USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

6. prosince 2011

Věc F‑85/11

Lis Wendelboe

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Námitky a překážky v průběhu řízení – Námitka nepřípustnosti – Odmítnutí povýšení – Převedení mezi institucemi v průběhu povyšovacího řízení, v němž by byl úředník ve svém původním orgánu povýšen – Stížnost – Opožděnost – Nepřípustnost“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se Lis Wendelboe domáhá zrušení rozhodnutí Komise o jejím nepovýšení do platové třídy AST 5 od 1. března 2009 v povyšovacím řízení roku 2009.

Rozhodnutí:      Žaloba se odmítá jako nepřípustná. Žalobkyně ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí o odstranění jména dotčené osoby ze seznamu úředníků způsobilých pro povýšení – Zahrnutí

(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2)

2.      Úředníci – Žaloba – Předcházející administrativní stížnost – Lhůty – Promlčení – Nový běh – Podmínka – Nová skutečnost – Rozsudek unijního soudu – Vyloučení

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

1.      Rozhodnutí o odstranění jména dotyčné ze seznamu úředníků způsobilých pro povýšení z důvodu jejího převedení k jinému orgánu představuje akt nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, jelikož má závazné právní účinky, které mohou přímo a bezprostředně ovlivnit její zájmy tím, že podstatným způsobem změní její právní postavení. Odstranění jména úředníka ze seznamu úředníků způsobilých pro povýšení totiž orgán přijal rozhodnutí, které brání přijetí jakéhokoliv pozdějšího rozhodnutí o povýšení v daném povyšovacím řízení, jelikož úředník může být povýšen pouze tehdy, pokud byl předtím zapsán na seznam úředníků způsobilých pro povýšení.

(viz bod 21)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 28. září 2011, AZ v. Komise, F‑26/10, body 83 a 84

2.      Lhůty stanovené články 90 a 91 služebního řádu, zavedené s cílem zajistit jasnost a jistotu právních vztahů, jsou kogentními ustanoveními a účastníci řízení ani soud se od nich nemohou odchýlit.

Zrušující rozsudek unijního soudu může představovat novou skutečnost umožňující obnovení běhu promlčecí lhůty nebo lhůty pro podání žaloby pouze pokud jde o účastníky řízení a jiné osoby, které jsou zrušeným aktem přímo dotčeny.

Skutečnost, že některý z unijních soudů svým rozsudkem určí, že administrativní rozhodnutí s obecnou působností je v rozporu se služebním řádem, nemůže představovat ve vztahu k úředníkům, kteří včas nevyužili možností podat žalobu, které jim poskytuje služební řád, novou skutečnost odůvodňující předložení žádosti o přezkum individuálních rozhodnutí přijatých orgánem oprávněným ke jmenování, která se jich týkají.

(viz body 26 až 28)

Odkazy:

Soudní dvůr: 13. listopadu 1986, Becker v. Komise, 232/85, bod 8

Soud prvního stupně: 9. února 2000, Gómez de la Cruz Talegón v. Komise, T‑165/97, bod 51; 17. května 2006, Lavagnoli v. Komise, T‑95/04, bod 41

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2007, Soares v. Komise, F‑130/05, bod 52; 11. června 2009, Ketselidou v. Komise, F‑81/08, body 46 a 47 a citovaná judikatura; 28. června 2011, Mora Carrasco a další v. Parlament, F‑128/10