ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

7. června 2011

Věc F‑84/09

Emmanuel Larue a Olivier Seigneur

v.

Evropská centrální banka (ECB)

„Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Odměňování – Obecná úprava platů – Nerespektování způsobu výpočtu“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 36.2 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, připojeného ke Smlouvě o ES, kterou se E. Larue a O. Seigneur domáhají zrušení svých výplatních pásek za leden 2009, a uložení ECB, aby jim nahradila škodu.

Rozhodnutí:      Výplatní pásky žalobců za leden 2009 se zrušují. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská centrální banka ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Žaloba směřující proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta stížnost – Přípustnost

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Odměňování – Způsob výpočtu roční úpravy odměn – Z toho vyplývající povinnosti pro banku

(Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, čl. 14 odst. 3; pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 13)

3.      Úředníci – Žaloba – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření k výkonu rozsudku – Spravedlivé vyrovnání za znevýhodnění vyplývající pro žalobce ze zrušeného aktu

(Článek 266 SFEU)

1.      Pokud jde o návrhová žádání směřující v případě potřeby proti rozhodnutím, kterými se zamítají žádosti o přezkum postupu předcházejícího soudnímu řízení a stížnosti, není namístě je samostatně přezkoumávat vzhledem k tomu, že, jelikož tato rozhodnutí postrádají samostatný obsah, jediným účinkem takových návrhových žádání je předložit unijnímu soudu k přezkumu akty nepříznivě zasahující do právního postavení, proti kterým byla podána žádost o přezkum postupu předcházejícího soudnímu řízení.

(viz bod 35)

Odkazy:

Soudní dvůr: 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, bod 8

Soud pro veřejnou službu: 18. května 2006, Corvoisier a další v. ECB, F‑13/05, bod 25

2.      Pokud na základě článku 13 pracovního řádu zaměstnanců Evropské centrální banky tato banka za účelem obecné úpravy platů svých zaměstnanců vypracuje metodu výpočtu, která se zakládá na zohlednění vývoje platů v některých referenčních organizacích, plyne z toho, že je povinna zaprvé požádat referenční organizace o veškeré relevantní informace týkající se vývoje hrubého ročního platu jejich zaměstnanců a zadruhé na základě těchto informací určit obecnou úpravu platů zaměstnanců ECB pro dotčený rok. Kromě toho i když ECB v zásadě nepřísluší zpochybňovat správnost číselných údajů předaných referenčními organizacemi, jelikož tyto údaje jsou nutně komplexní povahy, spadá nicméně do pravomoci ECB propůjčit číselným údajům příslušné právní postavení s ohledem na kritéria vymezená v uvedeném interním právním předpise. Konečně v konkrétním případě, kdy připomínky výboru zaměstnanců naznačují, že informace sdělené referenčními organizacemi věrohodně neodrážejí vývoj hrubé mzdy jejich zaměstnanců ve smyslu interního právního předpisu, přísluší ECB, aby si od těchto referenčních organizací vyžádala veškeré další podrobnější údaje s cílem zajistit dodržení ustanovení čl. 14 odst. 3 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.

(viz bod 50)

3.      Na základě článku 266 SFEU je dotyčný orgán povinen přijmout opatření vyplývající ze zrušujícího rozsudku, a zejména přijmout v souladu se zásadou legality jakékoli rozhodnutí, které spravedlivě vyrovná znevýhodnění vyplývající pro žalobce ze zrušených aktů, aniž je tím dotčena možnost, aby žalobci poté podali žalobu proti opatřením přijatým tímto orgánem k výkonu uvedeného rozsudku.

(viz bod 64)

Odkazy:

Tribunál: 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, bod 98

Soud pro veřejnou službu: 24. června 2008, Andres a další v. ECB, F‑15/05, bod 132