ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (třetího senátu)
5. března 2008
Věc F-33/07
Alberto Toronjo Benitez
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Bývalí dočasní zaměstnanci odměňovaní z rozpočtových položek ,Výzkum‘ – Odebrání bodů ze souboru bodů potřebných k povýšení – Převedení úředníka z části ,Výzkum‘ do části ,Provoz‘ souhrnného rozpočtu – Protiprávnost článku 2 rozhodnutí Komise ze dne 16. června 2004 o řízení o povýšení úředníků odměňovaných z rozpočtových položek ,Výzkum‘ souhrnného rozpočtu Společenství“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 EA, kterou se A. Toronjo Benitez u Soudu domáhá, aby byl prohlášen za protiprávní článek 2 rozhodnutí Komise ze dne 16. června 2004, ve znění rozhodnutí ze dne 20. července 2005, o podmínkách týkajících se řízení o povýšení úředníků odměňovaných z rozpočtových položek „Výzkum“ souhrnného rozpočtu, a aby bylo zrušeno rozhodnutí Komise o odebrání 44,5 bodů žalobce ze souboru bodů potřebných k povýšení, které nashromáždil jako dočasný zaměstnanec.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh
(Služební řád, článek 45)
Článek 2 rozhodnutí Komise o podmínkách týkajících se řízení o povýšení úředníků odměňovaných z rozpočtových položek části „Výzkum“ souhrnného rozpočtu, který upravuje omezení mobility úředníků, není v rozporu se zájmem služby.
Toto rozhodnutí, které se použije na úředníky, kteří byli dříve dočasnými zaměstnanci a kteří byli odměňováni z rozpočtových položek „Výzkum“ souhrnného rozpočtu, stanoví ve svém čl. 2 odst. 1, odchylně od obecných prováděcích ustanovení k článku 45 služebního řádu přijatých Komisí, že tito úředníci, kteří spadají do části „Výzkum“ souhrnného rozpočtu, si po výběrovém řízení ponechávají body pro povýšení, které získali jako dočasní zaměstnanci. Podle čl. 2 odst. 2 uvedeného rozhodnutí jsou však tyto body za zásluhy a prioritní body zrušeny, pokud byli úředníci na svou žádost během dvou let po datu jejich jmenování úředníkem ve zkušební době přeloženi na pracovní místo spadající do části „Provoz“ souhrnného rozpočtu.
Omezení mobility dotčených úředníků je ospravedlněno důvody spojenými s řádným fungováním orgánu, a tedy zájmem služby. Ačkoli řádná alokace lidských zdrojů a mobilita úředníků uvnitř orgánů jsou cíli, které jsou v souladu se zájmem služby, neomezuje se tento zájem jen na ně. Cílem uvedeného rozhodnutí je podnítit úředníky, kteří byli dříve dočasnými zaměstnanci odměňovanými z rozpočtových položek „Výzkum“, aby setrvali po minimální dobu trvání dvou let na pracovních místech spadajících do části „Výzkum“ souhrnného rozpočtu, na která byli jmenováni a pro něž splňují požadované kvalifikace.
Z předmětných ustanovení vyplývá, že Komise neopomíná zohlednit zájem služby, který je spojen s mobilitou úředníků v rámci orgánů, a že se naopak snaží uvést jej do souladu s ostatními zájmy služby, které sama konkrétně sleduje. Omezení mobility dotyčných úředníků má proto omezený rozsah, jelikož se týká jen úředníků, kteří jsou bývalými dočasnými zaměstnanci spadajícími do rozpočtové položky „Výzkum“, a kteří byli jmenováni před méně než dvěma lety na pracovní místa spadající do téže rozpočtové položky. Doba jeho trvání je především omezena na dobu dvou let poté, co byli dotyční úředníci jmenováni úředníky ve zkušební době.
Rozhodnutí neporušuje ani zásadu rovného zacházení úředníků. Článek 2 odst. 3 uvedeného rozhodnutí stanoví, že odchylně od čl. 2 odst. 2 tohoto rozhodnutí si tři kategorie úředníků uvedené v odst. 1 uchovávají body, které získali jako dočasní zaměstnanci, i když byli během dvou let po datu jejich jmenování úředníkem ve zkušební době přeloženi na pracovní místo spadající do části „Provoz“ souhrnného rozpočtu. Jednu z těchto kategorií tvoří úředníci, „kteří jsou orgánem oprávněným ke jmenování přeloženi v zájmu služby na základě čl. 7 odst. 1 služebního řádu“. Z účelu článku 2 rozhodnutí vyplývá, že tak orgán zamýšlí vymezit úředníky přeložené pouze v zájmu služby a bez zohlednění jejich přání ohledně mobility, jak to orgánům umožňují ustanovení čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce služebního řádu, na rozdíl od ustanovení druhého pododstavce stejného odstavce. Přitom platí, že i když o přeložení musí být vždy rozhodováno v zájmu služby, situace přeložených úředníků se podstatně liší podle toho, zda administrativa zohlednila jejich přání ohledně mobility, či nikoli.
Další kategorií úředníků upravenou v čl. 2 odst. 3 uvedeného rozhodnutí je kategorie úředníků přeložených na vlastní žádost, a kteří alespoň po dobu dvou let zastávají pracovní místo považované za citlivé. V tomto ohledu je odůvodněné rozdílné zacházení mezi úředníky přeloženými na vlastní žádost na pracovní místo spadající do části „Provoz“ souhrnného rozpočtu během dvou let po jejich jmenování úředníky ve zkušební době podle toho, zda alespoň po dobu dvou let zastávají pracovní místo považované za citlivé, či nikoli. I když je úředník jmenovaný na pracovní místo považované za citlivé přeložen obvykle až po pěti letech, není přesný závěr, že se uvedený úředník nachází v situaci odlišné od situace ostatních úředníků, nikoli po dvou, ale až po pěti letech. Zvýšená povinnost mobility pro úředníky, kteří byli zařazeni na pracovní místa považovaná za citlivá, vyplývá z toho, že jsou v důsledku povahy svých úkolů vystaveni vyššímu riziku finančních nesrovnalostí nebo střetů zájmů. V důsledku toho se úředníci, kteří byli zařazeni na pracovní místa považovaná za citlivá, nacházejí během celé doby trvání jejich zařazení, a nikoli jen na konci pěti let, v situaci, která se objektivně liší od situace ostatních úředníků. Za těchto podmínek není důvod domnívat se, že by použití odchylných předpisů v oblasti mobility na tyto úředníky bylo odůvodněno až po pěti letech. Naopak, vzhledem k zájmu služby, který je spojen s usnadněním mobility úředníků, kteří byli zařazeni na pracovní místa považovaná za citlivá, se za účelem omezení rizik, kterým jsou vystaveni, zdá rozumné vyloučit uvedené úředníky z oblasti působnosti ustanovení, které představuje silný podnět pro stabilitu, během dvou dodatečných let od jejich jmenování úředníkem ve zkušební době. Výjimka upravená v odstavci 3 ve prospěch uvedených úředníků tak není ve vztahu ke sledovanému cíli nepřiměřená.
(viz body 32, 67 až 73 a 90 až 96)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 12. června 1997, Carbajo Ferrero v. Parlament, T‑237/95, Recueil FP, s. I‑A‑141 a II‑429, bod 99