsané „Kontakt“.
38 Vzhledem k tomu, že v případě uvedeném v předchozím bodě musí být telefonní číslo obchodníka považováno za „dostupné“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2011/83 a tento obchodník se rozhodne uvést na svých internetových stránkách vzorové poučení o uplatnění práva spotřebitele odstoupit od smlouvy uvedené v části A přílohy I této směrnice, musí být uvedené telefonní číslo považováno za „dostupné“ rovněž ve smyslu posledně uvedeného ustanovení a musí být uvedeno mezi těmito informacemi.
39 Tento výklad je v souladu s cíli směrnice 2011/83. Z jejího článku 1 ve spojení s body 4, 5 a 7 jejího odůvodnění totiž vyplývá, že cílem této směrnice je dosáhnout vysoké úrovně ochrany spotřebitele zajištěním informovanosti a bezpečnosti při transakcích s obchodníky.
40 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že v situaci, kdy se telefonní číslo obchodníka objevuje na jeho internetové stránce takovým způsobem, že v očích průměrného spotřebitele, tj. běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele, naznačuje, že tento obchodník používá toto telefonní číslo pro účely svých kontaktů se spotřebiteli, musí být uvedené telefonní číslo považováno za „dostupné“ ve smyslu tohoto ustanovení. V takovém případě musí být čl. 6 odst. 1 písm. c) a h), jakož i odstavec 4 této směrnice, ve spojení s částí A přílohy I této směrnice, vykládán v tom smyslu, že obchodník, který spotřebiteli před tím, než je tento vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo mimo obchodní prostory, poskytne informace o postupech uplatnění práva odstoupit od smlouvy, přičemž za tímto účelem využije vzorové poučení uvedené v části A přílohy I, je povinen uvést v tomto poučení téže telefonní číslo, aby tomuto spotřebiteli umožnil sdělit mu své případné rozhodnutí o uplatnění daného práva prostřednictvím tohoto telefonního čísla.
K nákladům řízení
41 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:
Článek 6 odst. 1 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES musí být vykládán v tom smyslu, že v situaci, kdy se telefonní číslo obchodníka objevuje na jeho internetové stránce takovým způsobem, že v očích průměrného spotřebitele, tj. běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele, naznačuje, že tento obchodník používá toto telefonní číslo pro účely svých kontaktů se spotřebiteli, musí být uvedené telefonní číslo považováno za „dostupné“ ve smyslu tohoto ustanovení. V takovém případě musí být čl. 6 odst. 1 písm. c) a h), jakož i odstavec 4 této směrnice, ve spojení s částí A přílohy I této směrnice, vykládán v tom smyslu, že obchodník, který spotřebiteli před tím, než je tento vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo mimo obchodní prostory, poskytne informace o postupech uplatnění práva odstoupit od smlouvy, přičemž za tímto účelem využije vzorové poučení uvedené v části A přílohy I, je povinen uvést v tomto poučení téže telefonní číslo, aby tomuto spotřebiteli umožnil sdělit mu své případné rozhodnutí o uplatnění daného práva prostřednictvím tohoto telefonního čísla.
Podpisy.