ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(druhý senát)
10. září 2009
Věc F-47/07
Joachim Behmer
v.
Evropský parlament
„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení - Rok povýšení 2005 – Legalita pokynů upravujících postup povýšení – Projednání s Výborem pro služební řád – Srovnávací přezkum zásluh – Diskriminace zástupců zaměstnanců“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se J. Behmer zejména domáhá zrušení rozhodnutí Parlamentu nepovýšit ho do platové třídy A*13 s účinností od 1. ledna 2005 na základě roku povýšení 2005.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Služební řád – Obecná prováděcí ustanovení – Pojem
(Služební řád, články 45 a 110)
2. Úředníci – Povýšení – Přechod z jednoho systému na druhý
3. Úředníci – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Úprava režimu povyšování
4. Úředníci – Povýšení – Rozhodnutí o sestavení seznamu povýšených úředníků
(Služební řád, článek 45)
5. Úředníci – Povýšení – Kritéria – Zásluhy – Zohlednění počtu odpracovaných let v platové třídě
(Služební řád, článek 45)
6. Úředníci – Povýšení – Stížnost nepovýšeného uchazeče – Zamítavé rozhodnutí – Povinnost uvést odůvodnění – Dosah
(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec, článek 45 a čl. 90 odst. 2)
1. Výraz „obecná prováděcí ustanovení“ uvedený v článku 110 služebního řádu zahrnuje především prováděcí opatření výslovně stanovená některými zvláštními ustanoveními služebního řádu, a pokud není výslovně stanoveno jinak, lze přistoupit k povinnosti přijmout prováděcí opatření podléhající formálním podmínkám uvedeného článku pouze výjimečně, tedy pokud ustanovení služebního řádu postrádají jasnot a přesnost k tomu, aby se mohla uplatnit způsobem, který by nebyl svévolný.
Pokyny upravující postup povyšování přijaté orgánem Společenství na základě článku 45 služebního řádu nepředstavují obecná prováděcí ustanovení ve smyslu článku 110 služebního řádu. Ustanovení čl. 45 odst. 1 služebního řádu totiž výslovně nestanoví povinnost přijmout obecná prováděcí ustanovení ve smyslu uvedeného článku 110. Krom toho uvedená ustanovení jsou dostatečně přesná k tomu, aby se mohla uplatnit nesvévolným způsobem, a to i v případě neexistence formálních prováděcích ustanovení.
(viz body 47 a 48)
Odkazy:
Soudní dvůr: 31. března 1965, Rauch v. Komise, 16/64, Recueil, s. 179, 193; 8. července 1965, Prakash v. Komise, 19/63 a 65/63, Recueil, s. 677, 695
Soud prvního stupně: 9. července 1997, Echauz Brigaldi a další v. Komise, T‑156/95, Recueil FP, s. I‑A‑171 a II‑509, bod 53
2. Orgán nadaný normotvornou pravomocí může kdykoli provést změny, o kterých má za to, že jsou v zájmu služby, a to i tehdy, když jsou přijatá ustanovení méně výhodná pro úředníky, avšak za podmínky, že budou zachována práva řádně nabytá úředníky či zaměstnanci, a že s osobami konkrétně dotčenými novou právní úpravou bude zacházeno stejně.
V důsledku toho se úředník nemůže dovolávat porušení zásady právní jistoty v případě, že orgán změní režim povyšování, přičemž zaprvé se tento orgán mohl legitimně domnívat, že je v zájmu služby změnit tento režim, zadruhé reforma uvedeného režimu nemění hlavní zásady týkající se mimo jiné kritérií, postupu a transparence, které se uplatní při povyšování úředníků v rámci dotyčného orgánu, a neporušuje tak práva, která mohli do té doby řádně nabýt v oblasti povýšení, a zatřetí se všemi úředníky ve stejné platové třídě bylo zacházeno stejně.
Krom toho vzhledem k tomu, že přechod z jednoho režimu na druhý je v souladu s právem, nelze orgánu vytýkat, že změnou režimu povyšování porušil zásadu rovného zacházení z důvodu, že provedené změny jsou k neprospěchu úředníků, kteří mají odpracovaná léta ve vyšší platové třídě.
(viz body 52 až 54)
Odkazy:
Soudní dvůr: 19. března 1975, Gillet v. Komise, 28/74, Recueil, s. 463, body 5 a 6
Soud prvního stupně: 30. září 1998, Ryan v. Účetní dvůr, T‑121/97, Recueil, s. II‑3885, body 98 a 104; 18. září 2008, Angé Serrano a další v. Parlament, T‑47/05, Sb. rozh. s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 107, který je předmětem řízení o kasačním opravném prostředku probíhajícího před Soudním dvorem, věc C‑496/08 P
Soud pro veřejnou službu: 19. října 2006, De Smedt v. Komise, F‑59/05, Sb. VS s. I‑A-1-109 a II-A-1-409, bod 71; 24. dubna 2008, Dalmasso v. Komise, F‑61/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 78
3. Právo dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání se vztahuje na jednotlivce nacházející se v situaci, ze které vyplývá, že orgán Společenství u nich vyvolal důvodná očekávání. Naopak žádný úředník se nemůže dovolávat porušení zásady legitimního očekávání v případě, kdy mu orgán neposkytl konkrétní ujištění.
Tudíž v případě, že se orgán nezavázal ponechat dřívější režim povyšování, nemůže se úředník dovolávat zásady legitimního očekávání, aby se bránil reformě uvedeného režimu.
(viz body 55 a 56)
Odkazy:
Soudní dvůr: 19. května 1983, Mavridis v. Parlament, 289/81, Recueil, s. 1731, bod 21
Soud prvního stupně: 27. března 1990, Chomel v. Komise, T‑123/89, Recueil, s. II‑131, bod 25; 30. listopadu 1994, Dornonville de la Cour v. Komise, T‑498/93, Recueil FP, s. I‑A‑257 a II‑813, bod 46; Angé Serrano a další v. Parlament, výše uvedený, bod 121
4. Orgán oprávněný ke jmenování nemá povinnost odložit zveřejnění seznamu povýšených úředníků, pokud rozhodnutí o přidělení bodů za zásluhy jednoho z uchazečů ještě není konečné. Okolnost, že orgán oprávněný ke jmenování přijímá svá rozhodnutí, aniž má k dispozici všechna rozhodnutí o přidělení bodů za zásluhy, totiž sama o sobě nepředstavuje pochybení. Pochybení lze konstatovat pouze tehdy, když konečné rozhodnutí není vydáno se značným prodlením a toto prodlení lze přičíst pouze vydávajícímu orgánu.
(viz bod 76)
Odkazy:
Soudní dvůr: 27. ledna 1983, List v. Komise, 263/81, Recueil, s. 103, bod 27; 17. prosince 1992, Moritz v. Komise, C‑68/91 P, Recueil, s. I‑6849, bod 17
Soud prvního stupně: 5. října 2000, Rappe v. Komise, T‑202/99, Recueil FP, s. I‑A‑201 a II‑911, bod 39; 15. listopadu 2001, Sebastiani v. Komise, T‑194/99, Recueil FP, s. I‑A‑215 a II‑991, body 44 a násl.
5. Počet odpracovaných let v platové třídě nepatří mezi kritéria uvedená v článku 45 služebního řádu, podle kterých se určí, kteří z úředníků musí být povýšeni, jelikož takové kritérium je pouze podpůrné. Okolnost, že úředník nemohl být povýšen, i když získal stejný počet bodů za zásluhy jako jiní úředníci, kteří měli v platové třídě odpracováno méně let a kteří byli povýšeni, nemůže tudíž charakterizovat existenci zjevně nesprávného posouzení, jelikož orgán mohl mít za to, že jejich povýšení je odůvodněno na základě jiných kritérií. Krom toho zohlednění kritéria počtu odpracovaných let v platové třídě neznamená, že je třeba vzít v úvahu všechny pracovní zkušenosti úředníka.
(viz body 84 a 85)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 9. dubna 2003, Tejada Fernández v. Komise, T‑134/02, Recueil FP, s.. I‑A‑125 a II‑609, bod 42 a uvedená judikatura
Soud pro veřejnou službu: 10. září 2009, Behmer v. Parlament, F‑124/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, body 106 až 110
6. I když orgán oprávněný ke jmenování nemá povinnost odůvodnit rozhodnutí o povýšení ve vztahu k nepovýšených uchazečům, je naopak povinen odůvodnit své rozhodnutí, kterým zamítá stížnost předloženou nepovýšeným uchazečem podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu, přičemž o odůvodnění rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost, se má za to, že se shoduje s odůvodněním rozhodnutí, proti kterému byla stížnost podána. Tento orgán není však povinen uvést, jak vyhodnotil každé z kritérií, které ho vedly k přijetí rozhodnutí.
Rozhodnutí zamítající stížnost, ve kterém orgán oprávněný ke jmenování uvádí, že zásluhy dotčené osoby nepostačovaly k tomu, aby odůvodňovaly její povýšení, jelikož výsledky dosažené povýšenými úředníky byly nesporně lepší, splňuje povinnost uvést odůvodnění. Údaje v něm uvedené totiž umožňují oprávněné osobě odvodit si důvody rozhodnutí o nepovýšení a učinit nezbytné kroky na obranu svých práv a zájmů. Tyto údaje mimoto umožňují přezkoumat legalitu tohoto rozhodnutí.
(viz body 94 až 97)
Odkazy:
Soudní dvůr: 30. října 1974, Grassi v. Rada, 188/73, Recueil, s. 1099, bod 13; 27. října 1977, Moli v. Komise, 121/76, Recueil, s. 1971, bod 12; 26. listopadu 1981, Michel v. Parlament, 195/80, Recueil, s. 2861, bod 22
Soud pro veřejnou službu: 8. října 2008, Barbin v. Parlament, F‑44/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 35; 8. října 2008, Barbin v. Parlament, F‑81/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 27