ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (třetího senátu)

11. září 2008

Věc F-127/07

Juana Maria Coto Moreno

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Otevřené výběrové řízení – Nezapsání na seznam vhodných kandidátů – Hodnocení písemné a ústní zkoušky“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se J. M. Coto Moreno v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí výběrové komise v rámci výběrového řízení EPSO/AD/28/05 ze dne 12. února 2007 nezapsat její jméno na seznam vhodných kandidátů, aby bylo rozhodnuto, že příslušné orgány musejí zapsat její jméno na uvedený seznam vhodných kandidátů a aby bylo Komisi uloženo zaplatit náhradu škody za odbornou, finanční a nemajetkovou újmu, která jí údajně vznikla.

Rozhodnutí: Žaloba žalobkyně se zamítá. Každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Výběrové řízení – Hodnocení schopností kandidátů

(Služební řád, příloha III, článek 5)

2.      Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Dodržování tajnosti jednání výběrové komise (Služební řád, příloha III, článek 6)

1.      Posouzení učiněná výběrovou komisí při hodnocení znalostí a schopností uchazečů nepodléhají přezkumu soudů Společenství. To neplatí pro soulad mezi číselně vyjádřenou známkou a slovním hodnocením výběrové komise. Tento soulad, který je zárukou rovného zacházení s uchazeči, je totiž jedním z pravidel, kterými se řídí práce výběrové komise a jejichž ověření přísluší soudu. Soulad mezi číselně vyjádřenou známkou a slovním hodnocením může být navíc předmětem přezkumu Soudu, nezávislého na přezkumu posouzení výkonů uchazečů výběrovou komisí, který Soud odmítá vykonávat, pokud se přezkum souladu omezuje na ověření neexistence zjevného nesouladu. Z tohoto důvodu přísluší soudu Společenství, aby posoudil, zda se s ohledem na slovní posouzení uvedené v hodnocení písemné zkoušky výběrová komise nedopustila při stanovení známky za tuto zkoušku zjevně nesprávného posouzení.

Skutečnost, že uchazeč získal minimální známku umožňující mu účast na ústní zkoušce, zatímco jeho písemné odpovědi byly celkově hodnoceny lépe než dostatečně, nesvědčí o zjevném nesouladu mezi známkou a slovním hodnocením. Proto nelze ze srovnání známky udělené za písemnou zkoušku dotyčné osoby a slovního hodnocení této zkoušky výběrovou komisí vyvodit zjevně nesprávné posouzení.

(viz body 33, 34 a 38)

2.      Povinnost odůvodnit rozhodnutí výběrové komise musí být jednak sladěna s tajností jednání této komise. Dodržování této tajnosti brání jak zveřejnění postojů jednotlivých členů komise, tak i sdělování jakýchkoliv poznatků souvisejících s posouzením uchazečů, které má osobní či srovnávací povahu. Krom toho je třeba, aby povinnost odůvodnění nepřípustně nezatěžovala činnost komisí a práci orgánů řízení lidských zdrojů. Z tohoto důvodu představuje ve výběrových řízeních s vysokým počtem účastníků sdělení známek získaných za jednotlivé zkoušky dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise ve vztahu ke každému uchazeči.

(viz body 55 až 57)

Odkazy:

Soudní dvůr: 28. února 1980, Bonu v. Rada, 89/79, Recueil, s. 553, bod 6; 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, Recueil, s. I‑3423, body 24 a 31; 28. února 2008, Neirinck v. Komise, C‑17/07 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 58