USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU
26. července 2004 (*)
„Řízení o předběžném opatření – Vedlejší účastenství“
Ve věci T‑201/04 R,
Microsoft Corp., se sídlem v Redmond, Washington (USA), zastoupený J.‑F. Bellisem, advokátem, a I. S. Forresterem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené R. Wainwrightem, W. Möllsem, F. Castillem de la Torre a P. Hellströmem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na odklad vykonatelnosti článku 4, čl. 5 písm. a) až c) a čl. 6 písm. a) rozhodnutí Komise K(2004)900 konečné ze dne 24. března 2004 o řízení k uplatnění článku 82 ES (věc COMP/C‑3/37.792 - Microsoft),
PŘEDSEDA SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
vydává toto
Usnesení
Napadené rozhodnutí
1 Microsoft Corp. (dále jen „Microsoft“) vyvíjí a uvádí na trh různý software, mimo jiné operační systémy pro osobní počítače a servery.
2 Komise přijala dne 24. března 2004 rozhodnutí o řízení k uplatnění článku 82 ES ve věci COMP/C‑3/37.792 – Microsoft (dále jen „rozhodnutí“). Podle rozhodnutí porušil Microsoft článek 82 ES a článek 54 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) tím, že se dopustil ve dvou případech zneužití dominantního postavení.
3 První zneužití shledané v rozhodnutí je založeno odmítnutím společnosti Microsoft poskytnout svým konkurentům v období od října 1998 do dne přijetí rozhodnutí „informace týkající se interoperability“ ve smyslu článku 1 rozhodnutí a povolit jejich použití pro vývoj a distribuci výrobků konkurujících výrobkům společnosti Microsoft na trhu operačních systémů pro skupinové pracovní servery (čl. 2 odst. 1 rozhodnutí).
4 Druhé shledané zneužití je podle rozhodnutí založeno na skutečnosti, že Microsoft v období od května 1999 do dne přijetí rozhodnutí podmiňoval poskytnutí klientského operačního systému Windows pro osobní počítače současným nabytím softwaru Windows Media Player (čl. 2 odst. 2 rozhodnutí).
5 Komise sankcionovala tato dvě zneužití uložením pokuty ve výši 497 196 304 eur (článek 3 rozhodnutí).
6 Podle článku 4 rozhodnutí je Microsoft povinen ukončit zneužití shledaná v článku 2 v souladu s podmínkami uvedenými v článcích 5 a 6 rozhodnutí. Microsoft se má rovněž zdržet jednání uvedeného v článku 2, jakož i veškerého jednání majícího stejný nebo rovnocenný cíl nebo účinek.
7 Článek 5 rozhodnutí ukládá společnosti Microsoft jako opatření pro nápravu prvního z uvedených porušení následující:
„a) Microsoft zpřístupní ve lhůtě 120 dní od doručení rozhodnutí každému podniku, který má zájem vyvíjet a distribuovat výrobky konkurující výrobkům společnosti Microsoft na trhu operačních systémů pro skupinové pracovní servery, ,informace týkající se interoperability‘ a za rozumných a nediskriminujících podmínek poskytne těmto podnikům oprávnění k jejich užívání pro vývoj a distribuci výrobků konkurujících výrobkům společnosti Microsoft na trhu operačních systémů pro skupinové pracovního servery.
b) Microsoft zajistí, aby zpřístupněné informace týkající se interoperability byly nepřetržitě a v příslušných lhůtách aktualizovány.
c) Microsoft zavede ve lhůtě 120 dnů ode dne doručení rozhodnutí hodnotící mechanismus, který umožní dotyčným podnikům se účinně informovat o rozsahu a podmínkách použití ,informací týkajících se interoperability‘. Microsoft může stanovit rozumné a nediskriminační podmínky k zajištění toho, aby přístup poskytnutý v tomto rámci byl povolen pouze za účelem hodnocení.“ (volný překlad)
8 Lhůta 120 dní stanovená v článku 5 rozhodnutí uplyne dne 27. července 2004.
9 Článek 6 rozhodnutí ukládá jako opatření pro nápravu druhého z uvedených porušení následující:
„a) Microsoft nabídne ve lhůtě 90 dní ode dne doručení rozhodnutí verzi svého operačního systému Windows pro osobní počítače, která nebude zahrnovat software Windows Media Player. Microsoft si zachovává právo nabízet svůj operační systém Windows pro osobní počítače ve spojení se softwarem Windows Media Player.
[…]“ (volný překlad)
10 Lhůta 90 dnů stanovená v článku 6 rozhodnutí uplyne dne 28. června 2004.
Řízení a argumenty účastníků řízení
11 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 7. června 2004 podal Microsoft na základě článku 230 čtvrtého pododstavce ES žalobu na zrušení rozhodnutí nebo podpůrně na zrušení uložené pokuty nebo její podstatné snížení.
12 Samostatným podáním zapsaným v kanceláři Soudu dne 25. června 2004 Microsoft také podal na základě čl. 242 ES návrh na odklad vykonatelnosti článku 4, čl. 5 písm. a) až c) a čl. 6 písm. a) rozhodnutí. Týmž podáním Microsoft také navrhoval na základě čl. 105 odst. 2 jednacího řádu Soudu odklad vykonatelnosti těchto ustanovení až do doby, než bude rozhodnuto o návrhu na předběžné opatření.
13 Soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření vyzval téhož dne Komisi k upřesnění toho, zda zamýšlí provádět nucený výkon rozhodnutí do té doby, než bude rozhodnuto o návrhu na předběžné opatření.
14 Dopisem, který kancelář Soudu obdržela téhož dne, Komise informovala soudce určeného pro účely rozhodování o předběžném opatření, že se rozhodla neprovádět nucený výkon čl. 5 písm. a) až c) a čl. 6 písm. a) rozhodnutí, dokud nebude rozhodnuto o návrhu na předběžné opatření.
15 Podáním došlým kanceláři Soudu dne 25. června 2004 navrhla společnost Novell Inc. (dále jen „Novell“) se sídlem ve Waltham, Massachussets (USA), zastoupená C. Thomasem, M. Levittem, V. Harrisem, solicitory, a A. Müller-Rappardem, advokátem, aby bylo povoleno její vedlejší účastenství v řízení o předběžném opatření na podporu návrhů Komise.
16 Podáním došlým kanceláři Soudu dne 30. června 2004 navrhla společnost RealNetworks Inc. (dále jen „RealNetworks“) se sídlem v Seattle, Washington (USA), zastoupená A. Wincklerem, M. Dolmansem a T. Grafem, advokáty, aby bylo povoleno její vedlejší účastenství v řízení o předběžném opatření na podporu návrhů Komise.
17 Podáním došlým kanceláři Soudu dne 30. června 2004 navrhla společnost Computer & Communications Industry Association (dále jen „CCIA“) se sídlem ve Washington, DC (USA), zastoupená J. Flynnem, QC, a D. Paemenem a N. Dodoo, advokáty, aby bylo povoleno její vedlejší účastenství v řízení o předběžném opatření na podporu návrhů Komise.
18 Podáním došlým kanceláři Soudu dne 1. července 2004 navrhla společnost Software & Information Industry Association (dále jen „SIIA“) se sídlem ve Washington, DC (USA), zastoupená C. A. Simpsonem, solicitorem, aby bylo povoleno její vedlejší účastenství v řízení o předběžném opatření na podporu návrhů Komise.
19 Podáním došlým kanceláři Soudu dne 1. července 2004 navrhla společnost The Computing Technology Industry Association Inc. (dále jen „CompTIA“) se sídlem v Oakbrook Terrace, Illinois (USA), zastoupená G. Van Gervenem a T. Franchoo, advokáty, a B. Kilpatrickem, solicitorem, aby bylo povoleno její vedlejší účastenství v řízení o předběžném opatření na podporu návrhů společnosti Microsoft.
20 Podáním došlým kanceláři Soudu dne 2. července 2004 navrhla společnost The Association for Competitive Technology (dále jen „ACT“) se sídlem ve Washingtonu, DC (USA), zastoupená L. Ruessmannem, advokátem, aby bylo povoleno její vedlejší účastenství v řízením o předběžném opatření na podporu návrhů společnosti Microsoft.
21 Podáním došlým kanceláři Soudu dne 5. července 2004 navrhly společnosti Digimpro Ltd se sídlem v Londýně (Spojené království), TeamSystem SpA, se sídlem v Pesaro (Itálie), Mamut ASA, se sídlem v Oslu (Norsko), a CODA Group Holdings Ltd, se sídlem Chippenham, Wiltshire (Spojené království) (dále společně jen „Digimpro a další“), zastoupené G. Berrischem, advokátem, aby bylo povoleno jejich vedlejší účastenství v řízení o předběžném opatření na podporu návrhů společnosti Microsoft.
22 Podáním došlým kanceláři Soudu dne 5. července 2004 navrhly společnosti DMDsecure.com BV, se sídlem v Amsterdamu (Nizozemsko), MPS Broadband AB, se sídlem ve Stockholmu (Švédsko), Pace Micro Technology plc, se sídlem v Shipley, West Yorkshire (Spojené království), Quantel Ltd, se sídlem v Newbury, Berkshire (Spojené království) a Tandberg Television Ltd, se sídlem v Southamptonu, Hampshire (Spojené království) (dále společně jen „DMDsecure.com a další“), zastoupené J. Bourgeoisem, advokátem, aby bylo povoleno jejich vedlejší účastenství v řízení o předběžném opatření na podporu návrhů společnosti Microsoft.
23 Podáním došlým kanceláři Soudu dne 8. července 2004 navrhli IDE Nätverkskonsulterna AB, se sídlem ve Stockholmu, Exor AB, se sídlem v Uppsale (Švédsko), T. Rogerson, s bydlištěm Harpenden, Hertfordshire (Spojené království), P. Šetka, s bydlištěm v Soběslavi (Česká Republika), D. Tomicic, s bydlištěm v Norimberku (Německo), M. Valášek, s bydlištěm Karlovy Vary (Česká republika), R. Rialdi, s bydlištěm v Janově (Itálie), a B. Nati, s bydlištěm v Paříži (Francie), (dále společně jen „IDE Nätverkskonsulterna a další“), zastoupeni S. Martínez Lagem a H. Brokelmannem, advokáty, aby bylo povoleno jejich vedlejší účastenství v řízení o předběžném opatření na podporu návrhů společnosti Microsoft.
24 Tyto návrhy na vstoupení do řízení byly doručeny žalobkyni i žalované v souladu s čl. 116 odst. 1 jednacího řádu.
25 Dopisem ze dne 6. července 2004, obdrženým téhož dne kanceláří Soudu, informoval Microsoft Soud, že nemá námitky ohledně návrhu na vstoupení do řízení podaného společností RealNetworks. Dopisem ze dne 7. července 2004, doručeným téhož dne kanceláři Soudu, společnost Microsoft předložila vyjádření k návrhu na vstoupení do řízení podanému společností Novell. K ostatním návrhům na vstoupení do řízení nepředložil Microsoft vyjádření ve stanovené lhůtě.
26 Dopisy ze dne 6. a 8. července 2004 Microsoft požádal ve vztahu ke všem stranám, kterým bude povoleno vstoupit do řízení, o důvěrné zacházení s údaji obsaženými v rozhodnutí, ohledně kterých Komise souhlasila, že nebudou uveřejněny ve verzi dostupné na její internetové stránce.
27 Komise informovala Soud dopisy ze dne 6. července 2004, obdrženými kanceláří Soudu následujícího dne, jednak o tom, že nemá námitky ohledně návrhů na vstoupení do řízení podaných Novell, RealNetworks, CCIA a SIIA, a jednak, že nepožaduje důvěrné zacházení. Komise naproti tomu uvedla, že návrh na vstoupení do řízení podaný CompTIA musí být zamítnut.
28 Dopisem ze dne 13. července 2004, obdrženým kanceláří Soudu téhož dne, informovala Komise Soud o tom, že nemá námitky ohledně návrhu na vstoupení do řízení podaného ACT a že nepožaduje důvěrné zacházení.
29 Komise naproti tomu předložila dopisem ze dne 13. července, a poté dopisy ze dne 14. července 2004, vyjádření k návrhům na vstoupení do řízení podaným Digimpro a dalšími, DMDsecure.com a dalšími, jakož i IDE Nätverkskonsulterna a dalšími.
30 Komise předložila dne 21. července 2004 své písemné vyjádření k návrhu na předběžné opatření. Vyjádření bylo doručeno společnosti Microsoft téhož dne.
K návrhům na vstoupení do řízení
31 Na základě článku 40 druhého pododstavce statutu Soudního dvora, který se vztahuje na Soud na základě článku 53 prvního pododstavce téhož statutu, právo jednotlivce vstoupit do řízení je podmíněno tím, že může prokázat zájem na rozhodnutí sporu.
32 Zájmem na rozhodnutí sporu se rozumí bezprostřední a přítomný zájem na tom, aby bylo vyhověno návrhům účastníka řízení, kterého vedlejší účastník zamýšlí podpořit (usnesení předsedy Soudu ze dne 6. března 2003, Ramondín a Ramondín Cápsulas v. Komise, C‑186/02 P, Recueil, s. I‑2415, bod 7). Za tím účelem je pro povolení vstoupit do řízení nutno ověřit, zda je vedlejší účastník bezprostředně dotčen napadeným aktem a zda jeho zájem na výsledku sporu je jistý (usnesení předsedy Soudu ze dne 17. června 1997, National Power a PowerGen v. British Coal a Komise, C‑151/97 P(I) a C‑157/97 P(I), Recueil, s. I‑3491, bod 53).
33 Pokud je návrh na vstoupení do řízení podán v rámci věci v řízení o předběžném opatření, zájem na rozhodnutí sporu musí být chápán jako zájem na rozhodnutí věci v řízení o předběžném opatření (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudu ze dne 7. července 1998, Van den Bergh Foods v. Komise, T‑65/98 R, Recueil, s. II‑2641, body 26 a 27). Stejně jako rozhodnutí v hlavním řízení může totiž rozhodnutí věci v řízení o předběžném opatření poškodit zájmy třetích stran, nebo být v jejich prospěch. Z toho vyplývá, že v rámci řízení o předběžném opatření musí být zájem navrhovatelů vedlejšího účastenství posouzen se zřetelem na následky nařízení navrhovaného předběžného opatření nebo zamítnutí návrhu na takové opatření pro jejich ekonomickou nebo právní situaci.
34 Je třeba upřesnit, že bezprostřednost a přítomnost zájmu na rozhodnutí věci v řízení o předběžném opatření musí být posouzena se zohledněním specifičnosti řízení o předběžném opatření. V rámci věci v řízení o předběžném opatření je totiž zájem, kterého se vedlejší účastník dovolává, zohledněn, bude-li to potřeba, v rámci vyvažování zájmů (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 18. listopadu 1999, Pfizer Animal Health v. Rada, C‑329/99P(R), Recueil, s. I‑8343). Dokonce je možné, že postup spočívající ve vyvažování jednotlivých střetávajících se zájmů se ukáže jako rozhodující poté, co soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření v rámci rozboru návrhu, který mu byl předložen, usoudí, že podmínky týkající se fumus boni juris a naléhavosti jsou splněny. Pojem zájmu na rozhodnutí sporu musí být tedy vykládán soudcem určeným pro účely rozhodování o předběžném opatření široce, aby bylo zajištěno, že nebude předjímáno posouzení různých střetávajících se zájmů.
35 V každém případě posouzení zájmu na rozhodnutí věci učiněné soudcem určeným pro účely rozhodování o předběžném opatření ve věci mu předložené neovlivní posouzení učiněné Soudem, když mu byl předložen návrh na vstoupení do hlavního řízení.
36 Návrhy na vstoupení do řízení podané sdruženími podniků a návrhy individuálně podané, zejména společnostmi, budou posouzeny postupně.
K návrhům podaným sdruženími podniků
37 Podle ustálené judikatury je povoleno vstoupit do řízení reprezentativními sdruženími, jejichž cílem je ochrana jejich členů ve věcech vyvolávajících zásadní otázky, které se jich mohou dotýkat (usnesení National Power a PowerGen v. British Coal a Komise, bod 32 výše, bod 66, a usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 28. září 1998, Pharos v. Komise, C‑151/98 P, Recueil, s. I‑5441, bod 6; usnesení předsedy Soudu ze dne 30. června 1999, Pfizer Animal Health v. Rada, T‑13/99 R, Recueil, s. II‑1961, bod 15, a ze dne 28. května 2001, Poste Italiane v. Komise, T‑53/01 R, Recueil, s. II‑1479, bod 51). Konkrétněji vyjádřeno, sdružení může být povoleno vstoupit do řízení ve věci, pokud zastupuje značný počet podniků působících v dotyčném odvětví, jeho cíle zahrnují ochranu zájmů jeho členů, věc může vyvolat zásadní otázky mající vliv na fungování příslušného odvětví, a zájmy jeho členů by proto mohly být budoucím rozsudkem nebo usnesením citelnou měrou dotčeny (v tomto smyslu viz usnesení Soudu ze dne 8. prosince 1993, Kruidvat v. Komise, T‑87/92, Recueil, s. II‑1375, bod 14).
38 Navíc je třeba připomenout, že přijetí široké interpretace práva vstoupit do řízení ve vztahu ke sdružením má umožnit lepší posouzení rámce věcí, přičemž se však vyhýbá četnosti individuálních vstoupení do řízení, která by ohrožovala efektivitu a řádný průběh řízení (usnesení National Power a PowerGen v. British Coal a Komise, bod 32 výše, bod 66).
39 Analýzu, zda musí být povoleno vedlejší účastenství sdružení CCIA, SIIA, CompTIA a ACT, je nutno provést ve světle takto vyjádřených podmínek a úvah.
K návrhu podanému CCIA
40 CCIA je sdružení seskupující podniky působící v odvětví informatiky a telekomunikací. CCIA navrhuje, aby mu bylo povoleno vstoupit do řízení na podporu návrhů Komise. Za tímto účelem udává, že je právnickou osobou, mezi jejíž cíle a činnosti patří zastupování svých členů a ochrana jejich zájmů, dále že zastupuje značný počet podniků působících v příslušných odvětvích činnosti a že projednávaná věc vyvolává zásadní otázky, které se mohou dotýkat jeho členů.
41 CCIA upřesňuje, že jeho členové jsou několikerým způsobem dotčeni žalobou v hlavním řízení a tímto řízením o předběžném opatření. Uvádí zejména, že jednak někteří z jeho členů vyrábějí operační systémy pro skupinové pracovní servery a jednak někteří další členové vyrábějí software, který konkuruje softwaru Windows Media Player. Obecněji jsou někteří členové CCIA aktivní na trzích, na kterých Microsoft uplatňuje strategie vázaných prodejů a odmítnutí prodeje obdobné strategiím, které jsou předmětem rozhodnutí. Konečně téměř všichni členové CCIA jsou významnými uživateli operačního systému pro skupinové pracovní servery, a jsou v důsledku toho dotčeni jednáním společnosti Microsoft. CCIA také tvrdí, že jeho členové jsou dotčeni nejenom výsledkem žaloby podané v hlavním řízení, ale také dnem, k němuž bude spor rozhodnut, v rozsahu, v němž zneužití vyslovená v rozhodnutí již měla vážné účinky na trhu.
42 CCIA nakonec dodává, že hrálo aktivní úlohu během správního řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí.
43 Komise uvedla, že nemá námitky ohledně návrhu podaného sdružením CCIA. Microsoft nepředložil vyjádření.
44 Soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření se domnívá, že je třeba vyhovět návrhu CCIA na vstoupení do řízení.
45 Zaprvé CCIA totiž uvedlo, aniž by mu odporovala žalobkyně nebo žalovaný orgán, že zastupuje zájmy podniků působících v odvětví informačních technologií, mezi nimiž se vyskytují velké podniky, které přímo konkurují společnosti Microsoft na některých trzích dotčených rozhodnutím. CCIA musí být tedy považováno za sdružení dostatečně zastupující podniky působící v příslušném odvětví.
46 Zadruhé podle článku 2 bodu A stanov CCIA jsou cíli CCIA zejména podpora jednak zájmů odvětví informatiky a komunikací a jednak zájmů svých členů. Článek 1 odst. 2 stanov CCIA mimoto uvádí, že posláním CCIA je zejména, aby si státní orgány a obecně široká veřejnost uvědomily význam „úplné, poctivé a otevřené soutěže“ v těchto odvětvích. Článek 1 odst. 2 stanov CCIA také uvádí, že CCIA může zahájit „veškerá […] vhodná právní opatření […] k uskutečnění svých cílů“. CCIA je tedy nutno považovat za sdružení, jehož cílem je mimo jiné ochrana zájmů jeho členů.
47 Zatřetí projednávaná věc vyvolává zejména otázku, za jakých okolností výrobce software, který se nachází v dominantním postavení, může mít povinnost poskytnout třetím stranám informace chráněné právy k duševnímu vlastnictví s cílem povolit interoperabilitu výrobků zmíněných třetích stran s výrobky tohoto výrobce. Projednávaná věc rovněž vyvolává otázku, za jakých podmínek může být v rozporu s článkem 82 ES, aby výrobce software nebo materiálu v oblasti informatiky v dominantním postavení integroval nové výrobky nebo nové funkce do současných výrobků. Stanovisko, které by mohl soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření zaujmout k těmto zásadním otázkám, se může dotýkat podmínek, za nichž působí podniky činné v odvětví informačních technologií.
48 Začtvrté, jelikož členové CCIA působí v příslušném odvětví, jejich zájmy mohou být dotčeny stanoviskem zaujatým soudcem určeným pro účely rozhodování o předběžném opatření.
49 CCIA se navíc zúčastnilo správního řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí.
50 Sdružení CCIA musí být tedy povoleno vstoupit do tohoto řízení o předběžném opatření.
K návrhu podanému SIIA
51 SIIA je sdružením výrobců programových vybavení o více než 600 členech. Navrhuje, aby mu bylo povoleno vstoupit do řízení na podporu návrhů Komise.
52 SIIA tvrdí, že mu bylo povoleno vstoupit do řízení jeho vlastním jménem v době správního řízení, stejně jako společnostem Time Warner Inc., Novell a RealNetworks, které jsou třemi z jeho členů. SIIA dále uvádí, že rozhodnutí Soudu v projednávané věci v hlavním řízení bude mít následky pro možnost jeho členů konkurovat společnosti Microsoft a že mimoto obchodní životaschopnost některých z nich by byla ohrožena, pokud by nápravná opatření uvedená v rozhodnutí nebyla uplatněna. SIIA nakonec zdůrazňuje, že zachování rozhodnutí umožní jeho členům věnovat dodatečné zdroje na výzkum a vývoj.
53 Komise uvedla, že nemá námitky ohledně návrhu podaného sdružením SIIA. Microsoft nepředložil vyjádření.
54 Soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření se domnívá, že je třeba vyhovět návrhu SIIA na vstoupení do řízení.
55 Zaprvé SIIA totiž uvádí, aniž by mu v tomto ohledu odporovala společnost Microsoft nebo Komise, že představuje hlavní sdružení návrhářů softwaru, a čítá více než 600 aktivních členů po celém světě. SIIA lze tedy pokládat za sdružení zastupující značný počet podniků v oblasti informačních technologií.
56 Zadruhé článek II stanov SIIA uvádí, že SIIA je „profesionální sdružení založené s cílem zastupovat společné zájmy odvětví softwaru, jakož i odvětví digitálních obsahů v obchodní oblasti a v oblasti veřejné politiky“. Totéž ustanovení uvádí, že SIIA je oprávněno se angažovat ve „všech právních záležitostech“, které mu umožní dosažení jeho cílů. SIIA lze tedy pokládat v tomto stadiu za sdružení, jehož cílem je mimo jiné ochrana zájmů jeho členů.
57 Zatřetí z důvodů uvedených v bodě 47 výše se může stanovisko, které by soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření mohl zaujmout k těmto zásadním otázkám vyvolaným projednávanou věcí, dotýkat podmínek, za kterých působí podniky činné v odvětví informačních technologií.
58 Začtvrté sdružení SIIA tvrdilo, aniž by mu v tomto ohledu odporovala společnost Microsoft nebo Komise, že zastupuje podniky konkurující společnosti Microsoft na trhu, který je předmětem uvedeného rozhodnutí, a zejména návrháře softwaru. Za těchto okolností mohou být zájmy členů SIIA dotčeny stanoviskem zaujatým soudcem určeným pro účely rozhodování o předběžném opatření.
59 SIIA se navíc zúčastnilo správního řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí.
60 Sdružení SIIA musí být tedy povoleno vstoupit do tohoto řízení o předběžném opatření.
K návrhu podanému CompTIA
61 CompTIA je sdružení podniků působících v oblasti informačních technologií a komunikací. CompTIA navrhuje, aby mu bylo povoleno vstoupit do řízení na podporu návrhů společnosti Microsoft.
62 CompTIA tvrdí, že splňuje podmínky pro povolení vstoupit do řízení stanovené judikaturou (usnesení Kruidvat v. Komise, bod 37 výše; usnesení předsedy Soudu ze dne 30. října 2003, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise, T‑125/03 R a T‑253/03 R, Recueil, s. II‑0000, bod 4).
63 Zaprvé CompTIA uvádí, že je s více než 16 000 členy v 89 státech největším profesionálním sdružením na světě v oblasti informačních technologií a telekomunikací.
64 Zadruhé CompTIA uvádí, že je na základě svých stanov pověřeno ochranou zájmů svých členů a zmocněno vstoupit do tohoto řízení, pokud otázky, které vyvolává, se bezprostředně dotýkají jeho členů.
65 Zatřetí rozhodnutí podle CompTIA vyvolává základní otázky, které se dotýkají celého odvětví informačních technologií.
66 Komise zastává stanovisko, že CompTIA nemá dostatečný zájem na rozhodnutí sporu. Komise v tomto ohledu uvádí, že stanovy CompTIA nezahrnují ochranu zájmů nebo zastupování jeho členů. Mimoto prohlášení k politice soutěžního práva připojené sdružením CompTIA k jeho návrhu je pouhým návrhem společného stanoviska, který nijak nedoporučuje ani nezmocňuje CompTIA k přijetí opatření s cílem bránit toto stanovisko. Navíc povolení sdružení CompTIA vystupovat jako amicus curiae u některých amerických soudů není v souvislosti s touto věcí relevantní. Konečně povolení CompTIA jako zúčastněné strany ve správním řízení není samo o sobě zdaleka rozhodující, jelikož kritérium, které se uplatnilo pro povolení předložení vyjádření v rámci správního řízení neodpovídá nezbytně kritériu definovanému v čl. 40 odst 2 jednacího řádu Soudního dvora.
67 Microsoft nepředložil vyjádření k návrhu CompTIA.
68 Soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření vyzval dne 13. července 2004 sdružení CompTIA k upřesnění zejména těch ustanovení jeho stanov, o které se opíralo za účelem tvrzení, že jeho cílem je ochrana zájmů jeho členů.
69 CompTIA v dopise ze dne 16. července 2004 uvedlo, že se za tím účelem opírá o články II a XI svých stanov o prohlášení k politice soutěžního práva přijaté jeho správní radou, jakož i o článek 2 své zakládací listiny. CompTIA rovněž zdůraznilo svou účast v minulosti jako vedlejší účastník u amerických soudů. Komise předložila dne 21. července 2004 vyjádření, v němž uvádí, že CompTIA lze přinejlepším považovat za sdružení, jehož cílem je podpora zájmů jeho členů, nikoliv jejich zastupování a obrana. Soud Společenství však již zamítl návrhy na vstoupení do řízení podané sdruženími pověřenými pouze podporou kolektivních zájmů jejich členů (usnesení předsedy třetího senátu Soudu ze dne 25. června 1999, Pfizer Animal Health v. Rada, T‑13/99, neuvěřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 28).
70 Soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření se domnívá, že návrhu CompTIA na vstoupení do řízení musí být vyhověno.
71 Zaprvé sdružení CompTIA totiž uvedlo, aniž by mu odporovala společnost Microsoft nebo Komise, že zastupuje více než 16 000 členů ve více než 80 státech, přičemž 200 z jeho členů má mimoto sídlo v Evropě. Tito členové se nacházejí na všech úrovních informačního průmyslu a jsou tvořeni zejména návrháři softwaru, výrobci informatických zařízení, podniky působícími ve službách v oblasti informatiky, distributory, maloobchodníky a zprostředkovateli. Sdružení CompTIA lze tedy pokládat za sdružení zastupující značný počet podniků působících v oblasti informačních technologií.
72 Zadruhé, co se týče cílů CompTIA, odstavec 2 jeho zakládací listiny uvádí, že jeho cílem jsou „veškeré legální úkony nebo činnosti […], za jejichž účelem mohou být zřízeny společnosti podle zákona o společnostech bez akcií státu Connecticut, v platném znění“. Stejné ustanovení uvádí, že „aniž by tím bylo dotčeno výše uvedené“, sdružení CompTIA je založeno „za účelem podpory a propagace nejvyšších standardů kompetence a profesní a obchodní etiky mezi svými členy a obecně v odvětví informačních technologií“. Článek II stanov CompTIA opakuje tato různá poslání a mimoto upřesňuje, že k jejich dosažení CompTIA „usiluje […] o zavedení programu za účelem vyjadřování kolektivních názorů svých členů ve vztahu k průmyslu informatiky, státním úřadům a široké veřejnosti.“ CompTIA také uvádí, že bylo vedlejším účastníkem u amerických soudních institucí, jakož i v rámci správního řízení před Komisí za účelem dosažení shody s prohlášením k soutěžněprávní politice schváleným jeho správní radou. s ohledem na tyto skutečnosti lze CompTIA pokládat za sdružení, jehož cílem je mimo jiné ochrana zájmů jeho členů.
73 Zatřetí z důvodů uvedených v bodě 47 výše se může stanovisko, které by mohl soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření zaujmout k těmto zásadním otázkám vyvolaným projednávanou věcí, dotýkat podmínek, za nichž působí podniky činné v odvětví informačních technologií.
74 Začtvrté, jelikož CompTIA zastupuje četné podniky působící na příslušných trzích a je tvořeno mimo jiné návrháři softwaru, jejich zájmy mohou být dotčeny stanoviskem zaujatým soudcem určeným pro účely rozhodování o předběžném opatření.
75 CompTIA se navíc zúčastnilo správního řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí.
76 Návrhu na vstoupení CompTIA do řízení musí být tedy v tomto řízení o předběžném opatření vyhověno.
K návrhu podanému ACT
77 ACT je profesionální sdružení seskupující více než 3000 podniků působících ve vývoji software, integraci systémů, poradenství a školení v oblasti informatiky, jakož i elektronickém obchodu. ACT navrhuje, aby mu bylo povoleno vstoupit do řízení na podporu návrhů společnosti Microsoft.
78 ACT se domnívá, že splňuje podmínky stanovené judikaturou pro povolení návrhů na vstoupení do řízení podaných sdruženími (usnesení Kruidvat v. Komise, bod 37 výše). ACT nejprve uvádí, že mu byla povolena účast na správním řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí. Navíc tvrdí, že žaloba podaná společností Microsoft vyvolává zásadní otázky, které by mohly mít následky pro fungování odvětví informatiky jako celku a konkrétněji pro činnosti jeho členů. ACT má zvláštní zájem na sbližování a stabilitě právní úpravy platform softwaru ve Spojených státech a Evropské unii.
79 Členové ACT mají navíc významné aktivity v EHP a byli by negativně dotčeni v případě neúspěchu žaloby v hlavním řízení nebo v případě okamžitého výkonu rozhodnutí. Důsledkem uvedeného výkonu rozhodnutí by totiž bylo oslabení hodnoty jejich portfolií práv k duševnímu vlastnictví a snížení investic do společností působících v odvětví informatiky. Zpřístupnění komunikačních protokolů systému Windows by mimoto představovalo precedent, který může způsobit jednak zvýšenou nestabilitu operačních systémů pro servery a jednak určitá rizika disfunkčnosti. Nápravné opatření, které ukládá uvedení systému Windows na trh bez softwaru Windows Media Player, by zase zbavilo členy ACT možnosti používat určitá rozhraní pro programování aplikací (API) a kromě toho by odrazovalo od výroby a údržby bezpečné platformy.
80 Komise uvedla, že nemá námitky ohledně návrhu podaného ACT. Microsoft nepředložil vyjádření ve stanovené lhůtě.
81 Soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření se domnívá, že je třeba vyhovět návrhu ACT na vstoupení do řízení.
82 Zaprvé ACT totiž uvádí, aniž by jí odporovala společnost Microsoft nebo Komise, že je profesionálním sdružením zastupujícím více než 3000 podniků působících v oblasti navrhování software, integrace systémů, poradenství a školení v oblasti informatiky, jakož i v oblasti elektronického obchodu. ACT také upřesňuje jednak, že jeho členové sídlí po celém světě, mimo jiné v EHP, a jednak, že mezi své členy počítá podniky různé velikosti. ACT lze tedy považovat za sdružení zastupující značný počet podniků v odvětví informačních technologií.
83 Zadruhé je podle čl. II písm. d) stanov ACT cílem ACT zejména „ochrana práv a výsad“ jeho členů. Článek II písm. f) stanov ACT navíc upřesňuje, že jeho cílem je „zlepšení konkurence v rámci technologických odvětví a ochrana výrobků, podniků a technologických odvětví před neodůvodněnou regulací nebo zásahy, které by negativně ovlivňovaly svobodnou a otevřenou konkurenci mezi těmito výrobky, podniky a odvětvími“. Mezi cíli ACT patří tedy mimo jiné ochrana zájmů jeho členů.
84 Zatřetí z důvodů uvedených v bodě 47 výše se může stanovisko, které by soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření mohl zaujmout k těmto zásadním otázkám vyvolaným projednávanou věcí, dotýkat podmínek, za nichž působí podniky činné v odvětví informačních technologií.
85 Začtvrté, jelikož ACT seskupuje zejména podniky specializované na navrhování softwaru, jejich zájmy mohou být dotčeny stanoviskem zaujatým soudcem určeným pro účely rozhodování o předběžném opatření.
86 ACT se navíc zúčastnilo správního řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí.
87 Sdružení ACT musí být tedy povoleno vstoupit do tohoto řízení o předběžném opatření.
K individuálně podaným návrhům
K návrhu podanému Novell
88 Novell a její dceřiné společnosti působí na různých trzích software. Novell působí v oblasti informatických sítí od roku 1983, kdy vyvinula a uvedla na trh software NetWare. Na podporu svého návrhu na vstoupení do řízení na podporu návrhů Komise společnost Novell uplatňuje, že její zájem na rozhodnutí řízení o předběžném opatření vyplývá z více skutečností. Zaprvé byla její účast ve správním řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí, již od počátku velmi aktivní a dovolila jí ovlivnit skutkovou a právní analýzu provedenou Komisí. Zadruhé byla Novell jako hlavní konkurent společnosti Microsoft na trhu operačních systémů pro skupinové pracovní servery ovlivněna odmítnutím společnosti Microsoft poskytnout informace týkající se interoperability. Konkurenční postavení společnosti Novell tím bylo rychle oslabeno, jak také Komise uvedla v rozhodnutí (body 590, 593 a 594 rozhodnutí). Zatřetí, když Komise dospěla k názoru, že odmítnutí společností Microsoft poskytnout informace týkající se interoperability bylo součástí celkového způsobu jednání společnosti Microsoft, opírala se mimo jiné o osud žádostí učiněných v tomto smyslu společností Novell (bod 573 Rozhodnutí). Začtvrté Novell chce mít prospěch z nápravných opatření uložených v článku 5 rozhodnutí, jelikož je „podnikem, který má zájem vyvíjet a distribuovat výrobky konkurující výrobkům společnosti Microsoft na trhu operačních systémů pro skupinové pracovní servery“ ve smyslu tohoto článku.
89 Zatímco Komise nevznesla námitky ohledně návrhu podaného společností Novell, Microsoft předložil četná vyjádření. Předně uplatňuje, že podle bodu 573 rozhodnutí společnost Novell nepožadovala, aby jí Microsoft sdělil své komunikační protokoly, ale pouze ji požádala, zda by mohla nahradit registr operačního systému Windows registrem systému NetWare. Dále Microsoft konstatuje, že Novell nepožadovala získání licence pro komunikační protokoly klientských serverů v souladu se smírčí dohodou uzavřenou mezi americkými úřady a společností Microsoft. Microsoft se tudíž dotazuje, zda je možné tvrdit, jak to činí Novell, že „má přímý prospěch“ z nápravného opatření uloženého Komisí. Naléhavost získání přístupu k technologii Microsoft byla popřena interoperabilitou operačních systémů NetWare s operačním systémem Windows a neexistencí žádosti o licenci pro komunikační protokoly společnosti Microsoft.
90 Soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření se domnívá, že společnosti Novell musí být povoleno vstoupení do řízení na podporu návrhů Komise.
91 Pokud totiž rozhodnutí uvádí, že Microsoft zneužil svého dominantního postavení tím, že odmítl poskytnout informace týkající se interoperability a povolit jejich užívání pro vývoj a distribuci výrobků konkurujících jeho vlastním výrobkům na trhu operačních systémů pro skupinové pracovní servery, je na místě domnívat se, že Novell jako konkurenční podnik Microsoftu má zájem na tom, aby bylo okamžitě ukončeno shledané zneužití. V tomto ohledu je nutno podotknout, že rozhodnutí ukazuje, že podíl společnosti Microsoft na trhu operačních systémů pro skupinové pracovní servery „se zvýšil od jejího vstupu na trh a nadále se zvyšuje, takže její hlavní konkurent na trhu, společnost Novell, zaznamenal v průběhu stěží několika let posun z hlavní pozice na trhu do druhořadého postavení“ (bod 590) a že „údaje shromážděné Komisí ukazují, že existuje riziko vyloučení konkurence na trhu operačních systémů pro skupinové pracovní servery“ (bod 781).
92 Navíc se Novell velmi aktivně účastnila správního řízení před Komisí. Jak vyplývá z rozhodnutí, vyjádření předložená společností Novell jako zúčastněnou třetí stranou ve smyslu čl. 19 odst. 2 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, první nařízení, kterým se provádějí články [81] a [82] Smlouvy (Úř. věst. 1962, 13, s. 204), byla Komisí náležitě zohledněna.
93 Konečně má Novell jako podnik spadající do působnosti článku 5 rozhodnutí bezprostřední zájem na zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti článku 5 rozhodnutí.
K návrhu podanému RealNetworks
94 Ve svém návrhu na vstoupení do řízení na podporu návrhů Komise společnost RealNetworks konstatuje jednak, že působí na trzích dotčených jednáním společnosti Microsoft, které spočívalo ve vázání prodeje softwaru Windows Media Player na prodej operačního systému Windows pro osobní počítače, a jednak, že se aktivně zúčastnila jako zúčastněná třetí strana správního řízení před Komisí.
95 Microsoft a Komise nevznesly námitky ohledně návrhu na vstoupení podaného společností RealNetworks.
96 RealNetworks je vydavatel softwaru specializovaného na digitální multimediální služby dodávané prostřednictvím informatických sítí a technologií umožňujících vytváření, distribuci a spotřebu obsahu digitálních multimedií. Vzhledem ke skutečnostem, kterých se RealNetworks dovolává na podporu svého návrhu na vstoupení, jehož opodstatněnost vyplývá z důkazu rozhodnutí (zejména body 112 až 118, body 125 až 134, bod 812 a body 855 a 856), soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření se domnívá, že RealNetworks prokázala, že má dostatečný zájem na zamítnutí návrhu na předběžné opatření.
K návrhu podanému Digimpro a dalšími
97 Digimpro a další podaly návrh na vstoupení do řízení na podporu návrhů společnosti Microsoft, které směřují k dosažení odkladu vykonatelnosti ustanovení rozhodnutí zavazujících Microsoft nabídnout verzi svého operačního systému Windows pro osobní počítače, která nebude zahrnovat software Windows Media Player ani kód zabezpečující jeho funkčnost. Každý z těchto navrhovatelů se domnívá, že má bezprostřední a přítomný zájem na odkladu vykonatelnosti článku 2, prvního pododstavce článku 4 a článku 6 rozhodnutí v rozsahu, v němž by jim okamžitý výkon těchto ustanovení způsobil vážnou a nenapravitelnou škodu.
98 Navrhovatelé vedlejšího účastenství vyrábějí nebo vyvíjejí software a aplikace pracující v operačním systému Windows, a z tohoto důvodu se prohlašují za závislé, ať již přímo, nebo nepřímo, na funkčnosti softwaru Windows Media Player spojeného s tímto operačním systémem.
99 Zaprvé někteří z navrhovatelů uvádějí, že vyvinuli a uvedli na trh nebo v současné době vyvíjejí výrobky, které jsou funkční ve spojení se softwarem Windows Media Player operačního systému Windows pro osobní počítače. Rozhodnutí by tedy mělo za následek, že by je donutilo pozměnit své výrobky tak, aby zahrnovaly funkci umožňující zjistit, zda operační systém instalovaný na počítačích jejich klientů obsahuje software Windows Media Player, a pokud neobsahuje, ukázat jim kroky nutné k instalování softwaru Windows Media Player. Alternativně by mohli pozměnit své výrobky zkopírováním kódu software Windows Media Player. Takovéto zásahy však jsou časově a finančně náročné.
100 Zadruhé tvrdí, že někteří z nich budou muset poskytnout aktualizační software klientům, kteří používají současné verze nebo předchozí verze jejich výrobků, pokud by jejich klienti mohli být směřováni k použití jejich výrobků na počítači vybaveném operačním systémem Windows bez softwaru Windows Media Player. Nabídnutí takového opravného opatření by způsobilo zvýšené náklady a vyvolalo by četné praktické problémy.
101 Zatřetí by odstranění softwaru Windows Media Player z operačního systému Windows pro osobní počítače mohlo narušit fungování výrobků navrhovatelů, dokonce i za předpokladu, že by si klient sám instaloval software Windows Media Player na svůj počítač. Výzkum pro nápravu takových disfunkčností by s sebou nesl dodatečné náklady pro navrhovatele.
102 Začtvrté se navrhovatelé obávají, že rozhodnutí bude první etapou rozdrobení operačního systému Windows pro osobní počítače, a následkem toho zdrojem značné obchodní nejistoty.
103 Zapáté navrhovatelé uplatňují, že zlepšování, která přináší Microsoft pro svůj operační systém Windows, je vedou ke zlepšování jejich vlastních výrobků nebo k nabídce nových. Tato odvozená zlepšování by však nebyla nadále možná, pokud by společnosti Microsoft bylo bráněno ve vyvíjení svého operačního systému.
104 Microsoft nepředložil vyjádření ve stanovené lhůtě.
105 Komise vyjádřila vážné pochybnosti ohledně zájmu Digimpro a dalších na vstoupení do řízení. Komise konstatuje, že zájem navrhovatelů, u kterých se zdá, že náleží do široké kategorie nezávislých prodejců softwaru, není bezprostřední, přítomný ani jistý.
106 Komise se předně domnívá, že argumenty nevztahující se k budoucím sporům nebo budoucímu vývoji operačního systému Windows nemohou být považovány za argumenty charakterizující takový zájem na rozhodnutí sporu.
107 Komise se stejně tak domnívá, že argumenty, kterých je dovoláváno v návrhu na vstoupení, nanejvýše ukazují, že nezávislí prodejci jsou podníceni vyvinout aplikace začlenující software Windows Media Player, neboť jsou si vědomi, že tento software je začleněn do operačního systému Windows, a že následkem toho kupující tohoto systému jím automaticky disponují. Komise však trvá na tom, že rozhodnutí neukládá navrhovatelům měnit jejich výrobky. Rozhodnutí bude mít ten účinek, že umožní spotřebitelům zvolit si mezi zakoupením verze operačního systému zahrnující nebo nezahrnující software Windows Media Player, což je volba spjatá s hodnotou nabízeného výrobku, a nikoliv s pouhou skutečností, že je spojen s operačním systémem Windows. Prodejci softwaru se budou tedy muset přizpůsobit volbě spotřebitelů a zorganizovat následně svou činnost. Stále se bude nabízet možnost vyvíjet výrobky výlučně pro software Windows Media Player a přesvědčit potom spotřebitele na základě hodnoty svých výrobků a služeb, aby se rozhodli pro verzi operačního systému Windows, která zahrnuje software Windows Media Player. Proto neexistuje žádný důvod se domnívat, že navrhovatelům vzniknou náklady nebo jim bude způsobena škoda vyplývající přímo z rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že případné náklady, které budou muset nést, budou záviset na rozhodnutích přijatých v budoucnosti, zájem navrhovatelů na rozhodnutí sporu není možno považovat za dostatečný (usnesení Soudu ze dne 23. března 1998, Atlantic Container Line a další v. Komise, T‑18/97, Recueil, s. II‑589, bod 14). Pokud jde o tvrzení navrhovatelů, podle něhož jejich výrobky mohly nadále fungovat nesprávně, pak toto tvrzení prozrazuje v tomto ohledu hypotetickou povahu zájmu na rozhodnutí sporu.
108 Pokud se jedná konkrétněji o zájmy tvrzené každým z navrhovatelů, Komise tvrdí, že Digimpro Ltd nepůsobí v současné době na žádném trhu, že ke škodě dovolávané TeamSystem SpA může dojít pouze tehdy, pokud se spotřebitelé rozhodnou používat verzi operačního systému Windows zbavenou softwaru Windows Media Player – což je situace, která je možná již aktuální –, a že společnost Mamut ASA se odvolává na problémy kompatibility mezi svými výrobky a výrobky společnosti Microsoft, které jsou málo důvěryhodné, když se vezmou v potaz úzké vztahy, které tyto dvě společnosti mají mezi sebou. Pokud jde o zájem CODA Group Holdings Ltd na rozhodnutí sporu, není ani jistý, ani bezprostřední, protože její výrobky se nezakládají bezprostředně na software Windows Media Player operačního systému Windows.
109 Komise dodává, že podpora argumentace navrhovatelů by vedla k tomu, že by muselo být povoleno vstoupit do řízení prakticky všem návrhářům softwaru na světě.
110 Soudce určený pro účel rozhodování o předběžném opatření uvádí, že výkon rozhodnutí by měl za následek povinnost společnosti Microsoft nabídnout k prodeji dvě verze svého operačního systému pro osobní počítače, první zbavenou softwaru Windows Media Player a druhou takový software začleňující. Následkem této nové situace by již nebylo nadále dovoleno návrhářům softwaru, aby mohli spoléhat na přítomnost multimediálních rozhraní pro programování aplikací (API) na všech počítačích vybavených operačním systémem Windows. Následné přizpůsobení jejich výrobků a starost o podpůrné technologie, které by znamenalo, by mohlo způsobit značné dodatečné náklady pro dané návrháře; naopak nepřizpůsobení jejich výrobků nové situaci na trhu vyplývající z výkonu rozhodnutí by jim mohlo bránit v získání kýžené klientely.
111 S přihlédnutím k těmto skutečnostem je třeba se domnívat, že uvedení na trh operačního systému Windows pro osobní počítače, který nezahrnuje software Windows Media Player, představuje riziko, že bude významným způsobem dotčena činnost příslušných návrhářů softwaru, a že proto je jejich zájem na odkladu vykonatelnosti rozhodnutí prokázán. Skutečnosti uvedené v jejich návrhu umožňují dospět k závěru, že TeamSystem SpA a Mamut ASA musí být povoleno vstoupit do řízení na podporu návrhů společnosti Microsoft ve věci v řízení o předběžném opatření.
112 Oproti tomu s přihlédnutím k argumentaci vyjádřené v návrhu na vstoupení do řízení se nelze domnívat, že Digimpro Ltd prokázala, že má přítomný zájem na rozhodnutí věci v řízení o předběžném opatření. Jak vyplývá z jejího návrhu, hlavní výrobek této společnosti nebyl ještě uveden na trh, což naznačuje, aniž by byl brán v potaz přesný harmonogram jeho uvedení na trh, že tento výrobek „bude“ softwarem umožňujícím uživatelům interakci s audioinformacemi uloženými do paměti a že „bude fungovat“ jako doplněk softwaru Windows Media Player.
113 S přihlédnutím k informacím uvedeným v návrhu na vstoupení do řízení je třeba stejně tak dospět k závěru o zamítnutí návrhu v rozsahu, v němž byl podán CODA Group Holdings Ltd. Riziko, že odstranění softwaru Windows Media Player z operačního systému Windows by mohlo ovlivnit řádné fungování jeho určitých aplikací, totiž nelze pokládat za dostatečné k prokázání, že tato společnost má zájem na vstoupení do řízení, protože z návrhu vyplývá, že uvedené aplikace jsou již dodávány jejím klientům na četných platformách jiných než platformy Windows, jako jsou IBM AS/400 a Unix, a že výrobky, které navrhuje, nejsou přímo založeny na kódu softwaru Windows Media Player operačního systému Windows.
114 Je tedy nutné vyhovět návrhu na vstoupení do řízení v rozsahu, v němž byl podán TeamSystem SpA a Mamut ASA, ale zamítnout jej, co se týče Digimpro Ltd a CODA Gropu Holdings Ltd.
K návrhu podanému DMDsecure.com a dalšími
115 DMDsecure.com a další, společnosti působící v oblasti médií, volného času a zábavy, jakož i telekomunikací, navrhují vstoupení do řízení na podporu návrhů společnosti Microsoft. DMDsecure.com BV uvádí na trh systémy, komponenty a řešení správy digitálních práv a ochrany obsahu a přístupu k němu pro servery. MPS Broadband AB šíří televizí vysílané mezinárodní výrobky na základě internetového protokolu. Pace Micro Technology plc je převážně činná v oblasti technologie digitální televize typu jednotného seT‑top boxu. Quantel Ltd dodává informatická zařízení v oblasti televize a filmu. Konečně Tandberg Television Ltd uvádí na trh videovýrobky a videosystémy prostřednictvím přímého prodeje a na žádost prostřednictvím různých sítí.
116 Tyto společnosti tvrdí, že mají bezprostřední a specifický zájem na povolení odkladu vykonatelnosti rozhodnutí, jelikož jejich činnosti by mohly být bezprostředně a zásadně ovlivněny rozhodnutím sporu v řízení o předběžném opatření a sporu v hlavním řízení (usnesení Kruidvat v. Komise, bod 37 výše, bod 10). Povinnost uložená společnosti Microsoft vyvinout a nabídnout verzi svého operačního systému bez softwaru Windows Media Player by se totiž týkala navrhovatelů, pokud jejich výrobky pracují s tímto softwarem. Následkem toho by museli změnit své výrobky, aby umožnili jejich fungování s jiným softwarem. Taková změna by byla nákladná, technicky náročná a měla by dopady na služby poskytované ve spojení s příslušnými výrobky.
117 Zatímco Microsoft nepředložil vyjádření k návrhu na vstoupení do řízení ve stanovené lhůtě, Komise vyjádřila vážné pochybnosti ohledně zájmu navrhovatelů na vstoupení do řízení.
118 Komise se domnívá, že navrhovatelé neprokázali bezprostřední, přítomný a určitý zájem na rozhodnutí sporu v řízení o předběžném opatření. Argumenty navrhovatelů prokazují jejich přirozenou motivaci upřednostňovat jednotnou technologii a dále to, že jejich rozhodnutí opřít se o software Windows Media Player vyplývá ze skutečnosti, že je jim známo, že software je spjat s operačním systémem Windows, a že je tedy automaticky kupován spotřebiteli.
119 Podle Komise v rozporu s tím, co tvrdí navrhovatelé, v žádném případě je rozhodnutí nezavazuje měnit jejich výrobky. Rozhodnutí pouze umožňuje spotřebitelům zvolit si mezi zakoupením verze zahrnující, nebo nezahrnující software Windows Media Player, což je volba spjatá s hodnotou nabízeného výrobku, a nikoliv se skutečností, že je spojen s operačním systémem Windows. Společnosti, zejména ty, které se opírají o všudypřítomnost softwaru Windows Media Player, se tedy budou muset přizpůsobit volbě spotřebitele a zorganizovat následně své činnosti. Tyto společnosti budou mít vždy možnost opírat se výlučně o software Windows Media Player a přesvědčit potom spotřebitele na základě hodnoty svých výrobků a služeb, aby se rozhodli pro verzi operačního systému Windows zahrnující software Windows Media Player. Proto neexistuje žádný důvod se domnívat, že navrhovatelům vzniknou náklady nebo jim bude způsobena škoda vyplývající přímo z rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že případné náklady, které budou muset nést, budou záviset na rozhodnutích, která budou v budoucnu přijata jimi, jinými společnostmi a jejich klienty, zájem navrhovatelů na rozhodnutí sporu není možno považovat za dostatečný (usnesení Atlantic Container Line a další v. Komise, bod 107 výše, bod 14).
120 Komise dodává, že povolit vstoupení do řízení navrhovatelům, jelikož tito přísluší k různorodé skupině společností, by vedlo k tomu, že by muselo být povoleno vstoupit do řízení prakticky všem návrhářům softwaru na světě.
121 Soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření se domnívá, že s ohledem na skutečnosti, které zmínily ve svém návrhu na vstoupení do řízení, DMDsecure.com a další mají bezprostřední a přítomný zájem na odkladu vykonatelnosti rozhodnutí, jelikož technologie, které používají, jsou skutečně ve velké míře navrženy k fungování s platformou operačního systému Windows zahrnujícího software Windows Media Player. V případě výkonu rozhodnutí by tedy hrozilo nebezpečí, že budou značně dotčeny jejich činnosti nejenom tím, že se stane nezbytným přizpůsobit se této změně okolností změnou používaných technologií, ale také tím, že zpočátku ponesou náklady na tuto změnu.
122 DMDsecure.com a dalším musí být tedy povoleno vstoupit do řízení na podporu návrhů společnosti Microsoft.
K návrhu podanému IDE Nätverkskonsulterna a dalšími
123 IDE Nätverkskonsulterna a další navrhují vstoupení do řízení na podporu návrhů společnosti Microsoft. IDE Nätverkskonsulterna a další poskytují služby v oblasti informačních technologií, jako jsou instalace, integrace a migrace údajů a systémů, podpora a subdodavatelství, jakož i vývoj webových stránek a vývoj software. Jejich služby závisí na technologii vyvinuté společností Microsoft. Hluboká znalost, kterou mají navrhovatelé o výrobcích vyvinutých společností Microsoft, byla uznána společností Microsoft, která jim udělila titul „Microsoft Most Valuable Professionals“. Tento titul nezískaly pouze společnosti IDE Nätverkskonsulterna AB a Exor AB.
124 S poukazem na judikaturu Soudního dvora (usnesení Soudního dvora ze dne 24. října 1962, Confédération nationale des producteurs de fruits et légumes a další v. Rada, 16/62 a 17/62, Recueil, s. 937) IDE Nätverkskonsulterna a další se domnívají, že mají bezprostřední a přítomný zájem na odkladu vykonatelnosti článku 4 a čl. 6 písm. a) rozhodnutí, který je navrhován společností Microsoft, poněvadž výkon rozhodnutí by se významně dotkl jejich právní a hospodářské situace.
125 Podle nich se negativní účinky nápravného opatření, které spočívá v oddělení softwaru Windows Media Player od operačního systému Windows, liší podle činnosti navrhovatelů.
126 Zaprvé někteří z navrhovatelů zajišťují instalaci operačních systémů a aplikačního softwaru na osobních počítačích, integrační služby zejména u různých aplikací a podporu, jako je poskytování pravidelné aktualizace softwaru. Co se jich týče, existence dvou verzí operačního systému Windows by vyvolala dodatečné náklady související s nutností přizpůsobit poskytování služeb v závislosti na verzi operačního systému Windows klienta a zajistit řádné fungování verze bez softwaru Windows Media Player.
127 Zadruhé podle nich navrhovatelé, kteří dodávají služby vyvíjení webových stránek, využívají technologie vyvinuté společností Microsoft. K tomu, aby byl audiovizuální obsah internetových stránek, které instalují, přístupný uživatelům počítače bez softwaru Windows Media Player, by však navrhovatelé museli nést náklady na vývoj a podporu.
128 Zatřetí by navrhovatelé, kteří zajišťují školící služby ve vztahu k výrobkům Microsoft, museli přizpůsobit své programy školení profilu uživatele.
129 Konečně, podle nich někteří z navrhovatelů zajišťují služby vývoje software prostřednictvím použití media-funkce softwaru Windows Media Player. V důsledku rozhodnutí by jejich činnosti byly omezeny na klienty, kteří si zvolí operační systém Windows vybavený softwarem Windows Media Player, nebo by takové činnosti vyžadovaly změnu obsahu jejich výrobků u klientů, kteří takovou volbu neprovedou.
130 Microsoft nepředložil vyjádření k návrhu na vstoupení do řízení ve stanovené lhůtě.
131 Komise vyjádřila vážné pochybnosti ohledně zájmu navrhovatelů na vstoupení do řízení. Vzhledem k tomu, že argumentace Komise je obdobná argumentaci vyjádřené v odpovědi na návrh podaný DMDsecure.com a dalšími, odkazuje se na body 118 až 120 výše.
132 Soudce určený pro účely rozhodování o předběžném opatření se domnívá, že návrhu podanému IDE Nätverkskonsulterna AB nelze vyhovět.
133 Co se týče této společnosti, okamžitý výkon rozhodnutí by mohl zajisté vést k tomu, že tato společnost bude muset přizpůsobit služby nabízené klientům, a to poradenství a subdodavatelství. Oddělení softwaru Windows Media Player a operačního systému Windows by ji tak mohlo přimět k tomu, aby zohlednila tento vývoj a přizpůsobila následně poskytování svých služeb. Nicméně na přizpůsobení poskytování daných služeb nelze nahlížet jako na bezprostřední následek výkonu rozhodnutí, ale musí být chápáno jako závislé v prvé řadě na volbě provedené klienty zvolit si operační systém Windows nezahrnující software Windows Media Player a následně požadovat poskytování služeb. Zájem této společnosti tak na základě informací poskytnutých v návrhu na vstoupení do řízení nelze pokládat za bezprostřední a přítomný ve smyslu výše uvedené judikatury.
134 Naproti tomu společnosti Exor musí být povoleno vstoupit do řízení na podporu návrhů společnosti Microsoft. Z návrhu na vstoupení do řízení totiž vyplývá, že společnost Exor vydává webové stránky a vyvíjí aplikace ve značném rozsahu, poněvadž mezi její klienty patří nejvýznamnější švédská personální agentura po Švédské agentuře pro zaměstnanost, a že technologie, které používá pro vývoj takových webových stránek, jsou skutečně navrženy k fungování výlučně s platformou operačního systému Windows zahrnujícího software Windows Media Player. V případě výkonu rozhodnutí tedy hrozí nebezpečí, že budou značně dotčeny její činnosti nikoliv pouze tím, že se stane nezbytným přizpůsobit se této změně okolností změnou používaných technologií, ale také tím, že zpočátku ponese náklady na tuto změnu. Její bezprostřední a přítomný zájem musí být tedy považován v tomto stadiu za dostatečně prokázaný.
135 Ohledně dalších navrhovatelů nelze jejich zájem na rozhodnutí věci v řízení o předběžném opatření považovat za dostatečně prokázaný.
136 Jelikož tvrzení uvedená v návrhu na vstoupení do řízení nejsou prokázaná, není totiž možné dospět k závěru, že činnosti těchto navrhovatelů budou dostatečně významným způsobem dotčeny v případě zamítnutí návrhu na předběžné opatření. Co se týče konkrétněji T. Rogersona, D. Tomicice, M. Valáška a B. Nati v návrhu není vůbec upřesněna ta část jejich činností, která je věnována vývoji softwaru.
137 Navíc je třeba dodat, že na přizpůsobení služeb informatické podpory (T. Rogerson, P. Šetka a D. Tomicic), školení v oblasti informatiky (P. Šetka) a poradenských služeb (D. Tomicic) nelze nahlížet jako na přímý následek výkonu rozhodnutí, ale musí být pokládáno za závislé v první řadě na volbě učiněné klienty zvolit si operační systém Windows nezahrnující software Windows Media Player a následně požadovat služby (viz bod 133 výše).
138 Pokud jde o zájem tvrzený R. Rialdim, nelze ho pokládat za bezprostřední, protože v případě zamítnutí návrhu na předběžné opatření nehrozí nebezpečí, že bude dotčen, pokud jde o jeho účast na výsledcích společnosti, v níž je členem správního výboru a viceprezidentem pobočky zaměřené na nové technologie.
139 S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že návrhu na vstoupení do řízení podanému IDE Nätverkskonsulterna a dalšími musí být vyhověno v rozsahu, v němž byl podán Exor AB, ale musí být zamítnut v rozsahu, v němž byl podán ostatními navrhovateli.
K návrhu na důvěrné zacházení
140 Microsoft navrhl, aby důvěrná verze rozhodnutí nebyla oznámena navrhovatelům vedlejšího účastenství.
141 Vzhledem k tomu, že vstoupení do řízení musí být povoleno za podmínek uvedených v čl. 116 odst. 2 jednacího řádu Soudu, musí být předání procesních písemností doručených účastníkům řízení v tomto stadiu omezeno na nedůvěrnou verzi předloženou společností Microsoft. Rozhodnutí o opodstatněnosti návrhu na důvěrné zacházení bude v případě potřeby přijato později s přihlédnutím k námitkám, které by mohly být v této věci podány.
Z těchto důvodů
PŘEDSEDA SOUDU
rozhodl takto:
1) Computer & Communications Industry Association se povoluje vstoupit do řízení ve věci T‑201/04 R na podporu návrhů žalované.
2) Software & Information Industry Association se povoluje vstoupit do řízení ve věci T‑201/04 R na podporu návrhů žalované.
3) The Computing Technology Industry Association Inc. se povoluje vstoupit do řízení ve věci T‑201/04 R na podporu návrhů žalobkyně.
4) The Association for Competitive Technology se povoluje vstoupit do řízení ve věci T‑201/04 R na podporu návrhů žalobkyně.
5) Novell Inc. se povoluje vstoupit do řízení ve věci T‑201/04 R na podporu návrhů žalované.
6) RealNetworks Inc. se povoluje vstoupit do řízení ve věci T‑201/04 R na podporu návrhů žalované.
7) TeamSystem SpA a Mamut ASA se povoluje vstoupit do řízení ve věci T‑201/04 R na podporu návrhů žalobkyně.
8) Návrh podaný Digimpro Ltd a CODA Group Holdings Ltd ve věci T‑201/04 R na podporu návrhů žalobkyně se zamítá.
9) DMDsecure.com BV, MPS Broadband AB, Pace Micro Technology plc, Quantel Ltd a Tandberg Television Ltd se povoluje vstoupit do řízení ve věci T‑201/04 R na podporu návrhů žalobkyně.
10) Návrh podaný IDE Nätverkskonsulterna AB, T. Rogersonem, P. Šetkou, D. Tomicicem, M. Valáškem, R. Rialdim a B. Natim ve věci T‑201/04 R na podporu návrhů žalobkyně se zamítá.
11) Návrhu podanému Exor AB ve věci T‑201/04 R na podporu návrhů žalobkyně se vyhovuje.
12) Vedoucí soudní kanceláře předá vedlejším účastníkům nedůvěrnou verzi procesních písemností.
13) Vedlejším účastníkům bude stanovena lhůta pro předložení svých případných vyjádření k návrhu na důvěrné zacházení. Rozhodnutí o opodstatněnosti tohoto návrhu je vyhrazeno k budoucímu rozhodnutí.
14) Vedlejším účastníkům bude stanovena lhůta pro předložení vyjádření vedlejšího účastníka, aniž je tím dotčena možnost vyjádření případně později po rozhodnutí o opodstatněnosti návrhu na důvěrné zacházení doplnit.
V Lucemburku dne 26. července 2004.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |