USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
16. října 2014
Věc F‑69/10 DEP
Luigi Marcuccio
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Řízení – Určení výše nákladů řízení – Článek 92 jednacího řádu – Zastoupení orgánu advokátem – Odměna advokáta – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Návrh na zaplacení úroků z prodlení“
Předmět: Návrh na určení výše nákladů řízení, podaný Evropskou komisí na základě čl. 92 odst. 1 jednacího řádu, který byl v rozhodné době v platnosti (dále jen „předchozí jednací řád“), v návaznosti na usnesení Marcuccio v. Komise (F‑69/10, EU:F:2011:128).
Rozhodnutí: Celková výše nákladů řízení, které má L. Marcuccio nahradit Evropské komisi jako přiznatelnou náhradu nákladů řízení ve věci F‑69/10, Marcuccio v. Komise, se stanoví na částku 1 250 eur. K částce uvedené v bodě 1 se budou vztahovat úroky z prodlení od data doručení tohoto usnesení do data jejího skutečného zaplacení, uhrazené v sazbě uplatňované Evropskou centrální bankou při jejích hlavních refinančních operacích, platné v první kalendářní den měsíce splatnosti platby a zvýšené o tři a půl procentního bodu.
Shrnutí
1. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Odměna, kterou uhradil orgán svému advokátovi – Zahrnutí – Údaje, ke kterým je třeba přihlédnout pro účely určení
(Statut Soudního dvora, čl. 19 první pododstavec a příloha I, čl. 7 odst. 1)
2. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Úroky z prodlení
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, články 96 až 98 a 106)
1. Jak vyplývá z čl. 19 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, který se použije na Soud pro veřejnou službu na základě čl. 7 odst. 1 přílohy I uvedeného statutu, orgány mohou využít pomoci advokáta. Odměna advokáta tedy spadá pod pojem nutné výdaje vynaložené v souvislosti s řízením, aniž je orgán povinen prokázat, že tato pomoc byla objektivně odůvodněná.
Co se týče určení výše, do které lze odměnu advokáta nahradit, není unijní soud oprávněn určit výši odměny dlužné účastníky řízení jejich vlastním advokátům, nýbrž je oprávněn určit částku, do jejíž výše mohou být tyto odměny nahrazeny účastníkem řízení, kterému byla uložena náhrada nákladů řízení. Při rozhodnutí o návrhu na určení výše nákladů řízení není unijní soud povinen vzít v úvahu vnitrostátní sazebník, podle něhož se stanovují odměny advokátů, ani případnou dohodu uzavřenou v tomto ohledu mezi dotčeným účastníkem řízení a jeho zmocněnci nebo poradci.
V témže smyslu nemá paušální povaha odměny vliv na posouzení částky vymahatelné z titulu náhrady nákladů řízení Soudem pro veřejnou službu, jelikož soud se opírá o ustálená kritéria stanovená judikaturou a o přesné údaje, které mu musí poskytnout účastníci řízení. I když neposkytnutí takových informací nebrání uvedenému Soudu v tom, aby na základě spravedlivého posouzení stanovil výši nákladů řízení, jejichž náhradu lze přiznat, dostává se však do situace, ve které musí požadavky navrhovatele nezbytně posoudit striktně.
Mimoto v případě neexistence unijních předpisů, které by měly povahu sazebníku, má soud volně posoudit okolnosti věci s přihlédnutím k předmětu a povaze sporu, jeho významu z hlediska unijního práva, jakož i obtížnosti věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení mohlo vyžádat od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a hospodářským zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval.
Nakonec výše odměny advokáta dotyčného orgánu, jejíž náhradu lze přiznat, nemůže být určena bez přihlédnutí k práci vykonané útvary tohoto orgánu ještě před samotným podáním žaloby k Soudu pro veřejnou službu. Jelikož je přípustnost žaloby podmíněna podáním stížnosti a jejím zamítnutím orgánem oprávněným ke jmenování, útvary orgánu se totiž v zásadě podílejí na vyřizování sporů ještě před tím, než jsou předloženy Soudu pro veřejnou službu.
(viz body 16 až 21)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: usnesení Marcuccio v. Komise, T‑278/07 P‑DEP, EU:T:2013:269, bod 20, a Marcuccio v. Komise, T‑366/10 P‑DEP, EU:T:2014:63, bod 33 a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: usnesení Chatzidoukakis v. Komise, F‑84/10 DEP, EU:F:2014:41, body 20 až 24 a citovaná judikatura
2. Podle článku 106 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu spadá určení povinnosti platit úroky z prodlení v návaznosti na uložení náhrady nákladů řízení, o němž rozhodl uvedený Soud, jakož i určení použitelné sazby do výlučné pravomoci Soudu.
Z článků 96 až 98 uvedeného jednacího řádu vyplývá, že usnesení se jako takové nevyhlašuje. Z usnesení musí vyplývat datum jeho vydání a usnesení nabývá právní moci dnem jeho doručení. Z toho vyplývá, že je třeba mít za to, že účastník řízen domáhající se zaplacení úroků z prodlení od data vyhlášení usnesení, které bude vydáno, požaduje, aby Soud pro veřejnou službu přiznal úroky z prodlení připadající na náklady řízení, jejichž náhradu lze přiznat, až od data doručení usnesení o určení výše nákladů řízení. Účastník řízení má tak právo na úroky z prodlení z výše nákladů řízení, jejichž náhradu lze přiznat a kterou stanovil soud, a to od doručení usnesení o určení výše nákladů řízení do okamžiku skutečného zaplacení uvedených nákladů.
(viz body 31, 33 a 34)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: usnesení Marcuccio v. Komise, T‑450/10 P‑DEP, EU:T:2014:32, bod 47
Soud pro veřejnou službu: usnesení Chatzidoukakis v. Komise, EU:F:2014:41, bod 38 a citovaná judikatura