STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

PAOLA MENGOZZIHO

přednesené dne 4. října 2018(1)

Věc C‑680/16 P

Dr. August Wolff GmbH & Co. KG Arzneimittel,

Remedia d.o.o.

proti

Evropské komisi

„Kasační opravný prostředek – Směrnice 2001/83/ES – Humánní léčivé přípravky – Rozhodnutí Komise nařizující členským státům zrušení a změnu registrace léčivých přípravků pro lokální použití s hmotnostním podílem estradiolu 0,01 % – Podmínky pro projednání Výborem pro humánní léčivé přípravky – Objektivní nestrannost – Právo být vyslechnut – Zásada proporcionality – Zásada rovného zacházení“

Obsah

1.        Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Dr. August Wolff GmbH & Co. KG Arzneimittel (dále jen „August Wolff“ nebo „první navrhovatelka“) a společnost Remedia d.o.o. (dále jen „Remedia“) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 20. října 2016, August Wolff a Remedia v. Komise (T‑672/14, nezveřejněný, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2016:623).

2.        Tribunál napadeným rozsudkem zamítl žaloby těchto společností směřující na zrušení prováděcího rozhodnutí Komise C(2014) 6030 final ze dne 19. srpna 2014, které se týká v rámci článku 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES registrace humánních léčivých přípravků pro lokální použití se zvýšenou koncentrací estradiolu (dále jen „prováděcí rozhodnutí“). Toto prováděcí rozhodnutí na základě závěrů konečného stanoviska Výboru pro humánní léčivé přípravy (dále jen „CHMP“) stanovilo, že k prodloužení rozhodnutí o registraci (dále jen „rozhodnutí o registraci“) dotčeného léčivého přípravku, tj. Linoladiolu N, je třeba splnit podmínku týkající se omezení doby používání na čtyři týdny, přičemž se zároveň stanoví zákaz opakovaného používání.

3.        Projednávaný kasační opravný prostředek skýtá Soudnímu dvoru vůbec první příležitost, aby rozhodoval o čl. 31 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků(2) (dále jen „kodex Společenství týkající se humánních léčivých přípravků“ nebo „kodex HLP“), a konkrétně o podmínkách, za nichž příslušné vnitrostátní orgány mohou v rámci tohoto postupu předkládat záležitost CHMP. Soudní dvůr je dále vyzván, aby se poprvé vyjádřil k čl. 32 odst. 3 kodexu HLP a upřesnil rozsah práva být vyslyšen, které toto ustanovení přiznává žadateli nebo držiteli rozhodnutí o registraci, jakož i k otázce, zda je v souladu se zásadou nestrannosti, jež je zakotvena v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), je-li jako hlavní zpravodaj CHMP v rámci postupu stanoveného v článku 31 kodexu HLP jmenován člen vnitrostátního orgánu, jemuž byla uvedená záležitost předložena.

I.      Právní rámec

4.        V článku 31 kodexu HLP se stanoví:

„1.      Členské státy, Komise, žadatel nebo držitel rozhodnutí o registraci ve zvláštních případech, které se týkají zájmů Unie, předloží záležitost výboru [pro humánní léčivé přípravky] k uplatnění postupu stanoveného v článcích 32, 33 a 34 před tím, než je přijato jakékoliv rozhodnutí o žádosti o registraci nebo o pozastavení či zrušení registrace nebo o jakékoliv jiné změně registrace, která se jeví nutná.

Pokud předložení vychází z hodnocení farmakovigilančních údajů registrovaného léčivého přípravku, postoupí se věc Farmakovigilančnímu výboru pro posuzování rizik léčiv a lze použít čl. 107j odst. 2. Farmakovigilanční výbor pro posuzování rizik léčiv vydá doporučení postupem stanoveným v článku 32. Konečné doporučení se zasílá Výboru pro humánní léčivé přípravky nebo koordinační skupině, podle okolností, a použije se postup stanovený v článku 107k. […]“

5.        V článku 32 kodexu HLP se stanoví:

„1.      Odkazuje-li se na postup stanovený v tomto článku, přezkoumá výbor danou záležitost a vydá odůvodněné stanovisko do 60 dnů ode dne, kdy mu záležitost byla předložena.

V případech předložených výboru v souladu s články 30 a 31 může však výbor s přihlédnutím k názorům žadatelů nebo držitelů rozhodnutí o registraci tuto lhůtu prodloužit o dodatečnou dobu až 90 dnů.

V naléhavých případech může výbor na návrh svého předsedy stanovit kratší lhůtu.

2.      K přezkoumání záležitosti jmenuje výbor jednoho ze svých členů zpravodajem. Výbor může také určit jednotlivé [nezávislé] odborníky k poradám o zvláštních otázkách. Při jmenování odborníků vymezí výbor jejich úkoly a určí lhůtu pro jejich splnění.

3.      Před vydáním stanoviska poskytne výbor žadateli nebo držiteli rozhodnutí o registraci příležitost podat písemné nebo ústní vysvětlení ve lhůtě, kterou výbor určí.

Ke stanovisku výboru musí být přiložen návrh souhrnu údajů o přípravku pro daný přípravek a návrhy označení na obalech a příbalové informace.

Výbor může, považuje-li to za vhodné, přizvat jakoukoliv jinou osobu, aby mu poskytla informace o projednávané záležitosti.

Výbor může pozastavit běh lhůt uvedených v odstavci 1, aby žadatel nebo držitel rozhodnutí o registraci mohl připravit vysvětlení.

4.      [Evropská agentura pro léčivé přípravky] neprodleně vyrozumí žadatele nebo držitele rozhodnutí o registraci, pokud výbor dojde ke stanovisku, že

a)      žádost nesplňuje kritéria pro registraci, nebo

b)      souhrn údajů o přípravku navržený žadatelem nebo držitelem rozhodnutí o registraci podle článku 11 by měl být změněn, nebo

c)      registrace by měla být udělena podmíněně s ohledem na podmínky, které jsou považovány za podstatné pro bezpečné a účinné použití léčivého přípravku včetně farmakovigilance, nebo

d)      registrace by měla být pozastavena, změněna nebo zrušena.

Do 15 dnů od obdržení stanoviska může žadatel nebo držitel rozhodnutí o registraci písemně oznámit agentuře svůj úmysl požádat o přehodnocení stanoviska. V takovém případě předá agentuře podrobné odůvodnění této žádosti do 60 dnů od obdržení stanoviska.

Do 60 dnů od obdržení odůvodnění žádosti přezkoumá výbor své stanovisko v souladu s čl. 62 odst. 1 čtvrtým pododstavcem nařízení [ES] č. 726/2004(3). Důvody pro dosažené závěry se připojí ke zprávě o hodnocení uvedené v odstavci 5 tohoto článku.

5.      Do 15 dnů od přijetí konečného stanoviska výboru předá agentura toto stanovisko členským státům, Komisi a žadateli nebo držiteli rozhodnutí o registraci společně se zprávou popisující hodnocení léčivého přípravku a uvádějící důvody pro závěry výboru.

V případě stanoviska ve prospěch udělení nebo zachování registrace daného léčivého přípravku a jeho uvedení na trh se ke stanovisku přiloží následující dokumenty:

a)      návrh souhrnu údajů o přípravku podle článku 11,

b)      veškeré podmínky ovlivňující registraci ve smyslu odst. 4 písm. c),

c)      podrobnosti o veškerých doporučených podmínkách nebo omezeních s ohledem na bezpečné a účinné použití léčivého přípravku,

d)      návrhy označení na obalech a příbalové informace.“

6.        V článku 33 kodexu HLP se stanoví:

„Do 15 dnů od obdržení stanoviska připraví Komise s přihlédnutím k právním předpisům Společenství návrh rozhodnutí k dané žádosti.

V případě návrhu rozhodnutí, který předpokládá udělení registrace, se přiloží dokumenty uvedené v čl. 32 odst. 5 druhém pododstavci.

Pokud výjimečně návrh rozhodnutí není v souladu se stanoviskem agentury, Komise rovněž přiloží podrobné vysvětlení důvodů rozdílů.

Návrh rozhodnutí se předá členským státům a žadateli nebo držiteli rozhodnutí o registraci.“

7.        Článek 34 kodexu HLP zní takto:

„1.      Komise přijme konečné rozhodnutí postupem podle čl. 121 odst. 3 do 15 dnů od ukončení tohoto postupu.

[…]“

8.        Článek 116 první pododstavec kodexu HLP stanoví:

Příslušné orgány pozastaví, zruší nebo změní registraci, pokud dojdou k názoru, že dotyčný léčivý přípravek je škodlivý, že nemá léčebnou účinnost, že poměr rizika a prospěšnosti není příznivý anebo že jeho kvalitativní a kvantitativní složení neodpovídá deklarovanému. Má se za to, že léčivý přípravek nemá léčebnou účinnost, jestliže se dojde k závěru, že s ním nelze dosáhnout léčebných výsledků.“

9.        Článek 126 kodexu HLP zní:

„Registrace léčivého přípravku nesmí být zamítnuta, pozastavena nebo zrušena z důvodů jiných, než které stanoví tato směrnice.

Žádné rozhodnutí týkající se pozastavení výroby nebo dovozu léčivých přípravků pocházejících ze třetích zemí, zákazu výdeje nebo stažení léčivého přípravku z trhu nesmí být přijato z důvodů jiných, než které stanoví články 117 a 118.“

II.    Skutečnosti předcházející sporu

10.      Z bodů 1 až 12 napadeného rozsudku vyplývá, že společnost Dr. August Wolff je držitelkou rozhodnutí o registraci léčivého přípravku Linoladiol N, nebo Gel Linoladiol N 0,1 mg/g nebo Linoladiol N 0,1 mg/g vaginal cream (dále jen „Linoladiol N“) v několika členských státech, z nichž jedním je Spolková republika Německo. Společnost Remedia je držitelkou rozhodnutí o registraci léčivého přípravku Linoladiol N v Chorvatsku.

11.      Přípravek Linoladiol N je mastí, která je určena k léčbě atropické poruchy vagíny a vulvy u žen v menopauze. Účinnou látkou, kterou obsahuje, je hormon estradiol v koncentraci 100 μg/g.

12.      Tento léčivý přípravek byl poprvé registrován v Německu v roce 1978. Dne 26. září 2005 příslušné německé orgány, tj. Bundesinstitut für Arzneimittel und Medizinprodukte (Spolkový ústav pro léčivé přípravky a zdravotnické prostředky, Německo, dále jen „BfArM“), zamítly prodloužení rozhodnutí o registraci. První navrhovatelka tudíž podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Verwaltungsgericht Köln (správní soud, Kolín nad Rýnem, Německo), který její žalobu rozsudkem ze dne 27. října 2009 zamítl. Následně podala uvedená navrhovatelka odvolání k Oberverwaltungsgericht für das Land Nordrhein-Westfalen (Vrchní správní soud spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, Německo). Uvedený soud rozsudkem ze dne 13. března 2013 zrušil rozhodnutí ze dne 26. září 2005 a uložil BfArM, aby o žádosti o prodloužení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N znovu rozhodl a řídil se jeho právním názorem. Tyto orgány proto rozhodnutím ze dne 11. července 2013 vyhověly prodloužení rozhodnutí o registraci Linoladiol N v určitých formách.

13.      Zatímco probíhalo výše uvedené soudní řízení, německé orgány předložily podle čl. 31 odst. 1 kodexu HLP záležitost týkající se Linoladiolu N dne 24. května 2012 CHMP Evropské agentury pro léčivé přípravky.

14.      CHMP jmenoval v souladu s postupem podle čl. 32 odst. 2 kodexu HLP jako zpravodajku Martinu Weise, která byla jeho členkou německé státní příslušnosti a byla zaměstnankyní BfArM.

15.      Dne 19. prosince 2013 vydal CHMP prozatímní stanovisko, o jehož přehodnocení požádala první navrhovatelka. Dne 25. dubna 2014 vydal CHMP konečné stanovisko. Dne 19. srpna 2014 Komise přijala prováděcí rozhodnutí.

16.      V souladu s opatřeními, která byla navržena v konečném stanovisku CHMP, se v příloze IV uvedeného prováděcího rozhodnutí stanoví, že v souhrnu údajů o přípravku a v příbalových informacích takových léčivých přípravků, jako je Linoladiol N, musí být uvedeno, že maximální doba léčby je čtyři týdny bez možnosti jejího opakování.

III. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek

17.      Dne 19. září 2014 podaly navrhovatelky žaloby, jimiž se domáhaly částečného zrušení sporného rozhodnutí.

18.      Samostatným podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 30. září 2014 podaly navrhovatelky návrh na předběžné opatření, v němž navrhovaly, aby předseda Tribunálu odložil vykonatelnost sporného rozhodnutí. Usnesením ze dne 15. prosince 2014 předseda Tribunálu tento návrh zamítl a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

19.      Vzhledem k tomu, že Tribunál zamítl žalobní důvody vznesené navrhovatelkami, zamítl žalobu v celém rozsahu a uložil jim náhradu nákladů řízení.

IV.    Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení

20.      Navrhovatelky podaly projednávaný kasační opravný prostředek návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 23. prosince 2016.

21.      Navrhovatelky navrhují, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek a sporné rozhodnutí. Podpůrně rovněž navrhují, aby Soudní dvůr vrátil věc Tribunálu. Konečně navrhují, aby byla Komisi uložena náhrada nákladů řízení.

22.      Komise navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovatelkám náhradu nákladů řízení.

V.      Právní posouzení

23.      Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznášejí navrhovatelky tři důvody, přičemž první vychází z porušení článků 31 a 32 kodexu HLP, druhý z porušení článku 116 tohoto kodexu, ve spojení s článkem 126 téhož kodexu, a třetí z porušení obecných zásad unijního práva, jako je zásada přiměřenosti a zásada rovného zacházení.

A.      K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z porušení článků 31 a 32 kodexu HLP

24.      Tento důvod je rozdělen na tři části. Zaprvé navrhovatelky vytýkají Tribunálu, že nesprávně vyložil článek 31 kodexu HLP, když v napadeném rozsudku nezohlednil, že toto ustanovení podmiňuje zahájení postupu, jenž je v tomto ustanovení stanoven, splněním určitých podmínek. Zadruhé navrhovatelky tvrdí, že Tribunál porušil čl. 32 odst. 2 kodexu HLP, když nezohlednil požadavek nestrannosti, jenž je v tomto ustanovení zakotven, a dále ani zásadu pečlivého a nestranného přezkumu, která je zakotvena v čl. 41 odst. 1 Listiny. Zatřetí navrhovatelky vytýkají Tribunálu, že se dopustil porušení čl. 32 odst. 3 kodexu HLP a práva být vyslechnut.

1.      K první části vycházející z nesprávného výkladu článku 31 kodexu HLP

a)      Shrnutí argumentů účastnic řízení

25.      Tato první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku směřuje proti bodům 29, 37, 38, 44 až 49 a 59, 61, 63, 65 a 67 napadeného rozsudku, když Tribunál podle navrhovatelek nezohlednil, že článek 31 kodexu HLP podmiňuje zahájení postupu ad hoc, který je v něm stanoven, jak časovou podmínkou, tak i existencí „zájmu Unie“.

26.      Navrhovatelky totiž mají za to, že podle výkladu čl. 31 odst. 1 kodexu HLP, jak jej podal Tribunál, bylo jedinou podmínkou pro zahájení tohoto postupu, aby byl léčivý přípravek registrován ve více členských státech. Vnitrostátní příslušný orgán by tudíž mohl požadovat v rámci postupu stanoveného v článku 31 kodexu HLP přezkum léčivého přípravku od CHMP kdykoli, aniž by v zahájení tohoto postupu bránila skutečnost, že na vnitrostátní úrovni bylo přijato rozhodnutí o registraci dotčeného léčivého přípravku.

27.      Podle navrhovatelek by tato teze byla v rozporu předně se zněním čl. 31 odst. 1 kodexu HLP. Ze slov „před tím“, která jsou uvedena v tomto ustanovení, totiž podle nich jasně vyplývá, že členské státy nemohou předložit záležitost výboru kdykoli. Tomuto výboru totiž právě naopak mohou takovou záležitost předložit pouze před přijetím vnitrostátního rozhodnutí.

28.      V projednávané věci navrhovatelky tvrdí, že Spolková republika Německo zahájila postup stanovený v článku 31 kodexu HLP dne 31. května 2012, tj. značnou dobu po datu, ve kterém německé orgány rozhodly o registraci přípravku Linoladiol N (26. září 2005). Tím, že měl Tribunál za to, že relevantním vnitrostátním rozhodnutím bylo rozhodnutí, v němž německé orgány povolily prodloužení registrace přípravku Linoladiol N dne 11. července 2013, Tribunál podle navrhovatelek správně neodlišil mezi správní rozhodovací pravomocí a soudními řízeními.

29.      Navrhovatelky mají dále za to, že Tribunál se pro účely vymezení cíle čl. 31 odst. 1 kodexu HLP neměl opírat o pokyny vypracované odpůrkyní v řízení o kasačním opravném prostředku s cílem posoudit legalitu aktů, které přijala sama odpůrkyně, neboť je tím porušena zásada oddělení pravomocí.

30.      Podle navrhovatelek se dále Spolková republika Německo dopustila zneužití práva, když zahájila postup stanovený v článku 31 kodexu HLP, přičemž sledovala jediný účel, kterým bylo zabránit pro ni neúspěšnému výsledku soudních žalob, které navrhovatelky podaly u německých soudů proti rozhodnutí ze dne 26. září 2005, tj. k datu, k němuž německé orgány rozhodly zamítavě ve věci prodloužení registrace přípravku Linoladiol N.

31.      Konečně navrhovatelky mají za to, že jelikož v různých členských státech probíhala odlišná hodnocení, bylo zahájení dotčeného postupu poté, co jeden vnitrostátní orgán přijal odchylující se rozhodnutí, v rozporu s cílem kodexu HLP, jímž je zabránit vzniku překážek obchodu s léčivými přípravky na trhu.

32.      Navrhovatelky dále tvrdí, že se Tribunál měl dopustit nesprávného právního posouzení podmínky, podle níž lze zahájit postup stanovený v článku 31 kodexu HLP „ve zvláštních případech, které se týkají zájmů Unie“. Za situace, kdy existoval léčivý přípravek, který již byl registrován, by totiž byl takový zájem dán, pokud by stávající informace o jeho účinnosti a bezpečnosti odůvodňovaly předložení záležitosti CHMP. V tomto ohledu skutečnost, že studie, jež v tomto rámci CHMP posuzoval, pocházely z roku 2004, prokazuje, že nebyly k dispozici nové údaje, které by odůvodňovaly zahájení postupu podle článku 31 kodexu HLP.

33.      Komise má za to, že Tribunál vyložil čl. 31 odst. 1 kodexu HLP správně. Tribunál, který měl za to, že vzhledem ke znění tohoto ustanovení není jednoznačné, že přijetí aktu týkajícího se registrace na vnitrostátní úrovni, včetně aktu, který byl napaden u vnitrostátních soudů, zbavuje vnitrostátní orgány možnosti předložit záležitost CHMP, založil svůj výklad na kontextu tohoto článku a cílech sledovaných právní úpravou, jejíž součástí je tento článek. Podle Komise měl tak Tribunál správně za to, že tyto cíle hovoří ve prospěch širokého výkladu podmínek pro zahájení postupu podle čl. 31 odst. 1 kodexu HLP a že je dán zájem jakéhokoli členského státu na zahájení tohoto postupu, pokud může do tohoto postupu vstoupit ve vztahu k určitému rozhodnutí o registraci.

34.      Tento orgán má navíc za to, že Tribunálu nelze vytýkat, že se za účelem vymezení cíle tohoto ustanovení opíral kromě jiných skutečností o pokyn vypracovaný Komisí, jakožto o právně nezávazný dokument.

35.      Stran podmínky týkající se existence „zájmu Unie“ Komise namítá, že tato podmínka se týká nezbytnosti hodnocení léčivého přípravku nebo účinné látky na unijní úrovni, a že tato nezbytnost by byla jednoznačně dána v případě registrace téže účinné látky v několika členských státech, což je případem projednávané věci. V tomto kontextu není pro posouzení této podmínky relevantní otázka, zda jsou relevantní údaje nové či nikoli.

b)      Posouzení

36.      Je třeba připomenout, že v článku 31 kodexu HLP se stanoví, že postup, který je v něm stanoven, musí být uplatněn jednak v případě existence zájmu Unie a jednak před tím, než členský stát přijme rozhodnutí o žádosti o registraci.

37.      Navrhovatelky tvrdí, že v napadeném rozsudku došlo k nesprávnému právnímu posouzení obou těchto podmínek.

38.      Nejprve se budu zabývat výtkou navrhovatelek stran podmínky, jež se týká „zájmu Unie“.

39.      Tribunál, který konstatoval, že pojem „zájem Unie“ není v kodexu HLP definován, poté v bodech 59 až 66 napadeného rozsudku uvedl, že tento pojem musí být vykládán tak, aby byla zajištěna rovnováha mezi hlavními cíli tohoto kodexu, a sice mezi cílem ochrany veřejného zdraví v Unii a cílem, který spočívá v zajištění volného pohybu léčivých přípravků na unijním trhu. Tento pojem se tudíž týká vzájemné koordinace členských států, které vydaly rozhodnutí o registraci pro léčivé přípravky obsahující stejnou účinnou látku za účelem ochrany veřejného zdraví v Unii. Podle Tribunálu tento pojem plně plní svou úlohu od okamžiku, kdy byly ve více členských státech vydány registrace pro tentýž léčivý přípravek a kdy byly vyjádřeny pochybnosti stran účinné látky, jak tomu je v projednávaném případě.

40.      V tomto kontextu podle Tribunálu nevyvolává skutečnost, že BfArM neprokázal v souvislosti s předáním záležitosti CHMP, že tato nejistota vychází z „vážného a nového“ rizika, žádné důsledky, neboť tento posledně uvedený pojem se v rámci postupu podle článku 31 kodexu HLP nepoužije.

41.      Mám za to, že tento výklad není stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení.

42.      Pojem „zájem Unie“ totiž není v kodexu HLP nikde definován. Jak poznamenal Tribunál v bodě 59 napadeného rozsudku, kromě článku 31 je zmíněn pouze v bodě 57 odůvodnění kodexu HLP jako zájem zajistit konzistentnost farmakovigilančních systémů, pod něž spadají léčivé přípravky, které podléhají registračním postupům. Podle mého názoru však tato skutečnost nemůže přispět k vymezení rozsahu tohoto pojmu.

43.      Obsah pojmu „zájem Unie“ musí být tudíž výsledkem porovnání významu protichůdných cílů HLP, tj. ochrany veřejného zdraví v Unii a volného pohybu léčivých přípravků. Musí tak každému členskému státu umožnit, aby vznesl jakoukoli pochybnost, jež se týká účinné látky léčivého přípravku, pro který již bylo vydáno rozhodnutí o registraci v jiných členských státech, a zároveň zajistit, aby konečné rozhodnutí o pozastavení nebo zrušení těchto registrací bylo přijato na unijní úrovni.

44.      Mám za to, že na základě znění kapitoly III pokynů uveřejněných Komisí v „Pravidlech pro léčivé přípravky v Evropském společenství“, svazek II: „Rady žadatelům o registraci humánních léčivých přípravků v členských státech Evropského společenství“ (dále jen „rady žadatelům“ nebo „pokyny“) nelze odůvodnit odlišný výklad. Podle znění rady žadatelům totiž pojem „zájem Unie“ odkazuje konkrétně na zájmy veřejného zdraví v souvislosti s léčivými přípravky v Unii ve spojení s údaji o kvalitě, bezpečnosti, účinnosti[,] a volného pohybu produktů v Unii“.

45.      Mám tudíž za to, že zatímco konečné rozhodnutí o pozastavení nebo zrušení registrace musí být přijato na unijní úrovni, úroveň ochrany zdraví, která může odůvodňovat předložení záležitosti CHMP, spadá do pravomoci jednotlivých členských států.

46.      Z tohoto důvodu se domnívám, že první výtku navrhovatelů, podle níž se Tribunál dopustil při výkladu pojmu „zájem Unie“ nesprávného právního posouzení, když neměl za to, že předložení záležitosti CHMP je odůvodněné pouze v případě existence „nových údajů“, které vyvolávají pochybnosti o účinnosti nebo bezpečnosti dotčeného léčivého přípravku, nelze přijmout, neboť by vedla k omezení posuzovací pravomoci členských států při rozhodování o vhodné úrovni ochrany zdraví.

47.      Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, totiž z čl. 31 odst. 1 druhého pododstavce kodexu HLP jasně vyplývá („Pokud předložení vychází z hodnocení farmakovigilančních údajů registrovaného léčivého přípravku […]“), že existence nových farmakovigilančních údajů je pouze jedním z důvodů ospravedlňujících předložení věci CHMP(4).

48.      Mám tudíž za to, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Komise tím, že přijala předložení záležitosti CHMP ze strany BfArM, jež nebylo odůvodněno na základě nových údajů, neporušila čl. 31 odst. 1 kodexu HLP.

49.      Nyní se budu zabývat výtkou, jež se týká údajného nesprávného výkladu Tribunálu stran podmínky, podle níž příslušný vnitrostátní orgán může předkládat záležitost CHMP pouze před tím, než je přijato rozhodnutí o žádosti týkající se registrace.

50.      Dříve než přistoupím ke své analýze, zdá se mi vhodné podat stručné shrnutí části napadeného rozsudku, proti níž tato výtka směřuje, která začíná v bodě 28 a končí v bodě 49 uvedeného rozsudku.

51.      Tribunál měl předně za to, že vzhledem k tomu, že znění čl. 31 odst. 1 kodexu HLP nedává jednoznačnou odpověď na otázku, zda přijetí jakéhokoli rozhodnutí týkajícího se registrace brání v zahájení postupu, jenž je stanoven v tomto článku, je nezbytné podat výklad tohoto ustanovení ve světle cílů sledovaných kodexem HLP.

52.      K této skutečnosti Tribunál uvedl, že kodex HLP usiluje jednak o omezení překážek obchodu s léčivými přípravky mezi členskými státy zabráněním vzniku rozdílů u vědeckých hodnocení srovnatelných léčivých přípravků a jednak o to, aby přispěl k ochraně zdraví zajištěním vysokých standardů kvality a bezpečnosti. Tribunál dále připomněl, že úlohou postupu stanoveného v článku 31 tohoto kodexu je koordinace a vymezení společného směru zásahů příslušných orgánů. Tribunál měl tudíž za to, že z účelu tohoto článku vyplývá požadavek flexibilního výkladu podmínek pro předkládání záležitostí CHMP, jež jsou v něm stanoveny.

53.      Podle Tribunálu pro tentýž široký přístup hovoří i skutečnost, že postup vyplývající z článku 31 kodexu HLP končí v okamžiku, kdy Komise přijme rozhodnutí se závaznými účinky pro členské státy, zatímco před přijetím směrnice 2004/27/CE(5) takové rozhodnutí závaznou povahu nemělo.

54.      Podle názoru Tribunálu lze další skutečnost, která podporuje výše uvedený výklad, dovodit ze znění kapitoly I rady žadatelům, ze kterého vyplývá, že členské státy mají právo zahájit postup podle článku 31 kodexu HLP, pokud ještě mohou zasáhnout do řízení o rozhodnutí o registraci.

55.      Na základě těchto úvah Tribunál konstatoval, že přijetím prováděcího rozhodnutí na základě postupu vyplývajícího z předložení záležitosti CHMP vnitrostátním orgánem za situace, když bylo tohoto postupu využito souběžně s vnitrostátním soudním řízením, ve kterém bylo napadeno původní rozhodnutí uvedeného orgánu týkající se vnitrostátního rozhodnutí o registraci, Komise neporušila čl. 31 odst. 1 kodexu HLP.

56.      Shodně s navrhovatelkami mám za to, že tento závěr je nesprávný.

57.      Předně mám za to, že – jak v podstatě tvrdí navrhovatelky – znění čl. 31 odst. 1 kodexu HLP umožňuje jednoznačně odpovědět na tuto otázku. Slova „před tím“, jež jsou uvedena ve znění tohoto článku, se totiž jednoznačně vztahují na časovou posloupnost opatření, která přijali jednotliví aktéři, jež se účastní postupu před CHMP. Z těchto slov vyplývá základní zásada, totiž že postup před CHMP musí předcházet přijetí vnitrostátního rozhodnutí. To znamená, že „rozhodnutí“, na které odkazuje čl. 31 odst. 1 kodexu HLP, je rozhodnutí přijaté příslušnými správními orgány, a nikoli též rozhodnutí soudních orgánů(6). Tedy pokud by unijní normotvůrce měl v úmyslu umožnit příslušným vnitrostátním orgánům, aby předkládaly záležitost CHMP kdykoli, je-li dán zájem Unie, mám za to, že by toto ustanovení formuloval odlišně.

58.      Pokládám tudíž za překvapivé, že Tribunál dospěl tak rychle ke konstatování, že otázku, jíž se projednávaná výtka týká, nelze objasnit na základě výkladu vyplývajícího z doslovného znění čl. 31 odst. 1 kodexu HLP.

59.      Dále mám za to, že teleologický výklad tohoto ustanovení podaný Tribunálem nemůže zpochybnit restriktivní závěr, jenž vyplývá z doslovného výkladu jeho textu.

60.      V tomto ohledu nepopírám, že Tribunál správně identifikoval účel postupu stanoveného v čl. 31 odst. 1 kodexu HLP, tj. zabránit vzniku odlišných hodnocení v různých členských státech a omezením obchodu, jež by z nich vyplývala, prostřednictvím koordinace výkonu vnitrostátních pravomocí a jeho nasměrováním společným směrem. Nicméně nesdílím závěr dovozený Tribunálem, podle něhož tato skutečnost hovoří ve prospěch širokého výkladu dotčené podmínky pro předkládání záležitostí CHMP.

61.      Abych vysvětlil důvod svého nesouhlasu, chtěl bych připomenout, že postup podle čl. 31 odst. 1 kodexu HLP, který je součástí kapitoly IV tohoto kodexu věnované postupu vzájemného uznávání a decentralizovanému postupu, je pouze jedním z postupů pro předkládání záležitostí CHMP, společně s postupy podle článků 29 a 30 uvedeného kodexu.

62.      Pokud jde konkrétněji o článek 30 kodexu HLP, tento článek se použije, jestliže dotčené členské státy přijaly rozdílná rozhodnutí o registraci téhož léčivého přípravku či o jejím pozastavení nebo zrušení. Jeho účelem je tudíž napravit omezení obchodu s léčivými přípravky, které v okamžiku přijetí těchto rozhodnutí již vzniklo.

63.      Vzhledem k tomu, že se lze důvodně domnívat, že se oblasti působnosti dvou různých ustanovení téhož kodexu nepřekrývají, kloním se k tomu, že funkce, kterou plní článek 31 kodexu HLP, doplňuje funkci článku 30 tohoto kodexu. Mám tudíž za to, že posledně uvedený článek je třeba chápat tak, že má za cíl předcházet vzniku omezení obchodu s léčivými přípravky.

64.      V tomto kontextu lze zajisté vzhledem k hospodářské realitě předpokládat, že po takovém správním rozhodnutí, kterým se zamítá registrace, jako bylo rozhodnutí, které v projednávané věci přijal BfArM dne 26. září 2005, omezení obchodu již vzniklo. Zahájení postupu stanoveného v čl. 31 odst. 1 HLP poté, co bylo takové rozhodnutí přijato, avšak předtím než vnitrostátní soudní orgán rozhodl o žalobě podané proti tomuto rozhodnutí, by tudíž bylo zjevně v rozporu s cíli tohoto postupu.

65.      Z mého pohledu tudíž Komise za těchto okolností neměla souhlasit s tím, že v případě projednávané věci BfArM předložil záležitost CHMP.

66.      Domnívám se, že druhý argument, na jehož základě Tribunál odůvodňuje odmítnutí této části žalobního důvodu, a sice závazná povaha rozhodnutí, které Komise přijímá v závěru přezkoumávaného postupu, nemůže takový závěr zpochybnit.

67.      Ve světle těchto úvah je třeba výtce navrhovatelek vyhovět.

68.      Vzhledem k tomu, že účelový výklad nepodporuje výklad zastávaný Tribunálem, nemůže pokyn vypracovaný Komisí změnit nic na výkladu čl. 31 odst. 1 kodexu HLP, který navrhuji přijmout, neboť Soudní dvůr tento pokyn zjevně nezavazuje.

69.      Konečně, pokud jde o výtku, podle níž se Spolková republika Německo dopustila zneužití práva, když zahájila postup stanovený v článku 31 kodexu HLP pouze za tím účelem, aby zabránila neúspěšnému výsledku odvolacího řízení pro BfArM, o kterém rozhodovaly německé správní soudy, mám za to, že se Tribunál nedopustil žádného pochybení, když konstatoval, že navrhovatelky předložily pouze „výtky a předpoklady“, jako je okolnost, že BfArM usiloval u Oberverwaltungsgericht für das Land Nordrhein-Westfalen (Vrchní správní soud spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko) o přerušení řízení. Pokud jde o tuto okolnost, nemám za to, že by skutečnost, že BfArM výslovně ve svém podání uvedl, že přerušení řízení bylo požadováno, aby bylo možné počkat na výsledek postupu projednávání záležitosti před CHMP, dostačovala k prokázání zneužívající povahy úkonů učiněných BfArM. Mám tudíž za to, že tuto výtku je třeba zamítnout.

70.      Vzhledem k výše uvedeným úvahám mám za to, že je třeba první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět v rozsahu, v němž měl Tribunál konstatovat, že Komise porušila čl. 31 odst. 1 kodexu HLP, když v projednávané věci schválila předložení záležitosti CHMP, byť byla tato záležitost předložena až po přijetí původního rozhodnutí německých správních orgánů.

2.      Ke druhé části vycházejí z porušení požadavku neutrality, který je zakotven v čl. 32 odst. 2 kodexu HLP, a zásady pečlivého a nestranného přezkumu, která je zakotvena v čl. 41 odst. 1 Listiny

a)      Shrnutí argumentů účastnic řízení

71.      Navrhovatelky mají za to, že Tribunál měl v bodech 94 až 104 napadeného rozsudku za to, že použití zásady neutrality musí být podmíněno nadměrně přísnými podmínkami.

72.      Podle nich k porušení této zásady není nezbytné, aby byla skutečně konstatována podjatost určitého aktu, ale postačuje, pokud na základě externích okolností vznikne důvodné „podezření“, že skutečnosti nebyly zkoumány neutrálně a objektivně. K narušení objektivní nestrannosti tak dochází v případě střetu zájmů vyplývajících z provázanosti orgánů, jehož typickým případem je překrývání funkcí. Podle navrhovatelek pak dvojí funkce paní M. Weise, která je zaměstnankyní příslušného vnitrostátního orgánu a také hlavní zpravodajem CHMP, znemožňuje jakékoli objektivní a nestranné rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že podezření z podjatosti se týká jedné z osob odpovídajících za rozhodnutí CHMP, nelze podle navrhovatelek zajistit objektivní nestrannost ani skutečností, že CHMP přijal toto rozhodnutí v kolegiu nebo tím, že uvedené rozhodnutí bylo přijato jednomyslně.

73.      Pokud jde o subjektivní nestrannost, navrhovatelky tvrdí, že – na rozdíl od toho, co konstatoval Tribunál – skutečnost, že M. Weise v postavení zpravodajky CHMP navrhla zrušení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N v souladu s předchozím rozhodnutím svého zaměstnavatele BfArM, je důkazem, že M. Weise se účastnila podjatě hodnocení přípravku Linoladiol N, které pro uvedený přípravek bylo značně nepříznivé. Podjatost tohoto hodnocení je podle navrhovatelek rovněž prokázána skutečností, že CHMP ve svém konečném stanovisku zaujal diferencovanější přístup v tom smyslu, že pouze požadoval prostou změnu rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N.

74.      Komise nesouhlasí s tezí, podle níž by v důsledku jmenování německého člena CHMP jako zpravodaje v postupu, který zahájila před CHMP Spolková republika Německo, mělo vznikat s ohledem na objektivní okolnosti podezření, že skutečnosti nebyly posuzovány neutrálně a objektivně. V tomto ohledu totiž již Tribunál rozhodl, že v případě neexistence jiných skutečností není tato okolnost relevantní. Mimoto se navrhovatelky podle Komise nevyjádřily ke skutečnosti, že Tribunál měl správně za to, že neutrální a objektivní posouzení může zajistit již čl. 61 odst. 6 nařízení č. 726/2004, který výslovně členským státům zakazuje, „aby dávaly členům výborů a odborníkům jakékoli pokyny, které jsou neslučitelné s jejich osobními úkoly nebo úkoly a povinnostmi agentury“. Komise každopádně tvrdí, že M. Weise byla pouze zpravodajem a jednou ze čtyř osob pověřených hodnocením přípravku Linoladiol N během postupu před CHMP.

b)      Posouzení

75.      Předně je třeba odstranit jakékoli možné nesprávné pochopení předmětu projednávané části prvního důvodu kasačního opravného prostředku důsledným vymezením jeho rozsahu.

76.      Zaprvé tato část se v ničem neopírá – jak tvrdí Komise ve své kasační odpovědi – o okolnost, že CHMP jmenoval hlavním zpravodajem člena, který je státním příslušníkem stejného státu, k němuž přísluší orgán, který zahájil postup podle článku 31 kodexu HLP.

77.      Zadruhé bez ohledu na svůj název se tato část netýká porušení čl. 32 odst. 2 kodexu HLP. Právě naopak, navrhovatelky uznávají, že tento článek nijak neomezuje posuzovací pravomoc, kterou má CHMP při jmenování jednoho ze svých členů zpravodajem(7).

78.      Jediným ustanovením, jehož porušení je uváděno, je, jak vyplývá z přímého výkladu argumentů vznesených navrhovatelkami, čl. 41 odst. 1 Listiny, který zakotvuje „právo na řádnou správu“, neboť se v něm stanovuje požadavek, aby orgány, instituce a jiné subjekty Unie řešily záležitosti jakékoli osoby nestranně(8).

79.      Nejprve je třeba vymezit rozsah požadavku nestrannosti, jak byl vyložen v relevantní judikatuře.

80.      Tento požadavek byl již vyložen Soudním dvorem v rámci posouzení údajného porušení práva na spravedlivý proces, které je stanoveno v článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“)(9). V takovém kontextu Soudní dvůr konstatoval, že požadavek nestrannosti soudů má dvě složky, jimiž je jednak subjektivní nestrannost, podle níž nesmí být žádný dotčený člen soudu podjatý nebo osobně zaujatý, a jednak objektivní nestrannost, podle níž tento soud musí v tomto ohledu poskytnout dostatečné záruky pro vyloučení veškerých legitimních pochybností z podjatosti(10).

81.      Soudní dvůr v rozsudku ze dne 11. července 2013, Ziegler v. Komise (C‑439/11 P, EU:C:2013:513, bod 154) následně konstatoval, že uvedený výklad musí být použit analogicky na požadavek nestrannosti orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, jak vyplývá z článku 41 Listiny.

82.      Při posuzování správního jednání Unie musí být tudíž nestrannost posuzována při zohlednění osobního přesvědčení a chování dotčeného člena tohoto orgánu, instituce nebo jiného subjektu. Vzhledem k tomu, že není-li prokázán opak, platí domněnka subjektivní nestrannosti(11), lze jí zpochybnit jen obtížně.

83.      V této souvislosti mi nepřipadají přesvědčivá tvrzení navrhovatelek, podle nichž měla M. Weise jednat podjatě, když shodně s předchozím rozhodnutím svého zaměstnavatele navrhla zrušení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N. Mám za to, že se v tomto ohledu Tribunál nedopustil pochybení, když měl v bodě 97 napadeného rozsudku za to, že uvedený postoj M. Weise odpovídá výkonu úkolů, jež jsou svěřeny zpravodaji CHMP. Podle mne měl Tribunál rovněž právem v bodě 98 napadeného rozsudku za to, že navrhovatelky neprokázaly, že neúčast M. Weise během druhého slyšení před CHMP by vedla k závěru, že rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N musí být zachováno. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, nebyl totiž v bodech 37 až 42 napadeného rozsudku ani v žádném jiném z jeho bodů předložen jakýkoli důkaz v tomto smyslu.

84.      Každopádně, výtky navrhovatelek v kasačním opravném prostředku se týkají zejména objektivní složky požadavku nestrannosti, který vyplývá z článku 41 Listiny.

85.      V tomto ohledu připomínám, že přezkum objektivní nestrannosti vyžaduje, aby bylo určeno, zda nezávisle na osobním chování dotčeného člena unijní správy, může dotčená osoba nabýt na základě určitých ověřitelných skutečností podezření z jeho podjatosti, přičemž relevantními mohou být i náznaky(12). V tomto ohledu judikatura Evropského soudu pro lidská práva upřesňuje, že rozhodnou skutečností je, zda lze považovat obavy dotčené osoby za objektivně odůvodněné(13).

86.      Je-li objektivní nestrannost takto chápana, mám za to, že není žádných pochyb o tom, že může být ohrožena v případě střetu zájmů, který vyplývá z překrývání funkcí, jak tvrdí navrhovatelky ve svém kasačním opravném prostředku.

87.      Nicméně pouhé překrývání funkcí samo o sobě nestačí, aby v dotčené osobě vzbuzovalo obavy o existenci případné objektivně odůvodněné podjatosti, čímž by bylo možné konstatovat porušení objektivní nestrannosti.

88.      To jednoznačně vyplývá z rozsudku Tribunálu ze dne 5. července 2016, Komise v. Hristov (T‑26/15 P, EU:T:2016:390). Tribunál, který v uvedené věci vyhověl kasačnímu opravnému prostředku, měl totiž za to, že konstatování Soudu pro veřejnou službu v rozsudku ze dne 13. listopadu 2014, Hristov v. Komise a EMA (F‑2/12, EU:F:2014:245), podle něhož okolnost, že člen správní rady Evropské agentury pro léčivé přípravky (rozhodující orgán) zasedal rovněž ve výboru uvedené agentury pro předběžný výběr (navrhující orgán), mohla vyvolat legitimní pochybnost o nestrannosti tohoto výboru, bylo z právního hlediska nesprávné, neboť Soud pro veřejnou službu nezjistil, že by příslušnost dotčených členů ke správní radě Evropské agentury pro léčivé přípravky měla „praktický význam“ pro její úlohu ve výboru pro předběžný výběr(14).

89.      Podle mne z judikatury vyplývají kritéria, podle nichž lze určit, za jakých okolností má „dvojí funkce“ člena subjektu Unie tzv. „praktický význam“, pokud jde o jeho úlohu v rámci uvedeného subjektu.

90.      Na tomto místě odkazuji na rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Španělsko v. Rada (C‑521/15, EU:C:2017:982). V uvedené věci vytýkalo Španělské království Komisi, že se měla mimo jiné dopustit porušení objektivní nestrannosti, když svěřila vedení šetření s cílem ověřit správnost údajů o schodku, které předložil tento členský stát, týmu osob, který byl v převážné míře složen z pracovníků Eurostatu, kteří se předtím účastnili návštěv ve Španělsku, na jejichž základě dospěla Komise k názoru, že existují vážné indicie nasvědčující existenci skutečností odůvodňujících zahájení takového šetření(15).

91.      Uvedený žalobní důvod Soudní dvůr zamítl na základě následujících konstatování. Zaprvé kromě skutečnosti, že dotčené návštěvy spadají do jiného právního rámce než šetření, mají i jiný cíl(16). Zatímco je totiž cílem návštěv, které může Eurostat provádět v členských státech, umožnit útvarům Komise, aby provedly vyhodnocení kvality údajů oznamovaných členskými státy o jejich veřejném zadlužení a schodku veřejných financí, cílem šetření je umožnit Komisi provést jakákoli šetření nezbytná k prokázání zkreslování těchto údajů prováděného záměrně nebo z hrubé nedbalosti, zjistí-li, že existují vážné indicie nasvědčující existenci skutečností, které by mohly představovat takové zkreslování. Zadruhé s ohledem na tyto odlišné právní rámce a odlišné cíle se sice údaje, kterých se týkají tyto návštěvy, a údaje, kterých se týká toto šetření, mohou zčásti shodovat, avšak závěry, které má Eurostat k těmto údajům učinit, jsou naproti tomu nutně odlišné od závěrů, které k nim má učinit Komise(17). Zatřetí relevantní nařízení(18) vyhrazuje Komisi, a tedy komisařům jednajícím kolektivně, pravomoc rozhodnout o zahájení šetření, pravomoc provést šetření a možnost předložit Radě doporučení a návrhy, které jsou na základě tohoto šetření nezbytné, a toto nařízení naopak nesvěřuje „žádnou vlastní pravomoc“ pracovníkům Eurostatu(19).

92.      Mám za to, že v této fázi je třeba použít výše uvedená kritéria na projednávaný případ. Tak bude možné určit, zda jmenování M. Weise, jakožto hlavní zpravodajky CHMP v rámci postupu týkajícího se žádostí o prodloužení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N, mohlo u navrhovatelek zakládat objektivně odůvodněné obavy stran údajné podjatosti M. Weise s ohledem na skutečnost, že je zaměstnankyní BfArM, tj. vnitrostátního orgánu, který předložil záležitost CHMP, že tento orgán již přijal záporné rozhodnutí ve věci uvedeného prodloužení rozhodnutí o registraci a že tento orgán vystupuje rovněž jako odpůrce v řízení před vnitrostátními správními soudy ve věci napadení platnosti jeho zamítavého rozhodnutí.

93.      Je tudíž nezbytné určit i) zda je cíl postupu, jímž se řídí výkon činnosti BfArM, týž jako u postupu, kterým se řídí výkon činnosti CHMP(20), ii) zda mají posouzení, která má vydat BfArM a CHMP, stejnou povahu a iii) zda M. Weise byla svěřena v rámci postupu probíhajícího před CHMP „vlastní pravomoc“. V tomto ohledu lze podle mého názoru z výše zkoumaného rozsudku dovodit, že v projednávané věci by taková vlastní pravomoc existovala jen tehdy, pokud by byla úloha M. Weise považována za rozhodující pro průběh nebo výsledek dotčeného postupu(21).

94.      Zaprvé se mi jeví jako nepochybné, že cíl postupu, kterým se řídí výkon činnosti BfArM, je třeba považovat za týž, jako je cíl postupu, kterým se řídí výkon činnosti CHMP. V obou případech je totiž cílem postupu umožnit dotčenému subjektu, aby provedl veškerá možná zdravotní či vědecká hodnocení kvality, bezpečnosti a účinnosti léčivých přípravků, jež jsou stanovena k tomu, aby bylo možné přijmout rozhodnutí o udělení registrace.

95.      Zadruhé vzhledem k totožnosti cíle těchto postupů mají hodnocení kvality, bezpečnosti a účinnosti léčivých přípravků, která provádí jednak BfArM a jednak CHMP, nezbytně stejnou povahu(22).

96.      Zatřetí podle mne nelze popřít, že CHMP svěřil M. Weise v rámci postupu týkajícího se prodloužení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N vlastní pravomoc. Vzhledem k tomu, že úloha hlavního zpravodaje spočívá podle čl. 62 odst. 1 nařízení č. 726/2004 v „koordinaci hodnocení“ posuzovaného léčivého přípravku, tato úloha totiž M. Weise nutně umožňovala mít značný vliv na průběh tohoto postupu(23).

97.      Za těchto podmínek je samozřejmé, že okolnost, že společně s M. Weise se na plnění jejího úkolu podílel i druhý zpravodaj, a sice nizozemský člen CHMP, nemůže zpochybnit závěr, že M. Weise měla možnost mít značný vliv na průběh postupu. Nelze jej zpochybnit ani skutečností, na rozdíl od toho, co ve své kasační odpovědi tvrdí Komise, že se ke dvěma prvně uvedeným členům ve fázi přezkumu připojili další dva členové CHMP, tj. španělský člen jako hlavní zpravodaj a rakouský člen jako druhý zpravodaj. Tím totiž nemohl být odstraněn vliv, který mohla uplatňovat M. Weise, vzhledem k tomu, že předmět přezkumu je výrazně užší než předmět první fáze postupu, jelikož podle čl. 62 odst. 1 čtvrtého pododstavce nařízení č. 726/2004 „se může zabývat pouze těmi body stanoviska, které byly původně označeny žadatelem“.

98.      Vzhledem k tomu, že tři kritéria, která vyplývají z judikatury, byla splněna, mám za to, že jmenování M. Weise jakožto hlavní zpravodajky CHMP v rámci postupu týkajícího se žádosti o prodloužení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N zakládá porušení objektivní složky požadavku nestrannosti, který vyplývá z článku 41 Listiny, jak byl vyložen judikaturou Soudního dvora.

99.      Vzhledem k těmto úvahám mám za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že CHMP v projednávané věci dodržel článek 41 Listiny.

100. Mám za to, že druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být tudíž vyhověno.

3.      Ke třetí části vycházející z porušení čl. 32 odst. 3 kodexu HLP a práva být vyslechnut

a)      Shrnutí argumentů účastnic řízení

101. Podle navrhovatelek z bodů 106 až 112 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál nevzal v potaz výtku týkající se porušení práva být vyslechnut, když nezohlednil, že obsahem tohoto práva je nezbytně možnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, jež jsou relevantní pro dané rozhodnutí, jako je zásadní omezení stanovené pro prodloužení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N (zákaz opakovaného použití tohoto léčivého přípravku).

102. Podle navrhovatelek bylo porušením práva být vyslechnut dotčeno i konečné rozhodnutí Komise. Kdyby se totiž první navrhovatelka mohla vyjádřit během postupu před CHMP, tento výbor by byl nucen posoudit výtky vznášené mimo jiné v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku (porušení zásady proporcionality a rovného zacházení).

103. Komise zpochybňuje skutečnost, že první navrhovatelka nebyla během postupu vyslechnuta stran navrhovaného opatření, jež spočívá v zákazu opakovaného použití přípravku Linoladiol N.

104. Mimoto má za to, že navrhovatelky nepředložily žádnou skutečnost, která by prokázala, že výklad podaný Tribunálem v bodě 110 napadeného rozsudku je z právního hlediska nesprávný, když CHMP má podle uvedeného výkladu Tribunálu na základě práva být vyslechnut ve smyslu čl. 32 odst. 3 kodexu HLP pouze povinnost poskytnout zúčastněným příležitost podat vysvětlení v jím určené lhůtě. Podle Komise je nepochybné, že toto právo bylo dodrženo.

b)      Posouzení

105. Je třeba připomenout, že v čl. 32 odst. 3 kodexu HLP se stanoví, že „[p]řed vydáním stanoviska poskytne [CHMP] žadateli nebo držiteli rozhodnutí o registraci příležitost podat písemné nebo ústní vysvětlení ve lhůtě, kterou výbor určí“.

106. V napadeném rozsudku bylo na otázku, zda CHMP během postupu, který před ním probíhal, porušil tento článek, odpovězeno záporně. V bodě 109 napadeného rozsudku měl Tribunál při svém posuzování za to, že první navrhovatelka měla několik příležitostí, aby podala ústní vysvětlení (slyšení dne 19. března, 18. listopadu a 16. prosince 2013) a písemná vysvětlení (dotazníky obdržené dne 20. listopadu 2012, 22. února, 25. března, 20. září a 18. listopadu 2013).

107. Pokud jde o údajné nesrovnalosti v souvislosti se slyšením dne 18. listopadu 2013 a dojem, který nabyly navrhovatelky, podle kterého měl CHMP v úmyslu pouze změnit znění příbalové informace k přípravku Linoladiol N podle znění, z něhož vycházelo chorvatské rozhodnutí o registraci, Tribunál opakovaně konstatoval, že podle práva být vyslechnut má CHMP pouze povinnost poskytnout dotčenému subjektu možnost podat vysvětlení ve lhůtě, kterou určí, což v projednávané věci učinil (bod 110 napadeného rozsudku). Podle Tribunálu tudíž CHMP neměl povinnost zaručit, že bude vázán určitým zněním příbalové informace, aniž by jej změnil.

108. V tomto kontextu Tribunál v bodech 111 a 112 napadeného rozsudku konstatoval, že výtky navrhovatelek, které se týkají jednání ze strany CHMP na slyšení dne 13. prosince 2013, a lhůta pro odpověď na pátý dotazník, byly pouze „skutkovými nesrovnalostmi“ a jako takové nemohly zakládat porušení čl. 32 odst. 3 kodexu HLP(24).

109. Nejprve je třeba upřesnit, že nemám v úmyslu jakkoli zpochybňovat závěr Tribunálu, podle něhož CHMP dodržel procesní povinnosti, které mu ukládá dotčené ustanovení. Nicméně připomínám, že, jak tvrdí navrhovatelky, část žalobního důvodu, která byla předložena Tribunálu ke zkoumání, se rovněž týkala věcného rozsahu práva být vyslechnut, jak je stanoveno v čl. 32 odst. 3 kodexu HLP.

110. To jasně vyplývá ze znění vyjádření, která navrhovatelky předložily v prvním stupni.

111. V žalobě v prvním stupni tato část obsahovala kromě uvedených výtek procesní povahy(25) i třetí výtku věcněprávní povahy, tohoto znění: „První žalobkyně nebyla vyslechnuta k návrhu na omezení doby používání přípravku Linoladiol N na čtyři týdny zároveň s vyloučením opakovaného použití přípravku“.

112. Skutečnost, že tato výtka byla nezávislá na dvou prvních, je potvrzena v replice předložené v prvním stupni a zejména zněním bodu 41, podle kterého „na rozdíl od názoru zastávaného žalovanou není ve skutečnosti cílem slyšení, aby byla formálně poskytnuta příležitost k ústnímu vyjádření k vědeckým závěrům CHMP[,] ale slyšení musí rovněž umožnit vyjádření postoje k právním důsledkům, jež z těchto závěrů vyplývají […]“, ve spojení s bodem 42, v němž je podrobně uveden obsah výtky: „[…] Komise nemůže zohlednit argumenty, k nimž se dotčené subjekty neměly možnost vyjádřit. Je tudíž třeba konstatovat, že žalovaná připouští, že CHMP nevyrozuměl první žalobkyni o navrhovaném omezení použití přípravku Linoladiol N pouze na jediné použití za život pacienta“.

113. Přezkoumávaná část důvodu kasačního opravného prostředku se tudíž ani zdaleka neomezuje na to, že Tribunál zamítl argument týkající se porušení procesních povinností uložených CHMP, ale obsahuje rovněž výtku, podle níž Tribunál nerozhodl o porušení práva být vyslechnut první navrhovatelky ze strany CHMP ve věci podmínky, jež byla připojena k prodloužení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N, tj. omezení doby používání na čtyři týdny zároveň s vyloučením opakovaného použití.

114. Zabýval se Tribunál v napadeném rozsudku zkoumáním dotčené výtky?

115. V tomto ohledu lze vznést důvodné pochybnosti. Na první pohled se totiž nezdá, že by body 109 až 112 napadeného rozsudku shrnovaly výslovnou odpověď Tribunálu na otázku, zda okolnost, že první navrhovatelka nebyla vyslechnuta k omezení, kterým bylo podmíněno prodloužení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N, zakládala porušení práva být vyslechnut.

116. Nicméně připomínám, že podle ustálené judikatury může být odůvodnění Tribunálu rovněž implicitní za podmínky, že umožní navrhovatelům seznámit se s důvody, o které se Tribunál opírá, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat soudní přezkum(26).

117. V tomto ohledu je třeba ověřit, zda předposlední věta bodu 110 napadeného rozsudku, ve spojení s kontextem tohoto bodu, tyto podmínky naplňuje, a zda tudíž může splňovat povinnost uvést odůvodnění, kterou má Tribunál.

118. Tribunál měl v uvedeném bodě 110, poté co v rámci zkoumání údajných nesrovnalostí v souvislosti se slyšením ze dne 18. listopadu 2013(27) uvedl, že na základě práva být vyslechnut ve smyslu čl. 32 odst. 3 kodexu HLP má CHMP pouze povinnost umožnit dotčeným subjektům, aby podaly vysvětlení ve lhůtě, kterou určí, za to, že „CHMP tudíž nebyl nijak povinen zaručit, že bude vycházet výlučně z určitého textu příbalové informace a že tato informace nemůže být změněna“(28).

119. S vyvinutím výkladového úsilí by tuto větu bylo možné chápat v tom smyslu, že CHMP se nebyl při přijetí svého stanoviska povinen řídit textem, k němuž se měly možnost navrhovatelky vyjádřit, tj. textem, z něhož vycházelo chorvatské rozhodnutí o registraci, a měl tudíž právo zahrnout do něj změnu spočívající v zavedení podmínky týkající se omezení doby používání na čtyři týdny zároveň s vyloučením opakovaného použití léčivého přípravku, aniž by umožnil navrhovatelkám, aby se předtím k této otázce vyjádřily.

120. Podle Tribunálu se na vložení podmínky připojené k prodloužení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N, k němuž došlo v projednávané věci změnou textu příbalové informace o léčivém přípravku, nevztahuje právo být vyslechnut, které měla první navrhovatelka podle čl. 32 odst. 3 kodexu HLP.

121. Z tohoto výkladu bodu 110 napadeného rozsudku vycházejí moje další úvahy.

122. Nicméně ještě předtím, než přistoupím k analýze, musím vyjádřit obecnou kritiku vůči odpovědi Tribunálu na dotčenou výtku. I za předpokladu, že by bylo možné mít za to, že uvedená věta bodu 110 napadeného rozsudku je „implicitním odůvodněním“ ve smyslu judikatury, je totiž politováníhodné, že Tribunál splnil svou povinnost odůvodněním, které je natolik stručné a nejasné.

123. Vzhledem k tomu, že mám přesto za to, že nedošlo k porušení povinnosti uvést odůvodnění, budu se nyní zabývat věcí samou a zejména otázkou, zda měl Tribunál správně za to, že veškerá vysvětlení, o jejichž poskytnutí požádal navrhovatelky CHMP, se měla vztahovat k jejich postoji k podmínce připojené k prodloužení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N.

124. V tomto ohledu nejprve uvádím, že vzhledem k tomu, že Soudní dvůr dosud nepodal výklad čl. 32 odst. 3 kodexu HLP, je třeba věcný rozsah práva být vyslechnut podle dotčeného ustanovení dovodit z judikatury, která vymezuje rozsah práva být vyslechnut jakožto obecné zásady unijního práva.

125. Právo být vyslechnut je totiž obecnou zásadou unijního práva, jež je zakotvena v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny. Toto ustanovení je definuje jako „právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout“.

126. Soudní dvůr v tomto ohledu opakovaně rozhodl, že osobám, které mají právo být vyslechnuty, musí být umožněno, aby užitečně vyjádřily své stanovisko k reálnosti a relevanci tvrzených skutečností a k důkazům, které byly použity na podporu těchto tvrzení(29). Tento rozsah je dále upřesněn řadou rozsudků, v nichž Soudní dvůr konstatoval, že právo být vyslechnut se vztahuje na všechny skutkové a právní okolnosti, které představují základ rozhodovacího aktu, avšak nikoliv na konečné stanovisko, které správní orgán zamýšlí přijmout(30).

127. Mám za to, že na základě této judikatury je třeba posoudit, zda lze sdílet závěr Tribunálu.

128. V projednávané věci je tudíž třeba určit, zda je třeba podmínku připojenou k prodloužení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N kvalifikovat jako skutkovou okolnost, která je základem prováděcího rozhodnutí, které přijala Komise v návaznosti na stanovisko CHMP, nebo zda je naopak z toho důvodu, že vyplývá z posouzení skutkových okolností, součástí rozhodnutí jako takového.

129. Mám za to, že pro tento účel je předně zásadní určit, zda se porušení práva být vyslechnut, kterého se dovolávají navrhovatelky, týká této podmínky jako takové, nebo vědeckého konstatování, z něhož taková podmínka vychází, podle kterého nelze v případě léčby, jejíž délka překračuje čtyři týdny, zajistit endometriální bezpečnost estrogenů při jejich dlouhodobém nebo opakovaném intravaginálním podávání(31). Podle mého názoru totiž podmínka jako taková vyplývá z konečného stanoviska, které Komise zamýšlí přijmout po posouzení skutečností(32), zatímco vědecké konstatování, ze kterého tato podmínka vychází, je jednou ze skutečností, o které se toto stanovisko opírá.

130. V této souvislosti mám za to, že z kasačního opravného prostředku jednoznačně vyplývá, že navrhovatelky vytýkají CHMP, že nevyslechl první navrhovatelku k podmínce samé. Navrhovatelky totiž tvrdí, že právo být vyslechnut první navrhovatelky se vztahovalo k „otázce, jaké opatření je z pohledu orgánu nezbytné pro zohlednění výsledku analýzy“(33).

131. Tato podmínka tudíž spadá do konečného stanoviska Komise, a proto se na ni nevztahuje právo být vyslechnut první navrhovatelky.

132. Za těchto podmínek musí být třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta.

4.      Dílčí závěr k prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku

133. Vzhledem k výše uvedenému navrhuji Soudnímu dvoru, aby vyhověl první a druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, a prohlásil jej proto za opodstatněný.

B.      Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku, který vychází z porušení čl. 116 odst. 1 a čl. 126 odst. 1 kodexu HLP

134. Ve druhém důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že Tribunál v bodech 121 až 199 napadeného rozsudku při posuzování jednotlivých částí druhého žalobního důvodu vzneseného v prvním stupni plně nepostihl předmět vyjádřených výtek a nevzal na zřetel podstatu argumentace navrhovatelek.

135. Tento důvod kasačního opravného prostředku je rozdělen na čtyři části. Zaprvé navrhovatelky mají za to, že se Tribunál dopustil porušení zásady rozložení povinnosti vylíčení skutkového stavu a důkazního břemene, neboť v důsledku jeho výkladu by držitel rozhodnutí o registraci měl povinnost prokazovat bezpečnost dotčeného léčivého přípravku i po té, co mu bylo vydáno rozhodnutí o registraci. Zadruhé navrhovatelky vytýkají Tribunálu, že pochybil, když potvrdil, že CHMP ve svém stanovisku prokázal srozumitelnou souvislost mezi lékařskými či vědeckými zjištěními a závěry. Zatřetí navrhovatelky tvrdí, že Tribunál nezohlednil, že farmakovigilanční údaje mají zásadní význam při posuzování rizik léčivých přípravků uváděných na trh. Začtvrté tvrdí, že Tribunál nesprávně posoudil kritiku navrhovatelek, podle nichž byly vědecké závěry CHMP nepřesné kvůli nesprávnému uvedení farmakovigilančních údajů, jež byly k dispozici stran bezpečnosti přípravku Linoladiol N, a že neodpověděl na tvrzení navrhovatelek, jež se týká nesprávného uvedení obsahu pokynů ve vztahu k topickému použití estrogenu.

1.      K první části, která vychází z toho, že zásada rozložení povinnosti vylíčení skutkového stavu a zásada rozložení důkazního břemene byly porušeny v důsledku toho, že existence rizika byla založena na neexistenci studií z doby po registraci

a)      Shrnutí argumentů účastnic řízení

136. Navrhovatelky mají za to, že Tribunál tím, že konstatoval, že neexistence studií, které by mohly rozptýlit pochybnosti CHMP stran existence rizik souvisejících s použitím přípravku Linoladiol N, stačila k odůvodnění změny rozhodnutí o registraci posledně uvedeného přípravku, porušil zásady rozložení povinnosti vylíčení skutkového stavu a rozložení důkazního břemene. De facto tím Tribunál dal vzniknout povinnosti držitele rozhodnutí o registraci prokázat bezpečnost léčivého přípravku prostřednictvím studií i poté, co mu byla registrace udělena.

137. V tomto ohledu podle navrhovatelek znění relevantních ustanovení farmakovigilančního režimu, který je stanoven v hlavě IX kodexu HLP, potvrzuje, že držitel rozhodnutí o registraci nemá povinnost provádět poregistrační studie bezpečnosti. Neexistence těchto studií tudíž nemůže být ani namítána vůči uvedenému držiteli.

138. Navrhovatelky mají rovněž za to, že závěry Tribunálu nelze opírat ani o úvahy, které uvedl v bodech 137 až 140 napadeného rozsudku a v nichž se zabýval zásadou předběžné opatrnosti, neboť nezohlednil, že hodnocení rizik nemůže vycházet z čistě hypotetických úvah. Za takové hypotetické úvahy je třeba podle navrhovatelek kvalifikovat předpoklady CHMP, které Tribunál uvedl v bodě 143 napadeného rozsudku, podle nichž mohou známá rizika vyplývající z použití hormonální substitutivní léčby existovat rovněž u přípravku Linoladiol N.

139. Podle navrhovatelek totiž v projednávané věci nelze použít jedinou výjimku ze zásady, podle níž hodnocení rizik nemůže být založeno na hypotetických úvahách. Podle judikatury lze tuto výjimku uplatnit pouze tehdy, vyjde-li najevo, že je nemožné s jistotou určit tvrzené riziko nebo jeho rozsah z důvodu nedostatečných, nepřesvědčivých nebo nepřesných výsledků provedených studií, které však vyvolávají závažné obavy stran bezpečnosti léčivého přípravku, a je-li tudíž pravděpodobná existence skutečné škody pro veřejné zdraví. Podle navrhovatelek nicméně systém farmakovigilance stanovený pro léčivé přípravky umožňuje v projednávané věci s jistotou určit existenci nebo rozsah rizik souvisejících s používáním přípravku Linoladiol N. Soudní dvůr mimoto v rozsudku ze dne 9. září 2003, Monsanto Agricoltura Italia a další (C‑236/01, EU:C:2003:431), konstatoval, že s výjimkou případu nových potravin nelze ochranná opatření odůvodňovat na základě čistě hypotetických úvah. Léčivý přípravek, jako je Linoladiol N, který je na trhu již 45 let, není podle navrhovatelek zjevně novým výrobkem.

140. Podle Komise Tribunál odpověděl na dvě právní otázky týkající se rozložení důkazní břemene správně. Jednak měl v bodě 135 napadeného rozsudku za to, že je na Komisi, aby prokázala, že u přípravku Linoladiol N se zhoršil poměr přínosů a rizik. Dále měl v bodech 137 až 140 a v bodě 174 uvedeného rozsudku za to, že zásada předběžné opatrnosti odůvodňuje přijetí omezujícího opatření, vyjde-li najevo, že je nemožné s jistotou určit tvrzené riziko nebo jeho rozsah. Podle Komise přitom navrhovatelky nijak meritorně nezpochybnily posouzení těchto právních otázek. Naopak, Tribunálu pouze vytýkaly konstatování, jež učinil v bodech 142 a 143, 171 až 173 napadeného rozsudku, jakož i v závěru uvedeného v bodě 179 uvedeného rozsudku, tj. že Komise důkazní břemeno splnila. Jejich argumenty se tudíž podle Komise týkaly pouze zkoumání důkazů Tribunálem. Tato část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž ve fázi kasačního opravného prostředku nepřípustná.

b)      Posouzení

141. Úvodem mám za to, že je vhodné stručně připomenout odůvodnění, které Tribunál uvedl v bodech 135 až 144 napadeného rozsudku.

142. Tribunál předně uvádí, že pokud jde o zrušení, pozastavení nebo změnu registrace podle článku 116 kodexu HLP, důkazní břemeno o účinnosti a bezpečnosti léčivého přípravku nese příslušný orgán, tj. Komise.

143. Pokud jde o důkazní standard, který nese Komise, Tribunál připomněl, že panuje-li nejistota ohledně existence nebo rozsahu rizika pro zdraví osob, lze na základě předběžné opatrnosti s cílem, aby požadavky související s veřejným zdravím převážily nad hospodářskými zájmy, přijmout ochranná opatření před úplným prokázáním existence a závažnosti těchto rizik, existují-li nové údaje, vyvolávající závažné pochybnosti stran bezpečnosti dotčeného léčivého přípravku nebo jeho účinnosti, které vedou k nepříznivému posouzení poměru přínosů a rizik, jež se týká tohoto léčivého přípravku. V tomto kontextu Tribunál tvrdil, že podle judikatury Soudního dvora se může Komise omezit jen na předložení „závažných a přesvědčivých indicií, které – aniž odstraní vědeckou nejistotu – umožňují důvodně pochybovat o bezpečnosti a účinnosti léčivého přípravku“(34). V tomto ohledu Tribunál uvedl, že CHMP měl za to, že známá rizika vyplývající z používání obdobných výrobků s obsahem estrogenu za účelem substitutivní hormonální léčby mohou existovat i u přípravku Linoladiol N. Vzhledem k tomu, že Tribunál měl za to, že se jedná o „závažné a přesvědčivé indicie“, konstatoval, že Komise proto splnila důkazní standard, který je jí uložen.

144. Stran přípustnosti projednávané části, kterou zpochybňuje Komise, se omezím pouze na konstatování, že údajné porušení rozložení důkazního břemene je právní otázkou, která podléhá přezkumu ze strany Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku(35). Projednávanou část je tudíž třeba považovat za přípustnou.

145. Pokud jde o meritum, nepovažuji argument navrhovatelek za přesvědčivý.

146. Jak připomíná Tribunál v bodě 135 napadeného rozsudku, obecná zásada, kterou se řídí rozložení důkazního břemene v rámci článku 116 kodexu HLP, stanoví, že je na Komisi, aby prokázala, zda jsou splněny podmínky pro zrušení, pozastavení nebo změnu registrace. Naproti tomu držitel rozhodnutí o registraci léčivého přípravku nemá po dobu platnosti tohoto rozhodnutí povinnost prokazovat účinnost nebo bezpečnost dotčeného léčivého přípravku.

147. V případech, kdy panuje vědecká nejistota ohledně existence nebo rozsahu rizik pro zdraví, je na základě judikatury použité Tribunálem stanoveno, že Komise může přijmout ochranné opatření (zrušení, pozastavení nebo změnu registrace) před tím, než se dotčená rizika projeví, uplatněním zásady předběžné opatrnosti, avšak pouze za podmínky, že podloží oprávněné obavy týkající se bezpečnosti nebo účinnosti dotčeného léčivého přípravku závažnými a přesvědčivými indiciemi.

148. V projednávané věci měl Tribunál za to, že zjištění CHMP, podle nichž mohou známá rizika vyplývající z použití substitutivní hormonální léčby existovat i u přípravku Linoladiol N, takové „závažné a přesvědčivé indicie“ poskytují.

149. Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že toto posouzení Tribunálem, které je založeno na judikatuře Soudního dvora, nemůže vést k přesunu důkazního břemene, čímž by byla držiteli rozhodnutí o registraci uložena povinnost prokázat bezpečnost léčivého přípravku prostřednictvím studií z doby po registraci, jak tvrdí navrhovatelky. Naopak, i když důkazní standard, který musí Komise splnit, je v tomto případě mírnější, má tento orgán stále povinnost prokázat skutkové okolnosti, na nichž závisí řádné odůvodnění jejího stanoviska, podle kterého je nezbytné přijmout ochranné opatření z důvodu zhoršení poměru přínosů a rizik u přípravku Linoladiol N.

150. Mimoto, Tribunál v nedávném rozsudku výslovně konstatoval, že „skutečnost, že jsou přijímána opatření podle článku 116 kodexu HLP v případě vědecké nejistoty nebo odůvodněných obav stran účinnosti nebo bezpečnosti určitého léčivého přípravku, nelze přirovnávat k obrácení důkazního břemene“(36).

151. Pokud jde o situaci nejistoty z vědeckého hlediska týkající se existence nebo rozsahu rizika pro zdraví, která by mohla odůvodňovat přijetí ochranného opatření podle zásady předběžné opatrnosti ze strany Komise, nesouhlasím s argumentem navrhovatelek, podle kterého se měl Tribunál dopustit nesprávného výkladu judikatury, když nezohlednil skutečnost, že tato situace nemůže při použití kodexu HLP nastat, neboť v rámci posledně uvedeného kodexu existuje systém farmakovigilance.

152. V tomto ohledu uvádím, že unijní soud již použil zásadu předběžné opatrnosti v oblasti kodexu HLP poté, co identifikoval takovou situaci nejistoty z vědeckého hlediska v rozsudku ze dne 11. prosince 2014, PP Nature-Balance Lizenz v. Komise (T‑189/13, nezveřejněný, EU:T:2014:1056, bod 37 a následující). Mám za to, že Soudní dvůr by měl sdílet názor Tribunálu s ohledem na význam, který má zásada předběžné opatrnosti k tomu, aby ve farmaceutické oblasti převážily požadavky související s ochranou veřejného zdraví nad zájmy hospodářské povahy.

153. Konečně, pokud jde o tvrzení navrhovatelek, podle něhož nejistota z vědeckého hlediska mohla existovat pouze stran nových výrobků, a tudíž nikoli u přípravku Linoladiol N, který je na trhu po řadu desetiletí, mám za to, že tento závěr nelze dovodit z rozsudku ze dne 9. září 2003, Monsanto Agricoltura Italia a další (C‑236/01, EU:C:2003:431) ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé tento rozsudek byl vydán v jiné oblasti, než je oblast dotčená v projednávané věci. Zadruhé, i když je pravda, že Soudní dvůr v uvedeném rozsudku konstatoval, že ochranná opatření (dočasné omezení či pozastavení uvádění na trh) mohla být platně odůvodněna existencí možných rizik v případě nových potravin, mám za to, že uvedený rozsudek nijak nevylučuje, že takové odůvodnění může být považováno za dostatečné rovněž v případě potravin, které již na trhu jsou. Za těchto okolností byl Soudní dvůr vyzván pouze k tomu, aby vyložil určitá ustanovení nařízení o nových potravinách a nových složkách potravin(37).

154. S ohledem na výše uvedené úvahy mám za to, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.

2.      Ke druhé části vycházející z nedostatku srozumitelné souvislosti mezi lékařskými nebo vědeckými zjištěními a závěry CHMP

a)      Shrnutí argumentů účastnic řízení

155. Stran bodů 149 až 164 a 188 až 197 napadeného rozsudku navrhovatelky tvrdí, že Tribunál opomenul konstatovat, že CHMP ještě neuvedl důvody, na jejichž základě se odchýlil od závěrů zpráv či studií, jichž se dovolávají navrhovatelky. Podle navrhovatelek jsou mimoto úvahy Tribunálu často rozporuplné, neúplné nebo nesprávné.

156. Zaprvé navrhovatelky tvrdí, že i když Tribunál v bodě 147 napadeného rozsudku shrnul jejich argumenty, jež se týkají obtížnosti přenést hodnocení rizik, které vychází ze systémové expozice, na topickou léčbu, jakož i skutečnosti, že frekvence používání přípravku Linoladiol N je nižší než frekvence substitutivní hormonální léčby prostřednictvím systémového dávkování, ze znění závěrů CHMP, které jsou citovány v bodech 151 až 158 uvedeného rozsudku, vyplývá, že CHMP při svém hodnocení tyto argumenty nezohlednil.

157. Zadruhé navrhovatelky tvrdí, že závěr, který Tribunál v reakci na argument navrhovatelek učinil v bodě 160 napadeného rozsudku, podle kterého s ohledem na základní hodnoty po menopauze nemůže být tím, že CHMP použil nižší prahové hodnoty, než které jsou uváděny v odborné literatuře, zpochybněna soudržnost a logika vědeckého stanoviska CHMP, je nesrozumitelný a rozporuplný. Podle CHMP je totiž překročení základních hodnot po menopauze základním aspektem při posuzování rizika.

158. Zatřetí Tribunál v bodě 161 napadeného rozsudku podle navrhovatelek neodpověděl na jejich argument, podle něhož CHMP ve své zprávě dostatečně nezohlednil skutečnost, že zvýšení hladiny estradiolu v krvi, které vyplývá z použití přípravku Linoladiol N, bylo pouze přechodné a že hladina estradiolu v krvi během cyklu podávání přípravku Linoladiol N nepřekročila limity základních hodnot po menopauze.

159. Začtvrté navrhovatelky vytýkají Tribunálu, že v rámci posouzení uvedeného v bodě 162 napadeného rozsudku nezkoumal jejich argument, podle kterého nedochází ke zvýšení rizika v důsledku skutečnosti, že udržovací dávka přípravku Linoladiol N je srovnatelně vyšší oproti jiným přípravkům založeným na estradiolu a určeným k topické vaginální léčbě.

160. Zapáté navrhovatelky mají za to, že Tribunál měl zkoumat srovnávací tabulku, kterou navrhovatelky předložily na jednání uvedeného soudu, která rozváděla srovnání, které uskutečnil CHMP ve své zprávě o konečném hodnocení a které se týkalo přípravku Linoladiol N a výrobků s nižšími dávkami v souvislosti se systémovou substitutivní hormonální léčbou. Podle navrhovatelek tato tabulka prokazuje, že hodnoty estradiolu vyplývající z vícero podání přípravku Linoladiol N a ze systémové substitutivní hormonální léčby přípravkem „Estreva“ se nijak nepodobají a že tyto hodnoty nejsou v případě přípravku Linoladiol N o mnoho vyšší oproti léčivému přípravku s nižším dávkováním. Závěr Tribunálu, podle kterého lze srovnávat expozici estradiolu z přípravku Linoladiol N s expozicí u systémové substitutivní hormonální léčby, tudíž podle navrhovatelek postrádá jakýkoli logický základ.

161. Navrhovatelky konečně tvrdí, že Tribunál neodpověděl na jejich argument, podle něhož je riziko žilního tromboembolismu u léčivého přípravku s vaginální aplikací nižší než v případě perorální substitutivní hormonální léčby.

162. Komise odpovídá, že se navrhovatelky ve výtkách, jež jsou vznášeny v této části, omezují na tvrzení, že konečné stanovisko CHMP není přesvědčivé. Žádná z těchto výtek nevyplývá z vad řízení ani z porušení unijního práva. Tato část je tudíž podle Komise nepřípustná.

163. Pokud jde konkrétně o srovnávací tabulku, kterou navrhovatelky předložily na jednání Tribunálu, Komise tvrdí, že se Tribunál nedopustil žádného pochybení, když tento důkazní prostředek zamítl, neboť byl poprvé přeložen až na jednání, aniž by k tomu bylo uvedeno jakékoli odůvodnění, což je v rozporu s čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu. Komise má dále za to, že dotčená tabulka je pouze jedním z důkazních prostředků, jejichž posouzení přísluší Tribunálu. Každopádně, i pro případ, že by Soudní dvůr s tímto bodem nesouhlasil, má Komise za to, že na Tribunálu nelze požadovat, že měl konstatovat, že odůvodnění konečného stanoviska CHMP odpírá logiku, neboť CHMP měl k dispozici jiná srovnání, jež řádně zkoumal, jak to vyplývá z bodů 155, 156 a 158 napadeného rozsudku. Každopádně léčivý přípravek Estreva, který je uváděn ve srovnávací tabulce, nelze podle Komise srovnávat s přípravkem Linoladiol N. Je totiž používán k substitutivní hormonální léčbě, zatímco přípravek Linoladiol N je používán pouze jako lokální hormonální náhražka.

b)      Posouzení

164. Předně je třeba připomenout, že pokud jde o stanovisko CHMP, je přezkum Tribunálu omezen pouze na řádné fungování CHMP a na vnitřní soudržnost a odůvodnění jeho stanoviska. Pokud jde o poslední aspekt, z judikatury Tribunálu vyplývá, že je oprávněn pouze ověřit, zda stanovisko obsahuje odůvodnění umožňující posoudit důvody, na nichž je založeno, a zda prokazuje srozumitelnou souvislost mezi lékařskými nebo vědeckými zjištěními, která obsahuje, a závěry, k nimž dochází(38). Pokud jde o použití ustálené judikatury – podle které může být soudní přezkum komplexních hodnocení Komise pouze omezený, neboť Komise má širokou posuzovací pravomoc(39) – na vědeckou oblast, vyzývám předně Soudní dvůr k tomu, aby potvrdil správnost judikatury Tribunálu.

165. Z použití této judikatury Tribunálu na projednávanou věc podle mého vyplývá, že důkaz, který musí navrhovatelky předložit, se neomezuje na okolnost, že Tribunál neuvedl, že jedna ze skutečností, které CHMP v rámci svého lékařského a vědeckého posuzování hodnotil, byla nesprávná. Navrhovatelky jsou rovněž povinny prokázat, že tato skutečnost je natolik významná, že pochybením, kterým byla stižena, by mohla být přerušena logická souvislost mezi lékařskými nebo vědeckými zjištěními a závěry CHMP.

166. S ohledem na tyto zásady budu zkoumat přípustnost, kterou zpochybňuje Komise, a případně meritum každé z výtek, jež navrhovatelky vznáší.

167. Pokud jde o obtížnost přenesení hodnocení rizik, které vychází ze systémové expozice, na místní léčbu, jako u přípravku Linoladiol N, mám za to, že na tuto výtku se může vztahovat přezkum, který vykonává Soudní dvůr v rámci kasačního opravného prostředku.

168. Pochybení týkající se možnosti srovnávat výsledky hodnocení rizik přípravku Linoladiol N a systémové substitutivní hormonální léčby totiž může, jak podle všeho tvrdí navrhovatelky, přerušit „srozumitelnou souvislost“ mezi hlavními vědeckými zjištěními CHMP (hladina estradiolu v krvi po podání přípravku Linoladiol N je obdobná hladině, které je dosahováno při systémové substitutivní hormonální léčbě) a závěry jeho konečného stanoviska (použití přípravku Linoladiol N obnáší stejná rizika jako výrobky určené k systémové substitutivní hormonální léčbě, a tudíž je třeba opatření k omezení jeho používání). Mám za to, že dotčená výtka je tudíž přípustná.

169. Stran jejího merita mám nicméně za to, že se Tribunál takového porušení nedopustil. Mám totiž za to, že body 151 až 158 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál shrnuje závěry CHMP, poukazují na důvody, proč měl CHMP za to, že výsledky hodnocení rizik substitutivní hormonální léčby lze přenést na místní léčbu, jako je léčba přípravkem Linoladiol N.

170. Z tohoto shrnutí vyplývá, že i) CHMP předložil srovnání přípravku Linoladiol s dalšími léčivými přípravky pro topické použití, které se opíralo o farmakokinetické údaje, ze kterého vyplývá, že hladina estradiolu po podání přípravku Linoladiol N značně převyšovala hladinu, která byla zjištěna po podání jiných přípravků založených na estradiolu s nižším dávkováním, a ii) hladina estradiolu po podání přípravku Linoladiol N dosahovala stejné výše jako v případě dočasné substitutivní hormonální léčby.

171. Na základě těchto skutečností mohl Tribunál v bodě 158 napadeného rozsudku konstatovat, že „CHMP při zachování rozdílu mezi topickou léčbou a [substitutivní hormonální léčbou] prokázal srozumitelnou spojitost mezi lékařskými a vědeckými zjištěními stran vlastností přípravku Linoladiol N a závěry konečného stanoviska ze dne 25. dubna 2014“.

172. Vzhledem k těmto úvahám mám za to, že první výtku je třeba zamítnout.

173. Zadruhé, pokud jde o použití prahových hodnot pro základní hodnoty estradiolu po menopauze, které jsou nižší, než prahové hodnoty uváděné v odborné literatuře(40), Tribunál v bodě 160 napadeného rozsudku konstatoval, že i když navrhovatelky předložily důkazy na podporu tohoto tvrzení, „právně dostatečným způsobem neprokázaly, že tento dílčí prvek odůvodnění CHMP by měl vést ke zcela opačnému závěru a že by jím byla zpochybněna soudržnost a logika vědeckého stanoviska“.

174. Tribunál měl v podstatě za to, že nebylo prokázáno, že dotčená skutečnost je natolik významná, že pochybením, kterým by byla stižena, by byla přerušena logická souvislost mezi lékařskými nebo vědeckými zjištěními a závěry dosaženými CHMP.

175. Již v tomto okamžiku uvádím, že s projednávanou výtkou nesouhlasím.

176. Nepopírám, že prahové hodnoty pro základní hodnoty po menopauze jsou prima facie nezbytným prvkem pro posouzení, zda se po podání přípravku na bázi estradiolu mohou projevit systémové účinky, které v konečném důsledku vedou k expozici obdobným rizikům, jako jsou rizika spojená se substitutivní hormonální léčbou. To ostatně vyplývá z citace vědeckých závěrů CHMP v bodě 151 napadeného rozsudku, podle které „lze očekávat systémové účinky, jelikož hladiny estradiolu překračují běžné hladiny po menopauze“. Nicméně mám za to, že lze vzít v úvahu, že tato příčinná souvislost odkazuje na vztah mezi systémovými účinky a zvýšením hladiny estradiolu nad prahové hodnoty pro základní hodnoty po menopauze, které uplatnil CHMP. Jinak řečeno, pokud bychom předpokládali, že z důvodu použití prahových hodnot vymezených navrhovatelkami, které jsou vyšší než prahové hodnoty použité CHMP, by zvýšením hladiny estradiolu tyto prahové hodnoty překročeny nebyly, v zásadě by nebylo možné vyloučit, že by se systémové účinky projevily i v tomto případě.

177. Mám za to, že výše uvedená úvaha podporuje konstatování Tribunálu, podle něhož navrhovatelky ve své žalobě právně dostačujícím způsobem neprokázaly, v čem sama okolnost, že základní hodnot po menopauze nebyly správné, může zpochybňovat závěry dosažené CHMP.

178. I když nepomíjím mlčky skutečnost, že zamítnutí projednávané výtky by mělo být v ideálním případě založeno na hlubších úvahách Tribunálu, mám za to, že na základě zkoumání odpovědi, která vyplývá z bodu 160 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že Tribunál svou povinnost uvést odůvodnění neporušil.

179. Vzhledem k výše uvedeným úvahám je podle mého názoru třeba tuto výtku zamítnout.

180. Zatřetí, pokud jde o neexistenci odpovědi ze strany Tribunálu na argument, podle něhož CHMP dostatečně nezohlednil skutečnost, že zvýšení hladiny estradiolu v krvi v důsledku použití přípravku Linoladiol N bylo pouze přechodné, mám za to, že navrhovatelky neprokázaly, že Tribunál v rámci svého posouzení tuto skutečnost nezohlednil.

181. V bodě 161 napadeného rozsudku totiž Tribunál připomíná, že CHMP na základě vědeckých studií (SCO 5109 a SCO 5174) uvedl, že hladina estradiolu by v případě podávání přípravku Linoladiol N dvakrát týdně odpovídala hladině v případě substitutivní hormonální léčby a že po 36 hodinách nedošlo k poklesu zvýšené hladiny na původní hodnotu.

182. Proto se nezdá, že by Tribunál opomenul, že zvýšení hladiny estradiolu v krvi v důsledku použití přípravku Linoladiol N bylo přechodné a že koncentrace estradiolu může dosáhnout své původní hodnoty po více než 36 hodinách.

183. I když zohlednění této skutečnosti Tribunálem vyplývá pouze implicitně z bodu 161 napadeného rozsudku, v žádném případě nepředstavuje opomenutí odůvodnění, jak to v podstatě tvrdí navrhovatelky. V tomto ohledu stačí připomenout judikaturu, kterou jsem již zmínil v bodě 116 tohoto stanoviska, podle níž Tribunál nemá povinnost, aby podával vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu a odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které Tribunál nepřijal jejich argumenty, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum, což je podle mého názoru jednoznačně případ projednávané věci.

184. Každopádně, projednávaná výtka nemůže prokázat, že dotčená skutečnost, tj. dočasná povaha zvýšení hladiny estradiolu v krvi, by mohla přerušit srozumitelnou souvislost mezi lékařskými či vědeckými zjištěními a závěry CHMP.

185. Za těchto podmínek mám za to, že projednávanou výtku je třeba zamítnout.

186. Začtvrté stran toho, že v napadeném rozsudku údajně nebyl zkoumán argument navrhovatelek, podle něhož skutečnost, že udržovací dávka přípravku Linoladiol N byla vyšší než u ostatních přípravků na bázi estradiolu, nevede ke vzniku zvýšeného rizika, stačí uvést, že hodnocení tohoto druhu nepochybně spadá pod širokou posuzovací pravomoc, kterou Komise disponuje v oblasti, jako je tato, která vyžaduje provedení komplexních lékařských nebo vědeckých hodnocení, a z tohoto důvodu nepodléhá soudnímu přezkumu Tribunálem, s výjimkou případu zjevného pochybení, zneužití pravomoci nebo zjevného překročení mezí jeho posuzovací pravomoci, což není v projednávaném případě tvrzeno. Navrhovatelky tudíž nemohou Tribunálu vytýkat, že se k této otázce nevyjádřil.

187. Zapáté, pokud jde o skutečnost, že nebyla zkoumána srovnávací tabulka, nejprve ve shodě s kasační odpovědí Komise uvádím, že tato tabulka byla poprvé předložena až na jednání Tribunálu a že v protokolu z tohoto jednání není uvedeno nic, čím by navrhovatelky takové zpoždění odůvodnily, což je v rozporu s čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu. Pokud nebylo ve skutečnosti předloženo žádné odůvodnění, lze neprovedení posouzení této tabulky v napadeném rozsudku vysvětlit skutečností, že Tribunál správně konstatoval její nepřípustnost.

188. Každopádně sdílím postoj, který v tomto ohledu zastává v kasační odpovědi Komise, podle něhož i pokud by tato tabulka byla považována za přípustnou a byla meritorně zkoumána, dotčená srovnávací tabulka by byla irelevantní, neboť na jejím základě nemohl Tribunál konstatovat, že došlo k přerušení srozumitelné souvislosti mezi lékařskými a vědeckými zjištěními a závěry CHMP.

189. Předně důkazní hodnotu této tabulky zjevně snižuje skutečnost, že skýtá pouze srovnání přípravku Linoladiol N s jediným dalším léčivým přípravkem, a sice s přípravkem Estreva.

190. Dále nemám za to, že by srovnání přípravků Linoladiol N a Estreva bylo slučitelné s logikou, z níž vychází odůvodnění CHMP v jeho konečném stanovisku, jak bylo shrnuto Tribunálem v bodech 151 až 158 napadeného rozsudku.

191. Jak totiž Tribunál konstatuje v bodě 158 uvedeného rozsudku, konstatování, podle kterého vede používání přípravku Linoladiol N dočasně k hladinám estradiolu, které jsou srovnatelné s hladinami, které vznikají při použití substitutivní hormonální léčby, učinil CHMP „při zachování rozdílu mezi topickou léčbou a [substitutivní hormonální léčbou]“, tj. v rámci srovnávání přípravku Linoladiol N pouze s jinými topickými léčbami. Přípravek Estreva, který je používán k substitutivní hormonální léčbě a jehož způsob podávání je jiný, proto nemůže být srovnáván s přípravkem Linoladiol N.

192. Za předpokladu, že by Soudní dvůr prohlásil dotčenou výtku za přípustnou, mám za to, že je třeba uvedenou výtku věcně zamítnout.

193. Navrhuji proto zamítnout v plném rozsahu druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku.

3.      Ke třetí části vycházející z nesprávného posuzování rizik z důvodu nezohlednění farmakovigilančních údajů

a)      Shrnutí argumentů účastnic řízení

194. Navrhovatelky mají za to, že Tribunál ve svých úvahách v bodech 170 až 172 napadeného rozsudku a ve svém závěru, který je uveden v bodě 176 uvedeného rozsudku, nezohlednil, že na základě logiky kodexu HLP mají farmakovigilanční údaje zásadní úlohu při posuzování skutečných rizik vyplývajících z léčivých přípravků uvedených na trh.

195. Pokud jde o bod 171 napadeného rozsudku, navrhovatelky uvádějí, že je rozporuplné spatřovat v nízkém počtu potažmo v neexistenci ohlášení zpochybňujících bezpečnost v souvislosti s používání přípravku Linoladiol N důkaz o existenci rizika, kterou shledal Tribunál. Pokud jde o úvahy uvedené v bodě 172 napadeného rozsudku, které se týkají nedostatku zájmu na spontánních hlášeních, navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál nevyjádřil k jejich argumentu, podle kterého neexistuje žádný vědecký důkaz o „nižším ohlašování“ stran starších léčivých přípravků. V tomto ohledu Tribunál podle navrhovatelek neodpověděl na argument, podle něhož vzhledem k tomu, že přípravek Linoladiol N je léčivým přípravkem vydávaným pouze na předpis gynekologa, který dohlíží nad jeho dlouhodobým používáním, není příliš věrohodné, že by žádný gynekolog neohlásil rizika spojená s takovým používáním, pokud by se ve skutečnosti projevila. Konečně, navrhovatelky vytýkají Tribunálu, že neodpověděl na jejich argument, podle kterého i pokud by byla přijata 90 % míra nižšího ohlašování, rizika, která mají údajně při používání přípravku Linoladiol N vzniknout, by se každopádně projevila, pokud by skutečně existovala.

196. Komise odpovídá, že argumenty navrhovatelek nesměřují ke zpochybnění právního posouzení Tribunálem, ale k hodnocení CHMP.

197. Komise konkrétně stran neexistence odpovědi na argument, podle kterého je přípravek Linoladiol N přípravkem, který je vydáván pouze na lékařský předpis a k jehož dlouhodobému používání dochází pod dohledem gynekologa, tvrdí, že uvedený argument nebyl podpořen poskytnutými důkazy a každopádně byl vznesen až na jednání v prvním stupni bez jakéhokoli odůvodnění tohoto zpoždění, což je v rozporu s čl. 85 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu.

b)      Posouzení

198. V první výtce navrhovatelky tvrdí, že Tribunál údajně neuznal zásadní úlohu, kterou mají farmakovigilanční údaje pro přezkum poměru přínosů a rizik léčivých přípravků uváděných na trh, když konstatoval, že CHMP dovodil důkaz o rizicích souvisejících s používáním přípravku Linoladiol N z nízkého počtu či dokonce z neexistence hlášení o takových rizicích, což je podle nich vnitřně rozporné. Navrhovatelky tím Tribunálu v podstatě vytýkají, že nekonstatoval, že pochybení, kterého se CHMP stran této skutečnosti dopustil, má za následek přerušení srozumitelné souvislosti mezi vědeckými a lékařskými zjištěními a závěry CHMP.

199. Mám za to, že Tribunál správně konstatoval, že kritika navrhovatelek, která je opakovaně použita i vůči posouzení Tribunálu v jejich kasačním opravném prostředku, vychází z nesprávného výkladu stanoviska CHMP.

200. CHMP ve svých vědeckých závěrech totiž neměl za to, že – jak tvrdí navrhovatelky – nízký počet farmakovigilančních údajů, jež jsou k dispozici (celkem jedenáct případů, z nichž se pouze jediný týká přípravku Linoladiol N), je důkazem rizik souvisejících s používáním přípravku Linoladiol N. CHMP měl naproti tomu za to, že vzhledem k tomu, že u staršího léčivého přípravku, jakým je Linoladiol N, je třeba předpokládat „značnou míru nižšího ohlašování nežádoucích účinků“, nebylo z farmakovigilančních údajů možné dovodit závěry o bezpečnosti posledně uvedeného přípravku.

201. S ohledem na tuto panující vědeckou nejistotu CHMP, jak vysvětlil Tribunál v bodech 174 až 176 napadeného rozsudku, v souladu s judikaturou o uplatnění zásady předběžné opatrnosti předložil závažné a přesvědčivé indicie, jež umožňují důvodně pochybovat o bezpečnosti a účinnosti přípravku Linoladiol N.

202. Jak správně uvedl Tribunál, CHMP tudíž nevyvodil důkaz o rizicích spojených s používáním přípravku Linoladiol N z nízkého počtu ohlášení těchto rizik, ale z pochybností, které důvodně vyjádřil stran bezpečnosti a účinnosti přípravku Linoladiol N.

203. S ohledem na skutečnost, že Tribunál správně prokázal existenci srozumitelné souvislosti mezi lékařskými a vědeckými zjištěními a závěry CHMP, pokud jde o existenci rizik, mám tudíž za to, že projednávanou výtku je třeba zamítnout.

204. Pokud jde o to, že článek 172 napadeného rozsudku neobsahuje odpověď na argument, podle něhož neexistuje žádný vědecký důkaz o nižším ohlašování u starších léčivých přípravků, stačí uvést, že hodnocení tohoto druhu spadá pod širokou posuzovací pravomoc, kterou Komise disponuje v této oblasti, která vyžaduje provedení komplexních lékařských nebo vědeckých hodnocení, a z tohoto důvodu podléhá pouze omezenému soudnímu přezkumu Tribunálem(41). Navrhovatelky tudíž nemohou Tribunálu vytýkat, že se k této otázce nevyjádřil.

205. S ohledem na výše uvedené mám za to, že i tuto výtku je třeba zamítnout.

206. Pokud jde o neexistenci odpovědi Tribunálu na argument, podle něhož skutečnost, že dlouhodobé používání přípravku Linoladiol N podléhalo dohledu gynekologa, znamená, že posledně uvedený by oznámil výše uvedené rizika, pokud by se projevila, předně uvádím, že Komise nesprávně tvrdí, že tento argument byl poprvé vznesen až na jednání. Z procesních písemností v řízení před Tribunálem totiž vyplývá, že tento argument byl uveden již v bodě 150 žaloby(42).

207. Nicméně, i za předpokladu, že tento argument, který nebyl podepřen předloženými důkazy, by vycházel z pravdivé okolnosti, opětovně připomínám, že Tribunál nemá povinnost, aby podával vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu za podmínky, že toto implicitní odůvodnění umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které Tribunál nepřijal jejich argumenty, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum(43), která byla podle mého názoru v projednávané věci splněna. Tribunál totiž jednoznačně v bodě 172 napadeného rozsudku uvádí, že byl nedostatek zájmu na spontánním ohlašování, a tudíž vzhledem k jejich nízkému počtu nelze dovozovat závěr o bezpečnosti přípravku Linoladiol N.

208. Mám za to, že výše uvedené úvahy se použijí i na poslední výtku této části, která se týká údajně neexistence odpovědi Tribunálu na argument, podle něhož i pokud by byla přijata 90 % míra nižšího ohlašování, rizika, která mají údajně při používání přípravku Linoladiol N vznikat, by se každopádně projevila, pokud by skutečně existovala.

209. Třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být proto v plném rozsahu zamítnuta.

4.      Ke čtvrté části vycházející z nesprávného uvedení farmakovigilančních údajů, jež byly k dispozici, a z nepřesného obsahu vědeckých pokynů v konečném stanovisku CHMP

a)      Shrnutí argumentů účastnic řízení

210. Navrhovatelky vytýkají, že ve vědeckých závěrech CHMP byly farmakovigilanční údaje týkající se přípravku Linoladiol N uvedeny povrchně. Podle navrhovatelek totiž mohou tyto vědecké závěry vyvolávat mylný dojem, že přípravek Linoladiol N byl používán v jedenácti případech ohlášení týkajících se rizik uváděných CHMP, zatímco jak Tribunál konstatoval, uvedená situace se týkala případu reakce v návaznosti na topickou léčbu estradiolem.

211. Navrhovatelky dále tvrdí, že Tribunál v bodě 196 napadeného rozsudku neodpověděl na jejich argument, podle něhož nepřesná citace obsahu vědeckých pokynů ze strany CHMP mohla vyvolávat u Komise nesprávný dojem, že používání vysokých dávek léčivých přípravků se v těchto pokynech nedoporučuje.

212. Komise má za to, že vzhledem k tomu, že navrhovatelky výslovně uznaly, že Tribunál uvedl farmakovigilanční údaje obdobně jako CHMP, jejich argument je nepřípustný.

b)      Posouzení

213. Pokud jde o výtku týkající se „povrchního uvedení“ farmakovigilančních údajů týkajících se přípravku Linoladiol N, nemám nejmenší pochybnosti o tom, že se tato výtka týká pouze skutkového zjištění učiněného Tribunálem, které se jako takové vymyká pravomoci Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku, kromě případu, kdy věcná nesprávnost tohoto zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, kterého se navrhovatelky nicméně v projednávané věci nedovolávají(44).

214. Pokud jde o výtku týkající se nepřesné citace obsahu vědeckých pokynů ze strany CHMP, mám za to, že nelze prokázat nedostatek odůvodnění, který navrhovatelky vytýkají Tribunálu. Tribunál totiž v bodě 197 napadeného rozsudku uvedl, že navrhovatelky neprokázaly, jak by nepřesná citace obsahu vědeckých pokynů mohla ovlivnit celkový závěr CHMP stran posouzení poměru přínosů a rizik vyplývajících z přípravku Linoladiol N. Mám za to, že se tato odpověď Tribunálu vztahuje rovněž na nepřesnou citaci pokynů, která by mohla vést k závěru, že používání léčivých přípravků s vysokými dávkami tyto pokyny nedoporučují.

215. Podle mého názoru tato odpověď splňuje podmínky stanovené judikaturou, která byla v tomto stanovisku opakovaně zmiňována, podle níž může být odůvodnění implicitní za podmínky, že umožní navrhovatelkám seznámit se s důvody, pro které Tribunál nepřijal jejich argumenty, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum.

216. Mám tudíž za to, že čtvrtá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.

5.      Dílčí závěr ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku

217. Vzhledem k výše uvedenému navrhuji, aby byl druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut v plném rozsahu.

C.      Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z porušení zásad proporcionality a rovného zacházení

1.      K první části, vycházející z porušení zásady proporcionality

a)      Shrnutí argumentů účastnic řízení

218. Podle navrhovatelek Tribunál nezkoumal jejich argument, podle něhož je třeba v rámci přezkumu proporcionality zohlednit velice malou pravděpodobnost skutečného naplnění rizik. Navrhovatelky mají konkrétně za to, že i když připustíme, že zásada předběžné opatrnosti ukládá povinnost přijmout opatření, jimiž je omezena registrace, musí být bezpodmínečně použita volba opatření, neboť posouzení rizik se opírá pouze o domněnky. Na základě takového čistě hypotetického posouzení, jako je posouzení v projednávané věci, lze odůvodnit pouze mírnější opatření, jako je aktualizace upozornění a kontraindikací v textu příbalové informace nebo provedení studie o riziku hyperplasie endometria, na které poukazuje CHMP. Navrhovatelky tvrdí, že Tribunál tuto skutečnost v bodech 204 až 206 napadeného rozsudku opomenul zohlednit.

219. Navrhovatelky dále tvrdí, že když Tribunál v bodě 206 napadeného rozsudku konstatoval, že vyloučení opakovaného použití je nejmírnějším z možných zásahů, jež jsou připuštěny podle čl. 116 odst. 1 kodexu HLP, nevzal na zřetel, že vyloučení opakovaného používání bude mít obdobné účinky jako částečné zrušení registrace, neboť vaginální atrofie je stavem, který vyžaduje dlouhodobou léčbu.

220. Pokud jde o závěry, které Tribunál uvedl v bodě 207 napadeného rozsudku a které se týkají údajné nemožnosti nařídit provedení dodatečných studií, navrhovatelky tvrdí, že tyto závěry jsou z právního hlediska nesprávné, jak vyplývá mimo jiné z čl. 32 odst. 4 písm. c) a čl. 32 odst. 5 písm. c) kodexu HLP, podle nichž lze registraci podmínit určitými podmínkami, jež jsou považovány za podstatné pro bezpečné a účinné použití dotčeného léčivého přípravku.

221. Podle navrhovatelek Tribunál v bodě 207 napadeného rozsudku nevysvětlil, proč nelze na základě pětileté frekvence, která byla stanovena pro vypracování zpráv o bezpečnosti léčivých přípravků obsahujících estradiol, prokázat bezpečnost léčivého přípravku. V tomto ohledu mají totiž za to, že zprávy o bezpečnosti by byly odpovídajícím prostředkem k rozptýlení pochybností stran neexistence údajů o bezpečnosti přípravku Linoladiol N.

222. Konečně, podle navrhovatelek Tribunál nezkoumal návrh, který předložily CHMP a který se týkal použití střídavé léčby jakožto mírnějšího opatření.

223. Komise odpovídá, že výtky navrhovatelek směřující proti bodu 207 napadeného rozsudku jsou nepřípustné, neboť napadají hodnocení důkazů učiněné Tribunálem. Každopádně jsou podle Komise irelevantní, neboť směřují proti odůvodnění uvedeného rozsudku, které je uvedeno pro úplnost.

224. Komise dále uvádí, že navrhovatelky nevytýkají Tribunálu, že provedl nesprávné právní posouzení proporcionality, ale že přijal „formalistický přístup“, v jehož důsledku provedl nesprávné právní posouzení konečného stanoviska CHMP. Navrhovatelky tímto zpochybňují nepřípustným způsobem posouzení důkazních prostředků ze strany Tribunálu.

b)      Posouzení

225. Zásada proporcionality, která je obecnou zásadou unijního práva, vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení cílů sledovaných dotčenou právní úpravou. Jestliže si tedy orgán musí zvolit mezi několika přiměřenými opatřeními, musí zvolit nejméně omezující opatření, a způsobují-li tato opatření nevýhody, musí dbát na to, aby nebyly nepřiměřené vzhledem ke sledovanému cíli(45).

226. V projednávané věci je dotčeným aktem prováděcí rozhodnutí Komise v rozsahu, v němž podmiňuje prodloužení registrace přípravku Linoladiol N tím, že doba jeho používání je omezena na čtyři týdny a zároveň vylučuje jeho opakovaného použití.

227. Navrhovatelky nezpochybňují, že zahrnutí této podmínky do nového rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N je přiměřené pro dosažení sledovaného cíle, a sice odstranění zdravotních rizik souvisejících se zvýšením hladiny estradiolu v krvi, které vyplývá z použití tohoto léčivého přípravku, ale tvrdí, že téhož cíle by bylo možné dosáhnout mírnějším opatřením.

228. K ověření toho, zda došlo skutečně k porušení zásady proporcionality, je třeba nejprve podat shrnutí hlavních částí odůvodnění, na jehož základě Tribunál v bodech 204 až 207 napadeného rozsudku zamítl část žalobního důvodu týkající se proporcionality.

229. Tribunál, který nejprve uvedl, že CHMP vycházel s ohledem na nejistotu stran následků podávání přípravku Linoladiol N ze zásady předběžné opatrnosti, uvedl, že pouhá změna rozhodnutí o registraci, jako je změna v projednávané věci, je nejmírnějším ze zásahů, jež jsou připuštěny podle článku 116 kodexu HLP. Jiné zásahy, jež jsou stanoveny tímto ustanovením (pozastavení nebo zrušení), by se totiž podle Tribunálu dotkly právního postavení navrhovatelek podstatně závažněji, a překročily by tak meze toho, co je třeba s ohledem na konečné stanovisko CHMP považovat za nezbytné opatření. Tribunál dále pro úplnost konstatoval, že nařízení provedení dodatečných studií, které není mezi opatřeními, jež lze přijmout v rámci postupu podle článku 31 kodexu HLP, ani zprávy o bezpečnosti o léčivých přípravcích obsahujících estradiol z důvodu jejich četnosti (každých pět let) nejsou přiměřenými opatřeními k vyloučení rizik souvisejících s používání přípravku Linoladiol N.

230. Nyní se budu zabývat výtkami, které navrhovatelky v kasačním opravném prostředku proti takovému odůvodnění vznesly.

231. První výtka se týká toho, že Tribunál údajně nezohlednil argument navrhovatelek, podle kterého skutečností, že posouzení rizik, které předložil CHMP, vychází z uplatnění zásady předběžné opatrnosti, mohou být odůvodněna pouze mírnější opatření v porovnání se změnou rozhodnutí o registraci zařazením výše uvedené podmínky. Z odůvodnění uvedeného v bodech 204 až 206 napadeného rozsudku přitom jednoznačně vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, se Tribunál k této otázce neopomenul vyjádřit. Takto musí být totiž vykládána skutečnost, že Tribunál, který nejprve připomněl, že CHMP uplatnil zásadu předběžné opatrnosti, svým konstatováním vyjádřil, že změna rozhodnutí o registraci je nejmírnějším opatřením z opatření, jež jsou přípustná podle článku 116 kodexu HLP.

232. Dotčenou výtku je tudíž třeba zamítnout.

233. Druhá výtka směruje konkrétně proti konstatování Tribunálu, podle něhož je změna rozhodnutí o registraci nejmírnějším z opatření, jež jsou přípustná podle článku 116 kodexu HLP, a v podstatě vytýká Tribunálu, že toto konstatování nestačí k zamítnutí části vycházející z porušení zásady proporcionality, neboť Tribunál měl rovněž zohlednit, že vyloučení opakovaného používání, které taková změna obsahuje, by v podstatě bylo rovnocenné částečnému zrušení registrace, vzhledem ke skutečnosti, že vaginální atrofie, k jejíž léčbě je určen přípravek Linoladiol N, vyžaduje dlouhodobou léčbu.

234. Pokud by vyloučení opakovaného použití vedlo k tomu, že by přípravek Linoladiol N byl s ohledem na potřeby pacientů zcela bez užitku, jak tvrdí navrhovatelky, mám za to, že by to mělo dopad na přezkum přiměřenosti podmínky stanovené pro prodloužení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N.

235. Musím nicméně s překvapením uvést, že touto výtkou, která je nepochybně jádrem projednávané části, se Tribunál nijak nezabýval.

236. Mám proto za to, že napadený rozsudek je stižen nedostatkem odůvodnění. Této výtce je tudíž třeba vyhovět.

237. Pro případ, že by Soudní dvůr tento závěr nesdílel, se v následujících odstavcích budu zabývat dalšími výtkami této části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, které se týkají mírnějších opatření, která Komise mohla uložit k dosažení cíle odstranit zdravotní rizika související s používání přípravku Linoladiol N.

238. Pokud jde o údajnou nemožnost nařídit provedení dodatečných studií o riziku hyperplasie endometria a toho, že v bodě 207 napadeného rozsudku nebylo podáno vysvětlení stran důvodu, proč nemůže pětiletá frekvence stanovená pro vypracování zpráv o bezpečnosti estradiolu prokazovat bezpečnost přípravku Linoladiol N, stačí poznamenat, jak uvedla ve své kasační odpovědi Komise, že se jedná o dva případy výtky směřující proti odůvodnění napadeného rozsudku, jež bylo uvedeno pro doplnění, jak o tom svědčí použití výrazu „každopádně“ v úvodu dotčeného bodu(46). Vzhledem k tomu, že tato výtka nemůže vést ke zrušení uvedeného rozsudku, je irelevantní.

239. Pokud jde o skutečnost, že nebyl zkoumán návrh střídavé léčby, který navrhovatelky předložily CHMP jakožto mírnější opatření, mám za to, že za předpokladu, že Tribunál v konstatováních uvedených v bodech 203 až 206 napadeného rozsudku správně posoudil dodržení zásady proporcionality, je třeba v souladu s judikaturou několikrát citovanou v tomto stanovisku konstatovat, že Tribunál splnil svou povinnost uvést odůvodnění, neboť toto odůvodnění může být implicitní za podmínky, že umožní navrhovatelkám seznámit se s důvody, o které se Tribunál opírá, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat soudní přezkum. Tato poslední výtka proto musí být zamítnuta.

240. Závěrem mám za to, že první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět z důvodu nedostatečného odůvodnění poskytnutého Tribunálem.

2.      Ke druhé části vycházející z porušení zásady rovného zacházení

a)      Shrnutí argumentů účastnic řízení

241. Navrhovatelky mají za to, že Tribunál ve svém shrnutí jejich argumentace opomenul jejich výtku, podle které byla porušena zásada rovného zacházení tím, že napadené opatření spočívající v zákazu opakovaného použití staví přípravek Linoladiol N na roveň léčivým přípravkům, které představují vysoké riziko závažného až smrtelného ohrožení zdraví.

242. Podle navrhovatelek k porušení zásady rovného zacházení rovněž došlo tím, že Tribunál do hodnocení rizik nezahrnul dva další léčivé přípravky obsahující estradiol, jež se používají k léčbě vaginální atrofie, tj. Estring 2 mg a Vagifem 25 mg.

243. Navrhovatelky rovněž opakovaně vznášejí argument, podle kterého je třeba hladinu estradiolu u přípravku Linoladiol N porovnávat nejen s léčivými přípravky s nižším dávkováním pro místní použití, ale rovněž se substitutivní hormonální léčbou. Z tohoto přístupu, který CHMP nepoužil, by vyplývalo, že přípravek Linoladiol N musí být s ohledem na hladinu estradiolu v krvi postaven na roveň s prvně uvedenými přípravky, a nikoli se substitutivní hormonální léčbou.

244. Navrhovatelky konečně rovněž tvrdí, že vzhledem k tomu, že CHMP uvedl, jak uvádí sám Tribunál v bodě 151 napadeného rozhodnutí, že skutečnost, že hladina estradiolu v krvi překračující základní hodnoty po menopauze byla rozhodujícím kritériem pro závěr, že přípravek Linoladiol N představuje zvýšené riziko, je nepochopitelné konstatování uvedené v bodě 213 napadeného rozsudku, podle něhož navrhovatelky stran rozhodujícího kritéria neprokázaly, že Linoladiol N nelze srovnávat s jinými léčivými přípravky pro místní použití.

245. Komise nesouhlasí s argumentem navrhovatelek, podle něhož vyloučení důkazu v bodě 212 (zvýšení hladiny estradiolu v krvi nad základní hodnoty po menopauze), které vedlo Tribunál k závěru v bodě 213 napadeného rozsudku, by bylo v rozporu s bodem 151 uvedeného rozsudku. Tento orgán má za to, že uvedený bod 151 pouze shrnuje konstatování konečného stanoviska CHMP, zatímco bod 212 napadeného rozsudku se týká závěrů dovozených CHMP. Každopádně, vzhledem k tomu, že odpověď na otázku, zda a v jakém rozsahu lze přípravek Linoladiol N srovnávat s jinými léčivými přípravky obsahujícími estradiol, je uvedena v konečném stanovisku CHMP, je argumentem navrhovatelek zpochybňováno skutkové zjištění učiněné Tribunálem, a tudíž je nepřípustný.

b)      Posouzení

246. Pokud jde o údajné porušení zásady rovného zacházení, je třeba připomenout, že Tribunál v bodech 211 až 213 napadeného rozsudku konstatoval, že léčivé přípravky pro místní použití, které byly použity ve vědeckých studiích pro porovnání, se nacházely v jiné situaci než přípravek Linoladiol N, neboť situace posledně uvedeného přípravku se vyznačuje vyšší koncentrací estradiolu v těle v porovnání s jinými léčivými přípravky, které zohlednil CHMP. Tato rozdílná situace, kterou se navrhovatelkám nepodařilo vyvrátit, odůvodňuje odlišné zacházení.

247. Podle ustálené judikatury platí, že zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno(47).

248. První výtka navrhovatelek se týká skutečnosti, že CHMP tím, že uložil zákaz opakovaného použití jako podmínku spojenou s prodloužením rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N, zacházel se dvěma odlišnými situacemi stejně. Situace přípravku Linoladiol N se totiž odchylovala od situace léčivých přípravků, jejichž použití je podmíněno stejnou podmínkou, a sice léčivých přípravků, které představují zvláště závažné nebo život ohrožující riziko pro zdraví. Druhá výtka se týká okolnosti, že CHMP tím, že do srovnání s přípravkem Linoladiol N nezahrnul dva další léčivé přípravky s nižším dávkováním (Estring 2 mg a Vagifem 25 mg), zacházel se dvěma srovnatelnými situacemi odlišně. V prvním stupni se těmito dvěma argumenty Tribunál nezabýval.

249. Těmito výtkami je Soudní dvůr vyzván, aby odpověděl na otázku, zda a v jakém rozsahu je přípravek Linoladiol N srovnatelný s dalšími léčivými přípravky obsahujícími estradiol, které CHMP v rámci postupu posuzování rizika nezohlednil. V tomto ohledu mám stejně jako Komise v její kasační odpovědi za to, že v případě tohoto určení vědecké povahy je třeba mít za to, že spadá do široké posuzovací pravomoci Komise, kterou Komise disponuje, pokud má provést komplexní hodnocení, a je tudíž skutkovým zjištěním, které v zásadě nemůže podléhat přezkumu Soudním dvorem ve fázi kasačního opravného prostředku. Mám tudíž za to, že obě tyto výtky jsou nepřípustné.

250. Podle mého názoru je třeba totožné úvahy použít na výtku navrhovatelek, podle níž musí být přípravek Linoladiol N stran hladiny estradiolu v krvi postaven na roveň substitutivní hormonální léčbě.

251. Poslední výtka zpochybňuje závěr učiněný v bodě 213 napadeného rozsudku, podle něhož navrhovatelky neprokázaly, že jiné léčivé přípravky k místnímu použití, které byly porovnávány s přípravkem Linoladiol N v rámci postupu hodnocení rizik, byly s ohledem na skutečnost, která vedla k opatření, jímž se omezovalo jeho použití, ve stejné situaci jako posledně uvedený přípravek. Takový závěr by totiž byl v rozporu s okolností, že, jak připomněl sám Tribunál, CHMP měl za to, že skutečností, která vedla k opatření, jímž se omezuje používání přípravku Linoladiol N, bylo zvýšení hodnot estradiolu v krvi nad základní hodnoty po menopauze.

252. Navrhovatelky důvod tohoto rozporu výslovně nevyjádřily. Mám nicméně za to, že odkázaly na jednu z výtek, která je uvedena v rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, v níž navrhovatelky tvrdí, že CHMP přijal prahové hodnoty týkající se základních hodnot po menopauze, které byly nižší než prahové hodnoty uváděné v odborné literatuře. V případě, že by k tomuto pochybení nedošlo, hladiny estradiolu v krvi vyplývající z použití přípravku Linoladiol N by podle navrhovatelek tyto hodnoty nepřekročily, a uvedený přípravek by se tudíž nacházel ve stejné situaci jako léčivé přípravky k místnímu použití.

253. I když je tato výtka přípustná, neboť je jí zpochybňováno posouzení Tribunálu, jež se týká srozumitelné souvislosti mezi lékařskými či vědeckými zjištěními a závěry CHMP, mám za to, že tato výtka není opodstatněná, neboť navrhovatelky dostačujícím způsobem neprokázaly, jak vyplývá z úvah uvedených v bodech 173 až 179 tohoto stanoviska, že základní hodnota po menopauze byla natolik významná, že pochybením, kterým by byla stižena, by byla přerušena tato srozumitelná souvislost. Zkoumané výtce tudíž nelze vyhovět.

254. S ohledem na výše uvedené musí být druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta.

3.      Dílčí závěr k třetímu důvodu kasačního opravného prostředku

255. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby bylo první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku vyhověno a druhá část byla zamítnuta.

VI.    K žalobě před Tribunálem

256. Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie platí, že pokud je kasační opravný prostředek odůvodněný a Soudní dvůr zruší rozhodnutí Tribunálu, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.

257. Mám za to, že v projednávané věci může Soudní dvůr vydat sám rozhodnutí o první a třetí části prvního žalobního důvodu, který navrhovatelky vznesly před Tribunálem.

258. Pokud jde o první část, jak vyplývá z úvah uvedených v bodech 49 až 65 tohoto stanoviska, byl porušen čl. 31 odst. 1 kodexu HLP, neboť Komise schválila předložení záležitosti CHMP ze strany BfArM, i když k němu došlo po přijetí původního správního rozhodnutí posledně uvedeného orgánu.

259. Za těchto podmínek musí být první části prvního žalobního důvodu vyhověno.

260. Pokud jde o třetí část, jak vyplývá z bodu 78 až 100 tohoto stanoviska, zásada nestrannosti, která je zakotvena v článku 41 Listiny, byla porušena jmenováním M. Weise jakožto hlavní zpravodajky CHMP v rámci postupu týkajícího se žádosti o prodloužení rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N.

261. Za těchto podmínek musí být třetí části prvního žalobního důvodu vyhověno.

262. Mám tudíž za to, že prováděcí rozhodnutí musí být zrušeno.

263. Za předpokladu, že by Soudní dvůr měl za to, že obě výše uvedené části je třeba zamítnout, pro všechny případy uvádím, že Tribunál první část třetího žalobního důvodu zkoumal pouze částečně.

264. Vzhledem k tomu, že soudní řízení nedovoluje, aby bylo vydáno rozhodnutí stran této části, bych v takovém případě měl za to, že je vhodné vrátit projednávanou věc zpět Tribunálu, aby učinil skutková posouzení, jež jsou nezbytná k rozhodnutí o otázce, zda změna rozhodnutí o registraci přípravku Linoladiol N, která byla uložena konečným stanoviskem CHMP, v rozsahu v němž zahrnovala vyloučení opakovaného použití tohoto léčivého přípravku, byla rovnocenná částečnému zrušení registrace přípravku Linoladiol N, a je tudíž třeba mít za to, že byla porušena zásada proporcionality.

265. Za těchto podmínek by bylo rovněž namístě, aby bylo o nákladech řízení rozhodnuto později.

VII. K nákladům řízení

266. Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

267. Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že navrhovatelky náhradu nákladů požadovaly, je důvodné uložit Komisi náhradu nákladů řízení před Tribunálem a řízení o tomto kasačním opravném prostředku.

VIII. Závěry

268. S ohledem na předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl takto:

„1)      Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 20. října 2016, August Wolff a Remedia v. Komise (T‑672/14, nezveřejněný, EU:T:2016:623), se zrušuje.

2)      Prováděcí rozhodnutí Komise C(2014) 6030 final ze dne 19. srpna 2014, které se týká v rámci článku 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES registrace humánních léčivých přípravků pro místní použití se zvýšenou koncentrací estradiolu, se zrušuje.

3)      Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení v obou stupních.“

1–      Původní jazyk: francouzština.

2 –       Úř. věst. 2001, L 311, s. 67; Zvl. vyd. 13/27, s. 69.

3 –      Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky (Úř. věst. 2004, L 136, s. 1; Zvl. vyd. 13/34, s. 229).

4–      Okolnost, které se dovolávají navrhovatelky a podle níž ze skutkových rámců, které vedly k vydání rozsudku ze dne 7. března 2013, Acino v. Komise (T‑539/10, nezveřejněný, EU:T:2013:110), a rozsudku ze dne 11. prosince 2014, PP Nature-Balance Lizenz v. Komise (T‑189/13, nezveřejněný, EU:T:2014:1056), vydaných v minulosti Tribunálem, vyplývá, že CHMP byly důsledně předkládány záležitosti podle čl. 31 odst. 1 kodexu HLP na základě nových farmakovigilančních údajů, sama o sobě zajisté nemůže vést k tomu, aby byl tento výklad vyvrácen.

5–      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/27/ES ze dne 31. března 2004, kterou se mění směrnice 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. 2004, L 136, s. 34; Zvl. vyd. 13/34, s. 262).

6–      Mimoto podotýkám, že v textu kapitoly IV kodexu HLP slovo „rozhodnutí“ odkazuje bez jakékoli výjimky k rozhodnutí přijatému příslušnými vnitrostátními orgány v reakci na spisovou dokumentaci k žádosti předloženou za tímto účelem žadatelem.

7 –      Bod 33 kasačního opravného prostředku.

8–      Článek 41 Listiny zní takto: „Každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“. Viz rovněž Evropský kodex řádné správní praxe, který byl uveřejněn Evropským veřejným ochráncem práv, k dispozici na internetové adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/fr/resources/code.faces#/page/1, a zejména článek 8 („Úředník je nestranný a nezávislý. Úředník upustí od jakéhokoliv svévolného činu, který by nepříznivě ovlivnil příslušníky veřejnosti, i od jakéhokoliv přednostního zacházení z jakýchkoliv důvodů“) a článek 11 („Úředník jedná nestranně, spravedlivě a rozumně“).

9–      Před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost totiž mohlo být právo na spravedlivý proces, které vyplývá zejména z čl. 6 odst. 1 EÚLP, předmětem výkladu Soudního dvora, z důvodu jeho povahy základního práva, které Evropská unie ctí jakožto obecnou zásadu podle čl. 6 odst. 2 SEU. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další, (C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 44).

10–      Viz rozsudek ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další, (C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 54), a rozsudek ze dne 19. února 2009, Gorostiaga Atxalandabaso v. Parlament (C‑308/07 P, EU:C:2009:103, bod 46), které odkazují na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v rozsudcích Fey v. Rakousko, ze dne 24. února 1993, řada A č. 255-A, s. 12, bod 28, Findlay v. Spojené království, ze dne 25. února 1997, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1997-I, s. 281, bod 73, a Forum Maritime SA v. Rumunsko, ze dne 4. října 2007, č. 63610/00 a 38692/05, nezveřejněný ve Sbírce rozsudků a rozhodnutí.

11–      Viz judikatura Evropského soudu pro lidská práva, kterou citoval generální advokát Y. Bot ve svém stanovisku ve věci Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland v. Komise (C‑385/07 P, EU:C:2009:210, bod 326).

12–      ESLP, ze dne 24. května 1989, Hauschildt v. Dánsko, řada A, č. 154, bod 48. Viz rovněž rozsudek ESLP ze dne 18. října 2000, Morel v. Francie, bod 42. Mám za to, že toto kritérium lze obecně splnit obtížněji než „důvodné podezření, že skutečnosti nejsou posuzovány neutrálně a objektivně“, jehož se dovolávají navrhovatelky.

13–      Viz mimo jiné rozsudky ESLP ze dne 26. října 2007, Hirschhorn V Rumunsko, bod 73, a ze dne 26. října 2010, Cardona Serrat v. Španělsko, bod 31.

14–      Bod 50 rozsudku.

15–      V uvedené věci bylo nesporné, že tři ze čtrnácti pracovníků, kteří se účastnili návštěv provedených Eurostatem ve Španělsku před přijetím rozhodnutí o zahájení šetření, byli rovněž součástí čtyřčlenného týmu, který později Komise povolala v rámci uvedeného šetření.

16–      Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Španělsko v. Rada (C‑521/15, EU:C:2017:982, body 96 až 98).

17–      Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Španělsko v. Rada (C‑521/15, EU:C:2017:982, body 99 až 100).

18 –      Jedná se o nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1173/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně (Úř. věst. 2011, L 306, s. 1).

19–      Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Španělsko v. Rada (C‑521/15, EU:C:2017:982, body 102 až 103).

20–      Mám za to, že není podstatné, zda je subjekt, v němž dotčený člen zasedá, jiným orgánem, institucí nebo subjektem Unie, jiným výborem téhož unijního subjektu či příslušným vnitrostátním orgánem, jak je tomu v projednávané věci.

21–      Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Španělsko v. Rada (C‑521/15, EU:C:2017:982, bod 104).

22–      Vzhledem k tomu, že dotčené postupy mají stejný cíl, nic na tomto závěru nemění ani skutečnost, že právní rámec, pod který spadají, je v případě BfArM vnitrostátním právem, a v případě CHMP unijním právem.

23–      Ve světle mého výkladu tohoto třetího kritéria, který jsem uvedl v bodě 93 tohoto stanoviska, mám za to, že k tomu, aby bylo možné konstatovat, že došlo k porušení objektivní nestrannosti, není zapotřebí, aby bylo prokázáno, že postup před CHMP by vedl k jinému výsledku, pokud by M. Weise nebyla povolána, aby se účastnila tohoto postupu jako hlavní zpravodaj. Právě z důvodu značného vlivu na průběh postupu, který měla M. Weise, naopak stačí, pokud by uvedený odlišný výsledek nemohl být vyloučen, jak ostatně tvrdily navrhovatelky.

24–      Body 111 a 112 napadeného rozsudku.

25–      Tyto výtky jsou uvedeny pod těmito nadpisy: „První žalobkyně nebyla vyslyšena stran změny rozhodnutí CHMP, která byla přijata po druhém slyšení dne 18. listopadu 2013, spočívající v přizpůsobení příbalového letáku znění používanému v Chorvatsku“ a „Nepřiměřeně krátká lhůta pro předložení vyjádření k pátému dotazníku a zamítnutí konání třetího slyšení první žalobkyně ze strany CHMP“.

26–      Viz mimo jiné rozsudek ze dne 22. října 2014, British Telecommunications v. Komise (C‑620/13 P, nezveřejněný, EU:C:2014:2309, bod 56), rozsudek ze dne 10. prosince 2015, Kyocera Mita Europe v. Komise (C‑553/14 P, nezveřejněný, EU:C:2015:805, bod 78), rozsudek ze dne 8. března 2016, Řecko v. Komise (C‑431/14 P, EU:C:2016:145, bod 38), a rozsudek ze dne 28. června 2017, Novartis Europharm v. Komise (C‑629/15 P a C‑630/15 P, EU:C:2017:498, bod 86).

27–      Výtky navrhovatelek se týkají skutečnosti, že je CHMP nevyslechl ke změně rozhodnutí posledně uvedeného, které bylo přijato po slyšení ze dne 18. listopadu 2013 a které spočívá v přizpůsobení znění příbalového letáku znění použitému v Chorvatsku. Viz poznámka pod čarou 25 tohoto stanoviska.

28–      Viz bod 107 tohoto stanoviska.

29–      Viz rozsudek ze dne 14. září 2017, LG Electronics a Koninklijke Philips Electronics v. Komise (C‑588/15 P a C‑622/15 P, EU:C:2017:679 a citovaná judikatura).

30–      Viz mimo jiné rozsudek ze dne 26. října 2017, Global Steel Wire a další v. Komise (C‑454/16 P à C‑456/16 P a C‑458/16 P, nezveřejněný, EU:C:2017:818, bod 66), a rozsudek ze dne 12. prosince 2012, 1. garantovaná v. Komise (T‑392/09, nezveřejněný, EU:T:2012:674, bod 74).

31–      Mimoto je nesporné, že navrhovatelky se mohly k tomuto vědeckému konstatování v průběhu postupu účinně vyjádřit, zejména v rámci „vědeckého stanoviska“ a prozatímního stanoviska CHMP.

32–      Mám za to, že v kasačním opravném prostředku navrhovatelky implicitně připouštějí, že dotčená podmínka má povahu rozhodnutí, když tvrdí, že vyloučení opakovaného použití přípravku Linoladiol N, které je touto podmínkou stanoveno, je srovnatelné s částečným zrušení samotného rozhodnutí o registraci, což je v rozporu se zásadou proporcionality. Účinek, který takto uvedené podmínce přiznávají, je obvykle účinkem složky aktu s normativní nebo vrchnostenskou působností.

33 –      Bod 45 kasačního opravného prostředku.

34–      Bod 140 napadeného rozsudku, v němž je citován rozsudek ze dne 11. prosince 2014, PP Nature-Balance Lizenz v. Komise (T‑189/13, nezveřejněný, EU:T:2014:1056, bod 37).

35–      Rozsudek ze dne 16. června 2016, SKW Stahl-Metallurgie a SKW Stahl-Metallurgie Holding v. Komise (C‑154/14 P, EU:C:2016:445, bod 37 a citovaná judikatura).

36–      Rozsudek ze dne 11. prosince 2014, PP Nature-Balance Lizenz v. Komise (T‑189/13, nezveřejněný, EU:T:2014:1056, bod 43).

37–      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 ze dne 27. ledna 1997 o nových potravinách a nových složkách potravin (Úř. věst. 1997, L 43, s. 1, Zvl. vyd. 13/18, s. 244).

38–      Rozsudek ze dne 26. listopadu 2002, Artegodan a další v. Komise (T‑74/00, T‑76/00, T‑83/00 až T‑85/00, T‑132/00, T‑137/00 a T‑141/00, EU:T:2002:283, bod 200), rozsudek ze dne 7. března 2013, Acino v. Komise (T‑539/10, nezveřejněný, EU:T:2013:110, bod 93), a rozsudek ze dne 11. prosince 2014, PP Nature-Balance Lizenz v. Komise (T‑189/13, nezveřejněný, EU:T:2014:1056, bod 52).

39–      Ve vědecké oblasti viz rozsudek ze dne 21. ledna 1999, Upjohn (C‑120/97, EU:C:1999:14, bod 34).

40–      Jak vyplývá ze spisu, význam identifikace běžných základních hodnot po menopauze vyplývá ze skutečnosti, že pokud je posuzována hladina estradiolu v plazmě, kterou lze zjistit po použití nebo absorpci účinné složky v krvi, je nezbytné ji porovnat s těmito hodnotami.

41–      Viz poznámka 40 tohoto stanoviska.

42–      Tento bod zní takto: „[…] konečně je třeba zohlednit i skutečnost, že přípravek Linoladiol N Linoladiol N je přípravek, který je vydáván pouze na předpis a jeho dlouhodobé používání pacientem podléhá stálému dohledu gynekologa, který tento předpis vydal. Proto lze vycházet z toho, že během 45 let přítomnosti přípravku Linoladiol N na trhu by gynekologové vydávající předpisy minimálně jednou vypracovali zprávu pro příslušné orgány o možných závažných rizicích vyplývajících z používání tohoto léčivého přípravku, pokud by se tato rizika ve skutečnosti projevila.“

43–      Viz body 116 a 183 tohoto stanoviska.

44–      Viz rozsudek ze dne 3. prosince 2015, PP Nature-Balance Lizenz v. Komise (C‑82/15 P, nezveřejněný, EU:C:2015:796, bod 27), a rozsudek ze dne 10. dubna 2014, Acino v. Komise (C‑269/13 P, EU:C:2014:255, bod 34).

45–      Rozsudek ze dne 21. července 2011, Etimine (C‑15/10, EU:C:2011:504, bod 124 a citovaná judikatura).

46–      Každopádně jsem nucen zpochybnit tvrzení Tribunálu v bodě 207 napadeného rozsudku, podle kterého uložení provedení dodatečných studií nespadá mezi opatření, jež lze přijmout v rámci postupu podle článku 31 kodexu HLP. Jak totiž navrhovatelky uvádějí v kasačním opravném prostředku, z čl. 32 odst. 4 písm. c) kodexu HLP vyplývá, že EMA může udělit registraci podmíněně s ohledem na podmínky, které jsou považovány za „podstatné pro bezpečné a účinné použití léčivého přípravku“. Mám za to, že tato formulace je dostatečně široká na to, aby zahrnovala uložení provedení dodatečných studií o bezpečnosti dotčeného léčivého přípravku. Tento výklad je ostatně potvrzen zněním čl. 21a odst. 1 písm. b) kodexu HLP, který výslovně mezi podmínkami, které mohou být spojeny s rozhodnutím o registraci „provedení poregistračních studií bezpečnosti“.

47–      Viz mimo jiné rozsudek ze dne 7. července 2009, S. P. C. M. a další, (C‑558/07, EU:C:2009:430, bod 74 a citovaná judikatura).