USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘENOU SLUŽBU
17. prosince 2008
Věc F‑80/08 R
Fritz Harald Wenig
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Řízení o předběžném opatření – Návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby dotčené osoby – Naléhavost – Neexistence“
Předmět: Návrh podaný na základě článků 242 ES, 243 ES, 157 AE a 158 AE, kterým se F. H. Wenig domáhá odkladu vykonatelnosti rozhodnutí Komise ze dne 18. září 2008, kterým jej Komise na základě článků 23 a 24 přílohy IX služebního řádu dočasně zprostila výkonu služby na dobu neurčitou a nařídila krácení jeho odměny ve výši 1000 eur měsíčně po dobu nejdéle šesti měsíců.
Rozhodnutí: Návrh na předběžné opatření se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Předběžné opatření – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky přiznání – „Fumus boni iuris“ – Naléhavost – Kumulativní charakter – Pořadí přezkumu a způsob ověření
(Články 242 ES a 243 ES; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)
2. Předběžné opatření – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přiznání – Zvážení všech dotčených zájmů
(Článek 242 ES; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2; služební řád, příloha IX, články 23 a 24)
3. Předběžné opatření – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přiznání – Naléhavost – Důkazní břemeno
(Článek 242 ES; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2; služební řád, příloha IX, články 23 a 24)
4. Předběžné opatření – Odklad vykonatelnosti – Zpětná účinnost – Neexistence
(Článek 242 ES)
1. Na základě čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí návrhy na předběžná opatření uvádět zejména okolnosti, které dokládají naléhavost, jakož i skutkové a právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření (fumus boni iuris). Tyto podmínky jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, pokud jedna z těchto podmínek není splněna. Krom toho navrhovaná opatření musí mít prozatímní povahu v tom smyslu, že nesmí předjímat rozhodnutí ve věci samé.
Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních má v rámci tohoto celkového přezkumu rozsáhlou posuzovací pravomoc, a protože neexistují žádná pravidla práva Společenství ukládající mu předem určený analytický postup pro posuzování nutnosti vydat předběžná opatření, je na něm, aby s ohledem na okolnosti projednávaného případu určil způsob, jakým musí být tyto jednotlivé podmínky ověřeny a stanovil pořadí tohoto přezkumu.
(viz body 20 až 23)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 21. března 1997, Antillean Rice Mills v. Rada, T‑41/97 R, Recueil, s. II‑447, bod 19; 9. srpna 2001, De Nicola v. EIB, T‑120/01 R, Recueil FP, s. I‑A‑171 a II‑783, body 12 a 13
Soud pro veřejnou službu: 31. května 2006, Bianchi v. ETF, F‑38/06 R, Sb. VS s. I‑A‑1‑27 a II‑A‑1‑93, body 20 a 22
2. Pokud v rámci návrhu na předběžné opatření soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních, před kterým je poukazováno na nebezpečí toho, že navrhovateli vznikne vážná a nenapravitelná újma, porovnává význam dotčených proti sobě stojících zájmů, musí zejména přezkoumat, zda případné zrušení sporného rozhodnutí soudem ve věci samé umožní uvedení v předešlý stav situace, která by byla vytvořena okamžitým výkonem sporného rozhodnutí, a naopak, zda odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnutí může zabránit jeho plnému účinku v případě, že žaloba v hlavním řízení bude zamítnuta.
Přitom rozhodnutí o zproštění úředníka výkonu služby na základě článků 23 a 24 přílohy IX služebního řádu má mít účinky po celou dobu daného časového období. Toto období odpovídá nejprve době vyšetřování a pokračuje i dále, pokud má orgán za to, že zájem služby a někdy i úředníka vyžaduje její prodloužení dokud orgán nerozhodne s konečnou platností o svém postoji k tvrzeným porušením povinností. V důsledku toho by rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby pozbylo v podstatném rozsahu svého užitečného účinku, pokud by nemohlo vyvolávat právní účinky v období, během něhož se má o tomto rozhodnutí za to, že tyto účinky vyvolává.
Odklad vykonatelnosti takového rozhodnutí může mít proto natolik nevratné účinky, že hrozí, že bude předjímáno rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu, který má rozhodnout o žalobě v hlavní věci. Jinak je tomu v případě, že odklad vykonatelnosti není přiznán. Újma, kterou utrpěl úředník zproštěný výkonu služby a která je spojena se zásahem do jeho pověsti, totiž bude moci být případně napravena zrušením tohoto rozhodnutí a v případě potřeby i tím, že orgánu bude případně uložena povinnost zaplatit peněžitou částku. Během zvážení dotčených zájmů je tudíž třeba zohlednit uvedenou nezvratnou povahu a odložit vykonatelnost rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby pouze v případě, že se zejména naléhavost odkladu vykonatelnosti jeví jako nezpochybnitelná.
(viz body 27 až 31 a 36)
Odkazy:
Soud prvního stupně: výše uvedené usnesení Antillean Rice Mills v. Rada, bod 46; 30. dubna 2008, Španělsko v. Komise, T‑65/08 R, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 82 a uvedená judikatura
3. Účelem řízení o předběžných opatřeních není zajištění nápravy újmy, ale zaručení plné účinnosti rozsudku ve věci samé. Pro dosažení posledně uvedeného cíle je třeba, aby požadovaná opatření byla naléhavá v tom smyslu, že je za účelem zabránění vzniku závažné a nenapravitelné újmy na zájmech žalobce nezbytné, aby byla nařízena a jejich účinky nastaly už před rozhodnutím v hlavní věci. Krom toho je na účastníku řízení, který požaduje vydání předběžných opatření, aby prokázal, že by čekáním na výsledek hlavního řízení utrpěl takovou újmu.
Vyplývá-li z dopadů rozhodnutí nařizujícího dočasné zproštění výkonu služby úředníka na jeho dobré jméno nemajetková újma, jedná se v zásadě o nevyhnutelný a okamžitý důsledek tohoto rozhodnutí. Krom toho případný odklad vykonatelnosti takového rozhodnutí by nemohl napravit újmu této povahy o nic více, než ji v budoucnu napraví případné zrušení uvedeného rozhodnutí v rámci hlavního řízení.
Krom toho i za předpokladu, že úředník dočasně zproštěný výkonu služby uplatňuje zvláštní újmu spojenou s jeho služebním postupem, jež se liší od zásahu do jeho pověsti, vyplývá tato újma případně z disciplinárního řízení, které může být proti němu zahájeno, a nikoliv ze sporného rozhodnutí.
(viz body 41, 43 a 44)
Odkazy:
Soudní dvůr: 25. března 1999, Willeme v. Komise, C‑65/99 P(R), Recueil, s. I‑1857, body 60 až 62
Soud prvního stupně: 10. září 1999, Elkaïm Mazuel v. Komise, T‑173/99 R, Recueil FP, s. I‑A‑155 a II‑811, bod 25; výše uvedené usnesení De Nicola v. EIB, bod 43; 19. prosince 2002, Esch-Leonhardt a další v. ECB, T‑320/02 R, Recueil FP, s. I‑A‑325 a II‑1555, bod 27
4. Soudní rozhodnutí nařizující odklad vykonatelnosti má povahu předběžného opatření určeného k zajištění budoucnosti. Pozastavení tak, na rozdíl od zrušení, nemůže mít zpětný účinek.
(viz bod 53)