USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

12. prosince 2012

Věc F‑12/10 DEP

Petrus Kerstens

v.

Evropská komise

„Řízení – Určení výše nákladů řízení – Zastoupení orgánu některým z jeho zaměstnanců – Nahraditelné náklady řízení – Nutné výdaje – Pojem – Cestovní výdaje, výdaje na ubytování a denní příspěvky vyplacené zaměstnanci“

Předmět: Návrh Evropské komise na určení výše nahraditelných nákladů řízení na základě čl. 92 odst. 1 jednacího řádu, podaný v návaznosti na rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 8. března 2012, Kerstens v. Komise, F‑12/10.

Rozhodnutí: Částka nákladů řízení nahraditelných Komisí ve věci F‑12/10, Kerstens v. Komise, se stanoví na 348,52 eur. Každý z účastníků řízení ponese své náklady vynaložené v rámci tohoto řízení o určení výše nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Nahraditelné náklady řízení – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Cestovní a ubytovací výdaje zaměstnanců unijních orgánů – Podmínky náhrady

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b) a článek 92]

2.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Nahraditelné náklady řízení – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Pojem – Odměna úředníka pověřeného zastupováním orgánu před soudy Unie – Vynětí

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

3.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Spor o náhradu nákladů řízení orgánu zastupovaného jeho zaměstnancem – Meze

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

1.      Z článku 91 písm. b) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu vyplývá, že nahraditelné náklady jsou omezeny jednak na ty, které jsou vynaloženy pro účely řízení před Soudem pro veřejnou službu, a jednak na ty, které byly za tímto účelem nutné. Skutečnost, že vynaložené výdaje jsou nebo nejsou kryty rozpočtem dotčeného orgánu, není kritériem umožňujícím určit, zda jsou nahraditelné či nikoli. Pod pojem nákladů nutně vynaložených pro účely řízení spadají nicméně pouze náklady, které lze oddělit od vnitřní činnosti orgánu, jako jsou cestovní výdaje a výdaje na ubytování nutné pro řízení.

Vzhledem k tomu, že se jedná o otázku, které náklady vynaložené orgánem mohou případně vést ke vzniku pohledávek tohoto orgánu vůči třetí osobě, které byla uložena náhrada nákladů řízení v rámci soudního řízení, je třeba rozlišovat mezi náklady, které lze oddělit od vnitřní činnosti orgánu a náklady, u nichž toto oddělení není možné. Pokud je v tomto ohledu pravdou, že rozpočtový bod přidělený právní službě orgánu za náklady na služební cesty jeho zaměstnanců v rozpočtovém roce má mimo jiné pokrýt náklady, které vzniknou při přesunech do Lucemburku pro potřeby zastoupení orgánu v soudních řízeních, nic to nemění na tom, že je-li na konci řízení žalobci uložena náhrada nákladů řízení, je třeba určité náklady vynaložené orgánem a považované za nutné pro účely řízení vrátit do uvedeného rozpočtu, což je důvod povinnosti orgánu požadovat jejich náhradu od účastníka řízení, který neměl ve věci úspěch a, pokud je to nezbytné, zahájit řízení stanovené v článku 92 jednacího řádu. V důsledku toho je třeba dospět k závěru, že cestovní výdaje, výdaje na ubytování a denní příspěvky vyplacené zaměstnanci orgánu mohou být předmětem náhrady jakožto nahraditelné náklady. Ani využití cestovní kanceláře není nepřiměřené, jelikož usnadňuje správu cestovného zaměstnanců a umožňuje dosáhnout úspor.

Krom toho nemohou mít náklady, které lze oddělit od vnitřní činnosti orgánu, paušální povahu. To by totiž umožnilo dotčenému orgánu zahrnout mezi ně i vnitřní náklady, jako jsou náklady sekretariátu nebo administrativní výdaje, které nelze nahradit jakožto nahraditelné náklady.

(viz body 24, 25, 27, 29, 30 a 41)

Odkazy:

Soudní dvůr: 26. listopadu 2004, EIB v. De Nicola, C‑198/02 P(R)‑DEP, bod 20

Tribunál Evropské unie: 23. března 2012, Kerstens v. Komise, T‑266/08 P‑DEP, body 13 a 21

2.      Náklady spojené s činností úředníka nemohou být považovány za náklady vynaložené pro účely řízení, a tudíž nahraditelné. Jestliže se totiž nechají orgány zastupovat jedním ze svých úředníků, je protihodnota za veškeré úkoly těchto úředníků vyjádřena v odměně, která mu je přiznána podle služebního řádu. Úkolem tohoto úředníka, podléhajícího služebnímu řádu, který upravuje jeho finanční situaci, je radit a pomáhat orgánu, k němuž přísluší a plnit úkoly, které mu byly svěřeny v oblasti jeho činnosti, což zahrnuje kromě zastupování před soudy Unie i hájení zájmů orgánu, který zastupuje.

(viz bod 26)

Odkazy:

Soudní dvůr: 7. září 1999, Komise v. Sveriges Betodlares a Henrikson, C‑409/96 P‑DEP, bod 12

Tribunál Evropské unie: výše uvedené usnesení Kerstens v. Komise, body 13, 19 a 21

3.      Žalobkyni nepřísluší určovat ve sporu mezi Unií a jejími zaměstnanci, jakým způsobem zaměstnanec, který zastupuje žalovanou před soudem Unie, uskutečňuje služební cestu ani dobu této služební cesty za podmínky, že náklady, jejichž náhradu žalovaná požaduje, jsou nutné ve smyslu čl. 91 písm. b) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu.

(viz bod 36)