ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (osmého senátu)
31. května 2018(*)
„Řízení o předběžné otázce – Letecká doprava – Nařízení (ES) č. 261/2004 – Článek 3 odst. 1 – Oblast působnosti – Pojem ‚přímo navazující lety‘ – Let z letiště umístěného na území členského státu s přestupem na letišti umístěném na území třetího státu a s cílovým místem určení, jímž je jiné letiště tohoto třetího státu“
Ve věci C‑537/17,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Landgericht Berlin (Zemský soud v Berlíně, Německo) ze dne 5. září 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 12. září 2017, v řízení
Claudia Wegener
proti
Royal Air Maroc SA,
SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),
ve složení J. Malenovský (zpravodaj), předseda senátu, D. Šváby a M. Vilaras, soudci,
generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za C. Wegener F. Puschkarski, Rechtsanwältin,
– za Royal Air Maroc SA D. Ahrensem, Rechtsanwalt,
– za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,
– za Evropskou komisi K. Simonssonem a K.-P. Wojcikem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Claudiou Wegener a společností Royal Air Maroc SA o náhradu požadovanou z důvodu významného zpoždění letu.
Právní rámec
3 Článek 2 nařízení č. 261/2004, nadepsaný „Definice“, obsahuje mimo jiné tuto definici:
„h) ‚cílovým místem určení‘ [se] rozumí místo určení na letence předložené na přepážce pro registraci k přepravě nebo místo určení posledního letu v případě přímo navazujících letů; […]“
4 Článek 3 tohoto nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:
„Toto nařízení se vztahuje:
a) na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva;
b) na cestující odlétající z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístněné na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, pokud neobdrželi náhradu nebo náhrada a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem Společenství.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
5 Claudia Wegener uzavřela se společností Royal Air Maroc smlouvu o letecké přepravě konkretizovanou do podoby jediné rezervace, na jejímž základě měla možnost cestovat z Berlína (Německo) do Agadiru (Maroko) s plánovaným mezipřistáním a přestupem do jiného letadla v Casablance (Maroko).
6 Claudia Wegener poté, co obdržela potvrzení své rezervace a co se na letišti v Berlíně registrovala k přepravě pro celou cestu, nastoupila do letadla Royal Air Maroc do Casablanky, jež vzlétlo se zpožděním. Po příletu do Casablanky se dostavila k nástupu do letadla do Agadiru, ale Royal Air Maroc jí nástup na palubu odepřela s oznámením, že její sedadlo bylo již přiděleno jinému cestujícímu. Claudia Wegener nakonec nastoupila do jiného letadla Royal Air Maroc a do Agadiru přiletěla se zpožděním čtyř hodin oproti původně plánovanému času příletu.
7 Claudia Wegener následně požádala o náhradu za toto zpoždění. Royal Air Maroc ovšem odmítla této žádosti vyhovět s tím, že C. Wegener se nemůže dovolávat nároku na náhradu podle nařízení č. 261/2004.
8 Za těchto okolností se Landgericht Berlin (Zemský soud v Berlíně, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Jde o let ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) [nařízení č. 261/2004] tehdy, když přepravní plnění leteckého dopravce zahrnuje plánovaná přerušení (mezipřistání) mimo území [Unie] s přestupem do jiného letadla?“
K předběžné otázce
9 S ohledem na otázku položenou předkládajícím soudem je třeba nejprve podotknout, že podle čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 261/2004 se toto nařízení vztahuje na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu.
10 Dále je třeba uvést, že podle předkládacího rozhodnutí se přeprava dané cestující dotčená ve věci v původním řízení uskutečnila, jak bylo uvedeno výše v bodě 5 tohoto rozsudku, na základě jediné rezervace.
11 Vzhledem k této skutečnosti je třeba mít za to, že podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 261/2004 vykládán v tom smyslu, že toto nařízení se vztahuje na přepravu cestujících uskutečněnou na základě jediné rezervace a zahrnující, mezi odletem z letiště umístěného na území členského státu a příletem na letiště umístěné na území na území třetího státu, plánované mezipřistání s přestupem do jiného letadla mimo území Unie.
12 V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí plyne předně to, že přepravu popsanou výše v bodě 5 tohoto rozsudku tvoří dva lety, z nichž jeden byl spojením z Berlína do Casablanky a druhý z Casablanky do Agadiru.
13 Dále bylo podle něj místem odletu prvního z těchto letů letiště umístěné na území členského státu, zatímco místem odletu i místem příletu druhého letu byla letiště umístěná na území třetího státu.
14 Konečně z něj plyne, že čtyřhodinové zpoždění žalobkyně v původním řízení bylo konstatováno v okamžiku příletu druhého z těchto letů.
15 Za těchto okolností je třeba poznamenat, že kdyby takový let, jako byl druhý z uvedených letů, jenž byl celý uskutečněn mimo území Unie, měl být považován za samostatné přepravní plnění, nařízení č. 261/2004 by se na něj nevztahovalo. Kdyby naopak taková přeprava, jako je přeprava dotčená ve věci v původním řízení, byla považována za jeden celek s místem odletu v členském státě, uvedené nařízení by se na ni vztahovalo.
16 V této souvislosti již Soudní dvůr rozhodl, že nevratnou časovou ztrátou, která představuje nepohodlí zakládající nárok na náhradu podle nařízení č. 261/2004, je ztráta konkretizovaná při příletu dotyčného cestujícího do cílového místa určení (rozsudek ze dne 26. února 2013, Folkerts, C‑11/11, EU:C:2013:106, body 32 a 33).
17 Pojem „cílové místo určení“ je přitom v čl. 2 písm. h) tohoto nařízení definován jako místo určení na letence předložené na přepážce pro registraci k přepravě nebo, v případě přímo navazujících letů, místo určení posledního letu dotyčného cestujícího (rozsudek ze dne 26. února 2013, Folkerts, C‑11/11, EU:C:2013:106, body 34 a 35).
18 Ze slovního spojení „poslední let“ vyplývá, že pojem „přímo navazující lety“ musí být chápán tak, že se jím označují dva nebo více letů, které pro účely nároku cestujících na náhradu podle nařízení č. 261/2004 představují jeden celek po vzoru přímo navazujících letů, o něž se jednalo ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 26. února 2013, Folkerts (C‑11/11, EU:C:2013:106, body 17 a 18).
19 Tak je tomu tehdy, když jsou dva nebo více letů rezervovány současně, stejně jako ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 26. února 2013, Folkerts (C‑11/11, EU:C:2013:106, bod 16).
20 Takové přepravní plnění, jako je přeprava dotčená ve věci v původním řízení, musí proto být považováno za přímo navazující lety, stejně jako přeprava dotčená ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 26. února 2013, Folkerts (C‑11/11, EU:C:2013:106, body 35 a 38).
21 Je pravda, že předkládající soud podotýká – jak plyne ze znění jeho otázky –, že druhý z obou letů dotčených ve věci v původním řízení byl zajištěn jiným letadlem, než kterým byl uskutečněn první let.
22 Žádné ustanovení nařízení č. 261/2004 ovšem nepodmiňuje kvalifikaci přímo navazujících letů tím, zda jsou všechny lety, které je tvoří, zajišťovány týmž letadlem.
23 Přestup do jiného letadla, ke kterému může v případě přímo navazujících letů dojít, nemá na tuto kvalifikaci vliv.
24 Taková přeprava, jako je přeprava dotčená ve věci v původním řízení, musí být proto jako celek považována za přímo navazující lety. Musí se tedy se na ni vztahovat čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 261/2004.
25 S ohledem na výše rozvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět, že čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že toto nařízení se vztahuje na přepravu cestujících uskutečněnou na základě jediné rezervace a zahrnující, mezi odletem z letiště umístěného na území členského státu a příletem na letiště umístěné na území na území třetího státu, plánované mezipřistání s přestupem do jiného letadla mimo území Unie.
K nákladům řízení
26 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:
Článek 3 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, musí být vykládán v tom smyslu, že toto nařízení se vztahuje na přepravu cestujících uskutečněnou na základě jediné rezervace a zahrnující, mezi odletem z letiště umístěného na území členského státu a příletem na letiště umístěné na území na území třetího státu, plánované mezipřistání s přestupem do jiného letadla mimo území Evropské unie.
Podpisy.