ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(třetí senát)
28. března 2012
Věc F‑36/11
BD
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Neobnovení smlouvy – Článek 11a služebního řádu – Střet zájmů – Vztah důvěry – Článek 12b služebního řádu – Mimopracovní činnost – Presumpce neviny“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se BD domáhá zejména zrušení rozhodnutí obsaženého v oznámení orgánu oprávněného uzavírat smlouvy se zaměstnanci Komise ze dne 30. srpna 2010, kterým mu bylo sděleno, že jeho smlouva nebude prodloužena. Toutéž žalobou se BD rovněž domáhá, aby byla Komisi uložena povinnost náhrady utrpěné nemajetkové újmy.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.
Shrnutí
1. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Obnovení pracovní smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Přijetí vnitřní směrnice zavádějící zásadu obnovení za určitých podmínek – Vlastní omezení posuzovací pravomoci, kterou disponuje administrativa v dané oblasti
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písm. b), článek 85 a čl. 119 odst. 1]
2. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Propuštění – Posuzovací pravomoc administrativy, pokud jde o volbu disciplinárního nebo smluvního základu pro výpověď
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 odst. 1 písm. b) bod i), čl. 49 odst. 1 a čl. 119 odst. 1]
3. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Rozhodnutí o zamítnutí – Nahrazení odůvodnění napadeného aktu – Zneužití pravomoci – Neexistence
(Služební řád, články 90 a 91)
4. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Obnovení pracovní smlouvy na dobu určitou – Podmínky – Zájem služby a zachování vztahu důvěry
(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 88)
5. Úředníci – Zásady – Právo na presumpci neviny – Dosah – Zákaz dovozovat z údajů shromážděných při vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) narušení vztahu důvěry, které je překážkou obnovení smlouvy smluvního zaměstnance – Neexistence
6. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Práva a povinnosti – Povinnost nezávislosti a bezúhonnosti – Povinnost předběžně informovat administrativu o veškerých případných střetech zájmů – Rozsah
(Služební řád, článek 11a; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 3a, 11 a 81)
7. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Práva a povinnosti – Mimopracovní činnost – Povinnost požádat o povolení orgánu oprávněného ke jmenování nebo orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv – Pokračování v činnosti vykonávané před zaměstnáním – Zahrnutí
(Služební řád, článek 12b; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 3a, 11 a 81)
8. Akty orgánů – Odůvodnění – Nesprávné skutkové zjištění uvedené v jinak dostatečném odůvodnění rozhodnutí – Neexistence vlivu na legalitu rozhodnutí
(Článek 296 SFEU)
1. Smluvní zaměstnanec, zaměstnaný na základě smlouvy na dobu určitou, v zásadě nemá právo na obnovení své smlouvy, jelikož toto obnovení je pouhou možností, která podléhá podmínce, že je v souladu se zájmem služby.
Na rozdíl od úředníků, kterým služební řád zaručuje stálost zaměstnání, totiž z čl. 47 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců, použitelného na smluvní zaměstnance podle čl. 119 prvního pododstavce tohoto řádu, vyplývá, že se doba pracovního poměru mezi orgánem a smluvním zaměstnancem přijatým na dobu určitou řídí v mezích stanovených článkem 85 téhož řádu podmínkami stanovenými ve smlouvě uzavřené stranami. Kromě toho má administrativa širokou posuzovací pravomoc v oblasti obnovování smluv smluvních zaměstnanců, které byly uzavřeny na dobu určitou.
Jakmile však administrativa vnitřní směrnicí zavede zvláštní režim, který je určen k zajištění transparentnosti postupu obnovování smluv, přijetí tohoto režimu lze analyzovat jako vlastní omezení posuzovací pravomoci orgánu. Takovým režimem nejsou ustanovení smlouvy smluvního zaměstnance, na základě kterých je obnovení podmíněno úspěšným vykonáním výběrové zkoušky, jakož i souhlasem ředitelství.
(viz body 31 až 33, 35 a 36)
Odkazy:
Tribunál: 17. října 2002, Cocchi a Hainz v. Komise, T‑330/00 a T‑114/01, bod 82; 6. února 2003, Pyres v. Komise, T‑7/01, bod 64
Soud pro veřejnou službu: 7. července 2009, Bernard v. Europol, F‑54/08, body 44 a 47; 23. října 2010, Gheysens v. Rada, F‑8/10, bod 75
2. Ze skutečnosti, že smluvní zaměstnanec nepožívá stability zaměstnání, z širokého prostoru pro uvážení, který má orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv při rozhodování o obnovení či neobnovení smlouvy na dobu určitou a ze znění čl. 47 písm. b) bodu i) pracovního řádu ostatních zaměstnanců vyplývá, že příslušný orgán nemá povinnost zahájit disciplinární řízení vůči smluvnímu zaměstnanci, jehož chování by mohlo odůvodnit výpověď z disciplinárních důvodů, a že v takovém případě může využít možností, které nabízí smluvní povaha jejich vztahu. Pokud jde o čl. 49 odst. 1 uvedeného řádu, použitelného na smluvní zaměstnance podle čl. 119 prvního pododstavce téhož řádu, ten předpokládá použití disciplinárního řízení pouze s cílem ukončit pracovní smlouvu „bez předchozího oznámení“. Volba možnosti vyčkat uplynutí smlouvy na dobu určitou dotyčného smluvního zaměstnance a neobnovit tuto smlouvu tak nemůže jako taková představovat zneužití pravomoci.
(viz bod 45)
Odkazy:
Tribunál: 12. prosince 2000, Dejaiffe v. OHIM, T‑223/99, bod 38
Soud pro veřejnou službu: 24. dubna 2008, Longinidis v. Cedefop, F‑74/06, bod 116; 7. července 2010, Tomas v. Parlament, F‑116/07, F‑13/08 a F‑3l/08, bod 158
3. S přihlédnutím k samotnému účelu, kterým je umožnit administrativě přezkum jejího rozhodnutí, se postup před zahájením soudního řízení vyvíjí, takže v rámci systému prostředků nápravy, který je stanoven v článcích 90 a 91 služebního řádu, se může stát, že administrativa při zamítnutí stížnosti doplní či dokonce pozmění důvody, na jejichž základě vydala zpochybněný akt. Důkaz zneužití pravomoci a řízení administrativou tudíž nelze spatřovat v tom, že administrativa ve svém rozhodnutí o zamítnutí stížnosti uvedla jiné důvody, než jaké byly uvedeny v napadeném rozhodnutí.
(viz bod 47)
Odkazy:
Tribunál: 9. prosince 2009, Komise v. Birkhoff, T‑377/08 P, body 55 až 60
Soud pro veřejnou službu: 1. července 2010, Mandt v. Parlament, F‑45/07, bod 110; 15. prosince 2010, Angulo Sánchez v. Rada, F‑67/09, bod 70; 28. září 2011, AZ v. Komise, F‑26/10, bod 38
4. Zájem služby a zachování vztahu důvěry, které musí orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv zohlednit při rozhodnutí o obnovení či neobnovení pracovní smlouvy, je nutno posuzovat nejen z hlediska útvaru, v němž je zaměstnán a jehož zájem nelze opomenout, ale i z hlediska generálního ředitelství, pod které spadá útvar, v němž je zaměstnán, či z hlediska celého orgánu. Navíc je nutné, aby příslušný orgán celkově posoudil zájem služby, zejména jestliže se jedná o postoj zaměstnance, kterému byla svěřena finanční odpovědnost.
V tomto ohledu nemůže okolnost, že smluvní zaměstnanec údajně ukončil zkušební dobu příkladně, zpochybnit posouzení orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv, pokud jde o možnost neobnovit jeho smlouvu ve světle skutečností, které vyšly najevo po zprávě uzavírající jeho zkušební dobu.
(viz body 48 a 80)
5. Právo na presumpci neviny se použije i v případě neexistence trestního stíhání na úředníka obviněného z nesplnění povinností vyplývajících ze služebního řádu, které je natolik závažné, aby odůvodnilo vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), v jehož světle může administrativa přijmout jakékoli opatření, byť jakkoli přísné, které se jeví jako nezbytné. Účelem ani předmětem tohoto práva nicméně není zakázat orgánu oprávněnému k uzavírání pracovních smluv, aby dovodil z informací shromážděných během vyšetřování OLAF narušení vztahu důvěry, které je překážkou obnovení smlouvy smluvního zaměstnance.
(viz body 51 a 54)
Odkazy:
Soudní dvůr: 8. července 1999, Montecatini v. Komise, C‑235/92 P, bod 175
Tribunál: 6. července 2000, Volkswagen v. Komise, T‑62/98, bod 281; 8. července 2004, JFE Engineering v. Komise, T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, bod 178; 4. října 2006, Tillack v. Komise, T‑193/04, bod 121; 27. září 2006, Dresdner Bank a další v. Komise, T‑44/02 OP, T‑54/05 OP, T‑56/02 OP, T‑60/02 OP a T‑61/02 OP, bod 61; 8. července 2008, Franchet a Byk v. Komise, T‑48/05, bod 214
Tribunál: 7. prosince 2010, Fahas v. Rada, T‑49/07, bod 63; 5. října 2011, Romana Tabacchi v. Komise, T‑11/06, bod 129
Soud pro veřejnou službu: 23. listopadu 2010, Wenig v. Komise, F‑75/09, bod 58
6. Cílem článku 11a služebního řádu, který je podle článku 3a pracovního řádu ostatních zaměstnanců použitelný na smluvní zaměstnance v souladu s články 11 a 81 téhož řádu, je zaručit nezávislost, bezúhonnost a nestrannost úředníků a zaměstnanců, jakož i v důsledku toho orgánů, u kterých vykonávají službu, tím, že úředníku nebo dotyčnému zaměstnanci uloží povinnost předběžně informovat orgán oprávněný ke jmenování nebo orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv, což tomuto orgánu případně umožní přijmout vhodná opatření. S ohledem na zásadní význam cílů nezávislosti a bezúhonnosti, sledovaných tímto ustanovením, a na obecnou povahu povinnosti úředníků a zaměstnanců, je nutno přiznat článku 11a služebního řádu širokou oblast působnosti, zahrnující veškeré situace, s ohledem na něž musí dotyčná osoba vzhledem k činnostem, které vykonává, jakož i k okolnostem přiměřeně předpokládat, že se u třetích osob mohou jevit jako možný zdroj ovlivnění jeho nezávislosti. V tomto ohledu nemůže být nezávislost úředníků a zaměstnanců vůči třetím osobám posuzována pouze ze subjektivního hlediska. Vyžaduje rovněž, aby bylo zejména v oblasti řízení veřejných financí zabráněno jakémukoli chování, které může objektivně nepříznivě ovlivnit pověst orgánů a podlomit důvěru, kterou budí na veřejnosti.
Kromě toho není důležité, že dotyčný orgán v důsledku dotčených porušení povinnosti neutrpěl již z povahy věci žádnou finanční újmu, jelikož cílem povinností úředníků a zaměstnanců podle článků 11a a 12b služebního řádu je rovněž zachování nezávislosti a pověsti orgánů.
(viz body 68, 70 a 80)
Odkazy:
Tribunál: 11. září 2002, Willeme v. Komise, T‑89/01, bod 47; 3. února 2005, Mancini v. Komise, T‑137/03, bod 31
7. Článek 12b služebního řádu, který je podle článku 3a pracovního řádu ostatních zaměstnanců použitelný na smluvní zaměstnance v souladu s články 11 a 81 téhož řádu, ukládá úředníkům a zaměstnancům požádat o souhlas, pokud se chtějí zabývat výdělečnou či nevýdělečnou mimopracovní činností. Tato povinnost platí obecně, aniž by bylo nutné rozlišovat podle povahy nebo významu činnosti.
Kromě toho se povinnost požádat o souhlas s výkonem mimopracovní činnosti netýká pouze úředníků a zaměstnanců, kteří mají během své profesní dráhy v úmyslu zabývat se takovou činností, ale i nově přijatých zaměstnanců, kteří chtějí pokračovat ve výkonu činnosti, kterou se zabývali před svým přijetím a která se od okamžiku zahájení výkonu jejich funkce stane „externí“.
(viz bod 72)
Odkazy:
Tribunál: 19. března 1998, Tzoanos v. Komise, T‑74/96, bod 66; 16. ledna 2003, Fichtner v. Komise, T‑75/00, bod 31
8. Třebaže je v případě existence několika důvodů ze skutkového hlediska důvod sporného aktu chybný, nemůže tato vada vést ke zrušení tohoto aktu, pokud ostatní důvody poskytují samy o sobě dostatečné odůvodnění.
Pokud jde zejména o žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, přísluší žalobkyni předložit důkazy dostatečné k tomu, aby posouzení skutkových okolností příslušnou administrativou zbavily věrohodnosti, takže tento žalobní důvod je třeba zamítnout, pokud může být zpochybněné posouzení administrativy navzdory předloženým informacím považováno nadále za pravděpodobné. V případě, že se napadené rozhodnutí zakládá na několika důvodech, musí být žalobní důvod zamítnut, jestliže je napadené rozhodnutí již z povahy věci stiženo vadou v jednom z jeho důvodů, avšak tento důvod nemůže ovlivnit posouzení administrativy.
(viz bod 83)
Odkazy:
Tribunál: 6. března 2003, Westdeutsche Landesbank Girozentrale v. Komise, T‑228/99 a T‑233/99, bod 162; 8. března 2005, Vlachaki v. Komise, T‑277/03, bod 85
Soud pro veřejnou službu: 7. října 2009, Y v. Komise, F‑29/08, bod 90; 29. září 2011, Kimman v. Komise, F‑74/10, body 92 a 93