Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte suprema di cassazione (Itálie) dne 30. září 2020 – Randstad Italia SpA v. Umana SpA a další
(Věc C-497/20)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Corte suprema di cassazione
Účastníci původního řízení
Navrhovatelka: Randstad Italia SpA
Odpůrci: Umana SpA, Azienda USL Valle d’Aosta, IN. VA SpA, Synergie Italia agenzia per il lavoro SpA
Předběžné otázky
1) Brání čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 SEU, čl. 2 odst. 1 a 2 a článek 267 SFEU, vykládané rovněž ve světle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, takovému výkladu, jako je výklad čl. 111 osmého pododstavce Ústavy, čl. 360 prvního pododstavce bodu 1, čl. 362 prvního pododstavce občanského soudního řádu a článku 110 soudního řádu správního – v rozsahu, v němž tato ustanovení připouští kasační opravný prostředek proti rozsudkům Consiglio di Stato (Státní rada) z „důvodů týkajících se pravomoci“ – který vyplývá z rozsudku Corte costituzionale (Ústavní soud) č. 6 z roku 2018 a následné vnitrostátní judikatury, která prostřednictvím změny předchozího právního názoru stanovila, že kasační opravný prostředek z hlediska takzvaného „nedostatku soudní pravomoci“ nelze podat proti rozsudkům Consiglio di Stato (Státní rada), jež uplatňují výklady stanovené na vnitrostátní úrovni, které jsou v rozporu s rozsudky Soudního dvora v oblastech upravených unijním právem (v projednávané věci v oblasti zadávání veřejných zakázek), v nichž se členské státy vzdaly výkonu svých svrchovaných pravomocí způsobem neslučitelným s unijním právem, čehož účinkem je utvrzení porušení unijního práva, které by mohlo být napraveno prostřednictvím výše uvedeného opravného prostředku, a ohrožení jednotného uplatňování unijního práva a účinné soudní ochrany subjektivních práv přiznaných unijním právem, a to v rozporu s požadavkem, aby toto právo bylo plně a řádně uplatňováno všemi soudy způsobem, který je povinně v souladu s jeho správným výkladem stanoveným Soudním dvorem, a to s přihlédnutím k omezením „procesní autonomie“ členských států při stanovení procesních pravidel?
2) Brání čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 SEU a článek 267 SFEU, vykládané rovněž ve smyslu článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, takovému výkladu a uplatnění čl. 111 osmého pododstavce Ústavy, čl. 360 prvního pododstavce bodu 1 a čl. 362 prvního pododstavce občanského soudního řádu a článku 110 soudního řádu správního, které vyplývají z vnitrostátní judikatury podle které kasační opravný prostředek z „důvodů týkajících se pravomoci“, z hlediska takzvaného „nedostatku soudní pravomoci“, nelze podat jako opravný prostředek proti rozsudkům Consiglio di Stato (Státní rada), která při rozhodování sporů ohledně otázek týkajících se uplatňování unijního práva neodůvodněně nepodala žádost o rozhodnutí o předběžné otázce k Soudnímu dvoru, a to při neexistenci podmínek, vykládaných restriktivně, které jsou Soudním dvorem taxativně uvedeny (od vydání rozsudku ze dne 6. října 1982, Cilfit a další, C-238/81) a které zbavují vnitrostátní soud výše uvedené povinnosti, v rozporu se zásadou, podle níž jsou s unijním právem neslučitelné vnitrostátní procesní právo nebo praxe, i když legislativní nebo ústavní povahy, které vnitrostátnímu soudu (ať už posledního stupně, či nikoli), byť dočasně, odnímají možnost podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, čehož účinkem je uzurpování výlučné pravomoci Soudního dvora podat správný a závazný výklad unijního práva, založení nezhojitelnosti (a upřednostnění utvrzení) případného výkladového rozporu mezi právem uplatněným vnitrostátním soudem a unijním právem a ohrožení jednotného uplatňování a účinnosti soudní ochrany subjektivních práv přiznaných unijním právem?
3) Jsou zásady stanovené Soudním dvorem v rozsudcích ze dne 5. září 2019, Lombardi, C-333/18; ze dne 5. dubna 2016, PFE, C-689/13; ze dne 4. července 2013, Fastweb, C-100/12, ve vztahu k čl. 1 odst. 1 a 3 a čl. 2 odst. 1 směrnice 89/665/EHS1 , ve znění směrnice 2007/66/ES2 , použitelné na věc, která je předmětem původního řízení, ve které při rozhodování sporu, v němž podnik-soutěžitel napadl vyloučení ze zadávacího řízení a zadání zakázky jinému podniku, Consiglio di Stato (Státní rada) přezkoumala z meritorního hlediska pouze důvod opravného prostředku, kterým vyloučený podnik napadl počet bodů nedosahující „prahové hodnoty“, který byl přidělen jeho technické nabídce, a přednostně přezkoumala vedlejší kasační opravné prostředky veřejného zadavatele a úspěšného uchazeče, vyhověla jim, přičemž prohlásila za nepřípustné (a nepřezkoumala je z meritorního hlediska) další důvody hlavního opravného prostředku, které napadají výsledek zadávacího řízení z jiných důvodů (z důvodu neurčitosti kritérií pro hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci, nedostatku odůvodnění přidělených bodů, protiprávního jmenování a složení výběrové komise), při uplatnění vnitrostátní judikatury, podle které podnik, který byl vyloučen ze zadávacího řízení, není aktivně legitimován ke vznesení výtek směřujících k napadení zadání zakázky konkurenčnímu podniku, také prostřednictvím zrušení zadávacího řízení, ačkoli je třeba posoudit, zda je s unijním právem slučitelné odepřít podniku právo předložit soudu k přezkumu jakýkoli důvod pro zpochybnění výsledku zadávacího řízení, a to v situaci, kdy jeho vyloučení nebylo stanoveno s konečnou platností a kdy každý soutěžitel může uplatnit obdobný oprávněný zájem na vyloučení nabídky ostatních soutěžitelů, což může vést ke veřejného zadavatele ke konstatování nemožnosti vybrat jinou nabídku splňující požadavky a k vyhlášení nového zadávacího řízení, kterého by se mohl účastnit každý z uchazečů?
____________
1 Směrnice Rady ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. 1989, L 395, s. 33).
2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/665/EHS a 92/13/EHS, pokud jde o zvýšení účinnosti přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek (Úř. věst. 2007, L 335, s. 31).