ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
11. prosince 2012
Věc F‑65/10
José Manuel Mata Blanco
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Vnitřní výběrové řízení COM/INT/OLAF/09/AD 10 – Boj proti podvodům – Pravomoci rozdělené mezi EPSO a výběrovou komisi – Přijímací testy pod dohledem výběrové komise – Ústní zkouška – Porušení oznámení o výběrovém řízení – Rozdíly v hodnocení – Kritéria hodnocení – Rovné zacházení s uchazeči – Zjevně nesprávné posouzení – Zásady transparentnosti a řádné správy – Povinnost (uvést) odůvodnění“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se J. M. Mata Blanco domáhá zejména zrušení rozhodnutí komise vnitřního výběrového řízení COM/INT/OLAF/09/AD 10 ze dne 11. května 2010, jímž bylo po přezkumu potvrzeno její rozhodnutí ze dne 9. března 2010 nezapsat jej na seznam úspěšných uchazečů.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. José Manuel Mata Blanco ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.
Shrnutí
1. Úředníci – Výběrové řízení – Průběh výběrových řízení – Rozdělení pravomocí mezi Úřadem pro výběr personálu (EPSO) a výběrovou komisi – Vstupní test – Předběžné ověření způsobilosti uchazečů výběrovou komisí
(Služební řád, čl. 30 první pododstavec; příloha III, články 5 a 7)
2. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek – Obsah zkoušek a uplatnění kritérií hodnocení a jejich váhy – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, příloha III)
3. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Dodržení tajnosti jednání – Rozsah – Kritéria pro opravu písemných zkoušek a parametry hodnocení ústních zkoušek – Zahrnutí
(Služební řád, příloha III, článek 6)
4. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek – Průběh zkoušek – Různá data a odlišný obsah ústních zkoušek – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence
5. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek – Hodnocení způsobilosti kandidátů – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, příloha III)
6. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Zamítnutí přihlášky – Povinnost (uvést) odůvodnění – Rozsah – Dodržení tajnosti jednání
(Služební řád, článek 25; příloha III, článek 6)
1. Nelze mít za to, že první fáze výběrového řízení, tedy fáze předběžného výběru uchazečů založená na vstupních testech, byla organizována pouze Evropským úřadem pro výběr personálu bez jakékoli účasti výběrové komise, neboť ke vstupním testům uvedeného výběrového řízení byli pozváni všichni uchazeči, kteří po předběžném výběru na základě kvalifikačních předpokladů provedeném výběrovou komisí splňovali podmínky účasti uvedené v oznámení o výběrovém řízení. Provedením předběžného ověření způsobilosti uchazečů, kteří mohou být připuštěni ke vstupním testům, mohla výběrová komise dohlížet již od počátku výběrového řízení na veškeré zkoušky v rámci výběrového řízení.
(viz bod 31)
2. Výběrová komise, která disponuje širokou posuzovací pravomocí, pokud jde o způsoby a podrobný obsah zkoušek stanovených v rámci výběrového řízení, je nicméně vázána zněním oznámení o výběrovém řízení. Unijnímu soudu přísluší kontrolovat obsah zkoušek pouze v případě, že tento obsah překračuje rámec uvedený v oznámení o výběrovém řízení nebo odporuje účelu zkoušek či výběrového řízení. Z toho vyplývá, že výběrová komise disponuje širokou posuzovací pravomocí ohledně otázky, zda kritéria hodnocení obsažená v oznámení o výběrovém řízení jsou dostatečně přesná na to, aby mohla plnit svou úlohu, nebo zda je před zkouškami nezbytné stanovit konkrétnější kritéria. Nezakotvuje-li oznámení o výběrovém řízení kritéria hodnocení, může proto taková kritéria výběrová komise stanovit, anebo pokud oznámení tato kritéria stanoví, aniž by ale uvádělo jejich příslušnou váhu, může stanovit tuto váhu. Soud může posuzovat rozhodnutí výběrové komise přijaté při výkonu této posuzovací pravomoci pouze v případě, že je to nezbytné k zajištění rovného zacházení s uchazeči.
(viz body 46, 47 a 55)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 14. července 1995, Pimley-Smith v. Komise, T‑291/94, bod 48; 5. dubna 2005, Christensen v. Komise, T‑336/02, body 85 a 94
Soud pro veřejnou službu: 8. července 2010, Wybranowski v. Komise, F‑17/08, bod 32 a citovaná judikatura
3. Kritéria pro opravy písemných zkoušek přijatá výběrovou komisí před uvedenými zkouškami jsou nedílnou součástí srovnávacích posouzení, která provádí výběrová komise u jednotlivých zásluh uchazečů. Tato kritéria mají v zájmu uchazečů zajistit určitou jednotnost posuzování výběrové komise, a to zvláště v případě vysokého počtu uchazečů, a vztahuje se na ně tajnost jednání ze stejného důvodu jako na posouzení výběrové komise. Stejná argumentace se musí uplatnit na parametry přijaté výběrovou komisí před ústní zkouškou pro účely posouzení jednotlivých hodnotících kritérií uvedené zkoušky stanovených v oznámení o výběrovém řízení.
Z toho vyplývá, že parametry hodnocení stanovené výběrovou komisí k posouzení odpovědí podaných při ústní zkoušce, jako je vnitřní soudržnost uvedených odpovědí a strukturace argumentů, nemohou být zcela zjevně obsaženy v oznámení o výběrovém řízení.
(viz body 68 a 69)
Odkazy:
Soudní dvůr: 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, bod 29
4. Ačkoli zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se písemné zkoušky konaly ve stejný den pro všechny uchazeče, nemůže být taková podmínka uložena u ústních zkoušek, které nemohou ze své povahy probíhat pro všechny uchazeče ve stejné době a které navíc nutně nemají u všech uchazečů stejný obsah.
Skutečnost, že ústní zkoušky probíhaly po dobu deseti pracovních dnů a že se po dobu čtyř pracovních dnů nekonala žádná ústní zkouška, nemůže představovat porušení zásady rovného zacházení s uchazeči. Rozdíl čtyř pracovních dnů pro přípravu ústní zkoušky výběrového řízení, které bylo vyhlášeno téměř deset měsíců před konáním ústních zkoušek, a které bylo určeno osobám s alespoň patnáctiletou odbornou praxí pro výkon dotyčných funkcí, je totiž zanedbatelný. Okolnost, že uchazeč byl pozván k ústní zkoušce mezi prvními a měl na přípravu o několik dní méně než uchazeči pozvaní později, jej proto nemůže znevýhodnit ve srovnání s těmito ostatními uchazeči v rozporu se zásadou rovného zacházení.
(viz body 83 a 85)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 16. října 1990, Gallone v. Rada, T‑132/89, bod 36
5. Posouzení prováděná výběrovou komisí při hodnocení znalostí a schopností uchazečů mají srovnávací povahu. Tato posouzení, jakož i rozhodnutí, v nichž výběrová komise konstatuje neúspěšné vykonání zkoušky uchazečem, jsou přitom vyjádřením hodnotového soudu ohledně výkonu uchazeče při zkoušce, spadají do široké posuzovací pravomoci výběrové komise a mohou podléhat přezkumu unijního soudu pouze v případě porušení pravidel platných pro činnost výběrové komise.
V oblasti přijímání do služebního poměru na základě výběrových řízení se přezkum unijního soudu omezuje na přezkum zákonnosti postupů použitých administrativou, ověření věcné správnosti skutečností, z nichž administrativa vycházela při přijetí rozhodnutí, a konečně na konstatování neexistence zjevně nesprávného posouzení, nepsrávného právního posouzení a zneužití pravomoci, jež by mohly způsobit vadu administrativního rozhodnutí.
(viz body 93 a 94)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 23. ledna 2003, Angioli v. Komise, T‑53/00, body 91 a 92
6. Účelem povinnosti uvést odůvodnění rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby je poskytnout dotčené osobě nezbytné údaje, aby mohla zjistit, zda je rozhodnutí podložené, či nikoli, a zároveň umožnit soudní přezkum tohoto rozhodnutí. U rozhodnutí přijatých výběrovou komisí však musí být tato povinnost v souladu s dodržením tajné povahy jednání výběrové komise na základě článku 6 přílohy III služebního řádu. Dodržování této tajnosti brání jak zveřejnění postojů jednotlivých členů komise, tak i sdělování jakýchkoliv poznatků souvisejících s posouzeními uchazečů, která mají osobní či srovnávací povahu. Požadavek odůvodnění rozhodnutí výběrové komise musí za těchto podmínek zohledňovat povahu dotčených jednání, která zahrnují obecně alespoň dvě odlišné fáze, a sice zaprvé přezkum přihlášek za účelem roztřídění uchazečů připuštěných do výběrového řízení a zadruhé zkoumání schopností uchazečů vzhledem k místu, které je třeba obsadit, za účelem vytvoření seznamu vhodných uchazečů.
Druhá fáze jednání výběrové komise má především srovnávací povahu a z tohoto důvodu je tedy tajná. Parametry hodnocení přijaté výběrovou komisí ještě před zkouškami jsou nedílnou součástí posouzení srovnávací povahy, která provádí výběrová komise ohledně příslušných zásluh uchazečů. Na tyto parametry hodnocení se tedy vztahuje tajná povaha jednání ze stejného důvodu, jako je tomu u posouzení výběrové komise. Posouzení srovnávací povahy, která výběrová komise provádí, se tedy projeví ve známkách, jež tato komise uchazečům uděluje. Tyto známky jsou výrazem hodnotového soudu ohledně každého z uchazečů. S přihlédnutím k tajnosti, která se musí vztahovat na jednání výběrové komise, představuje sdělení známek získaných u jednotlivých zkoušek dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise. Takové odůvodnění neporušuje práva uchazečů.
S ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou má při hodnocení výsledků zkoušek výběrového řízení, nemůže mít výběrová komise povinnost při odůvodňování neúspěchu některého uchazeče při zkoušce upřesňovat odpovědi uchazečů, které byly vyhodnoceny jako nedostatečné, nebo vysvětlovat, proč byly tyto odpovědi považovány za nedostatečné. Takový stupeň odůvodnění není pro umožnění výkonu soudního přezkumu, a v důsledku toho pro posouzení možnosti podání stížnosti nebo případně žaloby uchazečem, nezbytný.
(viz body 106 až 109)
Odkazy:
Soudní dvůr: výše uvedený rozsudek Parlament v. Innamorati, body 23 až 29 a 32
Soudu prvního stupně: výše uvedený rozsudek Pimley-Smith v. Komise, body 63 a 64; 19. února 2004, Konstantopoulou v. Soudní dvůr, T‑19/03, bod 34
Soud pro veřejnou službu: 30. dubna 2008, Dragoman v. Komise, F‑16/07, bod 63 a citovaná judikatura