USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
20. listopadu 2017 (*)
„Řízení o předběžných opatřeních – Návrh na předběžná opatření – Směrnice 92/43/EHS – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 2009/147/ES – Ochrana volně žijících ptáků“
Ve věci C‑441/17 R,
jejímž předmětem je návrh na předběžná opatření na základě článku 279 SFEU a čl. 160 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, podaný dne 20. července 2017,
Evropská komise, zastoupená C. Hermesem, H. Krämerem, K. Herrmann a E. Kružíkovou, jako zmocněnci,
navrhovatelka,
proti
Polské republice, zastoupené J. Szyszkem, ministrem životního prostředí, jakož i B. Majczynou a D. Krawczykem, jako zmocněnci,
odpůrkyni,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení K. Lenaerts, předseda, A. Tizzano (zpravodaj), místopředseda, R. Silva de Lapuerta, T. von Danwitz, J. L. da Cruz Vilaça, A. Rosas, C. G. Fernlund a C. Vajda, předsedové senátů, E. Juhász, A. Arabadžev, C. Toader, D. Šváby, M. Berger, A. Prechal a E. Jarašiūnas, soudci,
po vyslechnutí generálního advokáta M. Watheleta,
vydává toto
Usnesení
1 Evropská komise svým návrhem na předběžná opatření navrhuje, aby Soudní dvůr Polské republice nařídil, aby do vyhlášení rozsudku Soudního dvora ve věci samé zastavila, s výjimkou případu ohrožení veřejné bezpečnosti, aktivní lesnické zásahy ve stanovištích 91D0 – rašelinné lesy a 91E0 – lužní lesy s vrbami, topoly, olšemi a jasany, a ve stoletých lesních porostech stanoviště 9170 – subkontinentální dubohabrové lesy, jakož i ve stanovištích strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), sýce rousného (Aegolius funereus), včelojeda lesního (Pernis apivorus), lejska malého (Ficedula parva), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) a holuba doupňáka (Columba oenas) a ve stanovištích saproxylických brouků lesáka rumělkového (Cucujus cinnaberinus), boroše Schneiderova (Boros schneideri), prahlece červenoštítého (Phryganophilus ruficollis), Pytho kolwensis, rýhovce pralesního (Rhysodes sulcatus) a krasce (Buprestis splendens), a dále aby zastavila odstraňování odumřelých stoletých smrků a kácení stromů v rámci zvyšování objemu těžby dřeva v lokalitě PLC200004 Puszcza Białowieska (Polsko, dále jen „lokalita Natura 2000 Puszcza Białowieska“), tedy činnosti vyplývající z rozhodnutí ministra životního prostředí Polské republiky ze dne 25. března 2016 a z čl. 1 bodů 2 a 3 rozhodnutí generálního ředitele Lasů Państwowych (Státní lesy, Polsko) č. 51 ze dne 17. února 2017 (dále jen „rozhodnutí č. 51“).
2 Tento návrh byl podán v řízení o žalobě pro nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU, kterou Komise podala dne 20. července 2017 a domáhala se jí toho, aby Soudní dvůr určil, že Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají:
– z článku 6 odst. 3 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102), ve znění směrnice Rady 2013/17/EU ze dne 13. května 2013 (Úř. věst. 2013, L 158, s. 193) (dále jen „směrnice o přírodních stanovištích“), a to tím, že dne 25. března 2016 schválila změnu lesního hospodářského plánu pro lesní oblast Białowieża (Bělověž, Polsko) a prováděla lesnické zásahy stanovené touto změnou, aniž se ujistila, že nebudou mít nepříznivý účinek na celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska;
– z článku 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích a čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. 2010, L 20, s. 7), ve znění směrnice 2013/17 (dále jen „směrnice o ochraně ptáků“), a to tím, že nestanovila nezbytná ochranná opatření, která odpovídají ekologickým požadavkům typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I a druhů uvedených v příloze II směrnice o přírodních stanovištích, jakož i ptáků uvedených v příloze I směrnice o ochraně ptáků a pravidelně se vyskytujících stěhovavých druhů neuvedených v této příloze, pro něž byla určena lokalita významná pro Společenství i zvláště chráněná ptačí oblast lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska;
– z článku 12 odst. 1 písm. a) a d) směrnice o přírodních stanovištích, a to tím, že nezajistila přísnou ochranu saproxylických brouků [lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus), krasec (Buprestis splendens), prahlec červenoštítý (Phryganophilus ruficollis) a Pytho kolwensis] uvedených v příloze IV a) citované směrnice, neboť nezakázala jejich úmyslné usmrcování či vyrušování nebo poškozování či ničení míst jejich rozmnožování v lesní oblasti Białowieża, a
– z článku 5 písm. b) a d) směrnice o ochraně ptáků, a to tím, že nezajistila ochranu druhů ptáků uvedených v článku 1 této směrnice, zejména strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus), neboť nezajistila, aby tyto druhy nebyly úmyslně usmrcovány či vyrušovány během rozmnožování a odchovu mláďat a aby jejich hnízda a vejce nebyla úmyslně ničena, poškozována nebo odstraňována v lesní oblasti Białowieża.
3 Komise rovněž na základě čl. 160 odst. 7 jednacího řádu Soudního dvora navrhla nařízení předběžných opatření uvedených v bodě 1 tohoto usnesení dříve, než odpůrkyně předloží své vyjádření, neboť stanovištím a celistvosti lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska hrozí závažná a nenapravitelná újma.
4 Usnesením ze dne 27. července 2017, Komise v. Polsko (C‑441/17 R, nezveřejněné, EU:C:2017:622), místopředseda Soudního dvora prozatímně vyhověl tomuto návrhu až do přijetí usnesení, kterým bude ukončeno toto řízení o předběžných opatřeních.
5 Dne 4. srpna 2017 předložila Polská republika písemné vyjádření k návrhu na předběžná opatření.
6 Dne 11. září 2017 byla na slyšení před místopředsedou Soudního dvora vyslechnuta ústní vyjádření účastnic řízení.
7 Po tomto slyšení doplnila Komise dne 13. září 2017 svůj návrh na předběžná opatření tak, že navrhla, aby Soudní dvůr uložil navíc Polské republice penále pro případ, že by Polská republika nesplnila příkazy uložené v tomto řízení.
8 Dne 19. září 2017 navrhla Polská republika, aby Soudní dvůr Komisi vyzval k předložení důkazního materiálu, jímž je doplnění jejího návrhu podloženo.
9 Komise na výzvu Soudního dvora předala požadovaný důkazní materiál dne 21. září 2017.
10 Ve vyjádření předloženém dne 28. září 2017 navrhla Polská republika, aby bylo doplnění návrhu Komise prohlášeno za nepřípustné a v každém případě za neopodstatněné.
11 Dále v tomto vyjádření a s odkazem na čl. 16 třetí pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie Polská republika navrhla, aby byla projednávaná věc přidělena velkému senátu Soudního dvora.
12 I když Soudní dvůr není povinen vyhovět takovému návrhu, byl-li podán ve velmi pokročilé fázi řízení, což v projednávané věci nastalo (viz obdobně rozsudek ze dne 7. září 2006, Španělsko v. Rada, C‑310/04, EU:C:2006:521, bod 23), místopředseda Soudního dvora předal na základě čl. 161 odst. 1 jednacího řádu věc k rozhodnutí Soudnímu dvoru, který ji s ohledem na její důležitost přidělil podle čl. 60 odst. 1 téhož jednacího řádu velkému senátu.
13 Dne 17. října 2017 byla před velkým senátem vyslechnuta ústní vyjádření účastnic řízení.
Právní rámec
Směrnice o přírodních stanovištích
14 V souladu s čl. 2 odst. 1 směrnice o stanovištích je cílem této směrnice přispět k zajištění biologické rozmanitosti prostřednictvím ochrany přírodních stanovišť, jakož i volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin na evropském území členských států, na které se vztahuje Smlouva o FEU.
15 Článek 4 odst. 2 třetí pododstavec této směrnice zní:
„Seznam lokalit vybraných jako lokality významné pro Společenství, na nichž se vyskytuje jeden nebo více typů prioritních přírodních stanovišť nebo prioritních druhů, přijme Komise postupem podle článku 21.“
16 Článek 6 odst. 1, 3 a 4 uvedené směrnice stanoví:
„1. Pro zvláštní oblasti ochrany stanoví členské státy nezbytná ochranná opatření zahrnující v případě potřeby odpovídající plány péče vypracované speciálně pro dané lokality nebo integrované do jiných plánů rozvoje a vhodná opatření právního, správního nebo smluvního charakteru, která odpovídají ekologickým požadavkům typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I a druhů uvedených v příloze II, jež se na těchto lokalitách vyskytují.
[…]
3. Jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. S přihlédnutím k výsledkům uvedeného hodnocení důsledků pro lokalitu a s výhradou odstavce 4 schválí příslušné orgány příslušného státu tento plán nebo projekt teprve poté, co se ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, a co si v případě potřeby opatří stanovisko široké veřejnosti.
4. Pokud navzdory negativnímu výsledku posouzení důsledků pro lokalitu musí být určitý plán nebo projekt z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, přesto uskutečněn a není-li k dispozici žádné alternativní řešení, zajistí členský stát veškerá kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě NATURA 2000. O přijatých kompenzačních opatřeních uvědomí Komisi.
Jestliže se na dotyčné lokalitě vyskytují prioritní typy přírodních stanovišť a/nebo prioritní druhy, pak mohou být uplatněny pouze důvody související s ochranou lidského zdraví a veřejné bezpečnosti s nesporně příznivými důsledky mimořádného významu pro životní prostředí nebo jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu podle stanoviska Komise.“
17 Článek 12 odst. 1 písm. a) a d) téže směrnice znějí:
„1. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro vytvoření systému přísné ochrany živočišných druhů uvedených v příloze IV a) v jejich přirozeném areálu rozšíření, který zakazuje:
a) veškeré formy úmyslného odchytu nebo usmrcování jedinců těchto druhů v přírodě;
[…]
d) poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku.“
Směrnice o ochraně ptáků
18 Článek 1 směrnice o ochraně ptáků zní:
„1. Tato směrnice se týká ochrany všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě na evropském území členských států, na něž se vztahuje Smlouva. Zahrnuje ochranu, regulování těchto druhů a péči o ně a stanoví pravidla pro jejich využívání.
2. Vztahuje se na ptáky, jejich vejce, hnízda a stanoviště.“
19 Článek 4 odst. 1 a 2 této směrnice stanoví:
„1. Druhy uvedené v příloze I musí být předmětem zvláštních opatření týkajících se ochrany jejich stanovišť s cílem zajistit přežití těchto druhů a rozmnožování v jejich areálu rozšíření.
[…]
2. Členské státy přijmou obdobná opatření pro pravidelně se vyskytující stěhovavé druhy, které nejsou uvedeny v příloze I, přičemž vezmou v úvahu potřebu jejich ochrany na moři a na pevnině v zeměpisné oblasti, na niž se tato směrnice vztahuje, pokud jde o zimoviště, místa zastávek na jejich tahových cestách, místa, kde se tažné druhy rozmnožují a pelichají. V této souvislosti věnují členské státy zvláštní pozornost ochraně mokřadů, a zejména mokřadů mezinárodního významu.“
20 Článek 5 písm. b) a d) uvedené směrnice stanoví:
„Aniž jsou dotčeny články 7 a 9, přijmou členské státy opatření nezbytná k vytvoření obecné právní úpravy ochrany všech druhů ptáků uvedených v článku 1, která zejména zakáže
[…]
b) úmyslné ničení nebo poškozování jejich hnízd a vajec nebo odstraňování hnízd;
[…]
d) úmyslné vyrušování těchto ptáků, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů této směrnice“.
Skutečnosti předcházející sporu
21 Z návrhu na předběžná opatření vyplývá, že z důvodu výskytu přírodních stanovišť a stanovišť některých druhů živočichů a ptáků schválila Komise, v souladu s čl. 4 odst. 2 třetím pododstavcem směrnice o přírodních stanovištích, rozhodnutím ze dne 13. listopadu 2007 vyhlášení lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska jako lokality „významné pro Společenství“. Tato lokalita je zároveň zvláště chráněnou ptačí oblastí vyhlášenou v souladu se směrnicí o ochraně ptáků.
22 Podle uvedeného návrhu je lokalita Natura 2000 Puszcza Białowieska jedním z nejzachovalejších přirozených lesů v Evropě, pro nějž je typické velké množství odumřelého dřeva a starých, zejména stoletých stromů. Na jeho území se nacházejí velmi dobře zachovalá přírodní stanoviště, definovaná jako „prioritní“ ve smyslu přílohy I směrnice o přírodních stanovištích, jako například rašelinné lesy (kód sítě Natura 2000 91D0) a lužní lesy s vrbami, topoly, olšemi a jasany (kód sítě Natura 2000 91E0), jakož i jiná stanoviště „významná pro Společenství“, zejména subkontinentální dubohabrové lesy (kód sítě Natura 2000 9170).
23 Vzhledem k významnému množství odumřelého dřeva typickému pro přirozený les na rozdíl od lesů obhospodařovaných se na území takového lesa, jako je lokalita Natura 2000 Puszcza Białowieska, nachází řada druhů saproxylických brouků, jako jsou lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus), boroš Schneiderův (Boros schneideri), krasec (Buprestis splendens), prahlec červenoštítý (Phryganophilus ruficollis), Pytho kolwensis a rýhovec pralesní (Rhysodes sulcatus), uvedení v příloze II a v příloze IV a) směrnice o přírodních stanovištích, a také, mimo jiné, druhy ptáků uvedené v příloze I směrnice o ochraně ptáků, jejichž stanoviště tvoří umírající a odumřelé smrky, včetně smrků napadených lýkožroutem smrkovým (Ips typographus), jako jsou strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datlík tříprstý (Picoides tridactylus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) a sýc rousný (Aegolius funereus). S ohledem na svou přírodní hodnotu je Bělověžský prales zapsán i na seznam světového dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO).
24 Jak uvádí Komise v návrhu na předběžná opatření, správu lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska rozkládající se na území o rozloze 63 147 hektarů vykonávají dva různé subjekty, a sice Białowieski Park Narodowy (Správa Bělověžského národního parku), spravující 17 % z celkové rozlohy lokality, a Státní lesy spravující lesní oblasti Białowieża, Browsk a Hajnówka (Hajnovka). Lesní oblast Białowieża představuje sama o sobě 19 % z celkové rozlohy lokality.
25 Ministr životního prostředí s odkazem na rozšíření lýkožrouta smrkového schválil dne 25. března 2016 přílohu lesního hospodářského plánu pro lesní oblast Białowieża, přijatého dne 9. října 2012 (dále jen „příloha z roku 2016“), aby umožnil zvýšení těžby dřeva v této lesní oblasti a provádění aktivních lesnických zásahů v oblastech, ve kterých až doposud byly vyloučeny jakékoli zásahy, jako jsou ozdravné kácení, opětovné zalesňování nebo obnovní těžba.
26 Po přijetí rozhodnutí č. 51 bylo ve všech třech lesních oblastech, tedy Białowieża, Browsk a Hajnówka, na přibližně 34 000 hektarech lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska, zahájeno odstraňování vyschlých stromů a stromů napadených lýkožroutem smrkovým.
27 Podle Komise má řada vědců a ekologických organizací za to, že lesnické zásahy zmíněné v předchozím bodě mají negativní dopady na udržování příznivého stavu ochrany přírodních stanovišť a stanovišť jednotlivých druhů živočichů a ptáků, k jejichž ochraně byla lokalita Natura 2000 Puszcza Białowieska vyhlášena. Za těchto podmínek se Komise rozhodla podat tento návrh na předběžná opatření.
K návrhu na předběžná opatření
28 Článek 160 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že návrhy na předběžná opatření musí označit „předmět sporu, okolnosti, které dokládají naléhavost, jakož i skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření“.
29 Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních tudíž může předběžná opatření nařídit jen tehdy, když je prokázáno, že jejich nařízení je prima facie odůvodněné z hlediska skutkového i právního (fumus boni juris), a když jsou naléhavá v tom smyslu, že je nezbytné za účelem zabránění závažné a nenapravitelné újmě zájmům navrhovatele, aby byla vydána a provedena ještě před rozhodnutím ve věci samé. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rovněž případně přistoupí ke zvážení existujících zájmů (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 24. dubna 2008, Komise v. Malta, C‑76/08 R, nezveřejněné, EU:C:2008:252, bod 21, a ze dne 10. prosince 2009, Komise v. Itálie, C‑573/08 R, nezveřejněné, EU:C:2009:775, bod 11, jakož i usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 3. prosince 2014, Řecko v. Komise, C‑431/14 P-R, EU:C:2014:2418, bod 19).
30 Tyto podmínky jsou kumulativní, takže předběžná opatření musí být zamítnuta, pokud jedna z těchto podmínek není splněna (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 24. dubna 2008, Komise v. Malta, C‑76/08 R, nezveřejněné, EU:C:2008:252, bod 22, a ze dne 10. prosince 2009, Komise v. Itálie, C‑573/08 R, nezveřejněné, EU:C:2009:775, bod 12).
K fumus boni juris
31 Pokud jde o podmínku týkající se existence fumus boni juris, tato podmínka je splněna, pokud ve fázi řízení o předběžném opatření existuje zásadní právní či skutkový spor, jehož řešení není bez dalšího jasné, takže žaloba ve věci samé prima facie nepostrádá relevantní opodstatnění (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 13. června 1989, Publishers Association v. Komise, 56/89 R, EU:C:1989:238, bod 31, a ze dne 8. května 2003, Komise v. Artegodan a další, C‑39/03 P-R, EU:C:2003:269, bod 40, jakož i usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 3. prosince 2014, Řecko v. Komise, C‑431/14 P-R, EU:C:2014:2418, bod 20).
32 V projednávané věci Komise tvrdí, že zásahy spočívající v kácení stromů, především smrků napadených lýkožroutem smrkovým, v odstraňování odumřelých nebo umírajících stojících stromů a stoletých lesních porostů, jakož i v opětovném zalesňování v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska, prováděné na základě přílohy z roku 2016 a rozhodnutí č. 51 (dále jen „dotčené aktivní lesnické zásahy“), jsou v rozporu s unijním právem v mnoha ohledech.
33 Zaprvé je přijetí přílohy z roku 2016 v rozporu s čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích. Toto příloha totiž podle Komise představuje „plán“ ve smyslu tohoto ustanovení, takže polské orgány jej měly přijmout teprve poté, co se v souladu se všemi nejvýznamnějšími vědeckými poznatky v dané oblasti ujistily, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska. Tyto orgány přitom v průběhu celého rozhodovacího procesu ani jednou nepřihlédly k posudkům několika vědeckých institucí, přestože s nimi byly obeznámeny, podle kterých v podstatě tyto zásahy jsou způsobilé tuto lokalitu poškodit. Polské orgány navíc prostřednictvím přílohy z roku 2016 zahájily provádění aktivních lesnických zásahů, jejichž zákaz byl až do té doby považován za opatření k ochraně této lokality, a to přesto, že působení lýkožrouta smrkového, totiž napadání smrků a jeho rozšiřování, se nepovažuje za ohrožení jejích chráněných stanovišť.
34 Zadruhé má Komise za to, že dotčené aktivní lesnické zásahy jsou v rozporu s čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích a s čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků, neboť jsou překážkou pro opatření – či dokonce maří opatření – k ochraně přírodních stanovišť uvedených v příloze I směrnice o přírodních stanovištích, včetně rašelinných lesů (kód sítě Natura 2000 91D0), lužních lesů s vrbami, topoly, olšemi a jasany (kód sítě Natura 2000 91E0) a subkontinentálních dubohabrových lesů (kód sítě Natura 2000 9170), dále k ochraně živočišných druhů uvedených v příloze II této směrnice, včetně saproxylických brouků, jako jsou lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus), boroš Schneiderův (Boros schneideri), krasec (Buprestis splendens), Pytho kolwensis, rýhovec pralesní (Rhysodes sulcatus) a prahlec červenoštítý (Phryganophilus ruficollis), a také k ochraně druhů ptáků uvedených v příloze I směrnice o ochraně ptáků, včetně strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus), jakož i – jak upřesnila Komise na slyšení dne 11. září 2017 – včelojeda lesního, lejska malého, lejska bělokrkého a holuba doupňáka. V této souvislosti Komise uvádí, že provádění uvedených zásahů je v rozporu s ochrannými opatřeními jinak stanovenými pro dotčená stanoviště, neboť tato opatření výslovně doporučují, aby byly „vyloučeny veškeré obhospodařovací zásahy“, „z obhospodařovacích zásahů vyloučeny všechny jednodruhové porosty tvořené alespoň z 10 % stoletými exempláři“, „zachovány odumřelé stromy“ a „zachovány všechny odumřelé stoleté smrky až do jejich úplného rozkladu“.
35 Zatřetí podle Komise přispívají dotčené aktivní lesnické zásahy k poškozování a ničení stanoviště populací saproxylických brouků uvedených v předchozím bodě, potažmo k mizení jedinců, což představuje nesplnění povinnosti vyplývající z čl. 12 odst. 1 písm. a) a d) směrnice o přírodních stanovištích.
36 Totéž platí začtvrté konečně i pro některé druhy ptáků uvedené v příloze I směrnice o ochraně ptáků. Takové zásahy totiž nejenže nezabraňují úmyslnému ničení nebo poškozování hnízd a vajec dotčených ptáků a jejich vyrušování, zejména během rozmnožování, ale mohou takové poškozování a ničení dokonce způsobit, což představuje porušení zákazů stanovených v čl. 5 písm. b) a d) této směrnice.
37 Polská republika namítá, že Komisi se právně dostačujícím způsobem nepodařilo prokázat, že její výtky jsou prima facie opodstatněné. Především poznamenává, že tyto výtky se ve skutečnosti zakládají na hypotézách a úvahách, které nezohledňují řadu vědeckých posudků, v nichž je vyjádřeno opačné stanovisko, než které hájí tento orgán.
38 Je třeba konstatovat, že argumenty vznesené Komisí se prima facie nejeví jako argumenty postrádající relevantní opodstatnění, takže nelze vyloučit, že dotčené aktivní lesnické zásahy nesplňují požadavky ochrany vyplývající ze směrnice o přírodních stanovištích a ze směrnice o ochraně ptáků.
39 Stran prvního žalobního důvodu postačí poukázat na to, že Polská republika v tomto řízení o předběžných opatřeních nezpochybnila skutečnost, že se polské orgány v souladu se všemi nejvýznamnějšími vědeckými poznatky v dané oblasti neujistily, že dotčené aktivní lesnické zásahy nebudou mít nepříznivý účinek na celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska. Kromě toho soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních – jehož posuzování je nevyhnutelně stručné (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 31. července 2003, Le Pen v. Parlament, C‑208/03 P-R, EU:C:2003:424, bod 97) – nesmí v důsledku samotné skutečnosti, že vědecké posudky, na které se jednotlivé účastnice řízení odvolávají, se neshodují, považovat argumenty Komise za neopodstatněné.
40 V tomto ohledu Soudní dvůr již dříve rozhodl, že ke schválení plánu ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích může dojít pouze za podmínky, že příslušné orgány poté, co určily všechny aspekty tohoto plánu nebo projektu, které samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty mohou ovlivnit cíle ochrany dané lokality, a přihlédly ke všem nejvýznamnějším vědeckým poznatkům v dané oblasti, získaly jistotu, že nebude mít trvalé nepříznivé účinky na celistvost této lokality. O takový případ jde tehdy, když z vědeckého hlediska nepřetrvává žádná důvodná pochybnost o neexistenci takových účinků (rozsudek ze dne 11. dubna 2013, Sweetman a další, C‑258/11, EU:C:2013:220, bod 40 a citovaná judikatura).
41 V souvislosti s argumenty vznesenými na podporu ostatních žalobních důvodů je třeba konstatovat, že Polská republika se sice v odpověď na tyto argumenty snaží prokázat, že další provádění dotčených aktivních lesnických zásahů je naléhavé, avšak její argumentace není způsobilá zcela vyvrátit opodstatnění argumentů Komise vycházejících z porušení čl. 6 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 písm. a) a d) směrnice o přírodních stanovištích, jakož i čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 písm. b) a d) směrnice o ochraně ptáků.
42 Z uvedeného plyne, že také vzhledem k zásadě obezřetnosti, která je podle čl. 191 odst. 2 prvního pododstavce SFEU jedním ze základů politiky vysoké úrovně ochrany prováděné Evropskou unií v oblasti životního prostředí a s ohledem na kterou musí být unijní právní předpisy v oblasti ochrany životního prostředí vykládány (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 10. prosince 2009, Komise v. Itálie, C‑573/08 R, nezveřejněné, EU:C:2009:775, bod 24 a citovaná judikatura), je třeba dospět k závěru, že žalobu v hlavním řízení nelze prima facie považovat za žalobu postrádající relevantní opodstatnění.
K naléhavosti
43 K podmínce týkající se naléhavosti je třeba připomenout, že účelem řízení o předběžných opatřeních je zaručit plnou účinnost budoucího rozhodnutí, jímž se skončí řízení, aby se zabránilo mezeře v právní ochraně zajišťované Soudním dvorem. Pro dosažení tohoto cíle je nutné naléhavost návrhu na předběžná opatření posuzovat ve vztahu k nezbytnosti předběžně rozhodnout, aby se zabránilo tomu, že účastníku řízení, který požaduje prozatímní ochranu, bude způsobena závažná a nenapravitelná újma (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 24. dubna 2008, Komise v. Malta, C‑76/08 R, nezveřejněné, EU:C:2008:252, bod 31, a ze dne 10. prosince 2009, Komise v. Itálie, C‑573/08 R, nezveřejněné, EU:C:2009:775, bod 17).
44 Existenci takové újmy musí prokázat účastník řízení, který se jí dovolává. I když se v tomto ohledu nevyžaduje absolutní jistota, že škoda vznikne, neboť se vyžaduje jen dostatečná pravděpodobnost, že k ní dojde, nic to nemění na tom, že navrhovatel je povinen prokázat skutečnosti, které odůvodňují očekávání takové újmy (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 24. dubna 2008, Komise v. Malta, C‑76/08 R, nezveřejněné, EU:C:2008:252, bod 32, a ze dne 10. prosince 2009, Komise v. Itálie, C‑573/08 R, nezveřejněné, EU:C:2009:775, bod 18).
45 V projednávané věci Komise uvádí, že dotčené aktivní lesnické zásahy mohou způsobit závažnou a nenapravitelnou újmu na životním prostředí.
46 Konkrétně je újma vznikající v důsledku kácení a odstraňování stárnoucích stromů a odumřelého dřeva, včetně stromů umírajících vstoje, nenapravitelná, neboť po provedení těchto zásahů nebude možné navrátit oblasti jimi dotčené do původního stavu. Následkem dalšího provádění těchto zásahů navíc hrozí, že se trvale změní struktura a funkce dotčených lesních porostů v daných stanovištích, které nebude možné navrátit do původního stavu náhradou škody ani žádnou jinou formou kompenzace. Důsledkem těchto zásahů je tudíž nezvratná proměna přirozeného lesa v les obhospodařovaný a z ní plynoucí riziko zániku stanovišť vzácných druhů.
47 Újma je také závažná, jelikož podle přílohy z roku 2016 má být objem vytěženého dřeva zvýšen až na 188 000 m³ do roku 2021, přestože v roce 2012 byl stanoven na 63 471 m³. Kromě toho od začátku roku 2017 dosáhlo kácení v Bělověžském pralese celkového objemu více než 35 000 m³ dřeva, z toho více než 29 000 m³ smrku, a pokáceno bylo 29 000 stromů. Obdobně bylo kácením staletých porostů do května 2017 vytěženo ve třech lesních oblastech Białowieża, Browsk a Hajnówka více než 10 000 m3 dřeva. Nadto samotné ministerstvo životního prostředí podle Komise uvedlo, že dotčené aktivní lesnické zásahy budou v Bělověžském pralese prováděny na ploše 34 000 hektarů. Tyto zásahy konečně ohrožují ochranu původnosti, potažmo celistvost jednoho z nemnoha přirozených lesů v Evropě, jehož zachování je přitom prvořadé.
48 Polská republika zpochybňuje naléhavost navrhovaných předběžných opatření a namítá, že Komise sama nejednala v projednávané věci s náležitou péčí, jelikož odůvodněné stanovisko zaslala teprve po uplynutí devíti měsíců od obdržení odpovědi na výzvu dopisem. Dotčené aktivní lesnické zásahy navíc v dotčené lokalitě probíhají již po více než sto let a není žádný důvod k jejich okamžitému zastavení, a to tím spíše že úroveň těžby dřeva uvedená v příloze z roku 2016 je zřetelně nižší než dřívější úrovně.
49 Tvrzení Komise, že uvedené zásahy způsobují závažnou a nenapravitelnou újmu, je navíc nepodložené. Právě naopak by zastavení těchto zásahů a rozšíření lýkožrouta smrkového mělo podstatný negativní dopad na ekosystém Bělověžského pralesa. V důsledku toho by došlo ke značnému a trvalému poškození stavu vzácných přírodních stanovišť chráněných v rámci lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska, jako jsou zejména subkontinentální dubohabrové lesy.
50 Dotčené aktivní lesnické zásahy jsou podle Polské republiky ve skutečnosti ochrannými opatřeními souvisejícími s trvale udržitelným hospodařením v lesích a mají mimoto stejnou povahu jako zásahy prováděné v jiných členských státech. Jsou navíc omezené jen na část území lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska a netýkají se její přísně chráněné části.
51 K vědeckým studiím, které citovala Komise a které hovoří o škodlivosti uvedených zásahů, Polská republika poznamenává, že podle jiných důvěryhodných studií by právě nezasáhnutí proti lýkožroutu smrkovému v Bělověžském pralese velmi pravděpodobně vedlo k závažné a nenapravitelné újmě na přírodních stanovištích a na stanovištích živočišných druhů, včetně ptáků, k jejichž ochraně byla lokalita Natura 2000 Puszcza Białowieska vyhlášena. V tomto ohledu Polská republika upřesňuje, že podle většiny vědeckých posudků, které vycházejí z informací shromážděných v Bělověžském pralese, jsou zásahy proti lýkožroutu smrkovému nezbytné, zatímco posudky v opačném smyslu vycházejí nejčastěji z údajů pocházejících z jiných ekosystémů, ve kterých tudíž není zohledněna mimořádná zvláštnost a jedinečnost Bělověžského pralesa.
52 Polská republika zdůrazňuje, že bylo přijato rozhodnutí uplatnit v Bělověžském pralese dvě alternativní opatření k ochraně stanovišť. První z těchto opatření, a sice zákaz aktivních ochranných zásahů, zejména kácení stromů a odstraňování odumřelých a napadených stromů, je v současnosti uplatňováno na širokém území tohoto pralesa. Naproti tomu druhé z uvedených opatření, spočívající v provádění aktivních ochranných zásahů, se uplatňuje jen v některých částech lesních oblastí Białowieża, Browsk a Hajnówka. Konkrétně v lesní oblasti Białowieża je 58 % výměry, jak stanoví příloha z roku 2016, vyloučeno z těchto zásahů a lesní oblast dotčená těmito zásahy tvoří jen 5,4 % celkové výměry lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska.
53 Konečně Polská republika tvrdí, že s ohledem na údaje o současné populaci strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus) není případný negativní dopad dotčených aktivních lesnických zásahů ohrožením pro populace těchto druhů. Navíc má tato populace v současnosti dokonce rostoucí tendenci.
54 V tomto ohledu je v rámci posuzování naléhavosti nutno připomenout, že řízení o předběžných opatřeních neslouží k tomu, aby v něm byly prokazovány složité a vysoce sporné skutkové okolnosti. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních nemá k dispozici prostředky nezbytné k provedení vyžadovaných ověření a v mnoha případech by je jen stěží mohl provést včas (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 24. dubna 2008, Komise v. Malta, C‑76/08 R, nezveřejněné, EU:C:2008:252, bod 36, a ze dne 10. prosince 2009, Komise v. Itálie, C‑573/08 R, nezveřejněné, EU:C:2009:775, bod 22).
55 Je třeba rovněž připomenout, že soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních musí – výlučně pro účely posouzení závažné a nenapravitelné újmy – předpokládat, že výtkám, které navrhovatel v řízení o předběžných opatřeních předložil ve věci samé, by mohlo být vyhověno. Závažná a nenapravitelná újma, jejíž pravděpodobný vznik musí být prokázán, je totiž újma plynoucí z případného odmítnutí přijmout požadované předběžné opatření v případě, že by žaloba ve věci samé byla následně úspěšná, a musí tedy být posouzena na základě tohoto předpokladu, aniž to znamená zaujetí postoje soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních ohledně opodstatněnosti předložených výtek [v tomto smyslu viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 19. prosince 2013, Komise v. Německo, C‑426/13 P(R), EU:C:2013:848, body 51 a 52, a ze dne 14. ledna 2016, AGC Glass Europe a další v. Komise, C‑517/15 P-R, EU:C:2016:21, bod 30].
56 Komise pro účely prokázání naléhavosti tvrdí, že dotčené aktivní lesnické zásahy, jejichž provádění Polská republika nezpochybňuje, mají negativní dopad na dotčená stanoviště tvořená v podstatě stárnoucími, umírajícími nebo odumřelými stromy bez ohledu na to, zda jsou, nebo nejsou lýkožroutem napadené.
57 Takové zásahy přitom vzhledem k tomu, že spočívají právě v odstraňování těchto stromů, mohou vskutku velmi pravděpodobně mít na tato stanoviště dopad. O tom ostatně svědčí skutečnost, že jedním z ochranných opatření těchto stanovišť bylo až do přijetí přílohy z roku 2016 právě vyloučení zásahů této povahy v některých oblastech.
58 Polská republika nadto nezpochybňuje, že aktivní lesnické zásahy jsou způsobilé v krátké době narušit přírodní stanoviště uvedená v příloze I směrnice o přírodních stanovištích, jako jsou rašelinné lesy (kód sítě Natura 2000 91D0), lužní lesy s vrbami, topoly, olšemi a jasany (kód sítě Natura 2000 91E0) a subkontinentální dubohabrové lesy (kód sítě Natura 2000 9170), jakož i chráněné živočišné druhy uvedené v příloze II a v příloze IV a) této směrnice, jako jsou saproxyličtí brouci, a také se dotknout druhů ptáků uvedených v příloze I směrnice o ochraně ptáků, zejména datlíka tříprstého (Picoides tridactylus), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum)a sýce rousného (Aegolius funereus).
59 Takové důsledky mohou přitom představovat závažnou a nenapravitelnou újmu pro zájmy Unie a pro společné dědictví. Škodu způsobenou pokácením a odstraněním stárnoucích stromů a odumřelého dřeva, včetně stromů umírajících vstoje, by totiž poté, co jednou vznikne, nebylo možné v případě konstatování nesplnění povinností vytýkaného Polské republice Komisí následně napravit, a to z důvodu zjevné nemožnosti – jak správně tvrdí Komise – navrátit oblasti dotčené takovými zásahy do původního stavu. Závažnost újmy, na kterou poukazuje Komise, dokládá navíc skutečnost, že tyto zásahy by i s ohledem na jejich rozsah a intenzitu mohly v případě jejich dalšího provádění způsobit nezvratnou proměnu nezanedbatelné rozlohy přirozeného lesa v les obhospodařovaný, což by mohlo vést k zániku stanovišť vzácných druhů, včetně mnoha brouků, jimž hrozí vyhynutí, a ptáků. I když se účastnice řízení neshodnou v otázce, zda ve srovnání s obdobím před změnou zavedenou přílohou z roku 2016 množství odstraněného dřeva roste nebo klesá, pro účely posouzení podmínky naléhavosti v tomto řízení o předběžných opatřeních postačí na základě pouhých údajů poskytnutých samotnou Polskou republikou v jejím písemném vyjádření poznamenat, že toto množství by mohlo dosáhnout 188 000 m3, což představuje významnou úroveň těžby dřeva.
60 Kromě toho, jak bylo připomenuto výše v bodě 42 tohoto usnesení, unijní právní předpisy v oblasti ochrany životního prostředí musí být vykládány s ohledem na zásadu obezřetnosti.
61 Nejsou-li tudíž prima facie k dispozici vědecké poznatky, které by nade vši rozumnou pochybnost mohly vyloučit, že dotčené aktivní lesnické zásahy budou mít škodlivý a nezvratný dopad na chráněná stanoviště lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska uvedená v žalobě Komise, nelze než shledat, že naléhavost předběžných opatření požadovaných Komisí je prokázána.
K zvážení zájmů
62 Dále je v souladu s judikaturou připomenutou výše v bodě 29 tohoto usnesení třeba určit, zda si vážení zájmů žádá nařízení požadovaných předběžných opatření, nebo zamítnutí návrhu.
63 Podle Komise převažuje veřejný zájem na udržování příznivého stavu ochrany přírodních stanovišť a stanovišť jednotlivých druhů obývajících přirozené lesy lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska nad zájmem Polské republiky bojovat proti lýkožroutu smrkovému, a to zejména s ohledem na zásadu obezřetnosti.
64 Lesní hospodářský plán platný před změnou zavedenou přílohou z roku 2016 totiž nepovažoval rozšíření lýkožrouta smrkového za ohrožení stavu ochrany stanovišť dané lokality a boj proti lýkožroutu smrkovému formou kácení lesních porostů a odstraňování napadených smrků v něm nebyl považován za adekvátní ochranné opatření. Z tohoto lesního hospodářského plánu naopak vyplývá, že odstraňování stoletých smrků napadených lýkožroutem smrkovým představuje ohrožení stanovišť sýce rousného (Aegolius funereus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a datlíka tříprstého (Picoides tridactylus).
65 Dále je na základě aktuálně dostupných informací třeba jednotlivé fáze šíření lýkožrouta smrkového považovat za součást přirozeného koloběhu starých lesů, v nichž rostou smrky. Podle vědeckých studií je v tomto ohledu nežádoucí aktivně bojovat proti jeho šíření masivním kácením napadených a vyschlých stromů v těch lesích, jejichž hlavní funkcí je zachovávání a ochrana biologické rozmanitosti. Jinak by tomu mohlo být jen v lesích obhospodařovaných, u kterých je kritériem pro posouzení stavu lesa kvalita porostů a tržní hodnota suroviny, kterou představují, a ve kterých je tudíž lýkožrout smrkový škůdcem.
66 Konečně Komise zdůrazňuje, že období rozšíření lýkožrouta smrkového nijak nenarušují rekreační, turistickou ani krajinnou atraktivitu Bělověžského pralesa.
67 Polská republika naproti tomu tvrdí, že příloha z roku 2016 nebyla přijata ani z důvodu ekonomických zájmů, ani za jediným účelem bojovat v rámci běžného hospodaření s lesními zdroji proti lýkožroutu smrkovému. Předmětem této přílohy je podle jmenovaného členského státu pouze omezit hrozby poškozování přírodních stanovišť Bělověžského pralesa.
68 Zatímco polské orgány uplatňovaly dvě alternativní ochranná opatření – jedno aktivní a jedno pasivní – má Komise naopak v úmyslu sjednotit způsob ochrany stanovišť v celé Unii, a to jen formou pasivních ochranných opatření, bez ohledu na předvídatelné důsledky pro životní prostředí.
69 Zastavení dotčených aktivních lesnických zásahů by podle Polské republiky mohlo ve skutečnosti vést k ničení významných přírodních stanovišť chráněných unijním právem i polským právem, což by mohlo způsobit nenapravitelnou újmu na životním prostředí.
70 V této souvislosti uvádí, že podle polského práva, které pro případ, kdy lesní pozemek přestane být lesem, stanoví povinnost náhrady škody, by újma na životním prostředí způsobená zastavením dotčených aktivních lesnických zásahů dosahovala 3 240 000 000 zlotých (PLN) (přibližně 757 000 000 eur).
71 Polská republika dále poznamenává, že zastavení těchto zásahů by mohlo vést k nevyčíslitelným hospodářským a společenským škodám, neboť okolnímu obyvatelstvu by bylo zakázáno provádět různé ekonomické činnosti, jež v současnosti v Bělověžském pralese vyvíjí, a sice zejména využívání lesního podrostu či produkování medu.
72 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že na základě informací poskytnutých účastnicemi řízení jsou zvažovanými zájmy jednak ochrana stanovišť a druhů vyjmenovaných v bodě 1 tohoto usnesení před případným ohrožením způsobeným dotčenými aktivními lesnickými zásahy, a jednak zájem zabraňovat poškozování přírodních stanovišť Bělověžského pralesa souvisejícímu s přítomností lýkožrouta smrkového.
73 Předně je přitom třeba poznamenat, že zatímco Komise s oporou v podkladech poukazuje na hrozbu závažné a nenapravitelné újmy na několika stanovištích dotčených těmito zásahy, Polská republika se omezuje na tvrzení, že tyto zásahy jsou nezbytné mimo jiné k boji proti lýkožroutu smrkovému, potažmo k zajištění ochrany chráněných přírodních stanovišť v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska, v jejichž rámci zmiňuje jen subkontinentální dubohabrové lesy.
74 Polská republika dále nerozvádí, proč by zastavení uvedených zásahů až do vyhlášení rozsudku ve věci samé, a tedy pravděpodobně jen po dobu několika měsíců od vydání tohoto usnesení, mohlo způsobit tomuto stanovišti závažnou a nenapravitelnou újmu.
75 Navíc okolnost, na kterou poukázala Polská republika, a sice že dotčené aktivní lesnické zásahy jsou omezené jen na malou část lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska, nepodporuje stanovisko hájené tímto členským státem, nýbrž naopak spíše potvrzuje stanovisko Komise, podle kterého by dočasné zastavení těchto zásahů nevedlo k žádnému závažnému poškození této lokality.
76 Konečně je třeba shledat, že dotčené aktivní lesnické zásahy mají sice zjevně přímý dopad na stanoviště vyjmenovaná Komisí, avšak důsledky zastavení těchto zásahů na stanoviště subkontinentálních dubohabrových lesů by byly jen nepřímé a závisely by na skutečném rozšíření lýkožrouta smrkového a škodlivosti takového rozšíření. Vzhledem k tomu, jak tvrdí Polská republika, že uvedené zásahy spadají do běžného hospodaření s lesními zdroji, nemůže mít jejich zastavení po dobu pouhých několika měsíců od vydání tohoto usnesení tak škodlivé důsledky jako další provádění týchž zásahů na jiných dotčených stanovištích. Polská republika v každém případě nevysvětlila, na jakých podkladech zakládá své tvrzení, že by zastavení dotčených aktivních lesnických zásahů vedlo k ničení stanoviště subkontinentálních dubohabrových lesů.
77 Předseda Soudního dvora navíc právě za účelem co nejvýraznějšího zkrácení doby čekání na vyhlášení rozsudku ve věci samé, po kterou mají být dotčené aktivní lesnické zásahy zastaveny, a s ohledem na argumenty Polské republiky týkající se naléhavosti rozhodnutí o žalobě pro nesplnění povinnosti, nejenže rozhodl dne 9. srpna 2017 o vyhovění návrhu Komise na přednostní projednání věci C‑441/17 podle článku 53 jednacího řádu, ale usnesením ze dne 11. října 2017 rozhodl bez návrhu též o tom, že tato věc bude projednána ve zrychleném řízení podle čl. 133 odst. 3 téhož jednacího řádu.
78 Stran újmy sociálního charakteru, na kterou poukazuje Polská republika, je třeba shledat, že Polská republika nijak nevysvětlila, proč by zastavení dotčených aktivních lesnických zásahů vedlo k „naprostému zablokování využívání společensko-hospodářské funkce dotčené lokality“, a zejména by okolnímu obyvatelstvu bránilo ve využívání Bělověžského pralesa k hospodářským účelům. Takové zájmy každopádně nemají podle všeho vyšší hodnotu než zájem na ochraně předmětných stanovišť a druhů.
79 Nejsou-li k dispozici podrobné informace o škodlivých důsledcích, které může krátkodobě způsobit lýkožrout smrkový, je tudíž naléhavější zabránit vzniku škod, které by na chráněné lokalitě způsobilo další provádění uvedených zásahů.
80 S ohledem na výše uvedené je třeba návrhu na předběžná opatření Komise, uvedenému výše v bodě 1 tohoto usnesení, vyhovět.
81 Nicméně je v souladu s tímto návrhem třeba z takto nařízených předběžných opatření jako výjimku vyloučit ty dotčené aktivní lesnické zásahy, které jsou naprosto nezbytné, a jen v rozsahu, ve kterém jsou přiměřené, k přímému a bezodkladnému zajištění veřejné bezpečnosti osob, a to jen tehdy, pokud z objektivních důvodů nelze provést jiná, méně rázná opatření.
82 Uvedené zásahy lze tudíž dále provádět jen v té míře, ve které představují jediný prostředek k zachování veřejné bezpečnosti osob v bezprostřední blízkosti pozemních komunikací nebo jiných významných prvků infrastruktury, nelze-li z objektivních důvodů tuto bezpečnost zajistit přijetím jiných, méně rázných opatření, jako je například vhodné značení upozorňující na nebezpečí nebo dočasný zákaz vstupu veřejnosti do bezprostřední blízkosti pozemních komunikací nebo jiných významných prvků infrastruktury, spolu s případnými adekvátními sankcemi.
83 V této souvislosti je vzhledem k tomu, že výhrada veřejné bezpečnosti zmíněná výše v bodech 81 a 82 tohoto usnesení představuje výjimku z nařízených předběžných opatření, třeba podotknout, že tuto výhradu je nutné vykládat restriktivně, a to tím spíše že takový výklad zajistí užitečný účinek těchto opatření.
84 Dále musí splnění podmínek stanovených v citovaných bodech v každém jednotlivém případě, kdy bude Polská republika mít v úmyslu využít této výjimky, prokázat Polská republika, a to zejména pořízením fotografií před provedením dotčených aktivních lesnických zásahů a po něm. Důkazní břemeno ohledně toho, zda výjimečné okolnosti odůvodňující výjimku jsou skutečně dány, nese totiž ten účastník řízení, který hodlá tuto výjimku uplatnit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. dubna 2008, Komise v. Itálie, C‑337/05, EU:C:2008:203, bod 58 a citovaná judikatura).
K návrhu na složení jistoty
85 Polská republika má za to, že v případě vyhovění návrhu Komise by bylo nezbytné podmínit výkon usnesení o předběžných opatřeních tím, že Komise v souladu s čl. 162 odst. 2 jednacího řádu složí jistotu ve výši škod, které mohou výkonem tohoto usnesení vzniknout, a sice 3 240 000 000 PLN, přičemž tato částka je vypočtena na základě polských právních předpisů, které pro případ, kdy lesní pozemek přestane být lesem, stanoví povinnost náhrady škody, jak bylo již zmíněno výše v bodě 70 tohoto usnesení.
86 V této souvislosti je třeba uvést, že složení jistoty podle citovaného ustanovení přichází v úvahu jen v případě, že by se účastník řízení, kterému je povinnost složit jistotu uložena, měl stát dlužníkem částek, jejichž zaplacení má jistota zaručit, a že by hrozila jeho platební neschopnost (usnesení ze dne 12. července 1990, Komise v. Německo, C‑195/90 R, EU:C:1990:314, bod 48).
87 Tak tomu přitom v projednávané věci není, neboť v každém případě nelze očekávat, že by Unie nebyla s to nést následky případně uložené povinnosti nahradit škodu (viz obdobně usnesení ze dne 12. července 1990, Komise v. Německo, C‑195/90 R, EU:C:1990:314, bod 49).
88 Z toho vyplývá, že není důvodné podmiňovat nařízení navrhovaných předběžných opatření tím, že Komise složí jistotu.
K doplnění návrhu Komise znějícímu na uložení penále
89 V doplnění návrhu ze dne 13. září 2017 Komise tvrdí, že činnosti, jejichž zastavení bylo předběžně nařízeno usnesením místopředsedy Soudního dvora ze dne 27. července 2017, Komise v. Polsko (C‑441/17 R, nezveřejněné, EU:C:2017:622), byly po oznámení tohoto usnesení dotyčnému členskému státu a v rozporu s nařízenými předběžnými opatřeními dále prováděny. Na podporu tohoto tvrzení se Komise konkrétně dovolává zprávy Společného výzkumného střediska (JRC) ze dne 6. září 2017, vycházející ze satelitních snímků lokality Białowieża, a studie vypracované službami Komise, vycházející ze srovnání fotografií od členů polské občanské společnosti a oficiálních údajů, poskytnutých Státními lesy, o lokalizaci přírodních stanovišť a chráněných druhů.
90 S oporou v těchto podkladech a na základě článku 279 SFEU Komise navrhuje, aby Polské republice bylo pro případ, že nesplní příkazy uložené v tomto usnesení, uloženo penále. Komise neupřesňuje výši navrhovaného penále, ale k tomu, aby mohla monitorovat plnění povinností vyplývajících z tohoto usnesení ze strany Polské republiky a aby bylo možné případně vypočítat jeho výši, navrhuje, aby bylo stanoveno s přihlédnutím ke zmenšení zalesněné plochy v chráněných stanovištích.
91 Polská republika v podstatě namítá, že uvedené doplnění návrhu je zjevně nepřípustné, neboť článek 279 SFEU – na rozdíl od článku 260 SFEU – nedává Soudnímu dvoru výslovně pravomoc ukládat členským státům penále a takovou pravomoc nelze založit na pouhém teleologickém výkladu prvně uvedeného ustanovení. Vyhovění tomuto návrhu by v daném případě bylo v rozporu s právem Polské republiky se v řízení účinně bránit, neboť neměla příležitost se vyjádřit ani k otázce, zda jsou dotčené aktivní lesnické zásahy v souladu s výjimkou veřejné bezpečnosti, uznanou v usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 27. července 2017 (Komise v. Polsko, C‑441/17 R, nezveřejněné, EU:C:2017:622), ani k výši navrhovaného penále.
92 Toto doplnění návrhu je v každém případě neopodstatněné, jelikož Komise dospěla k závěru o neplnění povinností uložených v citovaném usnesení na základě jednak jeho nesprávného výkladu, který nepřihlíží k rozsahu působnosti v něm stanovené výjimky veřejné bezpečnosti, a jednak podkladů postrádajících jakoukoli důkazní hodnotu.
93 Na slyšení dne 17. října 2017 účastnice řízení v podstatě zopakovaly své argumenty.
94 Pro účely rozhodnutí o doplnění návrhu Komise je třeba podotknout, jak bylo již učiněno výše v bodě 43 tohoto usnesení, že účelem řízení o předběžných opatřeních je zaručit plnou účinnost budoucího rozhodnutí, jímž se skončí řízení, aby se zabránilo mezeře v právní ochraně zajišťované Soudním dvorem.
95 Toto řízení má tedy akcesorickou povahu ve vztahu k hlavnímu řízení, na nějž je napojeno. V tomto kontextu musí být rozhodnutí soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních pouze prozatímní v tom smyslu, že nesmí předjímat budoucí rozhodnutí ve věci samé ani ho zbavit užitečného účinku (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 17. května 1991, CIRFS a další v. Komise, C‑313/90 R, EU:C:1991:220, bod 24).
96 V rámci systému procesních prostředků zavedeného Smlouvou může přitom účastník řízení navrhnout nejen odklad provádění nebo vykonatelnosti aktu napadeného ve věci samé, jak stanoví článek 278 SFEU, ale i s odkazem na článek 279 SFEU požadovat nařízení předběžných opatření. Podle posledně uvedeného ustanovení může soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních zejména prozatímně uložit druhému účastníkovi řízení vhodné příkazy (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 24. dubna 2008, Komise v. Malta, C‑76/08 R, nezveřejněné, EU:C:2008:252, bod 19).
97 Článek 279 SFEU tudíž Soudnímu dvoru přiznává pravomoc nařídit jakékoli předběžné opatření, které považuje za nezbytné k zajištění plné účinnosti rozhodnutí, jímž se skončí řízení.
98 Je pravda, že z čl. 160 odst. 3 jednacího řádu plyne, že přísluší navrhovateli, aby navrhl předběžná opatření, která pro tyto účely považuje za nezbytná, a prokázal, že jsou splněny podmínky pro jejich nařízení.
99 Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních se nicméně poté, co je mu doručen daný návrh, musí ujistit, že opatření, která hodlá nařídit, jsou pro dosažení jejich účelu dostatečně účinná. Právě pro tyto účely přiznává článek 279 SFEU zmíněnému soudci široký prostor pro uvážení, při jehož využití zejména může, s ohledem na okolnosti každého případu, upřesnit předmět a rozsah působnosti navrhovaných předběžných opatření a také, považuje-li to za vhodné, přijmout, a to i bez návrhu, jakékoli doplňující opatření s cílem zaručit účinnost jím nařizovaných předběžných opatření.
100 Konkrétně musí být soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních s to zajistit účinnost příkazu určeného jednomu z účastníků řízení podle článku 279 SFEU, a to přijetím jakéhokoli opatření určeného k zajištění toho, aby tento účastník řízení splnil povinnosti vyplývající z usnesení o předběžném opatření. Takové opatření může spočívat mimo jiné v tom, že pro případ, že by dotyčný účastník řízení daný příkaz nesplnil, stanoví uložení penále.
101 Polská republika se domnívá, že pravomoc ukládat sankce členským státům dává Soudnímu dvoru jen článek 260 SFEU. Dovozuje z toho, že pokud podle názoru Komise nesplnila povinnosti vyplývající z usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 27. července 2017 (Komise v. Polsko, C‑441/17 R, nezveřejněné, EU:C:2017:622), musí Komise nejprve podat žalobu pro nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU a teprve v případě, že by Soudní dvůr měl této žalobě vyhovět a Polská republika by nesplnila povinnosti vyplývající z rozhodnutí Soudního dvora, by Komise mohla podat žalobu podle článku 260 SFEU.
102 Je ovšem nutno konstatovat, že penále nelze za okolností projednávané věci považovat za sankci a také že v důsledku způsobu, jakým Polská republika vykládá systém procesních prostředků v unijním právu obecně a v rámci řízení o předběžných opatřeních zvláště, by se značně zmenšila možnost dosáhnout v tomto řízení jeho účelu, kdyby dotčený členský stát nesplnil povinnosti vyplývající z předběžných opatření, která mu byla nařízena. Účelem vymáhání povinnosti členského státu splnit předběžná opatření přijatá soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních formou stanovení uložení penále pro případ nesplnění povinností z nich vyplývajících je totiž zajistit účinné uplatňování unijního práva, jež je neoddělitelně spjato s hodnotou právního státu, která je zakotvena v článku 2 SEU a na které je Unie založena.
103 Oblast působnosti řízení o předběžných opatřeních podle článku 279 SFEU je sice v důsledku své akcesorické povahy k řízení ve věci samé a prozatímní povahy opatření, která lze v jeho rámci přijmout, omezená, avšak zároveň se vyznačuje řadou pravomocí přiznaných soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních proto, aby mohl zaručit plnou účinnost rozhodnutí, jímž se skončí řízení.
104 Pro tyto účely má soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních, který má za to, že okolnosti dané věci vyžadují k zajištění účinnosti navrhovaných předběžných opatření přijetí dodatečných opatření, mimo jiné pravomoc stanovit na základě článku 279 SFEU, že členskému státu se pro případ, že by nesplnil povinnosti vyplývající z nařízených předběžných opatření, uloží penále.
105 Vidina uložení penále v podobných případech totiž přispívá k odrazení daného členského státu od nesplnění povinností vyplývajících z nařízených předběžných opatření, a tak zvyšuje jejich účinnost, potažmo zajišťuje plnou účinnost rozhodnutí, jímž se skončí řízení, takže bezezbytku spadá do cíle článku 279 SFEU.
106 K argumentu Polské republiky, podle kterého nelze uložení penále zvrátit, takže nespadá do působnosti článku 279 SFEU, je třeba připomenout, že rozhodnutí soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních je prozatímní v tom smyslu, že nesmí předjímat budoucí rozhodnutí ve věci samé ani ho zbavit užitečného účinku.
107 Je-li přitom stanoveno uložení penále s jediným cílem zajistit splnění povinností vyplývajících z dotčených předběžných opatření, nijak to nepředjímá budoucí rozhodnutí ve věci samé.
108 Doplňující opatření spočívající v tom, že pro případ, že dotyčný členský stát nesplní povinnosti vyplývající z nařízených předběžných opatření, stanoví uložení penále, proto spadá do působnosti článku 279 SFEU.
109 V projednávané věci je i bez nutnosti určit v této fázi řízení, zda Polská republika nesplnila, jak tvrdí Komise, povinnosti vyplývající z usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 27. července 2017, Komise v. Polsko (C‑441/17 R, nezveřejněné, EU:C:2017:622), třeba poukázat na to, že spis obsahuje soubor indicií dostatečných k tomu, aby Soudní dvůr měl pochybnost o tom, že tento členský stát splnil povinnosti vyplývající z citovaného usnesení a je připraven až do vyhlášení rozsudku ve věci samé plnit povinnosti plynoucí z tohoto usnesení v projednávané věci.
110 Polská republika totiž uvedla, že výjimku veřejné bezpečnosti stanovenu usnesením místopředsedy Soudního dvora ze dne 27. července 2017, Komise v. Polsko (C‑441/17 R, nezveřejněné, EU:C:2017:622), nelze vykládat restriktivně, přičemž v obecné rovině tvrdí, že povinnosti plynoucí z citovaného usnesení byly bezezbytku plněny a že jediným účelem zásahů prováděných po jeho oznámení bylo zajištění veřejné bezpečnosti.
111 Komise vedle toho na podporu doplnění svého návrhu předložila Soudnímu dvoru satelitní snímky, z nichž je zřejmé, že dotčené aktivní lesnické zásahy byly dále prováděny na částech lesních pozemků, v jejichž případě nebylo zcela zřejmé, že je vzhledem k požadavkům veřejné bezpečnosti nezbytné tyto zásahy dále provádět.
112 Ačkoli Polská republika popírá veškerou důkazní hodnotu těchto satelitních snímků, nic to nemění na tom, že celkově jsou dostatečné k tomu, aby vyvolaly pochybnosti o tom, že tento členský stát bezezbytku plní povinnosti vyplývající z usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 27. července 2017 (Komise v. Polsko, C‑441/17 R, nezveřejněné, EU:C:2017:622), jakož i o úmyslu téhož členského státu plnit povinnosti vyplývající z tohoto usnesení v projednávané věci, zejména v souvislosti s výkladem výjimky veřejné bezpečnosti v něm stanovené. V tomto ohledu je třeba podotknout, že skutečnost, že Polská republika svěřila posuzování požadavků souvisejících s veřejnou bezpečností nezávislému výboru zřízenému ad hoc, nemůže tento členský stát zbavit odpovědnosti za zajištění dodržování mezí této výjimky.
113 Za těchto podmínek nelze vyloučit riziko, že kdyby tímto usnesením byla jen potvrzena opatření nařízená usnesením místopředsedy Soudního dvora ze dne 27. července 2017, Komise v. Polsko (C‑441/17 R, nezveřejněné, EU:C:2017:622), zůstala by jeho účinnost omezená.
114 Vzhledem k těmto zvláštním okolnostem projednávané věci se tudíž poté, co byl výše v bodech 81 a 82 tohoto usnesení upřesněn – jak navrhla Komise na slyšeních dne 11. září 2017 a 17. října 2017 – rozsah působnosti výjimky veřejné bezpečnosti, jeví jako nezbytné zvýšit účinnost předběžných opatření nařízených tímto usnesením tak, že se pro případ, že by Polská republika neplnila bezodkladně a bezezbytku povinnosti vyplývající z uvedených předběžných opatření, stanoví uložení penále, které by tento členský stát mělo odrazovat od toho, aby oddaloval uvedení svého jednání do souladu s tímto usnesením.
115 Pro tyto účely je tudíž třeba uložit Polské republice povinnost oznámit Komisi do patnácti dnů od oznámení tohoto usnesení veškerá opatření, která přijme s cílem bezezbytku splnit povinnosti z něj vyplývající, včetně pozastavení činností uvedených výše v bodech 25 a 26 tohoto usnesení v předmětném pralese, a upřesnit – s uvedením odůvodnění – dotčené aktivní lesnické zásahy, které má v úmyslu provést z důvodu nezbytnosti zajistit veřejnou bezpečnost v souladu s body 81 a 82 tohoto usnesení.
116 Kdyby Komise měla dospět k závěru, že Polská nesplnila bezezbytku povinnosti vyplývající z tohoto usnesení, bude moci navrhnout, aby se v řízení pokračovalo. Na podporu takového návrhu bude Komise případně muset prokázat, že Polská republika nezastavila dotčené aktivní lesnické zásahy, a bude-li takový důkaz předložen, bude tento členský stát muset prokázat, že další provádění těchto zásahů je odůvodněné vzhledem k nezbytnosti zajistit veřejnou bezpečnost v souladu s body 81 a 82 tohoto usnesení. O případném porušení tohoto usnesení rozhodne Soudní dvůr novým usnesením.
117 V tomto ohledu je třeba učinit nejprve závěr, že toto usnesení potvrzuje předběžná opatření již nařízená usnesením místopředsedy Soudního dvora ze dne 27. července 2017, Komise v. Polsko (C‑441/17 R, nezveřejněné, EU:C:2017:622), a je součástí řízení o předběžných opatřeních, jejichž splnění je nezbytné k zabránění závažné a nenapravitelné újmě na předmětné lokalitě a o jejichž nařízení bylo rozhodnuto mimo jiné na základě vážení existujících zájmů. Dále se od Polské republiky vyžaduje, aby zastavila dotčené aktivní lesnické zásahy, takže účinnost těchto předběžných opatření souvisí s jejich bezodkladným provedením. Konečně, i kdyby při plnění povinností vyplývajících z tohoto usnesení vyvstaly ze strany Polské republiky pochybnosti o jeho výkladu, měly by být vyřešeny společně s Komisí při současném dodržené obecné povinnosti loajální spolupráce.
118 Kdyby bylo nutné shledat porušení povinnosti, uloží Soudní dvůr Polské republice povinnost zaplatit Komisi denní penále ve výši nejméně 100 000 eur, a to ode dne oznámení tohoto usnesení Polské republice do okamžiku, kdy tento členský stát splní povinnosti z něj vyplývající, nebo do vyhlášení rozsudku, jímž se skončí řízení ve věci C‑441/17.
119 S ohledem na výše uvedené je třeba rozhodnout, že o doplnění návrhu Komise bude rozhodnuto později.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:
1) Polská republika bezodkladně až do vyhlášení rozsudku, jímž se skončí řízení ve věci C‑441/17, zastaví
– aktivní lesnické zásahy ve stanovištích 91D0 – rašelinné lesy a 91E0 – lužní lesy s vrbami, topoly, olšemi a jasany, a ve stoletých lesních porostech přírodního stanoviště 9170 – subkontinentální dubohabrové lesy, jakož i ve stanovištích strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), sýce rousného (Aegolius funereus), včelojeda lesního (Pernis apivorus), lejska malého (Ficedula parva), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) a holuba doupňáka (Columba oenas)a ve stanovištích saproxylických brouků lesáka rumělkového (Cucujus cinnaberinus), boroše Schneiderova (Boros schneideri), prahlece červenoštítého (Phryganophilus ruficollis), Pytho kolwensis, rýhovce pralesního (Rhysodes sulcatus) a krasce (Buprestis splendens), a
– odstraňování odumřelých stoletých smrků a kácení stromů v rámci zvyšování objemu těžby dřeva v lokalitě PLC200004 Puszcza Białowieska (Polsko),
tedy činnosti vyplývající z rozhodnutí ministra životního prostředí Polské republiky ze dne 25. března 2016 a z čl. 1 bodů 2 a 3 rozhodnutí generálního ředitele Lasů Państwowych (Státní lesy, Polsko) č. 51 ze dne 17. února 2017.
2) Polská republika může výjimečně dále provádět ty zásahy uvedené v bodě 1 výroku tohoto usnesení, které jsou naprosto nezbytné, a jen v rozsahu, ve kterém jsou přiměřené, k přímému a bezodkladnému zajištění veřejné bezpečnosti osob, a to jen tehdy, pokud z objektivních důvodů nelze provést jiná, méně rázná opatření.
Uvedené zásahy lze tudíž dále provádět jen v té míře, ve které představují jediný prostředek k zachování veřejné bezpečnosti osob v bezprostřední blízkosti pozemních komunikací nebo jiných významných prvků infrastruktury, nelze-li z objektivních důvodů tuto bezpečnost zajistit přijetím jiných, méně rázných opatření, jako je například vhodné značení upozorňující na nebezpečí nebo dočasný zákaz vstupu veřejnosti do bezprostřední blízkosti pozemních komunikací nebo jiných významných prvků infrastruktury, spolu s případnými adekvátními sankcemi.
3) Polská republika oznámí Evropské komisi do patnácti dnů od oznámení tohoto usnesení veškerá opatření, která přijme s cílem bezezbytku splnit povinnosti z něj vyplývající a upřesní – s uvedením odůvodnění – aktivní lesnické zásahy, které má v úmyslu provést z důvodu nezbytnosti zajistit veřejnou bezpečnost v souladu s body 81 a 82 tohoto usnesení.
4) O doplnění návrhu Evropské komise bude rozhodnuto později.
5) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Podpisy.