Žaloba podaná dne 13. prosince 2005 - Gesner v. OHIM

(Věc F-119/05)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Charlotte Gesner (Kildedalsvej, Dánsko) (zástupci: J. Vazquez Vazquez a C. Amo Quiñones, advokáti)

Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu

Návrhová žádání žalobkyně

Zrušit rozhodnutí přijaté Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) ze dne 2. září 2005, kterým byla zamítnuta stížnost žalobkyně ze dne 10. května 2005 proti rozhodnutí OHIM ze dne 21. dubna 2005, jímž bylo zamítnuto ustavení výboru pro otázky invalidity.

Uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně, dočasná zaměstnankyně OHIM do 15. dubna 2005, trpí od roku 2003 výhřezem ploténky a různými nemocemi páteře. Přestože se podrobila operaci a absolvovala různou lékařskou a fyzioterapeutickou léčbu, její silné bolesti zad nepřestávají a skutečnost, že musela po dlouhou dobu sedět, její stav zhoršila, takže měla nepřetržitě po několik měsíců volno z důvodu nemoci.

Dne 11. března 2005 požádala žalobkyně OHIM o ustavení výboru pro otázky invalidity, aby uvedený orgán rozhodl o její neschopnosti vykonávat její služební povinnosti a přiznal jí invalidní důchod.

OHIM takovou možnost zamítl na základě dvou důvodů. Zaprvé, článek 59 služebního řádu je třeba vykládat tak, že rozhodnutí svolat výbor pro otázky invalidity přísluší orgánu oprávněnému ke jmenování (OOJ). Zadruhé, žalobkyně, která měla volno z důvodu nemoci pouze 294 dní za poslední tři roky, nesplnila dobu požadovanou v čl. 59 odst. 4 služebního řádu.

Žalobkyně ve své žalobě uvádí čtyři hlavní žalobní důvody, přičemž zaprvé se domnívá, že OOJ si nemůže činit výlučný nárok na pravomoc svolat výbor pro otázky invalidity. Tím by OOJ předem, subjektivně a svévolně určoval, zda je zaměstnanec nebo úředník dostatečně nemocný k tomu, aby byl předvolán před tento výbor.

V druhém žalobním důvodu se žalobkyně dovolává toho, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nesprávné. Uplatnění časových omezení stanovených v čl. 59 odst. 4 služebního řádu brání v získání invalidního důchodu úředníkům nebo zaměstnancům, kteří tato omezení nesplňují, ale kteří mohou být neschopni pracovat z důvodu úrazů nebo nemocí, které se projevují rychleji.

Ve svém třetím žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že ustanovení použitelná na ustavení výboru pro otázky invalidity se nemusí omezovat na článek 59 služebního řádu, ale zahrnují i ustanovení náležející do právního rámce, který upravuje přístup k invalidnímu důchodu, tedy články 31 až 33 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, článek 9 služebního řádu a jeho přílohu VIII.

Ve svém posledním žalobním důvodu se žalobkyně domnívá, že napadené rozhodnutí odporuje zásadě zákazu diskriminace a rovného zacházení. OHIM svým zaměstnancům neumožňuje svolání výboru pro otázky invalidity, i když tato možnost se zdá být dostupná všem zbývajícím zaměstnancům Společenství. Krom toho pro zaměstnance OHIM se smlouvami na dobu kratší než tři roky je obtížné získat invalidní důchod jakkoliv nemocní mohou být, protože nikdy nedosáhnou hranice stanovené v čl. 59 odst. 4 služebního řádu.

____________