ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu)
14. února 2019 (*)
„Ochranná známka Evropské unie – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie představující srdce – Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu – Nedostatek rozlišovací způsobilosti – Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001“
Ve věci T‑123/18,
Bayer Intellectual Property GmbH, se sídlem v Monheim am Rhein (Německo), zastoupená V. von Bomhardem a J. Fuhrmannem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému A. Graul, S. Hannem a D. Walicka, jako zmocněnci,
žalovanému,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. prosince 2017 (věc R 145/2017-1), týkajícímu se přihlášky obrazového označení znázorňujícího srdce jako ochranné známky Evropské unie,
TRIBUNÁL (devátý senát),
ve složení S. Gervasoni, předseda, K. Kowalik-Bańczyk (zpravodajka) a C. Mac Eochaidh, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 27. února 2018,
s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 15. května 2018,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy bylo účastníkům řízení doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 27. července 2016 podala žalobkyně, společnost Bayer Intellectual Property GmbH, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), v platném znění [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
3 Služby, pro které byl zápis požadován, náležejí do tříd 42 a 44 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 42: „Provádění vědeckých studií v oblasti kardiovaskulárních onemocnění“;
– třída 44: „Lékařské služby v oblasti kardiovaskulárních onemocnění“.
4 Rozhodnutím ze dne 24. listopadu 2016 průzkumový referent zápis ochranné známky přihlášené pro služby uvedené v bodě 3 výše zamítl na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001].
5 Dne 20. ledna 2017 podala žalobkyně u EUIPO proti rozhodnutí průzkumového referenta odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009 (nyní články 66 až 71 nařízení 2017/1001).
6 Rozhodnutím ze dne 7. prosince 2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát EUIPO odvolání podané žalobkyní zamítl na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 z důvodu, že relevantní veřejnost bude přihlášenou ochrannou známku vnímat jako vyobrazení srdce, a tedy jakožto odkaz na skutečnost, že se dotčené služby týkají oblasti kardiologie.
Návrhová žádání účastníků řízení
7 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– napadené rozhodnutí zrušil,
– změnil napadené rozhodnutí, když vyhoví odvolání podanému proti rozhodnutí průzkumového referenta,
– uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.
8 EUIPO navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
9 Na podporu žaloby žalobkyně uplatňuje v podstatě dva důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 a druhý z porušení zásad rovného zacházení a řádné správy.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001
10 Na podporu prvního žalobního důvodu žalobkyně uplatňuje v zásadě dvě vytýkané skutečnosti. V rámci první vytýkané skutečnosti žalobkyně uvádí, že odvolací senát ve své analýze nezohlednil vysokou úroveň pozornosti relevantní veřejnosti. V rámci druhé vytýkané skutečnosti žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že měl za to, že přihlášená ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost.
11 EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje.
Úvodní poznámky
12 Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 se do rejstříku nezapíšou ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost. Článek 7 odst. 2 téhož nařízení stanoví, že se čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení použije, i když důvody k zamítnutí existují jen v části Evropské unie.
13 Podle ustálené judikatury platí, že ochranná známka má rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, jestliže tato ochranná známka umožňuje identifikovat výrobek nebo službu, pro které byl zápis požadován, jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit tento výrobek nebo tuto službu od výrobků nebo služeb jiných podniků (viz rozsudek ze dne 12. července 2012, Smart Technologies v. OHIM, C‑311/11 P, EU:C:2012:460, bod 23 a citovaná judikatura).
14 Rozlišovací způsobilost ochranné známky musí být posuzována ve vztahu k výrobkům nebo službám, pro které je zápis ochranné známky požadován, a dále vzhledem k jejich vnímání relevantní veřejností, kterou tvoří průměrný spotřebitel těchto výroků nebo služeb (viz rozsudek ze dne 12. července 2012, Smart Technologies v. OHIM, C‑311/11 P, EU:C:2012:460, bod 24 a citovaná judikatura).
15 Obě vytýkané skutečnosti uplatněné žalobkyní na podporu prvního žalobního důvodu je třeba přezkoumat postupně ve světle těchto úvah.
K první vytýkané skutečnosti, vycházející z toho, že odvolací senát nezohlednil vysokou úroveň pozornosti relevantní veřejnosti
16 V rámci první vytýkané skutečnosti žalobkyně uvádí, že i když odvolací senát správně uvedl, že úroveň pozornosti relevantní veřejnosti je vysoká, odvolací senát tuto úroveň pozornosti v rámci posouzení rozlišovací způsobilosti přihlášené ochranné známky nezohlednil.
17 V tomto ohledu je třeba připomenout, že ochranná známka musí umožnit relevantní veřejnosti, aby výrobky, které označuje, odlišila od výrobků jiných podniků, aniž by tato veřejnost musela vykazovat zvláštní pozornost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. října 2004, Mag Instrument v. OHIM, C‑136/02 P, EU:C:2004:592, bod 32), takže úroveň rozlišovací způsobilosti nezbytná pro zápis ochranné známky nemůže záviset na úrovni pozornosti uvedené veřejnosti (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 12. července 2012, Smart Technologies v. OHIM, C‑311/11 P, EU:C:2012:460, body 48 až 50).
18 Skutečnost, že úroveň pozornosti relevantní veřejnosti nemá vliv na posouzení rozlišovací způsobilosti přihlášené ochranné známky, je ostatně podpořena tím, že žalobkyně ve své žalobě neupřesnila důsledky, které měl odvolací senát v projednávané věci vyvodit z vysoké úrovně pozornosti relevantní veřejnosti.
19 V důsledku toho je třeba první vytýkanou skutečnost v rámci prvního žalobního důvodu odmítnout jako irelevantní.
Ke druhé vytýkané skutečnosti, vycházející z nedostatku rozlišovací způsobilosti přihlášené ochranné známky
20 V rámci druhé vytýkané skutečnosti žalobkyně tvrdí, že odvolací senát měl neprávem za to, že přihlášená ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost. Konkrétněji uvádí, že relevantní veřejnost bude přihlášenou ochrannou známku vnímat nikoli jako vyobrazení srdce, ale jako vyobrazení písmene „v“ slova „vericiguat“. Dodává, že i za předpokladu, že by zpochybněná ochranná známka byla vnímána jako vyobrazení srdce, odvolací senát podle ní v každém případě nezohlednil jeho neobvyklý charakter, zejména s ohledem na zvyklosti v odvětví dotčených služeb.
21 V první řadě je třeba poznamenat, že žalobkyně nezpochybňuje definici relevantní veřejnosti přijatou odvolacím senátem, podle níž veřejnost vnímající rozlišovací způsobilost přihlášené ochranné známky tvoří zejména veřejnost Unie specializovaná v oblasti kardiovaskulárních onemocnění.
22 Ve druhé řadě je zaprvé třeba konstatovat, že dotčené služby se týkají kardiovaskulárních onemocnění.
23 Zadruhé je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, přihlášená ochranná známka nebude pravděpodobně vnímána jako vyobrazení písmene „v“ slova „vericiguat“. Zakřivený tvar označení směrem dovnitř, pokud jde o oba konce černého prvku přihlášené ochranné známky, se totiž liší od obvyklého vyobrazení písmene „v“ a podobá se vyobrazení srdce. Za těchto podmínek a s ohledem na skutečnost, že se dotčené služby týkají srdce, je třeba mít za to, že relevantní veřejnost bude přihlášenou ochrannou známku vnímat jako vyobrazení srdce, a to i v případě, že by bylo prokázáno, že tato veřejnost zná účinnou látku vericiguat.
24 V důsledku toho je třeba mít podobně jako odvolací senát za to, že relevantní veřejnost bude přihlášenou ochrannou známku vnímat jako údaj o tom, že dotčené služby se týkají srdce, a to i když tato ochranná známka nepředstavuje fyziologické srdce.
25 Z toho vyplývá, že odvolací senát měl správně za to, že přihlášená ochranná známka nemůže označovat obchodní původ dotčených služeb, a v důsledku toho, že tato ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001.
26 Argumenty žalobkyně tento závěr zpochybnit nemohou.
27 Odvolacímu senátu nelze předně vytýkat, že nevycházel z judikatury citované v bodě 20 žaloby, podle níž ochranná známka, která se podstatným způsobem odlišuje od normy nebo zvyklostí daného odvětví, může mít rozlišovací způsobilost, jak byla použita v rozsudku ze dne 15. prosince 2016, Novartis v. EUIPO (Vyobrazení šedé křivky a vyobrazení zelené křivky) (T‑678/15 a T‑679/15, nezveřejněný, EU:T:2016:749, body 23 a 24). Tato judikatura se totiž týká případu, kdy je přihlášenou ochrannou známkou buď trojrozměrná ochranná známka, kterou tvoří vzhled výrobku, který označuje, nebo obrazová ochranná známka, kterou tvoří dvojrozměrné vyobrazení uvedeného výrobku. V projednávané věci je přitom třeba konstatovat, že vzhledem k tomu, že služby nemají jako takové konkrétní konzistenci, přihlášenou ochrannou známku nemůže tvořit vzhled dotčených služeb nebo dvojrozměrné vyobrazení těchto služeb.
28 Navíc je třeba uvést, že stylizovanost srdce, které vyobrazuje přihlášená ochranná známka, nemůže v každém případě sama o sobě propůjčit této ochranné známce rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001.
29 V tomto ohledu žalobkyně v podstatě uvádí, že stylizovanost srdce, které vyobrazuje přihlášená ochranná známka, vyplývá zaprvé ze zvětšující se šířky levé dolní části obrysu tohoto srdce, zadruhé ze skutečnosti, že toto srdce je méně symetrické než 306 vyobrazení srdce, která uplatnila před odvolacím senátem, a zatřetí ze skutečnosti, že levá horní část uvedeného srdce nesměřuje dolů.
30 Je však třeba konstatovat, že tyto vlastnosti nejsou způsobilé předat sdělení, na které by si relevantní veřejnost mohla vzpomenout, takže přihlášená ochranná známka bude relevantní veřejnost informovat pouze o tom, že se dotčené služby týkají srdce. Jak vyplývá z bodů 24 a 25 výše, je tedy třeba mít za to, že přihlášená ochranná známka není způsobilá označovat obchodní původ dotčených služeb, a to navzdory stylizovanosti srdce, které tato ochranná známka vyobrazuje.
31 Kromě toho je třeba odmítnout rovněž argument žalobkyně, podle něhož na rozdíl od vyobrazení nestylizovaného srdce má srdce vyobrazené v přihlášené ochranné známce rozlišovací způsobilost z důvodu, že není způsobilé evokovat myšlenku „uzdravení“. Takové tvrzení, které ostatně není podložené, totiž nemůže zpochybnit skutečnost, že přihlášená ochranná známka bude relevantní veřejnost informovat pouze o tom, že služby, na které se vztahuje, se týkají srdce.
32 Z předcházejícího tedy vyplývá, že druhá vytýkaná skutečnost v rámci prvního žalobního důvodu není opodstatněná. Z toho plyne, že tato vytýkaná skutečnost musí být zamítnuta, přičemž musí být tedy i první žalobní důvod zamítnut v plném rozsahu.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad rovného zacházení a řádné správy
33 V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě uvádí, že EUIPO porušil zásady rovného zacházení a řádné správy, když zamítl zápis přihlášené ochranné známky, zatímco předtím přijal zápis totožné ochranné známky vztahující se na farmaceutické přípravky náležející do třídy 5.
34 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že EUIPO je povinen vykonávat své pravomoci v souladu s obecnými zásadami unijního práva. Ačkoli s ohledem na zásady rovného zacházení a řádné správy musí EUIPO zohlednit již přijatá rozhodnutí ve věci podobných přihlášek a se zvláštní pozorností se zabývat otázkou, zda je třeba rozhodnout v tomtéž smyslu či nikoli, musí být použití těchto zásad v souladu s dodržováním zásady legality. Ostatně z důvodů právní jistoty a právě řádné správy musí být průzkum každé přihlášky k zápisu striktní a úplný, aby se předešlo tomu, že ochranné známky budou zapsány nebo prohlášeny za neplatné neoprávněně. Takový průzkum tak musí být proveden v každém konkrétním případě. Zápis označení jako ochranné známky totiž závisí na specifických kritériích použitelných v rámci skutkových okolností projednávaného případu, sloužících k ověření, zda dotčené označení nespadá pod některý důvod pro zamítnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. března 2011, Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM, C‑51/10 P, EU:C:2011:139, body 73 až 77, a usnesení ze dne 26. května 2016, Hewlett Packard Development Company v. EUIPO, C‑77/16 P, nezveřejněné, EU:C:2016:373, bod 4).
35 Z těchto zásad vyplývá, že přísluší odvolacím senátům, jestliže se rozhodnou vycházet z posouzení odlišného od posouzení přijatého v dřívějších rozhodnutích týkajících se podobných přihlášek, která byla u nich uplatněna, aby tuto odlišnost ve vztahu k uvedeným rozhodnutím výslovně odůvodnily (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma, C‑564/16 P, EU:C:2018:509, bod 66). Taková povinnost uvést odůvodnění týkající se odlišnosti ve vztahu k dřívějším rozhodnutím je však méně významná, pokud jde o přezkum, který závisí striktně na přihlášené ochranné známce, než pokud jde o zjištění skutkové povahy, která nezávisejí na přihlášené ochranné známce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma, C‑564/16 P, EU:C:2018:509, body 77 a 81).
36 Dále pak z judikatury citované v bodě 34 výše rovněž vyplývá, že rozhodnutí ve věcech zápisu označení jako ochranné známky Evropské unie přijímaná odvolacími senáty podle nařízení 2017/1001 jsou vydávána v rámci přesně vymezené pravomoci, a nikoli v rámci diskreční pravomoci, takže legalita rozhodnutí těchto odvolacích senátů musí být posuzována výlučně na základě tohoto nařízení tak, jak je vykládáno unijními soudy (viz rozsudek ze dne 6. září 2018, Bundesverband Souvenir – Geschenke – Ehrenpreise v. EUIPO, C‑488/16 P, EU:C:2018:673, bod 72 a citovaná judikatura). Odvolací senáty tedy nemohou být vázány dřívějšími rozhodnutími EUIPO.
37 V projednávaném případě je třeba uvést, že přezkum rozlišovací způsobilosti přihlášené ochranné známky závisí striktně na této ochranné známce, a nikoli na zjištěních skutkové povahy uplatněných žalobkyní. Odvolací senát se tak mohl spokojit s tím, že uvedl, že žalobkyně se nemohla platně dovolávat dřívějších rozhodnutí EUIPO za účelem vyvrácení závěru, že zápisu přihlášené ochranné známky brání důvod pro zamítnutí zápisu vycházející z čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001. Kromě toho nelze zpochybnit, že odvolací senát v každém případě výslovně uvedl důvod, pro nějž se odchýlil od řešení přijatého v dřívějším rozhodnutí uplatněném žalobkyní. Odvolací senát totiž v podstatě uvedl, že se v rámci dřívějších věcí dotčené výrobky netýkaly specificky kardiologie, takže tyto výrobky neměly na rozdíl od služeb dotčených v tomto řízení „přímou a bezprostředně rozpoznatelnou spojitost s lidským srdcem“.
38 Dále pak žalobkyně nemůže zpochybňovat opodstatněnost tohoto odůvodnění, aniž by zpochybnila opodstatněnost zamítnutí zápisu přihlášené ochranné známky. Je přitom nutno poznamenat, jak vyplývá z bodů 21 až 32 výše, že odvolací senát měl právem za to, že zápisu přihlášené ochranné známky brání důvod pro zamítnutí zápisu vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001.
39 Z předcházejícího tedy vyplývá, že je třeba druhý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný, a tedy žalobu zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
40 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že EUIPO požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (devátý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Bayer Intellectual Property GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.
Gervasoni | Kowalik-Bańczyk | Mac Eochaidh |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 14. února 2019.
Podpisy.