ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (pléna)

11. července 2007 (*)

„Veřejná služba – Úředníci – Důchody – Zvýšení příspěvků do důchodového systému na základě ustanovení služebního řádu ve znění platném od 1. května 2004“

Ve věci F‑105/05,

jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 EA,

Dieterem Wilsem, úředníkem Evropského parlamentu, s bydlištěm v Altrier (Lucembursko), zastoupeným G. Vandersanden a C. Ronzim, advokáty,

žalobce,

proti

Evropskému parlamentu, zastoupenému J. F. De Wachterem a M. Mustapha Pachou, jako zmocněnci,

žalovanému,

podporovanému

Radou Evropské unie, zastoupenou M. Arpio Santacruz a M. Simm, jako zmocněnkyněmi,

a

Komisí Evropských společenství, zastoupenou J. Currallem a D. Martinen, jako zmocněnci,

vedlejší účastníci řízení,

SOUD (plénum),

ve složení P. Mahoney, předseda, H. Kreppel a S. Van Raepenbusch, předsedové senátů, I. Boruta, H. Kanninen, H. Tagaras a S. Gervasoni (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: W. Hakenberg,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. února 2007,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou došlou kanceláři Soudu prvního stupně Evropských společenství dne 21. října 2005 faxem (originál byl podán 28. října téhož roku) se D. Wils domáhá, aby byla zrušena jeho výplatní páska z měsíce ledna 2005 vzhledem k tomu, že na základě služebního řádu úředníků Evropských společenství ve znění platném od 1. května 2004 (dále „služební řád“ nebo „nový služební řád“) tato výplatní páska obsahuje zvýšení příspěvkové sazby do důchodového systému na 9,75 % se zpětnou účinností od 1. července 2004.

 Právní rámec

2        Článek 83 služebního řádu úředníků Evropských společenství ve svém znění platném před 1. květnem 2004 (dále „starý služební řád“) stanovil:

„1. Dávky vyplácené v rámci tohoto důchodového systému se vyplácejí z rozpočtu Společenství. Členské státy společně ručí za vyplácení těchto dávek v souladu s klíčem stanoveným pro financování takových výdajů.

[…]

2. Na náklady důchodového systému přispívají úředníci z jedné třetiny. Tento příspěvek činí 8,25 % základního platu úředníka bez přihlédnutí ke koeficientům stanoveným v článku 64. Příspěvek se sráží z měsíčního platu úředníka.

[…]

4. Pokud by pojistně matematické posouzení důchodového systému vypracované jedním nebo více kvalifikovanými odborníky na žádost Rady prokázalo, že příspěvky úředníků nepostačují k financování jedné třetiny dávek stanovených v důchodovém systému, rozpočtové orgány, v souladu s rozpočtovými pravidly a po obdržení stanoviska výboru pro služební řád stanoveného v článku 10, stanoví změny, které mají být uskutečněny v oblasti sazeb příspěvků úředníků nebo důchodového věku.“

3        Nařízení Rady (ES, EURATOM) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (Úř. věst. L 124, s. 1; Zvl. vyd. 01/02, s. 130) vstoupil v platnost dne 1. května 2004. Článek 83 služebního řádu úředníků Evropských společenství ve znění platném od 1. května 2004 napříště stanoví:

„1. Dávky vyplácené v rámci tohoto důchodového systému se vyplácejí z rozpočtu Společenství. Členské státy společně ručí za vyplácení těchto dávek v souladu s klíčem stanoveným pro financování takových výdajů.

[…]

2. Na náklady důchodového systému přispívají úředníci z jedné třetiny. Tento příspěvek činí 9,25 % základního platu úředníka bez přihlédnutí ke koeficientům stanoveným v článku 64. Příspěvek se sráží z měsíčního platu úředníka. Příspěvek bude upraven v souladu s pravidly stanovenými v příloze XII.

3. Postup pro výpočet důchodů úředníků, kteří část své služby vykonávali v Evropském společenství uhlí a oceli nebo kteří příslušejí orgánům nebo institucím společným pro Společenství, a rozložení nákladů na tyto důchody mezi důchodový fond Evropského společenství uhlí a oceli a rozpočty Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii jsou upraveny nařízením přijatým společnou dohodou Rad a Výboru předsedů Evropského společenství uhlí a oceli po projednání s výborem pro služební řád.“

4        Mimoto byl do služebního řádu nařízením č. 723/2004 vložen nový článek 83a, na základě kterého:

„1. Rovnováha systému bude zajištěna v souladu s prováděcími pravidly stanovenými v příloze XII.

2. Agentury, které nejsou příjemci dotací ze souhrnného rozpočtu Evropské unie, odvádějí do uvedeného rozpočtu plnou výši příspěvků na financování systému.

3. U příležitosti pětiletého pojistně matematického posouzení důchodového systému v souladu s přílohou XII a za účelem zajištění rovnováhy systému, Rada rozhodne o sazbě příspěvku a o případné změně věkové hranice pro odchod do důchodu.

4. Každý rok předloží Komise [Evropských společenství] Radě aktualizovanou verzi pojistně matematického posouzení v souladu s čl. 1 odst. 2 přílohy XII. Prokáže-li se, že mezi stávající sazbou příspěvku a sazbou potřebnou k udržení pojistně matematické rovnováhy existuje rozdíl v hodnotě nejméně 0,25 bodu, zváží Rada zvýšení sazby v souladu s úpravou stanovenou v příloze XII.

5. Pro účely odstavců 3 a 4 tohoto článku přijme Rada návrh Komise kvalifikovanou většinou podle čl. 205 odst. 2 první odrážky Smlouvy o ES. Pro účely odstavce 3 bude návrh Komise předložen po projednání Výborem pro služební řád.“

5        Příloha XII služebního řádu obsahující prováděcí ustanovení k článku 83a ve svém článku 1 stanoví:

„1. Za účelem stanovení sazby příspěvku úředníků do důchodového systému uvedeného v čl. 83 odst. 2 služebního řádu Komise provede každých pět let pojistně matematické posouzení rovnováhy důchodového systému zmíněné v čl. 83a odst. 3 služebního řádu. Výsledky tohoto posouzení naznačí, zda je výše příspěvku úředníků dostačující k financování jedné třetiny nákladů na důchodový systém.

2. Při přípravě posouzení zmíněného v čl. 83a odst. 4 služebního řádu Komise provede každým rokem aktualizaci tohoto pojistně matematického posouzení s ohledem na změny v základním souboru stanoveném v článku 9 této přílohy, v úrokové míře stanovené v článku 10 této přílohy a v míře ročních změn v platové stupnici úředníků ES podle článku 11 této přílohy.

3. Posouzení a aktualizace budou prováděny v každém roce n na základě základního souboru úředníků v činné službě, kteří byli ke dni 31. prosince předcházejícího roku (n-1) stálými přispěvateli do důchodového systému.“

6        Článek 2 přílohy XII služebního řádu stanoví:

„1. Každá úprava příspěvkové sazby nabývá účinku dnem 1. července zároveň s roční úpravou odměn podle článku 65 služebního řádu. Úpravou se výše příspěvku změní nejvýše o jeden procentní bod nad nebo pod platnou sazbu za předcházející rok.

2. Úpravou, která nabývá účinku dnem 1. července 2004, se může částka příspěvku zvýšit nejvýše na 9,75 %. Úpravou, která nabývá účinku dnem 1. července 2005 se může částka příspěvku zvýšit nejvýše na 10,25 %.

3. Rozdíl stanovený mezi úpravou příspěvkové sazby, která by byla výsledkem pojistně matematického výpočtu, a úpravou vyplývající z odchylky uvedené v odstavci 2 nebude nikdy uhrazen nebo následně brán v úvahu při pozdějších pojistně matematických výpočtech. Příspěvková sazba, která by byla výsledkem pojistně matematického výpočtu, bude zmíněna v hodnotící zprávě stanovené v článku 1 této přílohy.“

7        Podle článku 4 přílohy XII služebního řádu:

„1. Pojistně matematická rovnováha se posuzuje na základě metody pro výpočet vyložené v této kapitole.

2. Podle této metody představuje ,pojistně matematická hodnota‘ nároku na důchod, který vznikl přede dnem výpočtu, závazek z minulého služebního období, zatímco pojistně matematická hodnota práv na důchod, který vznikne v roce služby začínajícím dnem výpočtu, představuje ,náklad služebního období‘.

3. Lze předpokládat, že odchody do všech typů důchodu (kromě invalidního) se uskutečňují při dosažení stanovené průměrné věkové hranice (r). Průměrná věková hranice pro odchod do důchodu se aktualizuje pouze při pětiletém pojistně matematickém posouzení uvedeném v článku 1 této přílohy a může se lišit podle jednotlivých skupin zaměstnanců.

4. Při stanovení pojistně matematických hodnot se:

a) přihlíží k budoucím úpravám základního platu každého úředníka v období mezi dnem výpočtu a předpokládanou věkovou hranicí pro odchod do důchodu;

b) nepřihlíží k nároku na důchod vzniklému před dnem výpočtu (závazek z minulého služebního období).

5. Při pojistně matematickém posouzení nákladu služebního období se přihlíží ke všem příslušným ustanovením tohoto služebního řádu (zejména příloh VIII a XIII).

6. Při stanovení reálné diskontní sazby a míry ročních změn v platových stupnicích úředníků Společenství se použije vyrovnávací proces. Vyrovnání bude dosaženo prostřednictvím dvanáctiletého klouzavého průměru pro úrokovou míru a pro zvýšení v rámci platových stupnic.“

8        Podle článku 10 přílohy XII služebního řádu:

„ 1. Úrokové míry, které mají být vzaty v úvahu pro pojistně matematické výpočty, vycházejí ze sledovaných průměrných ročních úrokových měr, které byly stanoveny pro dlouhodobé státní dluhy členských států a zveřejněny Komisí. K výpočtu odpovídající čisté úrokové míry (bez inflace) se použije příslušný index spotřebitelských cen potřebný k pojistně matematickým výpočtům.

2. Skutečnou roční úrokovou mírou pro pojistně matematické výpočty je průměr reálné průměrné úrokové míry za 12 let předcházejících běžnému roku.“

9        Provádění přílohy XII služebního řádu po technické stránce je svěřeno Eurostatu za pomoci jednoho nebo více nezávislých odborníků kvalifikovaných pro provádění pojistně matematických posouzení. Podle článku 13 přílohy XII:

„[…]

3. Eurostat předloží každý rok k 1. září zprávu o posouzeních a aktualizacích podle článku 1 této přílohy.

4. Eurostat se ve spolupráci s národními odborníky z příslušných orgánů členských států a s kvalifikovaným nezávislým odborníkem/kvalifikovanými nezávislými odborníky zabývá veškerými metodickými otázkami vyvolanými prováděním této přílohy. Eurostat za tímto účelem svolá alespoň jednou ročně zasedání této skupiny. Bude-li to však považovat za nutné, může svolávat jednání skupiny častěji.“

10      Rozhodnutí Rady ze dne 23. června 1981, kterým se zavádí tripartitní dohodovací postup v oblasti vztahů se zaměstnanci (dále „rozhodnutí ze dne 23. června 1981“), stanoví:

„I.       Shoda v rámci dohodovacího výboru

1.       Vztahy mezi Radou a zaměstnanci zastoupenými odborovými a profesními organizacemi spočívají na dohodovacím postupu, na kterém se podílí představitelé správních složek orgánů a podobných institucí, během něhož se dostupné informace a stanoviska stran posuzují s cílem usnadnit v nejvyšší možné míře sbližování stanovisek a zajistit, aby zástupci členských států byli se stanovisky zaměstnanců a představitelů správních složek obeznámeni dříve, než přijmou konečné stanovisko.

2.       a) Dohodování se uskutečňuje v dohodovacím výboru v následujícím složení:

–        po jednom zástupci z každého členského státu;

–        stejný počet zástupců zaměstnanců určených odborovými a profesními organizacemi;

–        vedoucí správní složky každého orgánu (to znamená vedoucí soudní kanceláře Soudního dvora (Evropských společenství) a generální tajemník každého z ostatních orgánů) nebo jím pověřený zástupce.

[…]

3.       Dohodovací postup lze použít pouze v případě návrhů předložených Radě Komisí, které se týkají změn služebního řádu […] nebo pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství nebo použití ustanovení uvedeného služebního řádu […] nebo uvedeného pracovního řádu v případě odměn nebo důchodů. Postup se na tyto návrhy použije vždy, když o to požádá člen dohodovacího výboru.

[…]

7.       Dohodovací výbor sestaví zprávu o výsledcích posouzení návrhu, který provedl, a předloží ji […] Výboru stálých zástupců, aby mohla být předložena Radě.“ (neoficiální překlad)

 Skutkový základ sporu

11      Žalobce je úředníkem Evropského parlamentu, kde pracuje od roku 1991. Před tím, než byl zařazen k útvaru „Doprava a stěhování“, byl vedoucím oddělení „Důchody“ Parlamentu.

12       Poté, co vstoupil v platnost nový služební řád, konstatoval žalobce, že reforma služebního řádu mohla vyvolat zvýšení jeho příspěvků na financování důchodového systému Společenství.

13      Dopisem ze dne 23. července 2004 poslal žalobce generálnímu tajemníkovi Parlamentu sérii 41 otázek a požadavků týkajících se zejména legality nového služebního řádu a jeho přílohy XII.

14      Dopisem ze dne 30. listopadu 2004 Parlament částečně žalobci odpověděl, některé z jeho odpovědí na otázky a požadavky však byly vyhýbavé nebo neuspokojivé.

15      Poté, co byl žalobci dne 30. listopadu 2004 doručen výše uvedený dopis, žalobce zjistil, že je na jeho výplatní pásce za měsíc leden 2005 uvedeno, že jeho příspěvek do důchodového systému byl zvýšen se zpětnou účinností od 1. července 2004 a že se napříště zvyšuje na 9,75 %.

16      Dopisem s datem 28. února 2005 podal žalobce stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu, ve které napadal odpovědi podané Parlamentem ve výše uvedeném dopise ze dne 30. listopadu 2004 a požadoval zrušení své výplatní pásky za měsíc leden 2005.

17      Dopisem ze dne 13. července 2005 předseda Parlamentu žalobcovu stížnost zamítl.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

18      Tato žaloba byla původně zapsaná kanceláří Soudu prvního stupně pod číslem T‑399/05.

19      Usnesením ze dne 15. prosince 2005 postoupil Soud prvního stupně na základě čl. 3 odst. 3 rozhodnutí Rady 2004/752/ES, Euratom ze dne 2. října 2004 o zřízení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (Úř. věst. L 333, s. 7) tuto věc Soudu. Žaloba byla zapsaná kanceláří tohoto Soudu pod číslem F‑105/05.

20      Podáním doručeným kanceláři Soudu prvního stupně faxem dne 1. prosince 2005 (originál byl podán následujícího 5. prosince) podala Rada návrh na vstup do tohoto řízení na podporu návrhových žádání Parlamentu. Ustanovením ze dne 22. února 2006 předseda prvního senátu Soudu návrhu na vstup vedlejšího účastníka vyhověl.

21      Samostatným podáním doručeným kanceláři Soudu dne 3. dubna 2006 faxem (originál byl podán následujícího 5. dubna) vznesla Rada námitku na základě čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Soudu prvního stupně, který se podle čl. 3 odst. 4 rozhodnutí 2004/752 na Soud použije obdobně, dokud nevstoupí v platnost jednací řád tohoto soudu. V tomto podání Rada požádala, aby Soud ze soudního spisu k této věci vyňal stanovisko právního oddělení Rady ze dne 10. dubna 2003, které žalobce předložil v příloze své žaloby.

22      Usnesením ze dne 20. června 2006 vyhověl Soud žádosti Rady a odstranil stanovisko právního oddělení ze dne 10. dubna 2003 ze spisu s tím, že o nákladech řízení rozhodne později.

23      Za použití čl. 51 odst. 1 jednacího řádu Soudu prvního stupně rozhodl Soud po vyslechnutí stran dne 4. října 2006 o předložení věci plénu.

24      V rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu Soudu prvního stupně Soud účastníky řízení, vedlejšího účastníka a Komisi, tedy třetí zúčastněné strany, požádal o odpovědi na písemné otázky a předložení dokumentů.

25      Podáním doručeným kanceláři Soudu dne 7. prosince 2006 podala Komise návrh na vstup do tohoto řízení na podporu návrhových žádání Parlamentu. Na základě čl. 115 odst. 1 a čl. 116 odst. 6 jednacího řádu Soudu prvního stupně vyhověl předseda Soudu usnesením ze dne 10. ledna 2007 návrhu Komise na vstup vedlejšího účastníka.

26      Faxem došlým kanceláři Soudu dne 8. února 2007 žádala Komise jménem tří přítomných orgánů účastnících se řízení o možnost, aby úředník Eurostatu vysvětlil při jednání určité technické prvky. S ohledem na technickou povahu otázek vyvolaných sporem připustil Soud, aby zaměstnancům orgánů mohl být při jednání nápomocen pro potřeby obhajoby úředník Eurostatu. Soud zástupce žalobce o přítomnosti uvedeného úředníka na jednání informoval faxem dne 9. února 2007, zástupce žalobce neměl námitek, zejména v den jednání, vůči tomu, aby tento úředník zodpověděl technické otázky Soudu.

27      Obhajoby stran a jejich odpovědi na otázky Soudu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 13. února 2007.

28      Žalobce navrhuje, aby Soud:

–        zrušil jeho výplatní pásku za měsíc leden 2005 se zpětnou účinností od července 2004;

–        uložil Parlamentu náklady řízení.

29      Parlament navrhuje, aby Soud:

–        prohlásil žalobu z části za nepřípustnou a ve zbylé části za neopodstatněnou;

–        rozhodl o nákladech řízení podle práva.

30      Rada a Komise, vedlejší účastníci řízení, podporují návrhová žádání Parlamentu.

 Právní otázky

31      Žalobce tvrdí, že zvýšení příspěvkové sazby do důchodového systému na 9,75 %, která je uvedena na jeho výplatní pásce za měsíc leden 2005, nestojí na řádném právním základu, jelikož uvedená příspěvková sazby byla stanovena za použití přílohy XII služebního řádu, proti níž vznáší dotčený účastník námitku protiprávnosti.

32      Námitka protiprávnosti vznesená žalobcem vůči příloze XII služebního řádu spočívá v podstatě na pěti důvodech. První důvod vychází z toho, že rozhodnutí č. 723/2004 bylo přijato v rozporu dohodovacím postupem stanoveným rozhodnutím ze dne 23. června 1981. Druhý důvod vychází z toho, že příloha XII služebního řádu je stižena zjevným nesprávným posouzením skutkového stavu, což vedlo k nesprávnému právnímu posouzení. Třetí důvod vychází z porušení zásady proporcionality. Čtvrtý důvod vychází ze zneužití pravomoci. Pátý důvod vychází z porušení zásady ochrany legitimního očekávání.

1.     K právnímu zájmu na podání žaloby

33      Komise na jednání tvrdila, že v žalobě není zmiňována osobní situace žalobce, ale pouze institucionální, politické a odborové otázky. Žaloba byla podaná pouze v zájmu práva (actio popularis), a z tohoto důvodu by měla být odmítnuta jako nepřípustná.

34      Zaprvé je pravda, že všechny důvody žaloby vyplývají z protiprávnosti přílohy XII služebního řádu, jehož přílohou není žalobce osobně dotčen ve smyslu, že by zasahovala jeho osobu z důvodu určitých vlastností, které jsou pro něj zvláštní, nebo faktické situace, která ho vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, ale týká se ho pouze ze stejného titulu jako všech ostatních úředníků. Z tohoto důvodu není podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES žalobce aktivně legitimován k podání žaloby na zrušení uvedené přílohy XII (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, Recueil, s. 197, 223; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 29. listopadu 2006, Agne-Dapper a další v. Parlament, Rada, Komise, Účetní dvůr a EHSV, T‑35/05, T‑61/05, T‑107/05, T‑108/05 a T‑139/05, Sb. VS s. I-A-2-291 a II-A-2-1497, bod 58).

35      Na základě článku 241 ES má však žalobce možnost ze svého postavení úředníka uplatnit prostřednictvím námitky protiprávnost aktů Společenství s obecnou působností, které se ho osobně nedotýkají, zvláště pak služebního řádu. Podle Soudního dvora je tato možnost předpokladem pro samotné dodržování práva na účinnou soudní ochranu (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677, bod 40). Z tohoto důvodu nelze požadavek bezprostřední a osobní vazby mezi žalobcem a napadeným aktem s obecnou působností namítat vůči incidenční žalobě podané na základě článku 241.

36      Přípustnost incidenčního napadení aktu společenství s obecnou působností je vázána na splnění pouze dvou podmínek, aby byl napadený individuální akt přijat za přímého použití aktu s obecnou působností (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 2000, Rada v. Chvatal a další, C‑432/98 P a C‑433/98 P, Recueil, s. I‑8535, bod 33) a aby měl žadatel zájem na napadení individuálního rozhodnutí, které je předmětem hlavní žaloby (výše citovaný rozsudek Agne-Dapper a další v. Parlament, Rada, Komise, Účetní dvůr a EHSV, body 42 a 43).

37      V projednávaném případě přitom není zpochybňováno, že o zvýšení příspěvkové sazby na důchody uvedené na výplatní pásce žalobce za leden 2005 bylo rozhodnuto přímo na základě přílohy XII služebního řádu, ani to, že žalobce má zájem na zrušení tohoto zvýšení.

38      Zadruhé z ustálené judikatury vyplývá, že žalobce není oprávněn k podání žaloby v zájmu práva nebo orgánů a na podporu žaloby na zrušení se může dovolávat pouze vytýkaných skutečností, které se ho osobně dotýkají (rozsudek Soudního dvora ze den 30. června 1983, Schloh v. Rada, 85/82, Recueil, s. 2105, bod 14). Tento požadavek však nelze chápat tak, že soudce Společenství uznává přípustnost žalobního důvodu pouze za podmínky, že souvisí s osobní situací samotného žalobce. Stejně tak, jako je žaloba přípustná pouze tehdy, pokud má žalobce osobní zájem na zrušení aktu, který napadá (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 28. září 2004, MCI v. Komise, T‑310/00, Sb. rozh. s. II‑3253, bod 44, a a contrario usnesení Soudu prvního stupně ze dne 24. ledna 2000, Cuenda Guijarro a další v. Rada, T‑179/98, Recueil FP, s. I‑A‑1 a II‑1, bod 60), tak i žalobní důvody žalobce jsou přípustné pouze tehdy, pokud na jejich základě může být rozhodnuto o zrušení, ze kterého může mít prospěch, to znamená, na němž má osobní zájem (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. března 1973, Marcato v. Komise, 37/72, Recueil, s. 361, bod 7, a ze dne 16. prosince 1976, Perinciolo v. Rada, 124/75, Recueil, s. 1953, bod 26). Rovněž námitka protiprávnosti je přípustná pouze tehdy, pokud může ve svém výsledku přinést straně, která ji vznáší, prospěch (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 29. listopadu 2006, Campoli v. Komise, T‑135/05, Sb. VS s. I-A-2-297 a II-A-2-1527, bod 132).

39      Soudní dvůr tak rozhodl, že nebylo v zájmu úředníka Rady podat žalobu z důvodu, že o určitém volném pracovním místě, které bylo předmětem sporu, nebyli informováni jiní zaměstnanci orgánů Společenství než zaměstnanci Rady, jelikož se jedná o opomenutí, které nezasahuje nepříznivě do jeho právního postavení (výše citovaný rozsudek Schloh v. Rada, body 13 a 14). Soud prvního stupně ve svém výše citovaném rozsudku Campoli v. Komise (bod 133) rovněž rozhodl, že jelikož žalobce nedokázal, že může mít finanční prospěch z rozsudku uvedeného soudu, který rozhodl o protiprávnosti zavedení minimálního koeficientu 100 % uplatňovaného na důchody pro členské státy, kde jsou nižší životní náklady, nemohl být následně tento žalobní důvod, uvedený v rámci námitky protiprávnosti namířené proti článku 20 přílohy XIII služebního řádu, připuštěn.

40      Je pravda, že v projednávaném případě se žalobní důvody, které žalobce uvádí na podporu námitky protiprávnosti přílohy XII služebního zákona, netýkají pouze jeho osobní situace. Všechny důvody však vycházejí z vad, které mu mohly způsobit újmu. Dotčený účastník má skutečně zájem incidenčně uplatňovat to, že uvedená příloha nebyla přijata podle pravidel dohodování stanovených Radou, že způsob výpočtu jeho důchodového příspěvku je zjevně chybný a nevhodný pro dosažení cíle pojistně matematické rovnováhy důchodového systému nebo že vyplývá ze zneužití pravomoci a že legitimní očekávání, které vložil do dodržování pravidel financování uvedeného systému, musí být náležitě chráněno.

41      Okolnost, že námitky žalobce se opírají o institucionální, politické a odborové argumenty a že se netýkají pouze jeho osobní situace, tedy nemůže být důkazem toho, že jsou nepřípustné.

42      Z výše uvedeného vyplývá, že k námitce nepřípustnosti vznesené Komisí nemůže být přihlédnuto.

2.     K věci samé

 K prvnímu žalobnímu důvodu, který vychází z porušení dohodovacího postupu

 Argumenty účastníků řízení

43      Žalobce ve své žalobě tvrdí (v bodě 31 a v poznámce na konci strany číslo 9) že postup, jakým byla přijímána reforma důchodového systému Společenství, byl vadný, neboť dohodování upravené rozhodnutím z 23. června 1981 neproběhlo na formální návrh Komise.

44      Parlament ve své žalobní odpovědi tvrdí, že žalobce nepředložil důkaz o tom, že dohodovací výbor může být konzultován pouze na formální návrh Komise předložený Radě. Rozhodnutí z 23. června 1981 tento požadavek nikde neuvádí.

45      Žalobce znovu ve své replice tvrdí, že příloha XII služebního řádu byla přijata za porušení dohodovacího postupu podle rozhodnutí z 23. června 1981. Přestože měl být podle článku 3 rozhodnutí z 23. června 1981 poradnímu výbor předložen každý návrh Komise určený Radě, byl dohodovací výbor konzultován pouze ohledně původního návrhu přílohy XII předloženého Komisí, a nikoli ohledně druhého návrhu Komise, který zohlednil obecná východiska přijatá Radou dne 19. května 2003 (kompromisní návrh řeckého předsednictví). Dohodovací výbor měl být ohledně kompromisního návrhu uvedeného předsednictví osloven přímo Radou. Jelikož Komise předložila svůj pozměněný návrh až v listopadu 2003, nepředložila konečnou verzi přílohy XII dohodovacímu výboru, a ta tak nebyla schválena organizacemi zastupujícími zaměstnance.

46      Rada ve svém spisu vedlejšího účastníka zdůrazňuje, že jakožto orgán Společenství příslušný ke změnám služebního řádu přijala nařízení č. 723/2004 na základě návrhu Komise pozměněného dokumentem KOM (2003) 721 ze dne 18. listopadu 2003 a po konzultaci dotčených orgánů v souladu s článkem 283 ES. Mimoto Rada připomíná, že původní návrh Komise ze dne 26. listopadu 2002 již obsahoval novou přílohu XII služebního řádu, která stanovila metodu zajišťující rovnováhu důchodového systému. Z důvodů naléhavosti nemohla Komise do tohoto původního návrhu vložit podrobnosti metody výpočtu. V důsledku jednání byla přesto tato metoda předložena v rámci druhého návrhu Komise ze dne 18. listopadu 2003. Příloha XII služebního řádu tak byla přijata na základě formálního návrhu Komise a po formální konzultaci dohodovacího výboru. Bod 38 odůvodnění nařízení 723/2004 mimo jiné zdůrazňuje přijímání nových pravidel „organizacemi zastupujícími zaměstnance po konzultaci v rámci dohodovacího výboru zřízeného na základě rozhodnutí […] ze dne 23. června 1981“.

47      Ve své duplice Parlament zdůrazňuje, že žalobní důvod vycházející z porušení dohodovacího postupu byl žalobcem formálně uplatněn až ve stadiu repliky, a že v důsledku toho by měl být tento žalobní důvod prohlášen za nepřípustný. Podpůrně pak Parlament připomíná, že vada spočívající v použití nesprávného postupu vede ke zrušení rozhodnutí pouze tehdy, je-li prokázáno, že v případě neexistence této vady mohlo mít napadené rozhodnutí jiný obsah. V projednávaném případě žalobce podle Parlamentu nepředložil žádný argument, na základě kterého by se bylo možno domnívat, že kdyby byl dohodovacímu výboru formálně předložen druhý návrh nařízení ze dne 18. listopadu 2003, byl by obsah přílohy XII služebního řádu odlišný. Konečně rozhodnutí ze dne 23. června 1981 podle Parlamentu neukládá pod sankcí protiprávnosti přijatého nařízení povinnost předložit dohodovacímu výboru pozměňovací návrh k nařízení.

48      Konečně podle názoru vyjádřeného Komisí na jednání, nemá žalobce žádný osobní zájem na kritice vadnosti dohodovacího postupu, a tato námitka by proto měla být nepřípustná.

 Závěry Soudu

49      Z písemností ve spise vyplývá, že první návrh Rady, kterým se mění služební řád úředníků Evropských společenství, byl Komisi předložen v dubnu 2002. Tento návrh nepočítal s podstatnými změnami důchodového systému. Rozhodnutím ze dne 19. května 2003 stanovila Rada obecné pokyny pro reformu důchodového systému a rozhodla tuto reformu spojit s reformou služebního řádu. Dohodování probíhalo od června do září 2003 na základě prvního návrhu Komise a obecných pokynů Rady. Dále 18. listopadu Komise předložila druhý návrh nařízení Rady, který zohlednil obecná východiska přijatá Radou dne 19. května 2003 a výsledky dohodovacího postupu.

50      Argumentace žalobce, která se týká vad dohodovacího postupu, se dělí do dvou částí. První část vychází z toho, že v rozporu s ustanoveními rozhodnutí ze dne 23. června 1981 neproběhlo dohodování na formální návrh Komise, ale z podnětu Rady a na základě textu vyhotoveného přímo Radou. Podle druhé části argumentace nebyl druhý návrh Komise, který zahrnoval novou verzi přílohy XII služebního řádu, předložen dohodovacímu výboru.

51      Zaprvé lze podle ustanovení bodu I 3 rozhodnutí ze dne 23. června 1981 dohodovacího postup použít pouze na návrhy předložené Komisí Radě, které se týkají změny služebního řádu nebo pracovního řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství nebo které se týkají uplatňování ustanovení uvedeného služebního řádu nebo uvedeného pracovního řádu týkajících se platů či důchodů. Tato ustanovení vážou konání dohodovacího postupu na splnění dvou podmínek, a sice návrh Komise předložený Radě týkající se dané oblasti a žádost člena dohodovacího výboru. Naopak, cílem těchto ustanovení není dohodovacímu výboru zakázat, což by ostatně bylo v rozporu s cílem dohodovacího postupu, aby dohodování rozšířil i na jiné otázky, než které obsahuje návrh Komise a zohlednil všechny relevantní informace poskytnuté odborovými nebo profesními organizacemi, členskými státy nebo orgány, aby tak plnil své poslání tripartitní spolupráce. Rozhodnutí z 23. června 1981 tedy nebránilo v rozporu s tím, co tvrdí žalobce v první části své argumentace, tomu, aby dohodovací výbor v projednávaném případě posoudil změny, které Rada zamýšlela Komisi navrhnout k zapracování do jejího prvního návrhu.

52      Zadruhé, jak bylo právě připomenuto, dohodovacího postup se na návrhy Komise použije pouze tehdy, pokud o to člen dohodovacího výboru požádá. Toto ustanovení má zabránit tomu, aby se dohodovací postup používal, i když se ani těm, kteří odpovídají za jeho průběh, nejeví jako účelný. Uvedené ustanovení umožňuje dohodovacímu výboru upustit od posuzování pozměňovacích návrhů Komise v okamžiku, kdy byl již první návrh předmětem shody považované za dostatečnou.

53      V projednávaném případě Rada na jednání uplatnila, aniž by její tvrzení bylo zpochybněno, že nikdo z členů dohodovacího výboru nepožádal o použití dohodovacího postupu, pokud jde o druhý pozměňovací návrh Komise předložený dne 18. listopadu 2003. Neexistovala proto žádná předpisy stanovená povinnost k zahájení dohodovacího postupu ohledně tohoto návrhu na rozdíl od toho, co předpokládá druhá část žalobcovy argumentace.

54      Kromě toho z ustálené judikatury vyplývá, že vada spočívají v použití nesprávného postupu může způsobit vadnost určitého aktu pouze tehdy, jestliže je prokázáno, že v případě neexistence této vady mohl mít uvedený akt jiný obsah (viz zejména rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. března 2003, Staelen v. Parlament, T‑24/01, Recueil FP, s. I‑A‑79 a II‑423, bod 53).

55      Z písemností v soudním spise však nevyplývá, že skutečnost, že druhý návrh Komise ze dne 18. listopadu 2003 nebyl předložen dohodovacímu výboru, mohla mít vliv na obsah přílohy XII služebního řádu. Třebaže žalobce při jednání uplatnil, že se dohodování nemohlo týkat nové verze uvedené přílohy XII, formálně zpracované v druhém návrhu Komise, neuvádí, které konkrétní otázky byly tímto vyloučeny z dohodování. Naopak z bodu 18 závěrů dohodovacího výboru, které Rada doručila soudu faxem dne 8. prosince 2006 v odpověď na písemné dotazy Soudu s datem ze dne 26 října 2006, vyplývá, že dohodovací výbor schválil pojistně matematickou metodu, která byla nakonec vložena do přílohy XII služebního řádu, tedy metodu vyplývající ze studie Eurostatu ze září 2003, upravenou na třech místech. Konkrétně pak většina odborových organizací vyjádřila svůj souhlas s touto reformou, tak jak Rada připomněla při jednání.

56      Z toho vyplývá, že není prokázáno, že by příloha XII služebního řádu byla mohla mít odlišný obsah, kdyby se dohodovací postup byl použil na druhý návrh Komise. I za předpokladu, že by příloha XII služebního řádu byla v tomto ohledu stižena vadou spočívající v použití nesprávného postupu, nemohla by každopádně taková vada být příčinou zrušení uvedené přílohy.

57      Z předchozího vyplývá, že žalobní důvod vycházející z porušení dohodovacího postupu musí být odmítnut, aniž by bylo třeba rozhodovat o jeho přípustnosti.

 K druhému a třetímu žalobnímu důvodu, které vycházejí ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení zásady proporcionality

58      V projednávaném případě je třeba posoudit tyto vytýkané skutečnosti společně z důvodu jejich úzké spojitosti.

 Argumenty účastníků řízení

59      Zaprvé, co se týče žalobního důvodu vycházejícího ze zjevně nesprávného posouzení, je tímto nesprávným posouzení podle žalobce dotčena volba, kterou učinil čl. 10 odst. 2 přílohy XII služebního řádu týkající se výpočtu reálné průměrné úrokové míry za období dvanácti let předcházejících běžnému roku. Při pojistně matematickém posouzení provedeném v roce 2003 se totiž Eurostat a skupiny národních odborníků dohodly na období dvaceti let předcházejících běžnému roku. Referenční období dvanácti let bylo přijato proto, aby výpočet dospěl k vyšší příspěvkové sazbě úředníků. Žalobce zdůrazňuje, že zápis ze schůze odborníků pověřených na základě čl. 13 odst. 4 přílohy XII ke spolupráci s Eurostatem při technickém provádění uvedené přílohy (dále „pracovní skupina článek 83“), která se konala 7. června 2004, uvádí, že referenční období dvacet let doporučené v pojistně matematické studii provedené společností KPMG v roce 1998 a ponechané ve zprávě Eurostatu z roku 2003 v souladu s mezinárodními účetními normami IAS č. 19, bylo po politických jednáních nahrazeno referenčním obdobím dvanácti let. Tento parametr tedy nebyl zvolen pro zajištění pojistně matematické rovnováhy systému. Je na Parlamentu a Radě, aby vysvětlily důvody této volby.

60      Parlament tvrdí, že žalobní důvod, který vychází ze zjevně nesprávného posouzení a který vedl k nesprávnému právnímu posouzení, nebyl ve stížnosti uplatněn, a proto je nepřípustný. Pokud jde o meritum věci, je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že Rada má prostor pro uvážení, kterým disponuje jakožto zákonodárce v oblasti služebních předpisů, může být soudně postiženo pouze zjevně nesprávné posouzení, přičemž volba dvanáctiletého referenčního období takové nesprávné posouzení nezakládá. Nezávislý odborník, společnost Ernst & Young Actuaires-Conseils, mimo jiné potvrdil vhodnost a spolehlivost postupů a použitých pojistně matematických předpokladů.

61      Rada ve svém spise vedlejšího účastníka zdůrazňuje, že i když je pravda, že zkrácení referenčního období z dvaceti na dvanáct let představuje snížení skutečné úrokové míry použité pro pojistně matematické posouzení učiněné dne 31. prosince 2003 (3,9 % místo 4,7 %) a že toto snížení skutečné úrokové míry částečně vysvětluje zvýšení příspěvkové sazby (ve výši 10,43 %, před použitím pravidla stropu na úrovni 9,75 %, které je uvedeno v čl. 2 odst. 2 přílohy XII služebního řádu), nelze z tohoto zjištění vyvodit, že přijaté opatření není vhodné pro zajištění pojistně matematické rovnováhy důchodového systému.

62      Rada připouští, že snížení počtu let pro výpočet reálné úrokové míry ji činí, a spolu s ní příspěvkovou sazbu, nestálejší, ale tvrdí, že tato volba nemá dopad na dlouhodobou rovnováhu důchodového systému, jelikož úrokové sazby se přepočítávají každý rok, což umožní každoročně upravit příspěvkovou sazbu s ohledem na zajištění pojistně matematické rovnováhy. Nic nepotvrzuje to, že průměrná reálná úroková míra vypočtená za období dvanácti let bude do budoucna soustavně nižší než průměrná úroková míra vypočtená za období dvaceti let. Rada mimo jiné oznamuje, že dvanáctileté období bylo rovněž ponecháno pro určení celkové míry nárůstu platů, zohledňované podle čl. 4 odst. 6 přílohy XII služebního řádu v pojistně matematických výpočtech.

63      Logika pojistně matematické rovnováhy vychází z dlouhodobé vize. Ze samotné skutečnosti, že se pojistně matematické výpočty v určitém roce projeví zvýšením příspěvkové sazby na důchody, nelze učinit závěr, že ustanovení přílohy XII služebního řádu je nevhodné.

64      Zadruhé, co se týče porušení zásady proporcionality, spočívá podle žalobce porušení v tom, že zvýšení příspěvků úředníků do důchodového systému nebylo pro zajištění pojistně matematické rovnováhy ani nezbytné, ani vhodné. S ohledem na dokumenty, které měl zákonodárce k dispozici, především na zprávu Eurostatu ze září 2003, se jeví zvýšení příspěvkové sazby zjevně nepřiměřené. Uvedená zpráva Eurostatu údajně prokázala, že zvýšení příspěvkové sazby na 8,7 % bylo pro zajištění pojistně matematické rovnováhy dostačující. Žalobce tvrdí, že právě volba ponechat pro výpočet průměrné reálné úrokové míry dvanáctileté období spíše než období dvacetileté vedla k výpočtu jednoznačně vyšší příspěvkové sazby. Podle zprávy pojistného matematika EIS Belgium, kterou žalobce nechal vypracovat, je však dvanáctileté období údajně méně vhodné.

65      Parlament tvrdí, že žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality nemůže být Soudem připuštěn, jelikož v předchozí stížnosti nebyl výslovně uplatněn a tato stížnost neobsahovala žádný údaj, ze kterého by Parlament mohl vyvodit, že se žalobce zamýšlel uvedeného žalobního důvodu dovolávat.

66      Na podporu svých tvrzení Parlament připomíná, že podle judikatury má zákonodárce širokou posuzovací pravomoc v ekonomické oblasti. Tuto judikaturu lze rovněž použít na oblast služebního řádu, co se týče posouzení pojistně matematické rovnováhy důchodového systému. Legalita takového opatření by proto mohla být dotčena pouze zjevnou nevhodností opatření přijatého v této oblasti ve vztahu k cílům, které hodlají příslušné orgány sledovat. Metoda upravená v příloze XII služebního řádu a její parametry, konkrétně stanovení dvanáctiletého referenčního období pro výpočet průměrné reálné úrokové míry, přitom není podle Parlamentu zjevně nevhodná s ohledem na zamýšlený cíl, a sice zajištění pojistně matematické rovnováhy.

 Závěry Soudu

–        K rozsahu kontroly ustanovení přílohy XII služebního řádu

67      Soud společenství v zásadě vykonává úplnou kontrolu hmotněprávní legality aktu, tj. kontrolu, které se týká jak právních důvodů a skutečností aktu, tak jeho obsahu. V tomto případě soudce Společenství prověří zejména správnost posouzení skutečností provedených autorem aktu.

68      Avšak v oblastech, které předpokládají komplexní posouzení, zvláště pak ekonomické situace (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 19. listopadu 1998, Spojené království v. Rada, C‑150/94, Recueil, s. I‑7235, bod 54) nebo statistické metody (ve věci opravných koeficientů uplatňovaných na odměny za práci viz rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 8. listopadu 2000, Bareyt a další v. Komise, T‑158/98, Recueil FP, s. I‑A‑235 a II‑1085, bod 57, a T‑384/00, Recueil FP, s. I‑A‑167 a II‑885, bod 48), jakož i při výkonu politické odpovědnosti svěřené Smlouvou (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. září 2006, Španělsko v. Rada, C‑310/04, Sb. rozh. s. I‑7285, bod 96; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 1. prosince 1999, Boehringer v. Rada a Komise, T‑125/96 a T‑152/96, Recueil, s. II‑3427, bod 74) přiznává soud Společenství orgánům širokou posuzovací pravomoc.

69      Při kontrole výkonu takovéto pravomoci se tedy soudce musí omezit na přezkum toho, zda zkoumaný akt není postižen zjevnou nesprávností nebo zneužitím pravomoci nebo zda orgán zjevně nepřekročil meze své posuzovací pravomoci (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 25. ledna 1979, Racke, 98/78, Recueil, s. 69, bod 5; ze dne 17. ledna 1985, Piraiki-Patraiki a další v. Komise, 11/82, Recueil, s. 207, bod 40, a ze dne 25. října 2001, Itálie v. Rada, C‑120/99, Recueil, s. I‑7997, body 44 a 45).

70      Pokud jde o projednávanou věc, pojistně matematická rovnováha důchodového systému Společenství, který je podrobně upraven v příloze XII služebního řádu, předpokládá zohlednění dlouhodobého ekonomického vývoje a finančních proměnných a vyžaduje provedení komplexních statistických výpočtů. Z tohoto důvodu má zákonodárce Společenství širokou posuzovací pravomoc při přijímání podrobné úpravy pojistně matematické rovnováhy uvedeného důchodového systému. Soud prvního stupně mimo jiné rozhodl, že Rada disponuje při úpravě nového důchodového systému Společenství širokou posuzovací pravomocí, která odpovídá politické odpovědnosti, kterou jí přiznává Smlouva (výše citovaný rozsudek Campoli v. Komise, body 143 a 144).

71      Z předchozího vyplývá, že Soud u ustanovení přílohy XII služebního řádu, která žalobce napadl námitkou, zvláště pak čl. 10 odst. 2, zkoumá pouze to, zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení skutkového stavu.

72      Podle zásady proporcionality je právní úprava Společenství rovněž vázaná podmínkou, že opatření, která zavádí, umožňují naplňovat legitimní cíle sledované dotčenou právní úpravou a nepřekračují meze toho, co je nezbytné pro jejich dosažení, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je v zásadě třeba zvolit nejméně omezující opatření (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. června 1996, NMB France a další v. Komise, T‑162/94, Recueil, s. II‑427, bod 69 a citovaná judikatura).

73      Nicméně, co se týče oblasti, kde má zákonodárce Společenství, tak jak je tomu v projednávané věci, širokou posuzovací pravomoc, která odpovídá politické odpovědnosti, kterou mu svěřuje Smlouva, kontrola proporcionality se podle ustálené judikatury omezí jen na zjištění zjevné nevhodnosti dotyčného opatření ve vztahu k cíli, jehož naplňováním je příslušný orgán pověřen (viz v tomto smyslu výše citovaný rozsudek Itálie v. Rada, body 44 a 45; výše citované rozsudky NMB Franci a další v. Komise, bod 70, a Campoli v. Komise, bod 143).

74      Vzhledem k tomu, že soud vykonává jen omezený přezkum dotčených ustanovení, vyjádřila Komise na jednání své znepokojení ohledně míry podrobnosti a technické povahy písemných otázek, jakož i rozsahu žádostí o písemnosti, které Soud adresoval účastníkům a vedlejším účastníkům řízení, přičemž zdůrazňovala, že žalobce neunesl důkazní břemeno, které pro něj vyplývá z tvrzení, že v projednávaném případě zákonodárce Společenství porušil normu vyšší právní síly. Podle uvedeného orgánu mohou Soudem nařízená organizační procesní opatření dokonce porušovat zásadu dodržování práv obhajoby, neboť hrozí, že Soud sám, mimo argumenty účastníků, vypracuje řešení sporu.

75      Taková argumentace nemůže být v této věci přijata. Třebaže má soudní přezkum prováděný v projednávaném případě omezený dosah, vyžaduje, aby Rada, jakožto autor dotčeného aktu, mohla před soudcem Společenství prokázat, že akt byl přijat prostřednictvím skutečného výkonu její posuzovací pravomoci, která předpokládá, že se přihlédne ke všem relevantním informacím a okolnostem situace, kterou má tento akt v úmyslu upravit (výše citovaný rozsudek ze dne 7. září 2006, Španělsko v. Rada, bod 122).

76      Z toho vyplývá, že Rada musí být přinejmenším schopna předložit a jasně a jednoznačně vysvětlit základní údaje, ke kterým muselo být přihlédnuto při odůvodňování napadených opatření a na nichž závisel výkon posuzovací pravomoci (výše citovaný rozsudek ze dne 7. září 2006, Španělsko v. Rada, bod 123). 

77      Žalobce přitom na podporu žalobních důvodů vycházejících ze zjevného nesprávného posouzení a porušení zásady proporcionality předložil dostatečně přesné objektivní a shodující se nepřímé důkazy, které byly důvodem k tomu, aby se Soud přímo účastnil vyhledávání důkazů (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 6. března 2001, Connolly v. Komise, C‑274/99 P, Recueil, s. I‑1611, bod 113) za účelem zjistit, zda Rada neužila svou širokou posuzovací pravomoc zjevně nesprávně nebo nevhodně.

78      Žalobce své argumenty podepřel několika dokumenty, a sice celkem 47 přílohami k jeho jednotlivým spisům účastníka řízení, a rovněž si nechal pojistným matematikem EIS Belgium vypracovat srovnávací studii pojistně matematických metod použitých Eurostatem v září 2003 a září 2004. Předložil tak maximum dokumentů, které měl k dispozici, včetně jednoho dokumentu, k jehož předložení nebyl oprávněn a o jehož odstranění ze soudního spisu rozhodl Soud usnesením ze dne 20. června 2006.

79      Naproti tomu orgány ze své iniciativy předložily jen málo dokumentů či žádné, přičemž Parlament nepředložil žádnou přílohu a Rada ke svému spisu vedlejšího účastníka připojila dvě písemnosti.

80      Dvě nebo tři pojistně matematické studie, podle kterých byla vypracovaná reforma důchodového systému, tedy studie provedená společností KPMG z prosince 1998 a studie provedená pojistným matematikem společnosti Watson Wyatt Brans & Co z prosince 2002, se ve spise neobjevují, i když byly několikrát účastníky zmíněny a citovány např. Radou v jejím spise vedlejšího účastníka. Stejně tak účastníci diskutovali o povinnostech, které Radě vyplývají z rozhodnutí ze dne 23. června 1981 a z mezinárodního účetního standardu IAS č. 19, aniž by tyto texty předložili. Soud rovněž požadoval, aby tyto dokumenty byly dodány do spisu.

81      Mimoto, jelikož ani Parlament, ani Rada ve svých spisech účastníků řízení neuvedly důvody, z jakých zákonodárce zvolil dvanáctileté referenční období, a odvolávaly se pouze na širokou posuzovací pravomoc Rady, měl Soud za to, že mu přísluší vyhledat tyto důvody v přípravných podkladech pro přílohu XII služebního řádu, a tedy požádat o jejich předložení, aby sám se znalostí věci mohl posoudit opodstatněnost žalobních důvodů vycházejících ze zjevně nesprávné a zjevně nevhodné volby tohoto referenčního období.

82      Krom toho okolnost, že se Soud, který pokládal některé body za nedostatečně objasněné, rozhodl v zájmu řádného výkonu spravedlnosti položit Parlamentu a Radě několik písemných otázek, nelze považovat za neslučitelnou s právy obhajoby.

83      Konečně, ze stejných důvodů považoval Soud za nezbytné vzhledem k úloze Komise a zvláště pak Eurostatu při přípravě přílohy XII služebního řádu položit otázky i tomuto orgánu.

–        Ke dvanáctiletému referenčnímu období

84      Ze společných ustanovení čl. 83a odst. 1 služebního řádu a čl. 4 odst. 1 přílohy XII uvedeného služebního řádu vyplývá, že cílem početní metody vyložené v této příloze je pojistně matematická rovnováha důchodového systému Společenství. Podle čl. 1 odst.1 a článku 5 přílohy XII služebního řádu musí být příspěvková sazba úředníků stanovena ve výši, která postačuje k financování jedné třetiny nákladů na důchodový systém vypočítaný na pojistně matematickém základě.

85      Na rozdíl od tzv. „distribučních“ systémů, jejichž rozpočtově určené rovnováhy je dosaženo, jestliže celkové zdroje tvořené příspěvky zaplacenými zaměstnavatelem a zaměstnanci v průběhu roku pokryjí úhrn dávek vyplacených ve stejném roce důchodcům, důchodový systém Společenství je v pojistně matematickém smyslu přílohy XII služebního řádu v rovnováze, pokud výše každoročních příspěvků úředníků v činné službě umožní financovat budoucí výši nároků, které úředníkům vznikly v průběhu stejného roku. Na rozdíl od rozpočtového přístupu má tedy pojistně matematický přístup na zřeteli dlouhodobé financování důchodového systému. Článek 83 odst. 2 služebního řádu stanoví, že úředníci přispívají k financování jedné třetiny důchodového systému, dvě třetiny jsou tedy na náklady orgánů.

86      Příloha XII služebního řádu používá tzv. metodu „akumulovaných nároků“ [též uváděná jako metoda „předpokládané uvěrové jednotky“ nebo „projektivní jednotková metoda“, pozn. překl.], kterou doporučuje mezinárodní účetní standard IAS č. 19. Podle této metody je výše pojistně matematických hodnot nároků na důchod vzniklých všem osobám v činné službě v průběhu jednoho roku, pojistnými matematiky nazývaná „náklad služebního období“, vztažená k ročnímu úhrnu jejich základních platů. Příspěvková sazba úředníků se rovná třetině tohoto úhrnu s ohledem na distribuční klíč vyplývající z čl. 83 odst. 2 služebního řádu. Výpočet nákladů služebního období vyžaduje pojistně matematické předpoklady, tzn. odhad budoucí hodnoty několika parametrů (úroková sazba, úmrtnost, růst mezd atd.). K tomu, aby bylo možné zohlednit skutečně zaznamenané hodnoty, vyžaduje zachování pojistně matematické rovnováhy pravidelné upřesňování uvedených předpokladů, přičemž čl. 1 odst. 2 přílohy XII stanoví, že se tak postupuje s roční pravidelností.

87      Všichni účastníci a vedlejší účastníci řízení zdůrazňovali, že sazba příspěvku na důchody obzvláště citlivě reaguje na změny reálné úrokové míry použité pro pojistně matematické výpočty. Použití nízké reálné úrokové míry vede ke značnému zvýšení sazby příspěvku na důchody. Naopak, použití vysoké reálné úrokové míry pro pojistně matematické výpočty má za následek citlivé snížení příspěvkové sazby. S ohledem na tuto citlivost příspěvkové sazby na změny reálné úrokové míry a s cílem vyloučit časté úpravy či dokonce bezohledné změny příspěvkové sazby, pojistní matematikové doporučují používat průměrné reálné úrokové sazby vypočítané za dlouhé období.

88      Článek 10 odst. 2 přílohy XII služebního řádu tak stanoví úrokovou míru, ke které se má přihlédnout při pojistně matematických výpočtech, jako průměr průměrné reálné úrokové míry za dvanáct let předcházejících běžnému roku.

89      Žalobce zpochybňuje volbu tohoto období. Správně tvrdí, že všechny pojistně matematické studie, které měla Rada pro rozhodnutí o metodě přílohy XII služebního řádu k dispozici, používaly pro výpočet průměrné reálné úrokové míry delší, dvacetileté období. Tak je tomu v případě studie společnosti KPMG z prosince 1998, studie pojistného matematika společnosti Watson Wyatt Brans & Co z prosince 2002 a rovněž správy Eurostatu ze září 2003. Ukazuje se tak, že příloha XII služebního řádu se v tomto bodě odchyluje od obvyklé praxe pojistných matematiků.

90      Mimoto organizační procesní opatření nařízená Soudem ukázala, že Rada během přijetí přílohy XII služebního řádu neměla vypracovanou žádnou pojistně matematickou studii důchodového systému Společenství, která by počítala s dvanáctiletým obdobím. Naopak, ze zprávy schůze pracovní skupiny „článek 83“ ze dne 7. června 2004, přiložené k replice, vyplývá, že období bylo zkráceno z dvaceti na dvanáct let „po politických jednáních“.

91      Rada se ve svém spise vedlejšího účastníka řízení nejprve omezila na tvrzení, že volba dvanáctiletého období spadá do její široké posuzovací pravomoci, teprve v odpovědi na jednu z písemných otázek Soudu vysvětlila důvody, proč se odchýlila od pojistně matematické praxe, o niž se opíraly tři studie, které měla k dispozici: volba dvanáctiletého období byla výsledkem kompromisu schváleným organizacemi zastupujícími zaměstnance mezi dvacetiletým obdobím navrhovaným Komisí a pětiletým obdobím požadovaným některými členskými státy.

92      Písemnosti v soudním spisu, a zvláště „neoficiální dokument“ předsednictví Výboru stálých zástupců (Coreper) ze dne 23. září 2003, který byl předložen Radou v odpověď na žádost Soudu o předložení dokumentu, umožňují tato vysvětlení doplnit. Vzhledem k tomu, že roční úrokové míry byly před rokem 2004 obzvláště nízké, byla by průměrná reálná úroková míra, pokud by se počítala za krátké období předcházející uvedenému roku, nízká. Tato míra slouží k výpočtu budoucí hodnoty příspěvků placených úředníky v průběhu běžného roku, proto čím je tato míra nižší, tím musí být úřednické příspěvky vyšší, aby zajistily pojistně matematickou rovnováhu systému. Z „neoficiálního dokumentu“ ze dne 23. září 2003 tak vyplývá, že za jinak stejných okolností by volba pětiletého období pro výpočet průměrné reálné úrokové míry vedla k příspěvkové sazbě 12,4 % k 1. lednu 2004 namísto 8,9 %, pokud by bylo zvoleno dvacetileté období. Z tohoto srovnání vyplývá, že o zkrácení referenčního období, ve výsledku zkráceného na dvanáct let, bylo rozhodnuto s cílem dosáhnout okamžitého podstatnějšího zvýšení příspěvkové sazby úředníků.

93      Toto zjištění však nemůže mít ten následek, že se na dvanáctileté období bude pohlížet jako na parametr zjevně nesprávný nebo nevhodný pro účely pojistně matematického výpočtu.

94      Zaprvé, i když pojistní matematici používají spíše dvacetileté období, nemá jejich praxe hodnotu závazné normy. Konkrétně, mezinárodní účetní standard IAS č. 19, na který se žalobce odvolává a který není pro zákonodárce Společenství závazný, nedoporučuje vyrovnávání průměrných reálných úrokových měr za určené období.

95      Zadruhé, jak bylo uvedeno v bodě 87 tohoto rozsudku, cílem výpočtu průměru úrokových měr za určené období předcházející běžnému roku je zabránit tomu, aby se příspěvková sazba měnila každý rok v závislosti na roční úrokové míře. Skutečnost, že se použije průměr za dvanáct let místo průměru za dvacet let, však nezpochybňuje pojistně matematickou rovnováhu.

96      Rada sama ve svém spise vedlejšího účastníka přiznává, že snížení počtu let, ke kterým se přihlíží při výpočtu průměrné reálné úrokové míry, ji činí, a s ní i sazbu příspěvku na důchody, „nestálejší“. Cílem referenčního období bylo právě nestálost příspěvkové sazby omezit, v důsledku čehož se dvacetileté období jeví vhodnější než dvanáctileté, jak zdůrazňuje pojistně matematická studie EIS Belgium, kterou žalobce doručil do soudního spisu.

97      Nicméně volba dvanáctiletého období nemá vliv na platnost pojistně matematické metody určené Radou. Zaprvé budoucí hodnota průměrné úrokové míry vypočítaná na základě uplynulého období je v každém případě přibližná bez ohledu na délku tohoto období. Zadruhé, jak již bylo uvedeno výše, délka referenčního období nemůže mít vliv na pojistně matematickou rovnováhu za předpokladu, že parametr nebude po dlouhé období měněn. Jak na jednání vysvětlil úředník Eurostatu, objektivita metody výpočtu by mohla být zpochybněna a cíl spočívající v zajištění pojistně matematické rovnováhy na transparentních a nesporných základech by mohl být narušen pouze tehdy, pokud by v budoucnu byla délka tohoto období s ohledem na vývoj úrokových měr prodloužena nebo zkrácena za účelem zachovaní nízké úrovně průměrné reálné úrokové sazby používané pro pojistně matematický výpočet, a v důsledku toho vysoké příspěvkové sazby úředníků.

98      Z předchozího vyplývá, že dvanáctileté období, stanovené v čl. 10 odst. 2 a čl. 4 odst. 6 přílohy XII služebního řádu není ani zjevně nesprávné, ani zjevně nevhodné. V důsledku toho musí být žalobní důvody vycházející z toho, že pojistně matematická metoda přílohy XII služebního řádu je v tomto bodě postižená zjevným nesprávným posouzením a porušením zásady proporcionality, odmítnuty. Není tedy třeba rozhodovat o námitce nepřípustnosti vznesené proti těmto žalobním důvodům.

 Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, který vychází ze zneužití pravomoci

 Argumenty účastníků řízení

99      Žalobce vysvětluje, že metoda výpočtu v příloze XII služebního řádu, údajně vypracovaná s cílem zajistit pojistně matematickou rovnováhu důchodového systému Společenství, byla ve skutečnosti sestavena s cílem ospravedlnit zvýšení příspěvkové sazby úředníků do důchodového systému. Cílem tohoto zvýšení je jednak přenést na úředníky deficit důchodového systému, který narostl v důsledku toho, že členské státy po dlouhou dobu do systému nepřispívaly, a jednak přiblížit systém Společenství méně výhodným národním systémům.

100    Podle žalobce je příloha XII služebního řádu jednak v rozporu s čl. 83 odst. 4 starého služebního řádu, který stanoví, že příspěvky úředníků do systému mohou být zvýšeny pouze za účelem zajištění pojistně matematické rovnováhy důchodového systému, a jednak u ní došlo ke zneužití řízení.

101    Členské státy se údajně dohodly na financování deficitu důchodového systému úředníky, třebaže je za tento deficit nelze činit odpovědnými. Existence deficitu předcházejícího reformě služebního řádu vyplývá ze zprávy generálního zpravodaje rozpočtového výboru Parlamentu pí Dührkop Dührkop o návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 1999 (dále „zpráva Dührkop Dührkop“), která tento deficit k 31. prosinci 1997 vyčíslila na 14,3 miliard eur. V této zprávě se konstatovalo, že do roku 1997 členské státy zcela nebo částečně neplatily část příspěvků do důchodového systému, které hradí zaměstnavatel. Do roku 1982 nebyl do důchodového systému poukázán jediný příspěvek zaměstnavatele, mezi lety 1982 a 1998 byla uhrazena jen část těchto příspěvků. Podle zprávy Dührkop Dührkop vzhledem k tomu, že „počet úředníků Společenství neustále narůstal v návaznosti na rozšiřování pravomocí Společenství a rozšiřování Evropské unie […], „biologická výkonnost“ systému až do nedávna stačila k udržování rovnováhy systému, to znamená, že soubor dávek vyplácených z titulu důchodového systému nepřevyšoval částku příspěvků zaměstnanců a zaměstnavatelů [;] [n]avíc do roku 1982 zaměstnanecký příspěvek, který se rovná třetině finančních prostředků, sám o sobě postačoval k pokrytí veškerých dávek vyplácených z důchodového systému[;] v roce 1998 celková výše vyplácených dávek překročila teoretický úhrn […] zaměstnaneckých příspěvků na důchod, […] hypotetického či nominálního příspěvku zaměstnavatele a […] odkoupení důchodových nároků získaných na základě národních systémů“.

102    Metoda definovaná v příloze XII služebního řádu je výsledkem „politického obchodu“, neboť několik členských států požadovalo, aby dodatečné výdaje důchodového systému nesli úředníci. Původní návrh přílohy XII služebního řádu, který Komise předložila Radě, vyjadřoval jen některé hlavní zásady, ale poté, co bylo zjištěno, že metodika stanovená v roce 2003 neslouží hlavnímu cíli zvýšení příspěvkové sazby, bylo rozhodnuto, že se do uvedené přílohy XII vtělí nová podrobná metoda bez pevně daných parametrů. Z tohoto důvodu se podle žalobce zvýšení příspěvkové sazby úředníků stanovené služebním řádem nedá odvodit ze studie provedené Eurostatem podle mezinárodního účetního standardu IAS č. 19 v roce 2003 a zajištění pojistně matematické rovnováhy systému není jeho jediným cílem.

103    Ve své žalobní odpovědi Parlament poznamenává, že za předpokladu, že je příloha XII služebního řádu protiprávní, dovolává se žalobce žalobního důvodu, který vychází z porušení Smluv nebo normy nadřazené ustanovením obsaženým v uvedené příloze XII. Žalobce přitom neupřesnil, která norma nadřazená této příloze byla porušena. Ustanovení čl. 83 odst. 4 starého služebního řádu totiž nemá vyšší právní sílu než nová ustanovení přijatá Radou ve formě přílohy XII služebního řádu. Žalobní důvod je podle Parlamentu nepřípustný v důsledku toho, že nebyl označen právní základ. Pro případ, že by tento žalobní důvod byl vykládán jako oznámení o zneužití řízení, Parlament zdůrazňuje, že nebyl výslovně uveden v předcházejícím stadiu stížnosti, a proto by měl být rovněž zamítnut jako nepřípustný.

104    Pokud jde o meritum věci, Parlament poukazuje na to, že zvýšení příspěvkové sazby úředníků bylo nezbytné pro udržení pojistně matematické rovnováhy důchodového systému Společenství. Toto zvýšení, o němž rozhodla Rada, bylo údajně přijato na základě návrhu Komise založeného na zprávě o pojistně matematickém posouzení důchodového systému. Podle této zprávy „byla příspěvková sazba do důchodového systému [Společenství] za účelem zajištění rovnováhy důchodového systému […] 10,43 % základního platu“. Základem zvýšení příspěvkové sazby tedy byla pojistně matematická studie provedená v souladu se zásadami přílohy XII služebního řádu a s všeobecně přijímanou pojistně matematickou praxí.

105    Parlament konečně připomíná, že o zneužití pravomoci se jedná jen tehdy, pokud na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů vyjde najevo, že napadený akt byl přijat výlučně nebo přinejmenším v rozhodující míře za účelem dosažení jiných cílů, než jsou uváděné cíle. Žalobce však neprokázal, že by umoření deficitu rozpočtu důchodového systému bylo výlučným nebo rozhodujícím účelem přijetí této přílohy XII služebního řádu, ani to, že by se přijetí této přílohy řídilo výlučným nebo rozhodujícím cílem redukovat důchodový systém Společenství tak, aby se přiblížil národním systémům. V tomto ohledu Parlament zdůrazňuje, že dokumenty předložené žalobcem nejsou v žádném směru dostatečnými nepřímými důkazy, které by umožňovaly s jistotou prokázat, že příloha XII služebního řádu měla jiný cíl, než který uvádí. I za předpokladu, quod non, že by zde došlo k „politickému obchodu“, jak tvrdí žalobce, rozhodujícím účelem přílohy XII služebního řádu bylo stanovit postup, který umožní zajistit pojistně matematickou rovnováhu důchodového systému.

106    Ve své replice má žalobce za to, že se zneužití řízení implicitně dovolával ve své předchozí stížnosti, třebaže jeho argumenty nebyly přesně právně formulovány. Podle judikatury se nevyžaduje, aby důvody uváděné na podporu předchozí stížnosti byly takto formulovány.

107    Žalobce odkazuje na studii, kterou si nechal vypracovat pojistným matematikem EIS Belgium, která analyzovala změny pojistně matematické metody provedené mezi lety 2003 a 2004 a rozdíl mezi výsledky získanými na základě každé z obou metod. Parlament neposkytl ani přes žalobcovy žádosti žádné vysvětlení ohledně důvodu změny této metody. Žalobce navrhuje, aby si Soud vyžádal předložení dokumentů, které vysvětlí tento náhlý obrat.

108    Na rozdíl od toho, co tvrdí Parlament, nepotvrzuje zpráva vyhotovená v roce 2004 Ernst & Young Actuaires-Conseils na žádost Eurostatu, že by metoda uvedená v příloze XII služebního řádu byla v souladu s pojistně matematickou praxí. Tato zpráva spočívá v pouhém ověření pojistně matematické rovnováhy tak, jak je vymezena v příloze XII služebního řádu na základě informací předložených Eurostatem.

109    Žalobce zpochybňuje, že by zákonodárce mohl rozhodnout na základě volného uvážení o metodě výpočtu pojistně matematické rovnováhy. Jestliže se zákonodárce odvolává na pojistně matematickou rovnováhu, měl při svém výpočtu respektovat zásady používané odborníky.

110    Ve svém spisu vedlejšího účastníka Rada odůvodňuje, že podrobná úprava výpočtu stanovená v příloze XII služebního řádu se řídí výlučně cílem, který je společný starému i novému služebnímu řádu, a sice zajištění pojistně matematické rovnováhy důchodového systému.

111    Rada podporuje Parlament v jeho argumentech. Má mimo jiné za to, že s ohledem na povahu důchodového systému úředníků Společenství, jsou žalobcovy argumenty týkající se údajné nedostatečnosti příspěvků členských států chybné. Podle Rady členské státy „nepřispívají“ určitým procentem z celkové částky důchodů, jak by tomu mohlo být v případě systému penzijního fondu. Na druhou stranu členské státy podle ní mají povinnost financovat rozpočet Společenství tak, aby se z uvedeného rozpočtu mohlo financovat vyplácení důchodů bez ohledu na jejich výši.

112    Při přijímání nařízení č. 723/2004 Rada údajně usoudila, že je třeba do služebního řádu vložit metodu výpočtu, která zaručuje pojistně matematickou rovnováhu důchodového systému Společenství. S ohledem na proměnlivost použitých ekonomických parametrů přitom měla Rada při definování této metody prostor pro uvážení. Žalobce však nevysvětlil v čem metoda stanovená v příloze XII služebního řádu tento prostor pro uvážení překročila, ani které ustanovení uvedené přílohy XII bylo přijato za účelem použít příspěvky úředníků do důchodového systému k jiným účelům než k zajištění pojistně matematické rovnováhy.

113    Žalobce nemůže důvodně tvrdit s poukazem na zprávu Eurostatu ze září 2003 a zvláště pak na statistickou analýzu provedenou v jejím bodě 8.2.3.1, že příspěvková sazba úředníků, která má být použita k zajištění pojistně matematické rovnováhy, by měla být nižší než sazba nakonec stanovená služebním řádem, tedy 9,25 %. Určitá opatření služebního řádu, jako snížení procenta ročního vzniku nároků na důchod (1,9 % místo 2 %), se podle Rady mohou projevit ve smyslu snížení příspěvkové sazby až v dlouhodobém horizontu. Stejně tak velká část změn stanovených služebním řádem bude mít jen nepatrný okamžitý vliv, jelikož nebudou vůbec, nebo budou jen zčásti, použitelné na úředníky zaměstnané před účinností služebního řádu. Naproti tomu změny pravidel týkajících se výpočtu reálné úrokové míry, která se použije při pojistně matematických výpočtech (průměr za dvanáct let místo dvaceti let), by měly mít okamžitý vliv na výpočet příspěvkové sazby.

114    Ve svých vyjádřeních ke spisu Rady coby vedlejšího účastníka, žalobce tvrdí, že metoda přílohy XII služebního řádu ve svém celku byla koncipována tak, aby zdůvodnila zvýšení příspěvkové sazby. Příspěvková sazba tak byla stanovena na 9,25 %, zatímco studie Eurostatu ze září 2003 jasně určila, že příspěvková sazba 8,91 % je pro zajištění pojistně matematické rovnováha dostačující, a dokonce uváděla, že účinnost nového služebního řádu umožní snížit tuto sazbu na přibližně 8,7 %.

115    Prostor pro uvážení neopravňuje zákonodárce Společenství ke svévolnosti. V tomto ohledu Rada nepředložila žádné vysvětlení ohledně příklonu zákonodárce ke zkrácení referenčního období pro účely výpočtu průměrné reálné úrokové míry definované jako průměr reálných úrokových měr za referenční období z dvaceti na dvanáct let.

116    Parlament ve své duplice tvrdí, že soud Společenství při kontrole legality legislativní normy Společenství, která vyžaduje komplexní posouzení skutečností, provádí přezkum, který se omezuje na zjevná nebo závažná pochybení. Studie EIS Belgium předložená žalobcem v příloze XII služebního řádu však nezjistila žádné závažné nebo zjevné pochybení. Co se týče dvanáctiletého období přijatého touto přílohou pro výpočet průměrné reálné úrokové míry, autor studie pouze naznačil, že dvacetileté období by bylo vhodnější. Žádné účetní pravidlo však nezakazuje použít pro tento výpočet dvanáctileté referenční období.

117    Důvod, pro který nebyla metoda použitá ve správě Eurostatu ze září 2003 nakonec přijata, je podle Rady prostý: zákonodárce využil prostor pro úvahu, který měl k dispozici, k volbě metody výpočtu pojistně matematické rovnováhy.

 Závěry Soudu

118    Úvodem je třeba vyloučit argument vyplývající z toho, že příloha XII služebního řádu je v rozporu s čl. 83 odst. 4 starého služebního řádu. Jelikož toto ustanovení bylo účinností služebního řádu zrušeno, žalobce se ho v žádném případě nemůže s úspěchem dovolávat (viz v tomto smyslu usnesení Soudu prvního stupně ze dne 17. září 1997, Antillean Rice Mills v. Komise, T‑26/97, Recueil, s. II‑1347, body 14 až 16).

119    Jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, je akt postižen zneužitím pravomoci pouze tehdy, pokud na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů vyjde najevo, že byl přijat s výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných cílů, než jsou uváděné cíle, nebo vyhnout se postupu zvláště upravenému Smlouvou (viz rozsudek ze dne 21. června 1958, Groupement des hauts fourneaux et aciéries belges v. Vysoký úřad, 8/57, Recueil, s. 223, 256; viz rovněž, co se týče aktů zákonodárce Společenství, rozsudek ze dne 10. března 2005, Španělsko v. Rada, C‑342/03, Sb. rozh. s. I‑1975, bod 64, a výše citovaný rozsudek ze dne 7. září 2006, Španělsko v. Rada, bod 69).

120    Cílem přílohy XII služebního řádu, tak jak byl vyložen v bodě 84 tohoto rozsudku a jak rovněž vyplývá z bodu 28 odůvodnění nařízení č. 724/2004, je zabezpečit zachování pojistně matematické rovnováhy důchodového systému Společenství podle distribučního klíče, kterým se řídí financování tohoto systému tím, že se vypočítá příspěvková sazba úředníků postačující k financování jedné třetiny nákladů služebního období.

121    Žalobce však tvrdí, že opatření přijatá Radou, zvláště volba výpočtu průměrné reálné úrokové míry z dvanáctiletého období namísto období dvacetiletého, nekoresponduje s cílem, který tento orgán vydával za sledovaný cíl, neboť momentální starost o rozpočet převážila nad snahou o stanovení výpočtu pojistně matematické rovnováhy na co možná nejobjektivnějším základě.

122    V tomto ohledu, jakkoli to Rada na jednání rezolutně popírala, z písemností ve spisu jednoznačně vyplývá, že rozpočtové důvody do volby dvanáctiletého období skutečně zasáhly, jak již bylo vyloženo v bodě 92 tohoto rozsudku.

123    Zaprvé se tato volba odchyluje od obvyklé praxe pojistně matematických výpočtů, která spočívá v tom, že se počítají průměrné úrokové míry za delší dvacetileté období, aby se tak dosáhlo nižšího kolísání proměnlivé hodnoty. Zadruhé ze studie provedené Eurostatem v září 2003 vyplývá, že zvýšení příspěvkové sazby na 8,9 %, či dokonce 8,7 %, s ohledem na zamýšlené statutární úpravy bylo k 1. lednu 2004 dostačující pro zabezpečení pojistně matematické rovnováhy důchodového systému při použití průměrné reálné úrokové míry vypočtené za dvacet let předcházejících běžnému roku. Zatřetí studie provedená pojistným matematikem EIS Belgium odhalila, že volba referenčního období z valné části vysvětluje, proč Eurostat mohl ve své zprávě ze září 2004 vypočítat příspěvkovou sazbu 10,43 %. Konečně, přípravné práce na důchodové reformě, především zpráva Komise ze dne 7. března 2003 připojená k žalobě, ukazují na zjevnou snahu členských států o zvýšení příspěvků úředníků s cílem snížit rozpočtové náklady na důchodový systém.

124    Nicméně se nezdá, že by rozpočtová hlediska měla na metodu přílohy XII služebního řádu rozhodující vliv. Vtělení pojistně matematické metody do služebního řádu samo o sobě brání tomu, aby se příspěvky úředníků upravovaly v závislosti na rozpočtové situaci, protože příspěvky se napříště v běžném roce vypočítají v poměru k budoucím potřebám financování důchodového systému objektivně určeným na základě uvedené pojistně matematické metody.

125    Výpočet průměrné reálné úrokové míry za více či méně dlouhé období nemá sám o sobě žádný vliv na pojistně matematickou rovnováhu, jak bylo vyloženo v bodech 95 až 97 tohoto rozsudku, protože funkcí tohoto období je zabezpečit vyrovnaný vývoj úrokové míry v čase, a tím pádem i příspěvkové sazby. Krom toho volba dvanáctiletého období ani nezpochybňuje vyrovnávací funkci referenčního období, k čemuž by mohlo dojít, bylo-li by zvoleno skutečně krátké období, např. pěti let, které některé delegace na jednáních Rady navrhovaly s cílem dosáhnout v roce 2004 vyšší příspěvkové sazby. Rada při volbě mezi stabilitou příspěvkové sazby zaručenou dostatečně dlouhým referenčním obdobím a okamžitým významnějším zvýšením příspěvkové sazby dala přednost prvnímu cíli. Nelze proto tvrdit, že o dvanáctiletém období bylo rozhodnuto výlučně nebo v rozhodující míře pro rozpočtové účely.

126    Konečně ze služebního řádu nevyplývá, že by skutečnost, že Rada při výkonu široké posuzovací pravomoci zákonodárce s cílem zajistit pojistně matematickou rovnováhu důchodového systému Společenství zohlednila veškerá rozpočtová hlediska, byla protiprávní. Toto zohlednění je dokonce nezbytné, jelikož při neexistenci penzijního fondu Společenství, jsou podle čl. 83 odst. 1 služebního řádu vyplácené důchody výdajem rozpočtu Společenství, tak jako příspěvky úředníků představují jeho příjem. Mimoto čl. 14 odst. 2 přílohy XII služebního řádu stanoví, že při pětiletém pojistně matematickém posouzení může Rada uvedenou přílohu XII přezkoumat, a to nejen z hlediska pojistně matematické rovnováhy, ale i z „hlediska jejích rozpočtových dopadů“.

127    Z předchozího vyplývá, že žalobní důvod vycházející z toho, že Rada přijetím přílohy XII služebního řádu sledovala převážně rozpočtový cíl, a že v důsledku toho je uvedená příloha postižena zneužitím pravomoci, musí být odmítnut, aniž by bylo třeba rozhodovat o přípustnosti tohoto žalobního důvodu.

 K pátému žalobnímu důvodu, který vychází z porušení zásady ochrany legitimního očekávání

 Argumenty účastníků řízení

128    Žalobce ve své žalobě tvrdí, že metoda přílohy XII služebního řádu byla definována v rozporu se zásadou ochrany legitimního očekávání.

129    Zatímco Parlament několikrát svým úředníkům a zaměstnancům zaručil, že se jejich příspěvek zvýší jen v míře, která je nezbytně nutná pro zachování pojistně matematické rovnováhy, zvýšil se tento příspěvek, uměle a v rozporu se zásadou pojistně matematické rovnováhy, mnohem víc. Parlament tak nedodržel záruky, které poskytl svým úředníkům a zaměstnancům, a porušil tak legitimní očekávání, které do něho vkládali.

130    Krom toho má žalobce za to, že neoprávněným zvýšením příspěvkové sazby, přenesl zaměstnavatel dluh důchodového systému Společenství na úředníky, ačkoli ho měl nést sám. V průběhu několika let totiž zaměstnanecké příspěvky postačovaly k pokrytí výdajů důchodového systému, ačkoli zaměstnavatel neplatil příspěvky nezbytné pro financování uvedeného systému. Žalobce zdůrazňuje, že v dopise z roku 2001 připustil předseda Komise existenci značných vzniklých nároků, které odpovídají příspěvkům na důchod z minulosti, které nebyly zaplaceny, a zaručil, že „k případnému zvýšení příspěvků nedojde v žádném případě z důvodu financování těchto existujících nároků“.

131    Parlament ve své žalobní odpovědi připomíná, že porušení zásady ochrany legitimního očekávání připadá v úvahu pouze za předpokladu, že konkrétní, bezpodmínečná a shodující se ujištění vycházející z oprávněných a spolehlivých zdrojů mohou na straně dotčené osoby vyvolat podloženou naději. Avšak v projednávaném případě tomu tak není, protože Parlament, který nemá pravomoc k přijímání služebních předpisů a v průběhu procesu přijímání nařízení č. 723/2004 mohl být pouze konzultován, nemohl během reformy důchodového systému v žádném případě poskytnout bezpodmínečné záruky. Proto případné záruky, které žalobce od Parlamentu obdržel, nemohly vyvolat podloženou naději, že se příspěvková sazba do důchodového systému nezvýší.

132    Parlament rovněž tvrdil, že úředníci se nemohou dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání s cílem zpochybnit legalitu nového právního předpisu zejména v oblasti, jejíž předmět podléhá neustálým úpravám v závislosti na proměnách ekonomické situace.

133    Žalobce ve své replice tvrdí, že je nerozhodné, že služební předpisy nebyly přijaty Parlamentem, ale Radou a že byly s Parlamentem pouze konzultovány. Stanovisko Parlamentu je totiž podstatným a nezbytným prvkem procesu, bez něhož by nemohl být nový služební řád přijat. Tím, že Parlament vydal k metodě přílohy XII kladné stanovisko, nedodržel podle žalobce záruky, které poskytl svým úředníkům a zaměstnancům.

134    Ostatně žalobce zdůrazňuje, že jeho legitimní očekávání nevyplývalo pouze ze záruk, které mu vedení Parlamentu dalo, ale rovněž ze znění služebního řádu.

135    Ve svém spisu vedlejšího účastníka Rada odpovídá na vyjádření žalobce, podle nichž není možné, aby ke zvýšení příspěvkové sazby důchodového systému došlo z důvodu financování již vzniklých nároků na důchod. Přijetí nového služebního řádu a zachování solidární záruky členských států za vyplácení důchodů de facto zakotvuje pojistně matematickou rovnováhu k 30. dubnu 2004. Vzhledem k povaze důchodového systému Společenství pokrývali k tomuto datu úředníci a orgán kumulované důchodové nároky úředníků a zaměstnanců. Nový služební řád nepočítá s vymáháním případných pozitivních či negativních rozdílů způsobených hypotetickou nepřiměřeností příspěvkových sazeb. Cílem metody pojistně matematického posouzení vymezené v příloze XII služebního řádu je pouze zaručit, že příspěvkové sazby uplatňované po 1. květnu 2004 budou stačit k pokrytí důchodovým nárokům, které úředníkům vzniknou po tomto datu.

136    Ve svých vyjádřeních ke spisu Rady coby vedlejšího účastníka, žalobce konstatuje, že všichni účastníci řízení připouští, že k tomu, aby bylo zaručeno budoucí vyplácení důchodů, na něž úředníci a ostatní zaměstnanci v současnosti získávají nárok, musí úředníci a ostatní zaměstnanci platit pouze jednu třetinu nezbytných příspěvků, a že deficit z minulých let tak musí být zcela financován členskými státy prostřednictvím rozpočtu Společenství. Spor se týká zavádění tohoto principu. Na rozdíl od toho, co tvrdí Rada, metoda v příloze XII podle žalobce uměle zvýšila příspěvky úředníků a zaměstnanců.

137    Ve své odpovědi na dupliku Parlament tvrdí, že dodržování pojistně matematické rovnováhy je komplexní oblast, ve které dochází k neustálým úpravám v závislosti na proměnách ekonomické situace. Krom toho proměnlivost úrovně příspěvků jasně vyplývá ze služebních předpisů, zvláště z čl. 83 odst. 4 starého služebního řádu. Žalobce se tak nemůže dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání, aby tak zpochybnil legalitu nových ustanovení o metodě výpočtu pojistně matematické rovnováhy.

 Závěry Soudu

138    Zásada ochrany legitimního očekávání byla zakotvena judikaturou jako „pravidlo vyšší právní síly“ (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. května 1975, CNTA v. Komise, 74/74, Recueil, s. 533, bod 44), jedna ze „základních zásad Společenství“ (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. října 1999, Atlanta v. Evropské společenství, C‑104/97 P, Recueil, s. I‑6983, bod 52, a ze dne 7. června 2005, VEMW a další, C‑17/03, Sb. rozh. s. I‑4983, bod 73) či jako obecná zásada (rozsudek Soudního dvora ze dne 4. října 2001, Itálie v. Komise, C‑403/99, Recueil, s. I‑6883, bod 35).

139    Tato zásada je nerozlučně spjata se zásadou právní jistoty, která vyžaduje, aby právní předpisy Společenství byly určité a jejich provádění bylo pro osoby, které spadají do jejich rozsahu působnosti, předvídatelné v tom smyslu, že vyžaduje v případě změny právní normy, aby byla zaručena ochrana práv oprávněně nabytých jednou nebo více fyzickými či právnickými osobami (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 15. února 1996, Duff a další, C‑63/93, Recueil, s. I‑569, bod 20, a ze dne 18. května 2000, Rombi & Arkopharma, C‑107/97, Recueil, s. I‑3367, bod 66; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 16. září 1999, Partex v. Komise, T‑182/96, Recueil, s. II‑2673, bod 191).

140    Podle ustálené judikatury se právo domáhat se ochrany legitimního očekávání vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že úřady Společenství tím, že mu poskytly konkrétní ujištění, u něj vyvolaly podloženou naději (rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 5. února 1997, Petit-Laurent v. Komise, T‑211/95, Recueil FP, s. I‑A‑21 a II‑57, bod 72, a ze dne 5. listopadu 2002, Ronsse v. Komise, T‑205/01, Recueil FP, s. I‑A‑211 a II‑1065, bod 54).

141    V první části žalobního důvodu žalobce tvrdí, že Parlament poskytl svým úředníkům záruky ohledně obsahu budoucí důchodové reformy, které nebyly dodrženy v rozporu se zásadou ochrany legitimního očekávání.

142    Avšak pouze konkrétní ujištění vycházející od orgánu příslušného k přiznání toho, co slibuje, může u dotyčného úředníka založit legitimní očekávání (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. prosince 2005, Reynolds v. Parlament, T‑237/00, Sb. VS s. I‑A‑385 a II‑1731, bod 146).

143    Parlament však má v procesu přijetí nebo novelizace služebního řádu pouze konzultační úlohu. Podle článku 283 ES totiž „Rada příjme na návrh Komise a po konzultaci s dalšími zúčastněnými orgány […] služební řád […] a pracovní řád ostatních zaměstnanců [Evropských společenství]“. Proto nelze tvrdit, aniž by tím byla popřena ustanovení Smluv, jimiž se řídí rozdělení pravomocí mezi orgány, že Parlament mohl svým úředníkům předložit záruky ohledně reformy důchodového systému Společenství, kterými je Rada následně vázána.

144    Za těchto podmínek nemohla prohlášení Parlamentu o reformě důchodového systému Společenství, která byla teprve ve fázi studií, u žalobce vyvolat podloženou naději.

145    V druhé části žalobního důvodu žalobce tvrdí, že očekávání daleko mírnějšího zvýšení důchodových příspěvků úředníků byla založena na ustanovení služebního řádu, které omezuje uvedené příspěvky na třetinu potřeb financování důchodového systému Společenství, a na skutečnosti, že v minulosti příspěvky úředníků tento limit překročily. V rozporu s tím, co Rada tvrdila na jednání, se tak očekávání, jehož se žalobce dovolává, nezakládá na pouhé praxi.

146    Již ustanovení čl. 83 odst. 2 starého služebního řádu, které bylo převzato do nového služebního řádu, stanovilo, že úředníci přispívají z jedné třetiny na financování důchodového systému. I před účinností nového služebního řádu musel být důchodový systém Společenství financován ze dvou třetin zaměstnavatelem Společenství a poslední třetina z příspěvků úředníků a ostatních zaměstnanců.

147    Žalobce má za to, že metoda v příloze XII služebního řádu porušuje tento distribuční klíč ve vztahu k financování v minulosti.

148    Parlament zaprvé namítá, že se žalobce nemůže dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání proti ustanovení přílohy XII služebního řádu.

149    Podle ustálené judikatury se úředníci nemohou dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání, aby tak zpochybnili legalitu nové právní normy, zejména v oblasti, ve které dochází k neustálým úpravám v závislosti na proměnách ekonomické situace (rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 22. června 1994, Di Marzio a Lebedef v. Komise, T‑98/92 a T‑99/92, Recueil FP, s. I‑A‑167 a II‑541, bod 68, a ze dne 11. prosince 1996, Barraux a další v. Komise, Recueil FP, s. I‑A‑541 a II‑1451, bod 47). Tak je tomu zvláště v případě úpravy systému sociálního zabezpečení Společenství, u něhož má zákonodárce širokou posuzovací pravomoc, mimo jiné pokud jde o posouzení nezbytnosti reforem (viz v tomto smyslu výše citovaný rozsudek Campoli v. Komise, body 71 a 72).

150    Nicméně, i když má zákonodárce možnost kdykoli provést ve služebních předpisech úpravy, které pokládá za vyhovující obecnému zájmu, a přijmout služební předpisy, které jsou pro dotyčné úředníky méně výhodné, s výhradou, že případně stanoví, dostatečně dlouhé přechodné období, děje se tak za podmínky, že rozhoduje do budoucna (viz výše citované rozhodnutí Campli v. Komise, bod 85), to znamená za podmínky, že se nová právní úprava použije pouze na nové situace a na budoucí účinky situací vzniklých za účinnosti dřívějšího právního předpisu (viz a contrario rozsudky Soudního dvora ze dne 16. května 1979, Tomadini, 84/78, Recueil, s. 1801, bod 21, a z 5. května 1981, Dürbeck, 112/80, Recueil, s. 1095, bod 48, a ve věci veřejné služby, rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 26. října 1993, Reinarz v. Komise, T‑6/92 a T‑52/92, Recueil, s. II‑1047, bod 85).

151    Je však nutno konstatovat, že takto definované omezení možnosti dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání proti nové právní normě, nelze v projednávaném případě uplatnit vůči žalobci.

152    Žalobce totiž netvrdí, že by při porušení zásady ochrany legitimního očekávání došlo k porušení distribučního klíče ve smyslu čl. 83 odst. 2 starého služebního řádu do budoucna. Jak bylo vyloženo v bodě 146 tohoto rozsudku, toto ustanovení bylo ostatně beze změny převzato do čl. 83 odst. 2 nového služebního řádu. Žalobní důvod, který žalobce uvedl ohledně přílohy XII služebního řádu, spočívá v tom, že porušuje distribuční klíč pro financování v období předcházejícím účinnosti uvedené přílohy, to znamená výlučně retroaktivně.

153    Na rozdíl od toho, co tvrdí Parlament, se proto výše citovaná judikatura týkající se nových právních norem v projednávaném případě nepoužije, a tedy se na ni nelze s úspěchem odvolávat s cílem popřít žalobcovo právo na uplatnění zásady ochrany legitimního očekávání. Soudní dvůr naopak ve svém rozsudku ze dne 11. července 1991, Crispoltoni (C‑368/89, Recueil, s. I‑3695, bod 21), rozhodl o protiprávnosti zásahu do legitimního očekávání hospodářských subjektů způsobeného dvěma nařízeními Společenství z důvodu jejich retroaktivních účinků.

154    Zadruhé je třeba posoudit, zda, jak tvrdí žalobce, příloha XII služebního řádu narušila, pokud jde o období před 1. květnem 2004, pravidlo, kterým se řídí financování důchodového systému Společenství.

155    Ze zprávy Dührkop Dührkop vyplývá, že orgány neplatily žádný příspěvek do důchodového systému Společenství až do roku 1982 a svou celou část připadající na zaměstnavatele platí Společenství až od roku 1998.

156    Jak Rada odůvodnila ve svém spisu vedlejšího účastníka, je cílem pojistně matematické metody vymezené v příloze XII služebního řádu pouze zaručit, aby příspěvková sazba na důchody, která se použije po 1. květnu 2004, postačovala k pokrytí nároků na důchody, které úředníkům vznikly po tomto datu. Nedostatečné zohlednění minulosti v příloze XII služebního řádu má dva důsledky, které je třeba při zkoumání žalobcových argumentů rozlišovat.

157    Zaprvé pojistně matematická rovnováha v souladu s čl. 4 odst. 4 písm. b) přílohy XII služebního řádu nepřihlíží k nárokům na důchod, které vznikly před datem výpočtu. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, toto ustanovení zaručuje, že případné deficity důchodového systému Společenství kumulované až do 1. května 2004 neponesou úředníci, a že zvýšení příspěvkové sazby tak nemůže být zapříčiněno financováním důchodů, na něž úředníkům vznikl nárok v minulosti.

158    Zadruhé služební řád nepočítá s kompenzací případných pozitivních a negativních rozdílů způsobených nevhodnou příspěvkovou sazbou v minulosti. Jinými slovy, definice pojistně matematické rovnováhy použitá v příloze XII služebního řádu nepřihlíží k příspěvkům placeným do 30. dubna 2004 a požaduje, aby nároky na důchody vzniklé do tohoto data byly kryty v souladu s klíčem, jímž se řídí rozložení financování.

159    Žalobce se přitom ve svém tvrzení, že zaměstnavatel Společenství financuje důchodový systém ve výši dvou třetin až od roku 1998 a že úředníci v minulosti přispívali na financování uvedeného systému z více jak jedné třetiny, opírá o zprávu Dührkop Dührkop.

160    Zpráva Dührkop Dührkop však není založena na pojistně matematické studii důchodového systému a omezuje se na zjištění, že roční příspěvek úředníků po dlouhou dobu překračoval třetinu rozpočtových výdajů na důchodový systém Společenství. Ustanovení čl. 83 odst. 2 starého služebního řádu, které ve stejném znění jako nový služební řád stanoví, že úředníci přispívají na financování systému z jedné třetiny, by se mělo chápat v pojistně matematickém smyslu, a nikoli ve smyslu rozpočtovém, jak jasně vyplývá z ustanovení čl. 83 odst. 4 starého služebního řádu. Toto ustanovení znamená, že třetina pojistně matematických hodnot nároků na důchod vzniklých všem osobám v činné službě v průběhu roku, to znamená třetina nákladu služebního období, by měla být financovaná úředníky.

161    Na základě zjištění, že v několika desetiletích, kdy v důchodovém systému Společenství byl jen velmi omezený počet důchodců, výše příspěvků úředníků značně přesahovala třetinu rozpočtových výdajů na uvedený systém, nelze tvrdit, že příspěvek úředníků rovněž přesahoval třetinu nákladů služebního období.

162    Takový závěr lze totiž založit pouze na pojistně matematické studii. Komise však při jednání tvrdila, aniž by její tvrzení bylo zpochybněno, že před rokem 1998 nebyla provedená žádná pojistně matematická studie důchodového systému Společenství. Není jisté, zda s příspěvkovými sazbami stanovenými na 6,75 % a poté na 8,25 % úředníci v minulosti financovali více jak třetinu nákladů služebního období. Konečně, i za předpokladu, že by bylo možné ověřit na základě rozpočtových údajů, zda bylo postupováno podle klíče, kterým se řídí financování systému, a že by tedy bylo možné přijmout závěr zprávy Dührkop Dührkop, podle níž byl příspěvek zaměstnavatele hrazen až do roku 1998 jen z části, zbývá ověřit, zda nebyl údajný přeplatek na příspěvcích úředníků vzniklý před tímto datem kompenzován přeplatkem na příspěvcích Společenství mezi lety 1998 a 2004.

163    Není proto prokázáno, že by nová právní úprava s retroaktivním účinkem narušovala klíč, kterým se řídí financování důchodového systému Společenství.

164    Předpokládáme-li tedy implicitně, že toto pravidlo bylo před účinností přílohy XII služebního řád dodržováno, nelze mít v případě Rady za to, že narušila očekávání, které úředníci mohli legitimně vkládat do dodržování uvedeného pravidla.

165    Z předchozího vyplývá, že všechny části žalobního důvodu, který vychází z porušení zásady ochrany legitimního očekávání, musí být odmítnuty.

166    S ohledem na výše uvedené úvahy, je důvodné žalobu zamítnout jako neopodstatněnou.

 K nákladům řízení

167    Jak Soud rozhodl ve svém rozsudku ze dne 26. dubna 2006, Falcione v. Komise (F‑16/05, Sb. VS s. I-A-1-3 a II-A-1-7, body 77 až 86), dokud jednací řád Soudu a především zvláštní ustanovení týkající se nákladů řízení nevstoupí v platnost, je třeba v zájmu řádného výkonu spravedlnosti a k zajištění dostatečné předvídatelnosti pravidel, jimiž se řídí náklady řízení, pro procesní subjekty použít toliko jednací řád Soudu prvního stupně.

168    Na základě čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle článku 88 stejného jednacího řádu nesou však ve sporech mezi Společenstvími a jejich zaměstnanci orgány vlastní náklady.

169    Mimoto podle čl. 87 odst. 3 prvního pododstavce jednacího řádu Soudu prvního stupně může Soud z mimořádných důvodů rozdělit náklady řízení.

170    V projednávané věci Parlament na stížnost odpověděl jen částečně, ve svých písemnostech neposkytl ohledně volby dvanáctiletého období žádné vysvětlení, přestože tato volba byla s vážností a přesností žalobcem zpochybňovaná, a ke svému spisu účastníka řízení nepřipojil žádnou písemnost jako odpověď na důkladnou argumentaci. Soud byl tak nucen nařídit několik organizačních procesních opatření, aby spis doplnil a seznámil se s ratio legis napadených ustanovení.

171    Za těchto okolností je důvodné Parlamentu uložit, vedle jeho vlastních nákladů řízení, i polovinu nákladů řízení žalobce. Žalobce ponese polovinu svých nákladů řízení.

172    Konečně na základě čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu Soudu prvního stupně, Rada a Komise, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastnice, ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (plénum)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Evropský parlament ponese své náklady řízení a polovinu nákladů řízení D. Wilse.

3)      Dieter Wils ponese polovinu vlastních nákladů řízení.

4)      Rada Evropské unie a Komise Evropských společenství ponesou své vlastní náklady řízení.

Mahoney Kreppel Van Raepenbusch

Boruta Kanninen      Tagaras       Gervasoni

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 11. července 2007.

Vedoucí soudní kanceláře        Předseda

W. Hakenberg       P. Mahoney

Znění tohoto rozhodnutí, jakož i v něm citovaná rozhodnutí soudů Společenství dosud nezveřejněná ve Sbírce rozhodnutí jsou k dispozici na internetové stránce Soudního dvora: www.curia.europa.eu

* Jednací jazyk: francouzština.