Language of document : ECLI:EU:F:2012:65

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

16. května 2012

Věc F‑61/10

AF

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Žádost o pomoc – Psychické obtěžování a diskriminační zacházení – Nesprávné posouzení“

Předmět: Návrh podaný na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterým AF podal projednávanou žalobu znějící na zrušení rozhodnutí, kterým Komise zamítla jeho žádost o pomoc v souvislosti s psychickým obtěžováním a jeho návrh na náhradu újmy, jakož i na uložení Komisi náhrady škody

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Povinnost poskytnout pomoc příslušející správnímu orgánu – Působnost – Dosah – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, článek 24)

2.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Jednání směřující k diskreditaci dotčené osoby nebo ke zhoršení jejích pracovních podmínek – Požadavek opakující se povahy jednání – Požadavek úmyslné povahy jednání – Dosah – Neexistence požadavku zlého úmyslu obtěžovatele

(Služební řád, čl. 12a odst. 3)

3.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Přidělování úředníkovi dodatečných úkolů, které způsobily pracovní přetížení – Zahrnutí – Podmínka

(Služební řád, čl. 12a odst. 3)

1.      Článek 24 služebního řádu je koncipován k ochraně úředníků Unie proti jakémukoli obtěžování nebo ponižujícímu jednání nejen ze strany třetích osob, ale rovněž ze strany nadřízených nebo jejich kolegů.

Na základě povinnosti poskytnout pomoc, stanovené tímto článkem, musí správní orgán v případě incidentu neslučitelného s pořádkem a klidným chodem služby zasáhnout se vší potřebnou energií a odpovědět s rychlostí a pečlivostí vyžadovanými okolnostmi případu, aby tak mohl zjistit skutkový stav a vyvodit z něj se znalostí věci odpovídající důsledky. Za tímto účelem stačí, aby úředník, který se domáhá ochrany od svého orgánu, poukázal na důkazy o útocích, které podle jeho názoru proti němu směřují. V případě existence takovýchto informací je dotčený orgán povinen přijmout odpovídající opatření, zejména tak, že provede šetření ve spolupráci s autorem stížnosti, aby zjistil skutkový stav, který byl důvodem ke stížnosti.

Přezkum unijním soudem opatření přijatých správním orgánem se omezuje na to, zda dotyčný orgán postupoval v přiměřených mezích a neužil své posuzovací pravomoci zjevně nesprávným způsobem.

(viz body 70 až 72)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 25. října 2007, Lo Giudice v. Komise, T‑154/05, body 135 až 137 a citovaná judikatura

2.      Článek 12a odst. 3 služebního řádu definuje psychické obtěžování jako „nepřístojné chování“, které k tomu, aby bylo prokázáno, vyžaduje, aby byly splněny souběžně dvě podmínky. První podmínka se týká existence jednání, mluvených či psaných projevů či gest, které „trvají po delší dobu, jsou opakované nebo systematické“ a které jsou „učiněny úmyslně“. Druhá podmínka, oddělená od první podmínky spojkou „a“, vyžaduje, aby tato jednání, mluvené nebo psané projevy, nebo gesta vedla k zásahu do osobnosti, důstojnosti nebo fyzické či psychické integrity člověka. Z toho, že se spojení „učiněná úmyslně“ týká první podmínky, a nikoliv druhé, je možné vyvodit dvojí závěr. Jednak jednání, mluvené či psané projevy či gesta uvedená v čl. 12a odst. 3 služebního řádu musí být učiněna úmyslně, což z působnosti tohoto ustanovení vylučuje jednání, ke kterému by došlo náhodně. Na druhou stranu se nevyžaduje, aby tato jednání, mluvené či psané projevy či gesta byla provedena s úmyslem zásahu do osobnosti, důstojnosti nebo fyzické či psychické integrity člověka. Jinými slovy, k psychickému obtěžování ve smyslu čl. 12a odst. 3 služebního řádu může dojít, aniž obtěžovatel svým jednáním zamýšlí zdiskreditovat oběť nebo úmyslně zhoršit její pracovní podmínky. Stačí, aby jeho jednání, pokud k němu došlo úmyslně, takové následky objektivně způsobilo.

V tomto ohledu je kvalifikace jako obtěžování podřízena podmínce, že chování vykazuje dostatečné objektivní znaky v tom smyslu, že nestranný a rozumný pozorovatel s běžnou citlivostí nacházející se ve stejné situaci jej bude považovat za přehnané a hodné kritiky.

(viz body 88 až 91)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 9. prosince 2008, Q v. Komise, F‑52/05, body 132, 134 a 135; 16. května 2012, Skareby v. Komise, F‑42/10, bod 65

3.      I když není vyloučeno, že dlouhodobé pracovní přetěžování úředníka může za určitých okolností představovat psychické obtěžování, nic to nemění na tom, že aby takové chování bylo kvalifikováno jako psychické obtěžování, musejí být podmínky stanovené v čl. 12a odst. 3 služebního řádu splněny.

(viz bod 118)