Language of document : ECLI:EU:F:2013:163

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

23. října 2013

Věc F‑7/12

Aristidis Psarras

v.

Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA)

„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Hodnocení – Hodnotící období roku 2009 – Posudek o vývoji služebního postupu – Návrh na zrušení zprávy o vývoji služebního postupu – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Zjevně nepřípustná žaloba“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se A. Psarras domáhá zrušení posudku o vývoji svého služebního postupu za rok 2009 (dále jen „PVSP 2009“) a zrušení rozhodnutí Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) ze dne 16. listopadu 2010, kterým se stanoví seznam povýšených zaměstnanců za povyšovací období roku 2010.

Rozhodnutí:      Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené A. Psarrasem.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Podmínky přípustnosti – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Kogentní charakter – Přezkum soudem i bez návrhu

(Článek 263 SFEU; služební řád, článek 91)

2.      Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí, kterým se stanoví seznam povýšených dočasných zaměstnanců – Zahrnutí

(Služební řád, články 90 a 91)

1.      Existence aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení, proti němuž lze v souladu s ustanoveními článku 263 SFEU nebo článku 91 služebního řádu podat žalobu na neplatnost, je zásadní podmínkou její přípustnosti a nedostatek této podmínky může být uplatněn unijním soudem i bez návrhu. Z toho vyplývá, že žaloba znějící na zrušení posudku o vývoji služebního postupu, který není konečný a který tedy v okamžiku podání žaloby neexistoval, je zjevně nepřípustná.

(viz body 36, 43 a 47)

Odkazy:

Soudní dvůr: 4. června 1986, Groupe des droites européennes v. Parlament, 78/85, bod 11; 7. října 1987, Brüggemann v. HSV, 248/86, bod 6

Soud prvního stupně: 10. července 1990, Automec v. Komise, T‑64/89, bod 41; 18. listopadu 1992, Rendo a další v. Komise, T‑16/91, bod 39

2.      Podle čl. 1 odst. 2 rozhodnutí Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací, kterým se vydávají obecná prováděcí pravidla k článku 43 služebního řádu a článku 15 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, je povýšením změna současné platové třídy na platovou třídu bezprostředně vyšší v rámci téže funkční skupiny. Podle čl. 10 odst. 10 uvedeného rozhodnutí je seznam povýšených dočasných zaměstnanců sestavován orgánem oprávněným k uzavírání pracovních smluv.

Z toho vyplývá, že rozhodnutí tohoto orgánu, kterým se stanoví seznam povýšených dočasných zaměstnanců, je konečným rozhodnutím v rozsahu, ve kterém určuje dočasné zaměstnance, jež jsou v souvislosti s takovým hodnocením povýšeni. Právě okamžikem zveřejnění tohoto seznamu se tedy dočasní zaměstnanci, kteří měli za to, že mohli být povýšeni, dozví s jistotou a definitivně o hodnocení svých zásluh a mohou konstatovat, že došlo k dotčení jejich právního postavení. Takové rozhodnutí je proto v zásadě aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení, jež může být předmětem žaloby na neplatnost podané dočasnými zaměstnanci, kteří se jím cítí být poškozeni z důvodu, že nebyli povýšeni.

(viz body 51 a 52)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 21. listopadu 1996, Michaël v. Komise, T‑144/95, body 30 a 31; 28. září 2004, Tenreiro v. Komise, T‑216/03, body 47 a 48