USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetího senátu)
7. dubna 2016
Věc F‑44/15
Sergio Spadafora
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Pracovní místo vedoucího oddělení – Oznámení o volném pracovním místě – Výběrové řízení – Komise pro předvýběr uchazečů – Pohovor s komisí pro předvýběr uchazečů – Nezapsání na užší seznam uchazečů navrhovaných pro závěrečný pohovor s orgánem oprávněným ke jmenování – Řádný průběh výběrového řízení – Přednostní přijetí uchazeče majícího státní příslušnost určitého členského státu – Jednání předsedy komise pro předvýběr uchazečů – Jazyková diskriminace – Návrh na náhradu škody – Článek 81 jednacího řádu“
Předmět: Žaloba podaná podle článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se Sergio Spadafora domáhá jednak zrušení rozhodnutí ze dne 30. června 2014, kterým generální ředitel Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) rozhodl o jmenování paní D na pracovní místo vedoucího oddělení „Právní poradenství“ na ředitelství „Podpora vyšetřování“, a dále navrhuje, aby byla OLAF uložena náhrada majetkové újmy, která podle něj vyplynula ze ztráty příležitosti být vybrán na toto pracovní místo.
Rozhodnutí: Žaloba se zčásti odmítá jako zjevně nepřípustná, a zčásti se zamítá jako zjevně neopodstatněná. Sergio Spadafora ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.
Shrnutí
1. Úředníci – Volné pracovní místo – Srovnávací přezkum zásluh – Pracovní místo vedoucího oddělení – Uchazeč, který pravidelně zastupoval vedoucího oddělení nebo pracovní místo zastával dočasně – Absence rozhodující povahy
(Služební řád, čl. 27 první pododstavec)
2. Úředníci – Volné pracovní místo – Srovnávací přezkum zásluh – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Dodržení podmínek vymezených oznámením o volném pracovním místě – Rozsah
(Služební řád, článek 29)
3. Úředníci – Volné pracovní místo – Srovnávací přezkum zásluh – Pracovní místo vedoucího oddělení – Posuzovací pravomoc komise pro předvýběr uchazečů – Rozsah
(Služební řád, článek 29)
4. Úředníci – Přijímání – Kritéria – Zeměpisná vyváženost – Státní příslušnost jako hledisko výběru – Přípustnost – Podmínka – Rovnocennost profilů jednotlivých uchazečů
(Služební řád, čl. 27 první pododstavec)
5. Úředníci – Volné pracovní místo – Pracovní místo vedoucího oddělení Řízení před komisí pro předvýběr uchazečů – Respektování zásady nestrannosti – Rozsah
(Služební řád, článek 27)
6. Úředníci – Přijímání – Řízení – Povinnost administrativy jednat s uchazečem v jazyce, který uchazeč plně ovládá – Rozsah
(Služební řád, článek 27)
1. V rámci srovnávacího přezkumu zásluh uchazečů s cílem obsadit pracovní místo vedoucího oddělení je skutečnost, že uchazeč pravidelně zastupoval vedoucího oddělení a okolnost, že dané pracovní místo dočasně zastával, nepředstavují rozhodující hlediska, která by mohla převážit nad vysokou úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti, které podle článku 27 prvního pododstavce služebního řádu představují rozhodující kritéria pro výběr uchazeče, který má být jmenován na pracovní místo, které je předmětem oznámení o volném pracovním místě.
(viz bod 52)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek ze dne 13. prosince 2001, Cubero Vermurie v. Komise, C‑446/00 P, EU:C:2001:703, bod 21
Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 6. července 1999, Séché v. Komise, T‑112/96 a T‑115/96, EU:T:1999:134, bod 62
2. Výkon posuzovací pravomoci, kterou disponuje administrativa v oblasti jmenování nebo přijímání předpokládá, že s péčí a nestranně přezkoumá veškeré relevantní skutečnosti každé žádosti o pracovní místo a že důsledně dodrží požadavky uvedené v oznámení o volném pracovním místě, takže je povinen odmítnout všechny uchazeče, kteří tyto požadavky nesplňují. Oznámení o volném pracovním místě totiž představuje právní rámec, kterým se váže sama administrativa, jež se jím musí důsledně řídit.
(viz bod 59)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 9. července 2015, De Almeida Pereira v. Eurojust, F‑142/14, EU:F:2015:83, bod 29 a citovaná judikatura
3. V rámci řízení o obsazení pracovního místa vedoucího oddělení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) platí, že pokud je vyhodnocení přihlášky a výkonu uchazeče při pohovoru provedeno vzhledem k jejímu složení kolektivně komisí pro předvýběr uchazečů, zejména pak vzhledem k přítomnosti zaměstnance Komise, nelze učinit závěr, že předseda této komise na ní může mít natolik převažující vliv, že by sám rozhodl o tom, že jméno uchazeče nebude zařazeno na užší seznam.
(viz bod 63)
4. S požadavky týkajícími se zásady zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti není neslučitelné, aby administrativa v případě, kdy jsou profily různých uchazečů v podstatném rozsahu rovnocenné, učinila ze státní příslušnosti přednostní kritérium, pokud je to nezbytné pro zachování nebo obnovení zeměpisné rovnováhy mezi jejími zaměstnanci, jak to vyžaduje čl. 27 odst. 1 služebního řádu.
(viz bod 70)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek ze dne 4. března 1964, Lassalle v. Parlament, 15/63, EU:C:1964:9, s. 73
5. Povinnost nestrannosti je bezpochyby jedním z pravidel, kterými se řídí práce výběrových komisí, a per analogiam práce komisí pro předvýběr uchazečů.
Pokud však jde o chování předsedy komise v přijímacím řízení na místo vedoucího oddělení, skutečnost, že se předseda komise pro předvýběr uchazečů zdvořile, samolibě – či dokonce posměšně – usměje, nijak neumožňuje dospět k závěru, že je zaujatý, a to dokonce ani v případě, pokud má uchazeč zpětně tento dojem. Každopádně, s ohledem na úroveň dotčeného pracovního místa, které s sebou přináší řízení zaměstnanců, a tedy případné vztahové problémy nebo problémy v chování těchto zaměstnanců, lze od uchazeče očekávat, že si zachová sebejistotu, koncentraci či klid, a to dokonce tehdy, je-li konfrontován s chováním některého ze členů komise pro předvýběr uchazečů, které může subjektivně vnímat jako urážlivé.
(viz body 82 a 85)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 25. května 2011, Meierhofer v. Komise, F‑74/07 RENV, EU:F:2011:63, bod 62, a rozsudek ze dne 13. listopadu 2014, Hristov v. Komise a EMA, F‑2/12, EU:F:2014:245, bod 86, jenž je předmětem dvou kasačních opravných prostředků podaných k Tribunálu Evropské unie, věci T‑26/15 P a T‑27/15 P
6. Unijní administrativa se obecně může obracet na některého ze svých úředníků – a to i ve výběrovém řízení – v jiném unijním úředním jazyce, než je mateřský jazyk tohoto úředníka, nebo druhý jazyk, který si zvolil. Volba jazyka pro komunikaci tak nepředstavuje žádné porušení práv uvedeného úředníka, pokud má tento úředník znalost jazyka použitého administrativou, která mu umožňuje, aby se efektivně a bez potíží seznámil s obsahem informací, které mu jeho administrativa poskytne, nebo otázek, které mu pokládá.
Mimoto, článek 27 služebního řádu brání tomu, aby orgán oprávněný ke jmenování vyžadoval od uchazečů o pracovní místo dokonalou znalost určitého úředního jazyka, pouze v případě, kdy má jazyková podmínka za následek vyhrazení pracovního místa v unijní administrativě určité státní příslušnosti, aniž je to odůvodněno důvody vztahujícími se k fungování služby.
(viz body 91 a 92)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek ze dne 4. března 1964, Lassalle v. Parlament, 15/63, EU:C:1964:9, s. 73
Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 5. října 2005, Rasmussen v. Komise, T‑203/03, EU:T:2005:346, body 62 až 64, a ze dne 20. listopadu 2008, Itálie v. Komise, T‑185/05, EU:T:2008:519, body 129, 132 a 145