Language of document : ECLI:EU:C:2010:426

Věc C-271/08

Evropská komise

v.

Spolková republika Německo

„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 92/50/EHS a 2004/18/ES – Veřejné zakázky na služby – Podnikové starobní pojištění zaměstnanců obecní veřejné správy – Přímé uzavírání smluv, bez vyhlášení veřejné zakázky na úrovni Unie, s pojišťovacími institucemi určenými v kolektivní smlouvě uzavřené sociálními partnery“

Shrnutí rozsudku

1.        Základní práva – Právo kolektivního vyjednávání – Uvedení do souladu s požadavky týkajícími se základních svobod zaručených Smlouvou – Svoboda usazování – Volný pohyb služeb – Směrnice v oblasti veřejných zakázek

(Listina základních práv Evropské unie, článek 28; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18; směrnice Rady 92/50)

2.        Sbližování právních předpisů – Postupy při zadávání veřejných zakázek na služby –Směrnice 92/50 a 2004/18 – Působnost

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18; směrnice Rady 92/50)

3.        Sbližování právních předpisů – Postupy při zadávání veřejných zakázek na služby –Směrnice 92/50 a 2004/18 – Působnost – Hodnota zakázky

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18, čl. 9 odst. 8; směrnice Rady 92/50, čl. 7 odst. 4 a 5)

1.        Zásadní charakter práva kolektivního vyjednávání a globálně chápaný sociální účel kolektivní smlouvy týkající se přeměny části odměny zaměstnanců obecní veřejné správy na důchodové spoření nemohou jako takové vést k automatickému vynětí komunálních zaměstnavatelů z povinnosti dodržování požadavků vyplývajících ze směrnic 92/50 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby a 2004/18 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, uplatňujících svobodu usazování a volný pohyb služeb v oblasti veřejných zakázek.

Ustanovení kolektivních smluv totiž nestojí mimo rozsah působnosti ustanovení, jež upravují volný pohyb osob.

Mimoto výkon takového základního práva, jakým je právo kolektivního vyjednávání, může podléhat určitým omezením. Zejména, i když se právo kolektivního vyjednávání těší v členském státě ústavní ochraně, nemění to nic na tom, že podle článku 28 Listiny základních práv Evropské unie musí být toto právo vykonáváno v souladu s právem Unie.

Rovněž nelze mít za to, že by samotnému výkonu svobody sociálních partnerů a práva kolektivního vyjednávání bylo vlastní, že zasahují do směrnic provádějících svobodu usazování a volný pohyb služeb do oblasti veřejných zakázek.

A konečně, na rozdíl od cíle vyjednaného mezi sociálními partnery zvýšit úroveň důchodů zaměstnanců obecní veřejné správy se určení institucí a podniků, se kterými mají být smlouvy na podnikové starobní pojištění uzavřeny, v kolektivní smlouvě netýká podstaty práva kolektivního vyjednávání.

(viz body 41–43, 47, 49)

2.        Členský stát tím, že smlouvy na služby podnikového starobního pojištění byly komunálními správními orgány nebo podniky dosahujícími kritické velikosti, vyjádřené počtem zaměstnanců, od které hodnota uvedených smluv dosahuje prahové hodnoty rozhodné pro použití uvedených směrnic nebo ho překračuje, uzavírány s institucemi nebo podniky uvedenými v ustanovení kolektivní smlouvy přímo, bez vyhlášení zakázky na úrovni Unie, nesplnil povinnosti, které pro něho vyplývaly do 31. ledna 2006 z ustanovení článku 8 ve spojení s hlavami III až VI směrnice 92/50 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby a od 1. února 2006 z ustanovení článku 20 ve spojení s články 23 až 55 směrnice 2004/18 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby.

Výkon základního práva kolektivního vyjednávání totiž musí být sladěn s požadavky vyplývajícími ze svobod chráněných smlouvou o FEU a být v souladu se zásadou proporcionality. V tomto ohledu správnou rovnováhu při zohlednění jednotlivých zájmů, a sice zvýšení úrovně starobních důchodů dotyčných pracovníků na straně jedné a dosažení svobody usazování a volného pohybu služeb, jakož i otevření hospodářské soutěži na úrovni Unie na straně druhé, nedodržuje ustanovení kolektivní smlouvy zcela a na dobu neurčitou vylučující použití pravidel vyplývajících ze směrnic 92/50 a 2004/18 v oblasti důchodového spoření obecních zaměstnanců, třebaže dodržování směrnic v oblasti veřejných zakázek na služby se nejeví být neslučitelné s dosažením sociálního cíle sledovaného smluvními stranami kolektivní smlouvy.

Mimoto, podmínky, na nichž podle uvedených směrnic závisí kvalifikace „veřejných zakázek“, jsou splněny, jelikož komunální zaměstnavatelé, i když v oblasti podnikového starobního pojištění pouze provádějí volbu, která byla již předtím určena kolektivní smlouvou, jsou nicméně zadavateli a dále mají zaměstnavatelé, kteří uzavírají smlouvy o skupinovém pojištění, přímý hospodářský zájem na těchto smlouvách, takže se jedná o úplatné smlouvy. V tomto ohledu okolnost, že koneční příjemci důchodových plnění jsou pracovníci, kteří souhlasili s uvedeným opatřením, nemůže zpochybnit úplatnost takových smluv.

(viz body 44, 52–53, 66, 75, 80, 89, 105 a výrok)

3.        Co se týče zakázek souvisejících se službami podnikového starobního pojištění zaměstnanců obecní veřejné správy prostřednictvím přeměny části odměny na důchodové spoření, „odhadovaná hodnota zakázky“ ve smyslu čl. 7 odst. 4 první odrážky směrnice 92/50 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby a čl. 9 odst. 8 písm. a) bodu i) směrnice 2004/18 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby odpovídá odhadované hodnotě pojistného, to znamená příspěvků sražených na základě přeměny platu z odměny účastnících se pracovníků dotyčného obecního správního orgánu nebo podniku a určených k financování účelových plnění z podnikového starobního pojištění. Uvedené pojistné totiž představuje hlavní protihodnotu služeb poskytovaných plnící institucí nebo podnikem komunálnímu zaměstnavateli v rámci poskytování těchto plnění. V kontextu, kdy v důsledku možnosti volby ponechané na každém zaměstnanci, zda souhlasí s přeměnou platu, či nikoliv, a s ohledem na dobu trvání takové zakázky, která je dlouhá, či dokonce neurčitá, není možné v okamžiku zadání dotčené zakázky přesně určit celkovou hodnotu tohoto pojistného, ukládá jak čl. 7 odst. 5 druhá odrážka směrnice 92/50, tak čl. 9 odst. 8 písm. b) bod ii) směrnice 2004/18, aby byla za základ pro stanovení odhadované hodnoty zakázky použita „měsíční splátka vynásobená 48“. Nejprve je tedy třeba založit výpočet na odhadu průměrné měsíční hodnoty přeměny odměny na jednoho zaměstnance, vynásobit ji 48, dále určit s ohledem na tento výsledek počet zaměstnanců účastnících se přeměny platu, který je nezbytný pro dosažení prahové hodnoty rozhodné pro použití pravidel Unie týkajících se veřejných zakázek, a nakonec na základě odhadovaného podílu zaměstnanců obecní veřejné správy účastnících se přeměny platu vymezit kritickou velikost vyjádřenou počtem zaměstnanců, počínaje kterou komunální zaměstnavatelé zadávali zakázky dosahující uvedené prahové hodnoty nebo ji přesahující.

(viz body 86–89)